Celá tato podkapitola má rozšiřující charakter, není předmětem kolokvia.

Postavení biskupů (kán. 375-376)

Biskupové (nástupci apoštolů) jsou řádnými pastýři církve. Biskupským svěcením jsou ustanoveni ke službě posvěcování, vyučování a vedení, kterou však mohou vykoná­vat jedině pod vedením nástupce apoštola Petra a ve společenství se spolubratry v biskupské službě. Úřad biskupů je božského původu a nemůže být zrušen ani papežem.

• Diecézní biskupové jsou ti, kterým byla svěřena péče o diecézi.
• Titulární biskupové jsou všichni nediecézní biskupové – emeritní biskupové (kteří si nyní podržují titul diecéze, kde před svým penzionováním byli diecézními biskupy), biskupové koadjutoři a pomocní biskupové, kteří byli po­věřeni službou v určité partikulární církvi, a všichni ostatní biskupové, kteří vykonávají v církvi jakýkoli úřad.

Jmenování biskupů (kán. 377-380)

Jedině papeži přísluší biskupy svobodně jmenovat, nebo řádně zvolené biskupy potvrzovat (kán. 377 § 1).

Obecný výběr (kán. 377 § 2)

Biskupové určité církevní provincie nebo biskupské konference mají Ap. stolci zasílat každé tři roky seznam vhodných kandidátů biskupské služby. Navrho­vaní klerici být členy jak diecézního, tak řeholního kléru. Stejné právo má také diecézní biskup.

Konkrétní výběr (kán. 377 § 3)

• Jde‑li o obsazení uprázdněného biskupského stolce nebo o jmenování koadjutora, je věcí papežského legáta (nuncia) postoupit AS návrhy metropolity, sídelních biskupů provincie a předsedy biskupské konference, spolu s vlastním názorem. Mimoto má legát slyšet mínění některých členů sboru poradců a katedrální kapituly, a je‑li to prospěšné, také významných kleriků a laiků dotyčné diecéze. Jmenované má legát vyslechnout tajně a jednotlivě.Tato obecná norma platí pouze v případě, že neplatí jiná (většinou konkordátní) norma.
• Jmenování pomocného biskupa je zpravidla na popud diecézního biskupa. Žádost diecézního biskupa o pomocného biskupa má být podávána prostřednictví legáta AS společně s návrhem alespoň tří vhodných kandidátů.

Kanonická vhodnost (kán. 378)

Právo stanoví následující kvalifikační předpoklady:

• pravověrnost, mravní bezúhonnost, zbožnost, pastýřská horlivost, moudrost a rozvaha, obecně lidské ctnosti;
• dobrá pověst;
• dovršení 35. roku života;
• nejméně pětiletá kněžská služba;
• minimálně licenciát biblických věd, teologie nebo kanonického práva, nebo přinejmenším určitá zběhlost v těchto oborech.

Konečný soud o vhodnosti kandidáta přísluší výhradně Ap. stolci, který má povinnost se o této vhodnosti přesvědčit tzv. zjišťovacím proce­sem - koordinátorem tohoto proces na místní úrovni je zpravidla papežský legát.

Přijetí biskupského svěcení (kán. 379)

Není‑li jmenovaný nebo potvrzený kandidát stižen kanonickou překážkou, má povinnost přijmout do tří měsíců po obdržení jmeno­vací listiny biskupskou konsekraci. Svěcení musí předcházet kano­nickému převzetí úřadu. Konsekrace je řádně udílena třemi biskupy, mimořádně a ze závažných důvodů může být udělena s povolením AS pouze jediným biskupem.

Kanonické převzetí úřadu (kán. 380)

Před kanonickým převzetím úřadu musí kandidát složit vyznání víry a přísahu věrnosti ve výkonu úřadu v souladu s platnými normami.