Všechny tresty se týkají pouze těch, kdo podléhají re­žimu katolického kanonického práva. Níže uvedená konkrétní vymezení platí pro latinskou církev (církev římskokatolickou), ve východních katolických církvích je místy jiná úprava (především kvůli neexistenci samočinných trestů ve východní tradici).

Přehled trestných činů podle skutkové podstaty

1. Trestné činy proti víře a proti jednotě církve

Apostaze, hereze, schizma (kán. 1364)

Trestné činy postihované exkomunikací latæ sententiæ, jejíž prominutí je vyhrazeno ordináři (ordinář má právo tuto pravomoc delegovat):

• odpad od víry (apostaze) – jde o úplné odmítnutí katolické víry (systému zjevených pravd) jako celku – musí zde být formální i materiální odpad;
• blud (hereze) – jde o tvrdošíjné odpírání určité zjevené pravdy – musí opět jít o odmítnutí po stránce formální (navenek) i materiální (musí tu být skutečné odmítnutí, ne jen nějaké pochybnosti); vždy je třeba rozlišit, zda se nejedná o psychickou nemoc;
• rozkol (schizma) – jde o „odtrhnutí se“, odmítnutí společen­ství církve jako celku nebo proto, že je vedeno papežem – musí jít o přesvědčení, ne jen o špatný příklad.

Ve všech případech musí jít o těžký hřích. Na prvním místě se musí zjistit, zda zde opravdu došlo k apostazi, herezi či schizmatu.

Tyto trestné činy jsou vyhrazeny Kongregaci pro nauku víry (viz následující podkapitolu), jejich šetření je v 1.instanci obecně svěřeno ordinářům včetně prominutí těchto trestů.

Tvrdošíjné tvrzení nauky odsouzené nebo odmítání nauky předložené definitivním způsobem (kán. 1365)

Dle katolické věrouky (dogmatika) kromě dogmat ve vlastním smyslu slova existují ještě definitivně určené pravdy (definitivní pravdy) dvojího druhu: buď historické skutečnosti nezbytně spojené s dogmaty (např. že tridentský koncil, který vyhlásil mnoho dogmat, byl opravdový ekumenický koncil), anebo pravdy vyvozené logickým usuzováním ze zjevených pravd neboli dogmat (poslední případ: nemožnost kněžského, a tedy i biskupského svěcení žen).

Trestným činem je tedy buď tvrdošíjné tvrzení nauky rozporné vůči definitivním pravdám, anebo tvrdošíjné odmítání nauky učené jako definitivní pravda. Sankcí je nápravný trest + zbavení úřadu, příp. též (fakultativně) pořádkové tresty vyjma propuštění z klerického stavu (kán. 1336 § 2 až 4).

Tyto skutečnosti zavedl do CIC (i CCEO) již papež Jan Pavel II. roku 1998 cestou  motu proprio Ad tuendam fidem.

Odvolání se proti rozhodnutí papeže (kán. 1366)

V katolické církvi platí zásada, že proti rozhodnutí papeže není možné ani dovolené vznést odvolání, a to ani k ekumenickému koncilu, ani k biskupskému kolegiu. Sankcí je obligatorní nápravný trest.

Trestné činy týkající se křtu a výchovy dětí (kán. 1367)

Rodiče nebo jiní zákonní zástupci, kteří nechají dítě pokřtít nebo vychovat v nekatolickém náboženství, jsou trestáni obligatorně náprav­ným nebo jiným spravedlivým trestem; nepatří sem situace ve smíšených manželstvích, kde se má katolická strana o katolický křest a výchovu dětí „vynasnažit“ (srov. kán. 1125).

Veřejné rouhání, porušování dobrých mravů apod. (kán. 1368)

Jde o jednání veřejné nebo vřejným písemným projevem nebo pomocí sdělovacích prostředků, jimiž se pronáší rouhání nebo těžce porušuje dobré mravy nebo uráží náboženství či církev nebo vzbuzuje vůči nim nenávist či pohrdání. Sankcí je obligatorní spravedlivý trest (tedy neurčitý).

Trestné činy proti eucharistii (kán. 1367)

Tyto trestné činy jsou nejtěžším zločinem a trestají se exkomunikací latæ sententiæ vyhrazenou AS (u klerika i dalším trestem včetně propuštění z klerického stavu); předmětem jsou konsekrované způsoby; jejich odnesení, pohození či ponechání si jich musí být provedeno vždy s výslov­ným úmyslem zneuctít (formálně důležité); svatokrádežnými účely se mimo jiné myslí účely magické, např. černé mše.

Tyto trestné činy jsou vyhrazeny Kongregaci pro nauku víry (viz následující podkapitolu).

Rouhání (kán. 1369)

Patří sem trestné činy rouhání (blasfemie), narušení dobrých mravů, nenávist a pohrdání vůči náboženství nebo církvi; musí jít o veřejné představení nebo shromáždění; spravedlivým tres­tem se myslí trest úměrný dění a úměrný pachateli.

Znesvěcování (kán. 1369)

Tzv. profanační kánon – profanace posvátné věci, movité i nemovité, se trestá obligatorním spravedlivým trestem.

2. Trestné činy proti církevním představeným a proti výkonu církevních služeb

Fyzické násilí (kán. 1370)

Fyzické násilí proti papeži se trestá exkomunikací latæ sententiæ vyhrazenou Apoštolskému stolci; fyzické násilí proti biskupovi se trestá interdiktem latæ sententiæ (u klerika navíc suspenzí latæ senten­tiæ) vyhrazeným ordináři; fyzické násilí proti klerikovi nebo ře­holní osobě s cílem potupit víru, církev, církevní moc či službu se trestá spravedlivým trestem.

Závažné formy neposlušnosti (1371)

Jde o případy:

1. neuposlechnutí legitimního příkazu ani po napomenutí (§ 1),
2. porušení povinností plynoucích z trestu (§ 2),
3. křivá přísaha před církevním představeným (§ 3),
4. porušení papežského tajemství (§ 4),
5. nesplnění povinnosti rovést výkon rozsudku nebo trestního příkazu (§ 5),
6. nelegitmní neoznámení spáchání trestného činu (§ 6).
   

V případu § 5 je sankcí spravedlivý trest nevyjímaje trest nápravný; v ostatních případech pořádkový trest vyjma propuštění z klerického stavu (kán. 1336 § 2 až 4).

Omezování svobody církevní služby (kán. 1372)

Omezování nebo zastrašování při výkonu církevní moci, užívání posvátných věcí nebo církevního majetku (§ 1) a bránení svobodě volby či zastrašování voliče nebo zvoleného (§ 2). Sankcí jsou pořádkové tresty kromě propštění z klerického stavu (kán. 1336 § 2 až 4).

Podněcování (kán. 1373)

Podněcování veřejného odporu či nenávisti proti pa­peži, Apoštolskému stolci nebo ordináři se trestá interdiktem ferendæ sententiæ nebo jinými spravedlivými tresty (např. kněz vyvolá podpisovou akci věřících proti svému přeložení).

Nedovolené sdružování (kán. 1374)

Dříve označovaný „zednářský“ kánon – členství ve spole­čenství namířeném proti církvi se trestá spravedlivým trestem, řízení takových společenství se trestá interdiktem ferendæ sententiæ; mezi uvedená sdružení by patřili satanisté, příp. jiná srdužení či politické strany (po druhé světové válce byla za uvědomělé členství v komunistické straně exko­munikace). Zednářství není už v tomto kánonu výslovně zmíněno.

Uchvácení církevního úřadu (kán. 1375)

Uzurpace církevního úřadu, tj. jeho přijetí bez náleži­tého právního postupu, nebo setrvání v něm po jeho zbavení či skončení výkonu, se trestá spravedlivým trestem.

Nezákonné dispozice s církevním majetkem (kán. 1376)

Uchvácení nebo nezákonný převod církevního majetku bez náležitého dovolení se trestá pořádkovými tresty vyjma propuštění z klerického stavu (kán. 1336 § 2 až 4), v případě nedbalosti při alienaci církevního majetku je sankcí spravedli vý trest. Vždy přitom zůstává povinnost nahradit škodu. Pro legitimní alienace církevního majetku je třeba příslušné dovolení podle hodnoty majetku (viz majetkové právo).

Úplatkářství (kán. 1377)

V případě úplatného jkonání nebo opomenutí jednání je pro poskytovatele úplatku stanoven pořádkový trest vyjma propuštění z klerického stavu (kán. 1336 § 2 až 4), pro příjemce úplatku spravedlivý trest nevyjímaje zbavení úřadu, vždy zůstává povinnost nahradit škodu (§ 1). Pokud sií někdo vyžádá nad stanovený rámec ve svůj prospěch větší "odměnu", je sankcí peněžitý trest nebo jiné tresty nevyjímaje zbavení úřadu, vždy při zachování povinnosti nahradit škodu (§ 2).

Jiné zneužití církevní moci, úřadu nebo úkolu (kán. 1378)

Jiné zneužití církevní moci, úřadu nebo úkolu  bude trestáno spravedlivým tretem nevyjímaje zbavení úřadu (§ 1). V případě hrubé nedbalost v konání nebo opomenutí úkonu církevní moci, úřadu nebo fnkce je sankcí pořádkový trest vyjma propuštění z klerického stavu (kán. 1336 § 2 až 4).

3. Trestné činy proti svátostem

Neplatné udílení svátosti smíření a eucharistie (kán. 1379)

Týká se nedovoleného slavení eucharistie, uzurpace zpovědní fakulty či moci ze svěcení:

• ad § 1 – pokus o sloužení mše osobou bez kněžského svěcení a uzurpace zpovědní fakulty – kdo se pokouší sloužit mši svatou bez kněžského svěcení, upadá do samočinného interdiktu, klerik, tedy jáhen, navíc do samočinné suspenze;tento trestný čin je vyhrazen Kongregaci pro nauku víry (viz následující podkapitolu); kněz, který se pokusí uděli rozhřešení nemaje fakultu ke zpovídání, nejde-li o nebezpečí smrti penitenta, upadá do samočinného interdiktu a samočinné suspenze,
• ad § 2 - mohou být pro osoby uvedené v § 1 přidány další tresty nevyjímaje exkomunikaci,
• ad § 3 - pokus o svátostné svěcení ženy - "světitel" i "svěcenka" samočinná exkomunikace vyhrazená Apoštolskému stolci, klerik nadto fakultativně propuštěn z klerického stavu, tento trestný čin je vyhrazen Kongregaci pro nauku víry (viz následující podkapitolu);
• ad § 4 -  úmyslné udělení svátosti osobě, která to má zakázáno - obligatorně suspenze, fakultativně pořádkové tresty vyjma propuštění z klerického stavu (kán. 1336 § 2 až 4),
• ad § 5 - simulované udělení svátostí - spravedlivý trest. Trestný čin předstírání slavení eucharistie je vyhrazen Kongregaci pro nauku víry (viz následující podkapitolu).

Svatokupectví (kán. 1380)

Simonie – kdo za použití úplatku uděluje nebo přijímá svátost, bude potrestán interdiktem nebo suspenzí nebo pořádkovými tresty vyjma propuštění z klerického stavu (kán. 1336 § 2 až 4).

Účast na zakázaném společenství v bohoslužebných úkonech (kán. 1381)

Týká se communicatio in sacris a trestá se spravedlivým trestem; jde o porušení ekumenických norem (např. vědomé podávání eu­charistie nekatolíkům s porušením příslušných norem).

Kongregaci pro nauku víry je rezervován trestný čin spolusloužení mše se služebníky církevních společenství nemajících apoštolskou posloupnost a neuznávajících svátostnou důstojnost kněžského svěcení (evangelické církve a anglikánské církve vzešlé ze západní reformace + Církev československá husitská).

