Vymezení právního pojednání o svátostech

V právním pojednání o svátostech jde především o regulaci vnější disciplíny svátostí:

• kdo (udělovatel),
• komu (příjemce),
• kdy (čas) a kde (místo),
• eventuálně po jaké přípravě,
  
• za jakých vymezujících podmínek - k platnosti a k dovolenosti,
• další potřebná právní regulace.

Počet a rozdělení svátostí

V katolické církvi (stejně jako ve východních církvích) je uznáváno 7 svátostí, jejich pojímání se v některých rysech mírně liší. Oproti tomu v evangelických církvích jsou uznávány jen dvě svátosti (křest a Večeře Páně).

Rozdělení podle významu pro osobní život

Z hlediska osobního života jsou většinou jednotlivé svátosti spjaty s významným životním krokem:

• narození - křest (narození pro život věřícího člověka ve společenství),
• dospívání - biřmování (posílení k životu z víry na základě osobního přesvědčení),
• růst - eucharistie (stálé přijímání životodárného pokrmu - není pro jediný jedinečný životní okamžik),
• oslabení tělesné - svátost pomazání nemocných (posílení pro snášení nemoci s prosbou o eventuální uzdravení - není pro jediný jedinečný životní okamžik),
• oslabení morální - svátost pokání (vnitřní uzdravení z morální nemoci a posílení v dobrém - není pro jediný jedinečný životní okamžik),
• vstup do životního (plodného) partnerství - svátost manželství (niterné soužití muže a ženy, plodnost, výchova dětí - jednorázový vstup, trvalý způsob života),
• vstup do životní duchovní služby - svátost svěcení (vyčlenění osoby pro duchovní službu - postupné jednorázové uvádění do služby po stupních - celoživotní služba).

Rozdělení podle významu pro život věřícího společenství

Z hlediska významu pro věřící společenství, který je v právu akcentován (církevní právo reguluje život církevního společenství) jsou svátosti děleny do tří kategorií:

• svátosti iniciace - křest, biřmování, eucharistie - uvedení do křesťanského života a posilování v něm,
• svátosti rekonciliace - svátosti pokání a pomazání nemocných - obnova církevního společenství oslabeného morálně či fyzicky,
• svátosti služby v církvi - svátosti svěcení a manželství - trvalý způsob života a služby.

Sdílení svátostí mezi křesťany (intercommunio) (kán. 844)

Svátosti jsou pro svůj společenský význam zpravidla sdíleny v rámci téže církve - konfesní princip uznává církev katolická a církve východní.

Principy pro povolené sdílení svátostí

V katolické církvi však po II. vatikánském koncilu (1962-1965) došlo s důrazem na individuální význam svátostí k regulovanému prolomení principu konfesionality sdílením svátostí mezi křesťany (na základě společného fundamentu platného křtu), a to pouze pro ty svátosti, jejichž přijetí má akutní individuální význam:

• svátost eucharistie v aspektu pokrmu, tredy podávání a přijímání eucharistie (nikoli společné slavení - "ekumenická koncelebrace" je stále zakázána),
• svátost pokáni neboli smíření,
• svátost pomazání nemocných.

Pro právní regulaci je zásadní věroučná báze - nakolik se pojetí těchto svátostí v případě jiné církve shoduje s katolickým pojetím, a proto jsou církve děleny do dvou kategorií:

• shodná nauka o těchto svátostech - východní církve (a církve jim na roveň postavené, což však dosud žádá nebyla),
• rozdílná nauka o těchto svátostech - církve a denominace vzešlé ze západní reformace nebo s ní spjaté (jako např. Církev československá husitská).

Zábrany dovoleného sdílení svátostí

Základními zábranami pro dovolené sdílení výše určených svátostí jsou defekty v oblasti věroučné a morální:

• omyl - zmatení v povaze a významu svátostí,
  
• indiferentismus - nedostatečné rozlišování ohledně rozdílů mezi jednotlivými církvemi a jejich naukou,
• proselytismus - snaha nabízením svátostí získávat křesťany pro své společenství ("přetahování jinam").

Dovolené sdílení svátostí lze schématicky znázornit takto:

Pro realizaci má vydat podrobnější normy diecézní biskup nebo biskupská konference, a to po projednání s nekatolickými církvemi, o nichž se jedná (nakolik je to možno). Ideální by bylo v případě východních církví dosáhnout reciprocity, což však v případě Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku není reálně dosažitelné.