Pojetí manželského souhlasu

Manželský souhlas jako konstitutivní prvek manželství (dokonce jako účinnou příčinu jeho vzniku) definuje CIC/1983:

Nedostatky manželského souhlasu

Obecně

Kanonické právo nespecifikuje k platnosti manželství pozitivní kvality manželského souhlasu (natož jeho optimální podobu), ale snaží se popsat negativní situace, v nichž je tento souhlas zřetelně nedostatečný (není ani minimálně nutný). Proto je nadále právně usnadněno trvat na právní presumpci platnosti manželství a dokazovat opak:

V oddílu o manželském souhlasu jsou proto v katolickém kanonickém práv specifikovány pouze negativní situace, které se snažíme systematizovat, a to jak z hlediska poznání (z něhož pak vychází vůle), tak z hlediska vůle samotné. Jde tu o specifickou aplikaci pojetí lidského úkonu (actus humanus), především okolností umenšujících jeho uváženost (deliberatum) a svobodu (liberum) na oblast manželství.

Nedostatky v oblasti poznání

Omyl působící neplatnost musí být ze své povahy podstatný a praktický (působící na vůli).

Nedostatečné užívání rozumu (kán. 1095 odst. 1)

Jde především o skutečné duševní nemoci, psychózy, při nichž si nemocní si neuvědomují svůj stav a nedovedou objektivně rozumem posuzovat skutečnost, (např. schizofrenie, maniodepresivní psychóza, paranoia) - je to tedy trvalé (habituální) nedostatečné užívání rozumu, a to i vzdor světlým chvilkám, kdy se jeví jak zdraví. Ani tehdy nejsou schopni uzavřít platné manželství.

Spadají sem ale i dočasné poruchy užívání rozumu způsobené nahodilými příčinami fyzické nebo psychické povahy (např. psychotropní látky).

Závažná porucha soudnosti ohledně podstatných práv a povinností manželských (kán. 1095 odst. 2)

Jedná se o psychický stav mysli, kdy nedojde k potřebnému poznání podstatných práva povinností manželských, a to z velmi rozmanitých příčin. Jasně povahu této skutečnosti vystihuje latinský text:

• defectus - buď absence, nebo nedostatečnost,
• gravis - závažný, ne lehký - je nutno posoudit individuálně (quoad subiectum),
• discretionis - jemného rozlišování,
• iudicii - soudu - tj. přiřazení dvou skutečností k sobě, v tomto případě manželství na jedné straně a podstatných práv a povinností s ním spojených na straně druhé.
  

Převážně jde o vážné formy neuróz a psychopatií,  tedy psychické poruchy na hranici mezi patologickým a normálním stavem. Nepovažují se většinou za nemoci ve vlastním slova smyslu, ale spíše za odlišný způsob reakcí na vnitřní zážitky nebo na nepříznivé okolnosti. Projevují se psychomotorickými vzněty, fobiemi, podrážděností v chování, popudlivostí, vznětlivostí, prudkostí apod. Neexistuje zde v mnoha případech potřebný stupeň svobody a následné odpovědnosti, jaká se vyžaduje pro platnost nějakého jednání (lidského úkonu - actus humanus).

Patří sem i nezralost, která v některých případech nedovoluje rozvážné rozhodnutí a volbu. Zdravá soudnost vyžaduje schopnost odpovědnosti a přičitatelnosti za činnost, kterou osoba provádí, tedy schopnost chtěné komplexně zhodnotit (vědět, že danou věc může chtít i nechtít, vědět, jaké budou důsledky toho kterého rozhodnutí, rozhodovat se postupně na základě postupného poznávání předmětu, a ne zbrkle nebo naopak opožděně - tj. odkládat rozhodnutí, až člověku nic jiného nezbývá). Mladí lidé, a to i vysokoškolsky vzdělaní, dnes velmi často uzavírají manželství ne na nátlak rodičů, ale pod tlakem okolností, který přesahuje jejich psychickou zralost, a oni nedovedou říci ne, i když tuší, že dané manželství není dobrým řešením.

