1. Překážky a zákazy manželství

Ve všech případech se jedná o situace alespoň potenciálně nebezpečné pro manželství samo nebo pro víru manželských partnerů či jednoho z nich.

Tyto situace byly podle své závažnosti děleny v CIC/1917 (kán. 1036):

• impedimenta impedimentia - překážky bránící - působí pouze nedovolenost při zachování platnosti,
• impedimenta dirimentia - překážky rušící působí jak neplatnost, tak nedovolenost manželství.

CIC/1917 o nich velmi přehledně a systematicky pojednal: překážky bránící jednotlivě v kán. 1058-1066, překážky rušící jednotlivě v kán. 1067-1080.

CIC/1983 používá jinou terminologii:

• impedimenta (dirimentia) - překážky (rušící) - působí neplatnost i nedovolenost - jednotlivě pojednány v kán. 1083-1094),
• vetita - zákazy (aniž užívá jednoznačně tento výraz - používá obrat sine licentia - bez dovolení) - působí pouze nedovolenost oři zachování platnosti.

2. Zákazy manželství

Zákazy nejsou v CIC/1983 systematicky shromážděny a pojednány, proto je lze rozdělit do 5 skupin:

1. zákazy uvedené v kán. 1071,
2. zákazy explicitně uvedené jinde v CIC/1983,
3. zákazy implicitně vyplývající z povahy věci,
4. zákazy explicitně uložené administrativní cestou,
5. zákazy explicitně uložené soudní cestou.

3. Smíšená manželství

3.1 Pojem smíšeného manželství

Věcně se jedná o manželství mezi křesťany různého vyznání. V případě, že jeden z nupturientů je katolík, řídí se takový sňatek katolickým kanonickým právem.

Je třeba připomenout, že toto vymezení pojmu „smíšené manželství“ je poměrně mladé. Ačkoli již CIC/1917 v kán. 1060 a dalších používá tento termín jednoznačně k označení manželství dvou křesťanů různých vyznání, velmi často byla pod tento název zahrnována i manželství mezi katolíkem a nepokřtěnou osobou (disparitas cultus); takto je tento termín užit ještě v motu proprio Pavla VI. Matrimonia mixta (r. 1970). Důsledně používají užší vymezení termínu „smíšené manželství“ církevní dokumenty až od vydání CIC/1983.

3.2 Podmínky dovolenosti smíšeného manželství

Smíšené sňatky jsou řazeny mezi zákazy manželství – to znamená, že si je církev vědoma toho, jaká úskalí jsou s nimi spojena a nedoporučuje je (kán. 1124). Na základě respektování svobody svědomí a požadavku přiměřenosti v omezení základního práva na uzavření sňatku však tímto zákazem nejsou vázáni ti, kdo odpadli formálním úkonem od společenství s katolickou církví (kán. 1124).

Před sňatkem musí být dáno dovolení ordináře. Pro jeho udělení se vyžaduje (kán. 1125):

• katolický nupturient prohlásí, že je připraven chránit svou víru, a přislíbí, že se bude dle svých sil snažit o katolický křest a výchovu dětí (z textu kánonu je evidentní, že se jedná o závazek relativní (dle svých sil), nikoli závazek absolutní. Podle toho je třeba posuzovat eventuální uplatnění normy trestního práva – kán. 1366, kde je stanoveno uložení nápravného nebo jiného vhodného trestu pro rodiče, kteří nechají děti nekatolicky pokřtít či vychovat).
• nekatolický nupturient musí být o těchto příslibech katolického nupturienta včas informován;
• oba nupturienti budou poučeni o cílech a podstatných vlastnostech manželství a ani jeden z nich je nesmí vylučovat;
• toto se děje podle partikulárního práva (kán. 1126) při sepisování snubního protokolu, kde katolický nupturient své přísliby stvrzuje písemně a kde nekatolický nupturient také písemně stvrzuje, že o nich byl informován – pokud by to po svém informování odmítl podepsat, vystačí potvrzení tohoto faktu jak farářem, který odpovídá za předsňatkové řízení, tak jedním svědkem, kterým může být katolický nupturient.

Je tedy zřejmé, že se nevyžadují žádné formální přísliby od nekatolického nupturienta.

3.3 Způsob uzavření smíšeného manželství, zákaz dvojího sňatku

Manželství má být k platnosti uzavřeno kanonickou formou (kán. 1127 § 1). Pokud by bylo dodržení kanonické formy spojeno s velkými těžkostmi, lze udělit dispenz a uzavřít manželství občanskou formou nebo v jiné církvi či církevním společenství (kán. 1127 § 2). Je však třeba přísně dodržet tyto zásady:

• je zakázán dvojí náboženský sňatek – po nebo před katolickým sňatkem nesmí proběhnout nekatolický sňatek v nekatolickém kostele, ani obojí zároveň;
• nekatolický duchovní nesmí asistovat při katolickém sňatku, stejně katolický duchovní neasistuje v nekatolickém kostele;
• s povolením místního ordináře či podle partikulárních norem (ty u nás dosud nejsou) se může katolický duchovní podílet na slavení sňatku v nekatolickém kostele a nekatolický duchovní se může podílet na slavení sňatku v katolickém kostele, např. čtením z Písma, pronesením krátkého povzbuzení či udělením požehnání;
• katolický sňatek zásadně probíhá bez slavení mše sv., výjimku povoluje místní ordinář;
• zcela výjimečná může být společná účast na eucharistii (přijímání), v tom se mají zachovat příslušné normy.

Výjimkou je smíšené manželství s pravoslavným křesťanem, kde – v případě sňatku před pravoslavným knězem – se kanonická forma vyžaduje pouze k dovolenosti (kán. 1127 § 1).

Zcela novým ustanovením oproti CIC/1917 je požadavek kán. 1128, aby ordináři a duchovní pastýři poskytovali katolickým partnerům žijícím ve smíšeném manželství duchovní pomoc potřebnou k zachování katolické víry a katolické výchově dětí a aby oběma (!) manželům napomáhali k jednotě v manželském a rodinném životě. Tento požadavek platí i pro pomoc katolíkům, kteří uzavřeli manželství s nepokřtěnou osobou po obdržení dispenze od překážky různosti náboženství (kán. 1129).