1. Obecně o překážkách

Z právního a teologického hlediska se dělí na překážky:

• božského práva - nedispenzovatelné,
• církevního práva - v různém stupni dispenzovatelné.

2. Jednotlivé překážky

Překážka věku (kán 1083)

Nemůže platně uzavřít manželství muž před ukončeným 16. rokem věku a žena 14. rokem věku. Biskupská konference smí stanovit věk vyšší.

Překážka je lidského práva, dispensovatelná. Pokud ale snoubenci nejsou fyzicky dospělí a psychicky schopni pochopit podstatu manželského svazku a rozhodnout se, je přirozeného práva, nedispensovatelná a váže i nekatolíky.

Předchozí a trvalá neschopnost spojit se manželským úkonem (kán. 1084)

Práva přirozeného, nedispensovatelná.

Neplodnost překážkou není.

Vázanost dřívějším manželstvím i nedokonaným (manželským spojením) (kán. 1085)

Práva božského, nedispensovatelná.

Nové manželství nelze uzavřít, dokud se právně nedokáže neplatnost nebo rozloučení předchozího manželství.

Rozdílnost kultu (disparitas cultus) (kán. 1086)

Tato překážka platí mezi osobou pokřtěnou v katolické církvi, nebo tou, která do ní byla přijata a formálním úkonem od ní neodpadla, a osobou nepokřtěnou (tj. vůbec, ani v jiné křesťanské církvi), je manželství neplatné.

Překážka církevního práva a dispensovatelná, nehrozí-li nebezpečí pro víru katolické strany a dětí. k dispensi se vyžadují záruky nepokřtěné strany, že nebude bránit pokřtěné straně v životě z víry (tzv. kautely) - stejné jako v případě smíšených manželství.

Překážka svěcení (kán. 1087)

Neplatně uzavírá manželství, kdo přijal kněžské svěcení.

Dispens je vyhrazena Apoštolskému stolci.

Překážka trvalého slibu čistoty v řeholním institutu (kán. 1088)

Překážka církevního práva. Dispens dává u řeholních institutů diecézního práva diecézní biskup, u řeholních institutů papežského práva Apoštolský stolec.

U jiných forem zasvěceného života překážka nevzniká, jen u řeholníků.

Únos (kán. 1089)

Neplatné je manželství mezi mužem únoscem a ženou unesenou nebo zadržovanou za účelem uzavření manželství, leč když se žena, osvobozena od únosce a na bezpečném místě, o své vůli rozhodne za něho provdat. (Jde tu tedy o specifickou formu zplatnění manželství.)

Zatímco v CIC/1983 je v této věci nadále zakotveno privilegované postavení ženy, v právu východních katolických církví dikce zákona chrání také muže v případě únosu a zadržování (CCEO kán. 806).

Zločin (kán. 1090)

Neplatně uzavírá manželství ten, kdo v úmyslu dosáhnout manželství s určitou osobou způsobil smrt manželskému partnerovi této osoby nebo svému.

Neplatně usilují uzavřít manželství také ti, kdo vzájemnou pomocí, fyzickou nebo mravní, způsobili smrt manžela nebo manželky.

Dispens je vyhrazena  Apoštolskému stolci.

Pokrevní příbuzenství (kán. 1091)

Neplatné je manželství mezi osobami pokrevně příbuznými ve všech stupních přímé linie z lože manželského i nemanželského a do 4. stupně boční linie (tj. bratranci a sestřenice).

Nikdy se nedovoluje uzavřít manželství, existuje-li pochybnost, zda strany nejsou příbuzné v jakémkoliv stupni přímé linie a ve 2. stupni boční linie.

Dispens lze udělit pro 4. a 3. stupeň boční linie.

"Švagrovství" - afinita (kán. 1092)

Ve všech stupních přímé linie vylučuje manželství (muž si nemůže vzít babičku, matku, dceru, vnučku ap. své manželky a naopak).

Ve výchiodních katolickáých církvích má tato překážka větší rozsah: až do 2. stupně boční linie (CCEO kán. 809), tak jak ji měla také v CIC/1917 (kán. 1077).

Církevního práva, dispensovatelná.

Překážka veřejné mravopočestnosti (kán. 1093)

Vzniká z neplatného manželství po započetí společného života nebo z notoricky známého a veřejného konkubinátu. Vylučuje manželství v prvním stupni přímé linie mezi mužem a příbuznými ženy a naopak. (tj. muž si nesmí vzít matku nebo dceru ženy, se kterou žil v neplatném manželství nebo konkubinátě a naopak.)

Církevního práva, dispensovatelná.

Překážka osvojení neboli zákonného příbuzenství (kán. 1094)

Platné manželství nemohou uzavřít, kdo jsou mezi sebou spojeni zákonným příbuzenstvím vzešlým z osvojení (adopce) v přímé linii a do 2. stupně boční linie.

Církevního práva, dispensovatelná.

Překážka duchovního příbuzenství (CCEO kán. 811)

V CIC/1917 stanovilo překážku duchovní příbuzenství pouze ze křtu (kán. 768). Tuto překážku už CIC/1983 nezná, zanikla tedy 26. 11. 1983.

Překážka duchovního příbuzenství nadále existuje ve východním katolickém právu (CCEO kán. 811), a to mezi kmotrem na jedné straně a křtěncem i jeho rodiči na straně druhé; však v případě křtu udělovaného pod podmínkou vzniká pouze tehdy, je-li při prvním (pochybném) křtu i druhém (podmínečném) křtu týž kmotr.

Tato překážka je církevního práva, dispens uděluje místní hierarcha.

Přehled překážek spojených s „příbuzností“