Základní příčiny poruchy soudnosti - psychosexuální odchylky, mentální zaostalost, citová nezralost, sociální nezralost, nadměrná závislost na rodičích, nedostatek samostatnosti apod.

Tento nedostatek je velmi častou příčinou prohlášení manželství za neplatné (často ve spojení s nedostatkem vůle - psychickou neschopností převzít podstatné manželské povinnosti, kán. 1095 odst. 3).

Omyl v požadavku na integritu manželství (kán. 1096)

Neznalost, že manželství je trvalý svazek mezi mužem a ženou, zaměřený k početí dětí skrze jakousi sexuální spolupráci (kán. 1096). Tato neznalost se po pubertě nepředpokládá.

Tato neznalost se týká podstatného prvku manželství. V našich podmínkách se prakticky nevyskytuje.

Omyl v identitě osoby (kán. 1097 § 1)

Omyl v identitě druhého nupturienta činí manželství neplatným a je chápán bezesporu jako podstatný a praktický. V našich podmínkách se prakticky nevyskytuje.

Omyl ve vlastnosti osoby (kán. 1097 § 2)

Omyl ve vlastnostech osoby je obecně omylem případečným (akcidentálním). Působí neplatnost pouze tehdy, pokud se souhlas (úkon vůle) vztahuje výlučně na tuto vlastnost - tedy pokud je tato v úmyslu nupturienta (intencionálně) pojímána jako podstatná - directe et principaliter intenta, a proto zároveň jako praktický omyl.

Touto vlastností by mohla být např. plodnost druhého nupturienta.

V našich podmínkách se vyskytuje velmi zřídka.

Podvod (kán. 1098)

Podvod musí kumulativně splňovat tyto prvky:

• učiněný za účelem získání manželského souhlasu druhé strany (kvalifikovaný úmysl - subjektivní stránka),
• ze strany jednoho z nupturientů nebo třetí osoby,
  
• ve vlastnosti druhé osoby (což je obecně vzato případečný omyl),
  
• přičemž tato vlastnost ze své přirozenosti (objektivně vzato) může vážně narušovat manželský život.

Důvodem specifikace tohoto nedostatku souhlasu je zohlednění nespravedlnosti páchané na jednom nupturientu, a to v závažné věci, přičemž charakter praktického omylu je dán skutečností, že podvádějící osoba (osoby) nutně předpokládá (předpokládají), že vyjevení pravdy by s jistotou nebo velkou pravděpodobností vedlo k odmítnutí manželství (odmítnutí manželského souhlasu).

Touto vlastností může být mj. otázka plodnosti druhého nupturienta (viz výslovný odkaz v kán. 1084 § 3).

V našich podmínkách se vyskytuje relativně často.

Omyl v povaze právního úkonu manželského souhlasu (kán. 1099)

Jedná se o omyl ohledně jednoty a nerozlučitelnosti manželství, tedy jeho podstatných vlastností (viz kán. 1056) - je to tedy omyl podstatný.

Neplatnost manželství ale působí pouze tehdy, pokud ovlivní vůli k uzavření manželství - pokud je tedy omylem praktickým.

V našich podmínkách se vyskytuje relativně málo, ale s rostoucí tendencí.

Nedostatky vůle

Neschopnost převzít podstatné manželské povinnosti (kán. 1095 odst. 3)

Podstatnými povinnostmi manželství se rozumí

• ­ bonum coniugum - vzájemná pomoc a služba (dobro manželů)
• ­ bonum sacramenti - nerozlučitelnost
• ­ bonum fidei - jednota, věrnost
• ­ bonum prolis - plození a výchova dětí

