Pojetí a vznik manželství v různých křesťanských tradicích
1. Katolická církev
1.1 Pojetí manželství
V pojímání manželství lze vystopovat dvojí aspekt: společenský a osobní (personální). Z hlediska společenského, tedy též právního, bylo vždy manželství chápáno jako smlouva, a to smlouva velmi významná pro společnost (zvláště díky plození a výchově dětí), a proto ji společnost chrání. Přitom je kladen důraz na to, že obsah této smlouvy je dán povahou a cílem manželství jako stabilní instituce, a proto není závislý na vůli jednotlivců – jde tedy o specifickou smlouvu. Z hlediska personálního je položen důraz na intenzivní osobní společenství muže a ženy.
Katolické kanonické právo popisuje povahu manželství v CIC/1983:
| Can. 1055 — § 1. Matrimoniale foedus, quo vir et mulier inter se totius vitae consortium constituunt, indole sua naturali ad bonum coniugum atque ad prolis generationem et educationem ordinatum, a Christo Domino ad sacramenti dignitatem inter baptizatos evectum est. | Kán. 1055 – § 1. Manželský svazek, kterým muž a žena mezi sebou vytvářejí nejvnitřnější společenství celého života, zaměřené svou přirozenou povahou na prospěch manželů a na zplození a výchovu dětí, je mezi pokřtěnými povýšen Ježíšem Kristem na svátost. |
| § 2. Quare inter baptizatos nequit matrimonialis contractus validus consistere, quin sit eo ipso sacramentum. | § 2. Proto mezi pokřtěnými nemůže být platná manželská smlouva, která by nebyla svátostí. |
Kanonické právo jednoznačně hlásá smluvní charakter manželství - na rozdíl odf CIC/1917 (kán. 1012) tu však není užit obrat contractus (sui generis), ale foedus, tj. posvátná smlouva; tato smlouva má posvátný původ (její obsah dán utvořením člověka - životní společenství jednoho muže a jedné ženy) a v případě manželství mezi dvěma pokřtěnými osobami i významnou posvátnou signifikaci, proto je označována za svátost.
1.2 Vznik manželství - manželský souhlas
Středověký spor - kopulační a konsensuální teorie
Ve středověku vznikl spor (vyostřený na začátku 2. tisíciletí), co je účinnou příčinou vzniku manželství, a kdy tedy dochází k jeho uzavření. Východiskem je text Mt 19,5 (citující Gn 2,24): „Proto opustí člověk otce i matku a připojí se ke své ženě a ti dva budou jeden člověk.“
Pařížská škola kladla důraz na první část, oboustranné souhlasné rozhodnutí k soužití (tedy vyjádření manželského souhlasu – konsensuální teorie), boloňská škola kladla důraz na tělesné spojení mezi těmi, kdo si souhlasně vyjádřili vůli k celoživotnímu spojení (kopulační teorie). Spor vyřešil papež Alexandr III. (papežem 1159-1181, vlastním jménem Orlando Bandinelli, významný dekretista z boloňské právní školy) v 2. pol. 12. stol. důrazem na konsensuální teorii s přijetím některých prvků kopulační teorie: manželství vzniká vzájemným souhlasem náležitě vyjádřeným, ale úplné (integrální) se stává až tělesným spojením manželů (viz druhy manželství).
Consensus facit matrimonium - manželský souhlas jako příčina vzniku manželství
Od vyřešení sporu mezi kopulační a konsensuální teorií převládá pojetí, že platné manželství vzniká vyjádřením manželského souhlasu, viz CIC/1983:
Can. 1057 — § 1. Matrimonium facit partium
consensus inter personas iure habiles legitime manifestatus, qui nulla humana
potestate suppleri valet. | Kán. 1057 – § 1. Manželství je vytvářeno souhlasem stran zákonně projeveným mezi osobami právně způsobilými; žádná lidská moc nemůže tento souhlas nahradit. |
§ 2. Consensus matrimonialis est
actus voluntatis, quo vir et mulier foedere irrevocabili sese mutuo tradunt et
accipiunt ad constituendum matrimonium. |
§ 2. Manželský souhlas je úkon vůle, jímž se muž a žena sami sobě
navzájem neodvolatelnou dohodou odevzdávají a přijímají za účelem
vytvoření manželství. |
2. Východní církve
2.1 Pojetí manželství
Pro pravoslavné církve je manželství duchovní tajinou, od apoštola Pavla často Otci vykládanou jako obraz Krista a církve. Je to svazek lásky, při kterém milost Ducha svatého vzájemnou lásku, která má cíl v sobě samé, proměňuje v nezničitelné spojení lásky.
