Celá tato podkapitola má rozšiřující charakter, není předmětem kolokvia.

Poslání diecézního synodu

Diecézní synod je shromáždění vybraných kněží a dalších katolíků z místní církve, kteří poskytují pomoc diecéznímu biskupovi (dále jen "DB") k prospěchu celého diecéz­ního společenství. Je tedy institutem církevního práva a svým způso­bem se podílí na moci řízení – ovšem s tím omezením, že jeho účastníci mají pouze poradní hlas, neboť jediným zákonodárcem na diecézním sněmu je DB. Proto také jedině on podepisuje prohlášení a rozhodnutí, která mohou být promulgována a nabýt právní účinnosti pouze z moci jeho úřadu. DB má povinnost sdělit texty synodních prohlášení a rozhodnutí metropolitovi a BK (kán. 460, 466, 467).

Svolání a vedení

• Svolává DB po poradě s kněžskou radou, pokud to považuje za vhodné.
• DB předsedá diecéznímu synodu, který může k tomuto úkolu pověřit na jednotlivé schůze generálního nebo biskupského vikáře.
• DB může podle svého uvážení diecézní synod přerušit nebo roz­pustit.
• Při uvolnění nebo zamezení výkonu úřadu DB se synod ipso iure přerušuje do té doby, než nastoupivší nový DB rozhodne o jeho pokra­čování nebo jej prohlásí za skončený.

Účastníci

DB na sněm musí pozvat:

• biskupa‑koadjutora (nástupce) a pomocné biskupy;
• generálního, biskupské a soudního vikáře;
• katedrální kanovníky;
• členy kněžské rady;
• jím stanovený počet laiků a řeholníků, jejichž volbu provede pasto­rační rada;
• rektora semináře;
• okrskové vikáře;
• nejméně jednoho voleného kněze z každého okrskového vikariátu;
• jím stanovený počet zvolených zástupců vyšších řeholních předsta­vených.

Dále DB může pozvat:

• další zástupce kléru, řeholníků a laiků, kteří (pokud DB neurčí ji­nak) mají stejná práva jako členové povinně pozvaní;
• jako pozorovatele zástupce ostatních církví a církevních společen­ství.