Diecézní biskup (kán. 381-391)

Právní postavení

Diecéznímu biskupovi (dále jen "DB") přísluší v jemu svěřené diecézi veškerá řádná, vlastní a bezprostřední moc, kterou vyžaduje výkon jeho pastýřského úřadu, s výjimkou případů, které právo nebo rozhodnutí papeže vyhrazuje buď nejvyššímu nebo jinému církevnímu představenému:

• zákonodárná, kterou vykonává sám – DB vydává, mění, ruší a autenticky vykládá normy diecézního práva, od kterých má též právo dispenzovat, vyžaduje‑li to prospěch věřících a vyšší norma nestanoví jinak;
• výkonná, kterou vykonává buď sám, nebo prostřednictvím gene­rálního, resp. biskupského vikáře – před výkonem některých správ­ních aktů má DB povinnost slyšet názor, nebo získat souhlas některých poradnách orgánů (kněžská rada, sbor poradců, eko­nomická rada); jako statutární zástupce jedná jménem diecéze;
• soudní, kterou může vykonávat sám, ale kterou většinou vykonává prostřednictvím soudního vikáře (postaru "oficiála"; viz kán. 1420), jehož, stejně jako ostatní soudce, sám jmenuje.

Převzetí a zřeknutí se úřadu

Biskup, který byl pouze jmenován, se nesmí vměšovat do vý­konu jemu uděleného úřadu, dokud se kanonicky neujme vedení die­céze; je však oprávněn vykonávat úřady, které již zastával v téže diecézi v době svého jmenování. Vykonával‑li úřad generálního nebo biskupského vikáře, vykonává tento úřad dál v rozsahu jemu sdělených kompetencí; byl‑li ustanoven interimní administrátor, pak až do doby svého převzetí úřadu to koná pod jeho vedením.

Pokud nebrání zákonná překážka, je do úřadu DB jmenovaný, který dosud nepřijal biskupské svěcení, povinen ujmout se kano­nického vedení své diecéze do čtyř měsíců od přijetí papežské listiny, jestliže je biskupem, tak do dvou měsíců.

Kanonického vedení diecéze se jmenovaný ujímá tím, že buď osobně, nebo prostřednictvím svého zástupce předloží papežskou lis­tinu sboru poradců za přítomnosti kancléře kurie, který pořídí zápis, nebo v nově zřízené diecézi tím, že v katedrále přítomným klerikům a lidu nechá sdělit obsah jmenovací listiny, o čemž pořídí zápis nej­starší přítomný kněz.

DB, který dovršil sedmdesátý pátý rok života, je povinen nabíd­nout svou abdikaci papeži, který po zvážení všech okolností rozhodne, zda ji přijme, či nikoli.

Stejnou povinnost má i DB, který se ze zdravotních či jiných závažných důvodů stal neschopný vedení své diecéze.

Povinnosti diecézního biskupa

• DB se při výkonu své pastýřské služby stará o všechny katolíky svěřené jeho péči.
• Jestliže má ve své diecézi věřící různých církví sui iuris, postará se o ně prostřednictvím kněží a farností této církve, příp. ustanovením biskupského vikáře.
• Je povinen často celebrovat ve své katedrále nebo jinde na svém území, zvláště o slavnostech a zasvěcených svátcích.
• DB má rezidenční povinnost, a to i tehdy, má‑li pomocného biskupa nebo biskupa nástupce. Kromě kanonicky omluvené nepří­tomnosti (koncil, synod, konference, jiný kanonicky udělený úřad) se nesmí vzdálit ze své diecéze na dobu delší než 1 měsíc (nepřetržitě i úhrnem) za kalendářní rok. DB je povinen zajistit správu diecéze tak, aby v době jeho nepřítomnosti neutrpěla škodu. Jestliže se DB nezá­konně ze své diecéze vzdálil na dobu delší než 6 měsíců, oznámí me­tropolita (nebo, jedná‑li se o něj, nejstarší sufragán) tuto skutečnost AS.
• DB je povinen každoročně vizitovat svou diecézi buď celou, nebo její části tak, aby ji celou osobně zvizitoval jednou za 5 let.
• Pokud AS nestanoví jinak, je DB povinen každých pět let vyko­nat návštěvu ad limina. Tato návštěva se koná v roce, ve kterém má DB povinnost (jednou za pět let) podat Ap. stolci zprávu o stavu své diecéze.