Pravoslavné manželství je hluboce personalistické, jeho hlavním posláním je dosažení plnosti bytí v Bohu. Láska je tak formou milostiplného daru, který překonává hříšný stav rozdělení lidí a jejich egocentrického odosobnění. Jan Zlatoústý říká, že pouze láska činí ze dvou bytostí jednu; láska, která proměňuje samotnou přirozenost věcí. Manželská láska je tak ve své podstatě duchonosná. Je to mysterium Království Božího, které uvádí člověka do věčné radosti a věčné lásky.
Za svátostné manželství (tajina manželství) je považováno jen první manželství. Druhé a eventuální třetí manželství je ústupkem lidské slabnosti a je spjato s epitimií (pokáním), přičemž je i jiný obřad a klerik nesmí s novomanželi zasednout ke svatebnímu stolu.
2.2 Vznik manželství - svatební obřad
Starobylá pravidla nestanoví nutnost církevní podoby obřadu, ta se však zvykovým právem prosadila natolik, že zásadní pro platnost a svátostnost prvního manželství je kněžské požehnání (akribia - doslovné dodržení předpisu); pouze v případě nutnosti může být platné manželství slaveno bez účasti kněze (oikonomia - modifikované dodržení předpisu vzhledem k okolnostem při zachování cíle), ale je třeba si co nejdříve vyžádat kněžské požehnání.
2.3 Pozitivní podmínky uzavření manželství
- jeden muž a jedna žena,
- věk - určeno partikulárním právem při respeku ke státnímu právu,
- osobní přítomnost a dobrovolné vyjádření souhlasu,
- dobrý psychický stav a oprávněnost dle světských zákonů,
- tělesná schopnost k pohlavnímu styku,
- písemné povolení biskupa (dává biskup nebo arciděkan),
- úřední povolení státní (podle světského práva),
- ohlášky,
- souhlas rodičů (příp. zákonných zástupců, staršího sourozence...) v případě neplnoletých nupturientů.
2.4 Negativní podmínky uzavření manželství
V pravoslavných církvích se překážky dělí na odkladné (nedovolenost) a rozvratné (neplatnost) - ty jsou rozlišeny jako absolutní a relativní. Rozlišení se liší v jednotlivých pravoslavných církvích na základě tradice a vlivu světského práva:
- chirotonie (svěcení),
- mnišské postřižiny - příslib panenství a panictví,
- pokrevní příbuzenství (do 4. stupně boční linie),
- afinita (do 4. stupně boční linie),
- duchovní příbuzenství na základě kmotrovství při křtu (mezi kmotrem a kmotřencem a jeho rodiči),
- zákonné příbuzenství (na základě osvojení),
- vztah s pěstounem a jeho potomky,
- cizoložství (mezi osobami, které se spolu dopustily cizoložství),
- zákonné zasnoubení,
- platné 1. nebo 2. manželství,
- nelegálně ukončené manželství,
- platné 3. manželství (i po ovdovění),
- manželství s jinověrcem (jinoslavným),
- hereze,
- doba smutku,
- velký půst.
3. Evangelické církve
3.1 Pojetí manželství
Manželství je v evangelických církvích chápáno jako velmi důležitá a posvátná skutečnost, nikoli však jako svátost (ty jsou uznávány jen dvě: křest a večeře Páně). Tradičně je manželství chápáno jako světská záležitost spadající primárně pod autoritu světské moci.
3.2 Vznik manželství
Tradiční evangelické církve nemají vlastní ucelené manželské právo, nanejvýš několik drobných předpisů týkajiících se náboženské příslušnosti osob uzavírajících manželství, pro něž je vysluhován církevní obřad - i ze je vidět postupné rozvolňování.
Svatební pobožnost byla v Českobratrské církvi evangelické (největší evangelická církev v ČR) původně chápána jako fakultativní pobožnost po občanském sňatku v době, kdy občanský sňatek byl obligatorní. Nyní tato svatební pobožnost může nahradit občanský sňatek, je tedy chápána jako uzavření manželství před orgánem církve. Z pohledu církve však zůstává svatební pobožnost („církevní sňatek“) fakultativní, občanský sňatek je tedy nadále uznáván jako platný a dovolený způsob uzavření manželství.
Novější evangelické církve (zvl. letničního rázu) mohou mít závažnější požadavky na náležitosti vzniku manželství. Velká část církví a náboženských spoležností v ČR má právo konat církevní sňatky se státní účinností (na Slovensku všechny registrované církve a náboženské společnosti).