Kanonické právo

Nápravné a pořádkové tresty

Rozdělení trestů

Církev má vrozené a vlastní právo trestat přestupky svých členů z titulu správné funkce společnosti; nepostižení trestem působí zvlažnění, šíření a nákazu hříchu (kán. 1311).

V církvi existují tyto druhy trestů:
  • tresty nápravné (cenzury) uvedené v kán. 1331–1333 – tresty zaměřené primárně na polepšení delikventa, sekundárně k nápravě pořádku,
  • tresty pořádkové (expiatorní) uvedené v kán. 1336 – pri­márně jsou zaměřeny primárně k nápravě pořádku, sekundárně k nápravě delikventa. Dále je možno partikulárním právem zavést další tresty pořádkové (tj. zbavení různých hodnot časných i duchovních), které však nesmí být v rozporu s nadpřirozeným cílem církve.

Členění trestů:

1. Podle účelu:

  • tresty nápravné (dříve „léčivé“) – cenzury – hlavním účelem je náprava delikventa (kán. 1331-1333),
  • tresty pořádkové (dříve „vindikativní“) – expiatorní tresty – hlav­ním účelem je náprava narušeného pořádku (nepotrestaný delikt svádí k pokračování v páchání trestné činnosti),
  • CCEO nezná toto rozdělení trestů v souladu s východní právní tradicí.

2. Podle způsobu vzniku:

  • tresty latæ sententiæ = samočinné – nastupují u deliktně způsobilého pachatele tím, že naplní skutkovou podstatu;
  • tresty ferendæ sententiæ = uložené – ukládají se na základě správního nebo soudního rozhodnutí.
  • CCEO v souladu s východní právní tradicí nezná samočinné tresty .

3. Podle původu (pramene):

  • tresty ab iure – stanovené právem (zákonem);
  • tresty ab homine – vyžadují zvláštní uložení, rozsudek.

4. Podle způsobu ukládání:

  • tresty taxativně určené (určité) – např. suspenze klerika za atentaci manželství,
  • tresty arbitrariæ (neurčité) – rozhoduje představený, jak potrestá (klasická formulace v CIC: spravedlivý trest = iusta poena, v CCEO: vhodný trest = congrua poena).

5. Podle naléhavosti trestat:

  • tresty obligatorní – představený je povinen zahájit řízení o uložení trestu, pokud nenastane právem předvídaná okolnost zbavující této povinnosti,
  • tresty fakultativní – rozhoduje představený, zda potrestá nebo nepotrestá.

6. Podle povahy dobra:

  • tresty majetkové – např. zbavení užitku z určitého úřadu,
  • tresty duchovní – např. exkomunikace, interdikt, suspenze.

Pak lze partikulárním právem zavést trestní opatření (kvůli předcházení zločinům) a trestní pokání (náhrada nebo zostření trestu) - viz předchozí podkapitolu Trestné činy a tresty obecně.

Nápravné tresty

Nápravné tresty neboli cenzury jsou primárně zaměřeny na polepšení delikventa. Delikvent je tak dlouho stižen trestem, dokud představený neuzná (neposoudí; censeo – z lat. posuzuji, měřím), že se napravil. Prominutí cenzury je buď vyhrazeno Apoštolskému stolci, anebo v kompetenci ordináře. Kdo upadne do cenzury nevyhrazené  Apoštolskému stolci, má právo obrátit se přímo na ordináře nebo na jím pověřeného kněze. Kdo upadne do cenzury vyhrazené  Apoštolskému stolci, má právo se obrátit přímo na  Apoštolský stolec, např. na Apoštolskou penitenciárii (možno přes zpovědníka, příp. přes ordináře).

Mezi nápravné tresty patří exkomunikace, interdikt a suspenze.

Exkomunikace (kán. 1331)

Trest exkomunikace je v kanonickém právu nejtěžším trestem. Nezbavuje členství v církvi, ale znamená určitá omezení, zápovědi.

Exkomunikace zakazuje:

  • jakoukoliv ministeriální (formou služby) účast při slavení eucharis­tie i ostatních svátostných úkonech (naopak zůstává povinnost účasti na nedělní mši svaté); jestliže byla exkomunikace uložena nebo vyhlášena, je nutno viníkovi i za cenu upuštění od liturgického úkonu zabránit v ministeriální účasti při slavení svátostí,
  • přijímání i udílení svátostí a udílení svátostin; stižený exkomuni­kací je však vázán kanonickou formou sňatku – může ho uzavřít dovoleně jen se souhlasem ordináře (jde však z morálního hlediska zřejmě o vázanou svátost, která se oživí teprve po smíření s Bohem a církví),
  • zastávat církevní úřady, služby, úkoly nebo konat úkony z moci jurisdikční (při nevyhlášené samočinné exkomunikaci zápověď výkonu ju­risdikčních úkonů pod sankcí nedovolenosti, při vyhlášené samočinné exkomunikaci a při uložené exkomunikaci navíc pod sankcí neplatnosti).

