Katolická výchova (kán. 793-795)

Výchova je soubor činností zaměřených k tomu, aby jedinec byl schopen samostatného rozhodování, aby dosáhl zralosti po lidské stránce.

Cílem křesťanské výchovy je utváření člověka s ohledem na jeho věčný cíl a prospěch společnosti.

Výchova v sobě zahrnuje:

• působení příkladem;
• výslovné sdělování informací;
• sankce pozitivní i negativní.

Oprávnění a povinnost k výchově mají:

• rodiče – katoličtí rodiče se mají postarat o katolickou výchovu dětí (je to jejich velmi závažná povinnost a primární právo – viz kán. 1135), mají přitom právo na pomoc od společnosti;
• škola – rodiče mají právo na volbu výchovných zařízení;
• církev – pomáhá dospět k plnosti křesťanského života.

Cílem výchovy je utváření celé osoby, správné užívání svobody; u dětí je třeba harmonicky rozvíjet všechny vlohy tělesné, psychické, mravní i duchovní, jak upřesňuje kán. 1136 (z manželského práva): výchova zahrnuje oblast fyzickou, společenskou, kulturní, mravní a náboženskou.

Školy (kán. 796-799)

Jde o hromadné prostředky výchovy. Jejich úkolem je pomáhat rodičům při výchově. Proto právo deklaruje nutnost úzké spolupráce rodičů a učitelů. Při výběru školy mají být rodiče svobodní. Mají povinnost své děti svěřit takovým školám, kde bude postaráno o katolickou výchovu. Pokud taková varianta není dostupná, mají alespoň zajistit mimoškolní výuku náboženství.

Společnost je povinna tuto svobodu garantovat a v rámci zachování podílné spravedlnosti i hmotně zabezpečit.

Církevní školy (kán. 800-806)

Církev má právo zřizovat a řídit školy jakéhokoliv oboru.

Za katolickou školu (zde míněno jinou než vysokou) se považuje škola, která:

• je zřízena a řízena církevním představeným nebo veřejnou církevní právnickou osobou;
• je řízena církevním představeným nebo veřejnou církevní právnickou osobou (zřízena jinou osobu),
  
• je písemně uznána církevním představeným, aniž by byla zřízena či řízena církevní autoritou.

Název „katolická škola“ může mít pouze v případě souhlasu církevního představeného.

Katolická náboženská výchova (ne jiné předměty) v katolických školách podléhá dozoru církevního představeného (co do výběru učitelů i látky, včetně kontroly).  Diecéznímu biskupovi přísluší právo dozoru a vizitace v katolických školách.

Katolická náboženská výuka a výchova na jakékoliv škole podléhá příslušnému církevnímu představenému .

Učitelé náboženství musí být jmenováni nebo potvrzeni ordinářem (kanonická mise); ordináři přísluší právo je také odvolat. Učitelé mají vynikat správnou naukou, pedagogickými schopnostmi a svědectvím křesťanského života.

Vysoké školství katolické církve

Katolické univerzity a jiná vysokoškolská zařízení (kán. 807-814)

Jde o zařízení, které poskytuje širší spektrum vzdělání. Cílem je dovést posluchače k samostatné vědecké či pedagogické činnosti.

Kromě CIC jsou dány směrnice o těchto zařízeních také v apoštolské konstituci Ex corde Ecclesiæ (1990).

Platí zásady:

• církev má právo zřizovat a řídit univerzity,
• autoritou ke zřízení je Apoštolský stolec, biskupská konference nebo diecézní biskup,
• každá katolická univerzita musí mít alespoň katedru teologie.

Vyučující teologických předmětů musí mít zvláštní pověření od příslušného církevního představeného.

Je nutno zajistit pastorační péči o studenty (diecézní biskup vytvoří personální farnost, nebo alespoň touto péčí pověří nějakého kněze).

Církevní univerzity a fakulty (kán. 815-821)

Jedná se zařízení přímo určené pro bádání v teologických oborech včetně oborů s teologií spojených, příbuzných. Účelem je vzdělání v těchto oborech a vědecké bádání, a to především pro přípravu církevního personálu (klerici, učitelé náboženství apod.).

Kromě CIC jsou dány směrnice o těchto zařízeních také v apoštolské konstituci Veritatis gaudium (2017).

Zřizuje je přímo Apoštolský stolec, popř. je schvaluje. Jemu také přísluší řízení těchto škol. Stanovy a program studií musí mít schválení Apoštolského stolce, ten také schvaluje děkana (rektora) a stabilní vyučující (docentes stabiles - nihil obstat).

O duchovní správě studentů platí totéž jako u katolických univerzit.

Církev reprezentuje velký kancléř:

• každá církevní univerzita nebo fakulta má určeného ordináře, který vůči ní má postavení velkého kancléře;
• velký kancléř zprostředkovává styk mezi univerzitou či fakultou a Apoštolským stolcem;
• velký kancléř udílí, příp. odnímá církevní pověření k vyučování, které musí mít všichni vyučující (teologické discipliny – missio canonica, ostatní discipliny – venia docendi).

Vyšší instituty náboženských věd (kán. 821)

Jejich zřizování patří k pravomocím biskupa nebo biskupské konference; slouží k prohlubování náboženských znalostí široké veřejnosti a k výchově personálu v oborech příbuzných s teologií.