3.1 Uchovávání eucharistie (kán. 934-940)

Místo předepsané:

• katedrála;
• farní kostel;
• každý kostel či kaple příslušející domu některého řehol­ního institutu nebo společnosti apoštolského života.

 Místo možné:

• soukromá kaple biskupa;
• jiné kostely a kaple (včetně soukromých) – jen s povolením ordináře.

Svatostánek

Eucharistie je uchovávána v jediném, umělecky ztvárněném, nerozbitném, neprůhledném, uzamykatelném a nepřenosném svato­stánku kostela či kaple.

Ten, kdo je pověřen správou kostela, je pověřen i pečlivou správou klíče od svatostánku.

Jako znamení Kristovy přítomnosti má v blízkosti svatostánku hořet věčné světlo. Měl by to být živý plamen, nebo alespoň žá­rovka živý plamen imitující.

Uvnitř svatostánku je eucharistie uchovávána v ciboriu, ve kterém má být neustále dostatečné množství partikulí (podle potřeb věřících). Eucharistii je třeba průběžně obnovovat.

Z vážných důvodů je možno ze stálých svatostánků eucharistii odnášet (zvláště na noc, hrozí‑li zneuctění) na jiné bezpečné místo.

3.2 Eucharistická úcta (kán. 941-944)

Eucharistický výstav

Tam, kde je stále uchovávána eucharistie, se může konat také výstav eucharistie v ciboriu nebo monstranci. Výstav je možno konat jen tehdy, je‑li zajištěn dostatečný počet adorujících po celou dobu výstavu. Průběh se řídí liturgickými předpisy. Výstav není možno konat současně se mší svatou v témže prostoru.

V kostelích a kaplích, ve kterých je dovoleno uchovávat eu­charistii, se má každoročně konat slavnostní, dlouhodobější výstav (časová nepřetržitost není podmínkou). Zde platí to, co bylo řečeno o výstavu výše. Ten má věřícím umožnit hlubší proniknutí do mystéria této svátosti.

Vystavovat a ukládat eucharistii a žehnat Nejsvětější svátostí je věc klerika. Pouze v případě potřeby a z pověření du­chovního správce může eucharistii vystavit a uložit akolyta, jiný mimořádný udělovatel sv. přijímání nebo jiný k tomu pověřený laik. Ti však nesmějí žehnat.

Eucharistická procesí

Pro prohloubení víry a jako důkaz víry katolíků v Kristovu reálnou přítomnost se mohou podle uvážení diecézního biskupa konat veřejná procesí (např. o slavnosti Těla a krve Páně). Předpisy týkající se procesí vydává diecézní biskup.

Eucharistické kongresy

CIC/1983 nehovoří o další formě eucharistické úcty zmíněné v č. 109–112 liturgické knihy Svaté přijímání a úcta eucharistie mimo mši; tam jsou uvedeny základní předpisy.

Kongres má směřovat k prohloubení eucharistické úcty, obvyklými prostředky jsou:

• bohoslužebná slavení,
  
• konference s přednáškami,
• možnost intenzivní modlitby (společné i soukromé) vč. eucharistických výstavů,
• eucharistický průvod.