Jestliže byla exkomunikace uložena nebo prohlášena, je nutno viníkovi i za cenu upuštění od liturgického úkonu zabránit v ministeriální účasti při slavení svátostí.

Exkomunikaci odpovídá v CCEO trest větší exkomunikace (kán. 1434).

Interdikt (kán. 1332)

Jedná se o trest blízký exkomunikaci, ale mírnější.

Tento trest má za následek zákaz:

  • jakékoliv ministeriální účasti při slavení eucharis­tie i ostatních svátostných úkonech,
  • přijímání i udílení svátostí a udílení svátostin.
  • Na rozdíl od exkomunikace nezasahuje oblast výkonu úřadů, služeb a úkolů.

Jestliže byl interdikt uložen nebo prohlášen, je nutno viníkovi i za cenu upuštění od liturgického úkonu zabránit v ministeriální účasti při slavení svátostí.

Interdiktu odpovídá v CCEO trest menší exkomunikace (kán. 1431).

Suspenze (kán. 1333–1334)

Trest původně zaměřený pouze na kleriky, od r. 2021 může postihnout i laiky - držitele církevních úřadů. Má za následek zápověď výkonu moci ze svěcení nebo moci jurisdikční anebo obojího. Existuje v různém rozsahu, kdy záleží na znění právní normy (sankce) nebo na znění pravomocného rozhodnutí. Rozsah trestu stanoví tedy buď právo samo, nebo příslušný představený.

Dále rozlišujeme suspenzi:

  • obecnou (generální) – zapovídá všechny výkony moci ze svěcení, všechny úkony jurisdikční i všechny úkony vyplývající z úřadu;
  • částečnou – může zapovídat:
    • určité nebo všechny úkony moci ze svěcení – tzv. suspenze a divinis;
    • určité nebo všechny úkony jurisdikční – např. zápověď kázat, vyučovat, vykonávat ekonomickou správu;
    • určité nebo všechny úkony spojené s úřadem.

Následkem suspenze je, že – není‑li stanoveno jinak (buď v zákoně nebo v rozhodnutí o suspenzi) – jedná suspendovaný nedovo­leně, ale platně (v trestním zákoně či příkaze však může být stanoveno, že po udělení trestu nebo po vyhlášení samočinného trestu by jurisdikční úkony byly neplatné).

Suspenze se nikdy netýká skutečností uvedených v kán. 1333 § 3 (úřadů nepodléhajících moci představeného, který trest udělil; práva na bydlení plynoucí z úřadu – suspendovaný ho nebyl zbaven, jen ho nesmí vykonávat; v případě samočinné suspenze práva spravovat majetek patřící k úřadu).

Tabulka - přehled nápravných trestů

Tresty pořádkové (kán. 1336-1338)

Cílem pořádkových (expiatorních) trestů je:

  • náprava pořádku deliktem porušeného;
  • zabránění dalšího poškozování veřejného pořádku;
  • náprava veřejného pohoršení.

Pořádkové tresty mohou být uloženy buď trvale, nebo na určitou dobu. Rozhodnutí o ukončení trestu přísluší tomu, kdo ho uložil.

Rozlišujeme následující druhy pořádkových trestů (kán. 1336 obsahuje pouze demonstrativní výčet trestů; partikulární právo nebo trestní příkaz mohou stanovit i jiné tresty):
  • zákaz nebo příkaz k pobytu – týká se místa či území a vztahuje se pouze na kleriky a řeholníky (u těch jen v mezích stanov); důvodem je předcházení negativnímu působení či pohoršení;
  • zbavení moci, úřadu, práva, privilegia, výhody atd. – ukládá se, poškozuje‑li někdo veřejný pořádek, působí‑li škodlivě; nevztahuje se na akademické tituly;
  • zákaz výkonu úřadu, funkce, práva, privilegia atd. – buď zcela, nebo jen na určitém místě (případně mimo určené místo), ovšem nikdy ne pod sankcí neplatnosti;
  • trestní přeložení na jiný úřad – při neefektivním nebo škodlivém působení (aktivním či pasivním);
  • propuštění z klerického stavu – zápověď výkonu moci ze svěcení, vyjma nebezpečí smrti; klerik pozbývá veškerá opráv­nění, nikoliv však povinnosti (je dále vázán celibátem a povinností denní modlitby církve); není totožné s laicizací, po nápravě může být sňato.

V CCEO je navíc trest sesazení/přeřazení klerika na nižší stupeň svěcení (kán. 1433).

Kán. 1433 - § 1. Klerik preradený na nižší stupeň má zakázané vykonávať tie akty moci posvätného stupňa a riadenia, ktoré nezodpovedajú tomuto stupňu.
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše