Základní principy

V kanonickém trestním právu platí následující základní prin­cipy:

• zásada legality (nulla pœna sine lege) – lze postihovat pouze tresty, které jsou uvedeny v zákoně nebo trestním příkazu (viz níže) - zásada legality je tedy uplatněna modifikovaně; většinou je dáno k uvážení, zda a jaký trest užít, pouze v některých případech je trest určen,
• princip zavinění (nulla pœna sine culpa) – žádný trest nelze uložit bez zavinění; při naplnění skutkové podstaty se předpokládá zavi­nění, opak se dokazuje,
• zásada omezené přípustnosti retroaktivity – průlom do obecné zásady zákazu zpětné působnosti zákona. Retroaktivita je v trestním právu církve možná, pokud je to ve prospěch viníka.

Kanonické právo má oproti světskému právu (a i oproti východnímu kodexu CCEO!) zvláštnost – tresty latæ sententiæ. Tyto tresty nastupují u způsobilého pachatele bez dalšího (samočinně) při naplnění skutkové podstaty. Předpokládá se těžký hřích.

Druhy trestního postihu

• bratrské napomenutí – ordinář, v případě, že není nebezpečí po­horšení, pouze delikventa napomene a odstoupí od dalšího postihu (pastorační cesta),
• uložení trestních opatření a trestních pokání - buď jako pastorační opatření místo církevního trestu (náhrada), anebo navíc k církevnímu trestu (zostření),
  
• uložení trestu cestou správní (administrativní),
• uložení trestu cestou soudní – přitom platí, že žalobu podává promotor iustitiæ (v českém právu je jeho obdobou státní zástupce), obžalovaný není povinen se přiznat a nesmí být brán pod přísahu; důkazní břemeno má ten, kdo žaluje; právo se hájí principem zavinění.

Trestní zákon a trestní příkaz

Možnost uložení trestu může být vždy stanovena předem, a to - na rozdíl od světského práva - dvěma způsoby:

• zpravidla trestním zákonem (normativním právním aktem) - může vydat nositel legislativní moci (kán. 1315),
• výjimečně trestním příkazem (individuálním právním aktem) - může vydat nositel výkonné moci, s výjimkou trvalých pořádkových trestů - pro ty může trestní příkaz vydat jen zákonodárce (kán. 1319).

Obecná zásada

Specifickým ustanovením kanonického práva je obecná zásada, uvedená v posledním kánonu 6. knihy CIC/1983 (trestního práva):

Toto ustanovení chybí v CCEO.