Eucharistie (kán. 897-958)
O svátosti nejsvětější eucharistie pojednáme po úvodním seznámení v návaznosti na CIC/1983 podle následujícího schématu:
1.
Eucharistie jako oběť
- 1.1 Celebrant
- 1.2 Obřady slavení
- 1.3 Doba a místo slavení
2. Eucharistie jako pokrm
- 2.1 Udělovatelé (rozdělovatelé)
- 2.2 Přijímající
- 2.3 Četnost přistupování ke sv. přijímání
- 2.4 Eucharistický půst
-
2.5 Přijímání pod jednou či obojí způsobou
3. Uchovávání a uctívání eucharistie
- 3.1 Uchovávání eucharistie
- 3.2 Eucharistická úcta
Jako čtvrtou, právně významnou skutečnost řeší CIC/1983 podrobně otázky mešního stipendia = daru u příležitosti slavení mše (nikoli "platby", na stipendium není žádný nárok); tuto oblast nebudeme probírat, neboť zavazuje primárně kněze.
Význam eucharistie (kán. 897)
Eucharistie je nejvznešenější svátostí. Kristus, který je
v ní reálně přítomen, je v ní obětován a přijímán jako pokrm.
Eucharistie je připomínkou smrti a zmrtvýchvstání Páně
a zároveň vrcholem a zdrojem života církve. Věřící ji mají mít
v obzvláštní úctě tím, že se na jejím slavení aktivně podílejí, často
a s úctou ji přijímají i adorují. Duchovní správci mají věnovat
zvláštní péči poučování věřících o této svátosti.
Skvělým teologickým způsobem popisuje svátost eucharistie Kodex kánonů východních církví (CCEO) v kán. kán. 698:
|
Can. 698 –
In Divina Liturgia per ministerium sacerdotis in persona Christi super
oblationem Ecclesiæ agentis perpetuatur virtute Spiritus Sancti, quod ipse
fecit in novissima Cena Dominus Jesus, qui discipulis dedit Corpus Suum in
Cruce pro nobis offerendum Sanguinemque Suum pro nobis effundendum, verum
mysticumque instaurans sacrificium, quo cruentum illud Crucis sacrificium cum
gratiarum actione commemoratur, actuatur et ab Ecclesia participatur tum
oblatione tum communione ad significandam et perficiendam unitatem populi Dei
in ædificationem Corporis Sui, quod est Ecclesia. |
Kán. 698 – V božské liturgii skrze službu kněze, který nad dary církve jedná v osobě Kristově, trvá to, co sám Pán Ježíš učinil při poslední večeři, kdy dal učedníkům svoje tělo, které se mělo obětovat na kříži, a svou krev, která pro nás měla být vylita, čímž ustanovil opravdovou tajemnou oběť. Tak se spolu s díkůvzdáním připomíná a aktualizuje krvavá oběť na kříži a církev se na ní účastní jak přinášením oběti, tak přijímáním, čímž se naznačuje a zdokonaluje jednota Božího lidu a buduje se jeho Tělo, jímž je církev. |