Práva diecézního biskupa

Ve své diecézi může DB konat bohoslužby biskupským způso­bem (sedm svící na oltáři, mitra a berla). Mimo svou diecézi smí slavit bohoslužby biskupským způsobem pouze s výslovným nebo alespoň rozumně předpokládaným svolením místního ordináře.

O právech DB na udílení křtu dospělým, biřmování a svátosti svěcení, svěcení olejů, dedikaci a benedikci určitých míst a předmětů viz IV. kniha CIC.

DB má právo na insignie (anulus, pectorale, pedum, mitra), právo na zřízení katedry, na to, aby byl vzpomínán v mešním kánonu, a na titul „excelence“.

Emeritní biskup

Biskup, který dovršil 75 let a jehož abdikace byla přijata, dostává označení „emeritní“ biskup své diecéze, a přeje‑li si, může si ponechat bydliště na území této diecéze, pokud v určitých případech vzhledem ke zvláštním okol­nostem neurčil AS jinak.

Biskupská konference má s přihlédnutím k primární povinnosti diecéze, které eme­ritní biskup sloužil, povinnost postarat se o jeho náležitou sustentaci.

Biskup‑koadjutor a pomocný biskup (kán. 403-411)

• pomocného biskupa (auxiliárního), kterého jmenuje AS na základě žádosti DB a který nemá žádné nástupnické právo - má být jmenován generálním nebo biskupským vikářem;
• pomocného biskupa se zvláštními zmocněními, kterého AS ze závažných důvodů diecéznímu biskupovi ustanoví; tyto závažné důvody mohou být i osobního charakteru (nemoc); rozsah pravomocí je určen jmeno­vací listinou; takového auxiliáře musí DB ustanovit svým generál­ním vikářem; ani on nemá nástupnické právo.
• biskupa‑koadjutora - je ustanoven ex offo AS, pokud jeho ustanovení pova­žuje AS za prospěšnější než ustanovení pomocného biskupa se zvláštními zmocněními; také on je vlastně auxiliářem se zvláštními, AS stanovenými pravomocemi a musí být ustanoven generálním vikářem; rozdíl spočívá v jeho nástupnickém právu.

Převzetí a zřeknutí se úřadu

Převzetí úřadu

• Biskup‑koadjutor se ujímá svého úřadu tím, že osobně nebo skrze zástupce předloží DB a sboru poradců papežskou jmenovací listinu za přítomnosti kancléře, který provede zápis.
• Pomocný biskup předkládá jmenovací dekret pouze DB za pří­tomnosti kancléře, který provede zápis.

Ohledně abdikace platí pro koadjutora a pomocného biskupa totéž, co pro DB.

Koadjutoři a pomocní biskupové jsou tzv. titulárními biskupy, tedy biskupy, kteří jsou svěceni na titul de facto zaniklého biskupství in partibus infidelium, ve kterém ovšem nemají žádnou jurisdikci. Přísluší jim titul „excelence“ a mají stejné výsady jako DB kromě katedry (a – to ovšem pouze liturgicky – sedmi svící na oltáři). Mají právo účastnit se ekumenického koncilu i partikulárních koncilů a diecézních synodů s hlasem rozhodujícím. Ex offo jsou členy BK a mají, v souladu se stanovami, hlas rozhodující nebo poradní. Koadjutor i pomocný biskup mají stejně jako DB rezidenční povinnost.