Jedná se o neschopnost naplnit předmět souhlasu (který člověk jinak dobře poznává a upřímně chce) a v důsledku toho převzít uloženou povinnost. Zatímco předchozí body se týkaly složky rozumové, zde jsme v oblasti afektivně volitivní (tedy citově volní). Patří sem abnormální osoby, osoby s hypersexualitou, hysterici, zuřivci, chorobní narcisisté (zaměření na sebe), maniaci a samotáři, kteří nejsou schopni vytvořit hluboký a platný meziosobní vztah potřebný pro manželství, ale také alkoholici, drogově závislí, závislí na automatech, počítačích, práci, neschopní postarat se o rodinu, soustavně pracovat, závislí na rodičích, případně neschopní zachovávat manželskou věrnost apod. Z psychiatrického ba ani psychologického hlediska se zde nemusí jednat o žádnou nemoc nebo poruchu, jen o neobvyklý způsob jednání.

Musí ovšem jít o neschopnost, nikoli obtížnost, která musí předcházet manželskému souhlasu, musí být těžká nejen relativně, vůči konkrétnímu partnerovi, ale i objektivně, a jistá.

Tento nedostatek je velmi častou příčinou prohlášení manželství za neplatné (často ve spojení s nedostatkem poznání - závažná porucha soudnosti ohledně podstatných práv a povinností manželských, kán. 1095 odst. 2).

Simulace manželství (kán. 1101)

Simulace manželství je nesoulad mezi vnějším projevem vůle a vnitřním obsahem, a to na základě pozitivního úkonu vůle (ne tedy pouhé opomenutí).

Může být absolutní - vyloučení manželství jako celku, tedy zaměření vyjádření manželského souhlasu k jinému účelu než manželství (dědictví, občanství, v případě prosté konvalidace např. k umožnění přístupu ke svátostem), anebo relativní - vyloučení některé podstatné vlastnosti (jednota, nerozlučitelnost) nebo podstatného prvku manželství (např. plození dětí).

Simulace, zvl. částečná, je relativně častým důvodem neplatnosti manželství.

Podmíněný souhlas (kán. 1102)

Podmínka připojená (i mlčky!) k manželskému souhlasu může být:

• do budoucna - vždy neplatné (právní fikce),
• do minulosti nebo přítomnosti - manželství platné nebo neplatné podle toho, zda existuje nebo neexistuje to, co je předmětem podmínky.

Dovoleně lze podmínku připojit jen s písemným dovolením místního ordináře (i bez tohoto dovolení působí připojená podmínka výše popsané účinky).

V souladu s východní tradicí ve východních katolických církvích jakékoli připojení podmínky působí neplatnost (CCEO kán. 826).

V našich podmínkách se vyskytuje velmi zřídka.

Násilí nebo vážný strach (kán. 1103)

Násilí nebo vážný strach zvenčí, byť neúmyslně vyvolaný, působí neplatnost manželství, ale jen tehdy, kdy - aby se z něho osvobodil - je dotyčný nucen uzavřít manželství.

V našich podmínkách se vyskytuje relativně často.

Absence souhlasu zastoupeného při uzavírání manželství prostřednictvím zástupce (kán. 1104, 1105)

Pro uzavření manželství prostřednictvím zástupce se vyžaduje:

• zvláštní zmocnění k uzavření manželství s určitou osobou,
• aby zástupce byl stanoven od zmocnitele a svůj úkol splnil osobně.

Zmocnění musí být podepsáno zmocnitelem a farářem nebo ordinářem místa, kde se uděluje, nebo knězem od faráře nebo ordináře zmocněným nebo alespoň dvěma svědky, nebo musí být vyhotovena hodnověrná listina podle normy světského práva. Nemůže-li zmocnitel psát, přibere se další svědek, který listinu podepíše.

Uplatnění principu, že manželství může vzniknout jen simultánním oboustranným souhlasem nupturientů, vede k existenci nedostatku souhlasu (odlišně od řešení světského práva českého i slovenského): jestliže zmocnitel odvolá zmocnění nebo je stižen amencí před tím, než zástupce uzavře manželství, je manželství neplatné, i když zástupce ani druhá strana o tom nevěděla.