Pohození eucharistických způsob, nezákonné proměnění eucharistických způsob (kán. 1382)

Pohození eucharistických způsob (dle autentické interpretace CIC z r. 1999 se tím rozumí veškeré jednání, které vyjadřuje dobrovolné a závažné pohrdání posvátnými způsobami) či jejich odnesení nebo držení, a to s kvalifikovaným úmyslem: se svatokrádežným úmyslem - samočinná exkomuniakce vyhrazená Apoštolskému stolci, pro klerika fakultativně propuštění z klerického stavu (§ 1).

V případě proměnění jedné způsoby nebo obou při slavení mše nebo mimo ně, a to s kvalifikovaným úmyslem: se svatokrádežným úmyslem - spravedlivý trest, nevyjímaje propuštění z klerického stavu (§ 2).

Oba tyto trestné činy jsou vyhrazeny Kongregaci pro nauku víry (viz následující podkapitolu).

Nezákonné obohacovní z mešního stipendia (kán. 1383)

Zde se vychází z principu, že stipendium je dar církvi (nejedná se proto o soukromoprávní trestný čin); možné formy trestného činu jsou:

• přijetí většího množství stipendií, než je možné za jeden rok persolvovat;
• snížení počtu mší za přijaté stipendium;
• neodvedení binačních stipendií;
• vyžadování vyššího stipendia;
• přijetí stipendia v rozporu s právem;
• přijetí více stipendií na jednu mši;
• nepředání či snížení stipendia při předání intence druhému;
• přijetí stipendia při zákazu celebrace;
• nepersolvování přijatých mešních stipendií.

Musí jít o úmyslný trestný čin; pachatelem může být i nekněz; trestá se pořádkový trestem vyjma propuštění z klerického stavu (kán. 1366 § 2 až 4).

Rozhřešení spoluviníka v mravnostním hříchu (kán. 1384)

Kdo rozhřeší kromě případu nebezpečí smrti spoluviníka v hříchu proti 6. přikázání, upadá do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.

Důvodem je, aby se neusnadňovalo pá­chání těchto hříchů snadným získáním rozhřešení. Nevztahuje se na případ, kdy kněz slyší zpověď, ale nerozhřeší, nebo na případ zmatku či nepozornosti kněze; musí jít o formálně i materiálně těžký hřích na obou stranách; není rozhodující, zda šlo o hřích před přijetím kněžského svěcení nebo až po něm. Pokud kněz rozhřeší, protože osobu nepoznal, je udělená svátost platná; pokud ale rozhřeší vědomě svého spolupachatele, následkem je neplatné rozhřešení a navíc trest exkomunikace; týká se i homosexuálních vztahů; nepatří sem rozhřešení už absolvovaného hříchu (při generální zpo­vědi znovu vyznaného). Tento trestný čin je vyhrazen Kongregaci pro nauku víry (viz následující podkapitolu).

Solicitace (kán. 1385)

Jedná se o zneužití svátosti smíření zpovědníkem ke svádění kajícníka ke hříchu proti 6. přikázání; ke hříchu, ke kterému směřuje, přitom nemusí dojít; forma solicitace nerozhoduje; nerozhoduje ani pohlaví či věk kajícníka; cílem nemusí být hřích se zpovědníkem; svádění musí mít vztah ke svátosti smíření; penitent nemusí souhlasit; pachatelem může být i kněz bez fakulty zpo­vídat; musí se jednat ze strany kněze o úmyslný trestný čin; uložit trest je povinnost; trestem je suspenze, zákazy, zbavení a příp. i propuštění z klerického stavu. Tento trestný čin je vyhrazen Kongregaci pro nauku víry (viz následující podkapitolu).

Porušení svátostného (zpovědního) tajemství a tajemství zpovědi (kán. 1386)

Rozlišuje se svátostné tajemství, které je nejzávažnější - to zavazuje pouze zpovědníka, tedy kněze, a  tajemství zpovědi, které je méně závažné - to zavazuje tlumočníka a jiné osoby, které se jakýmkoli způsobem z vyznání dověděli o hříších (např. osoby v blízkosti zpovědnice). Jedná se o vyzrazení látky, která je předmětem svátosti smíření; důvodem postihu je hodnota svátosti. Může se jednat o:

• přímé vyzrazení – z informací lze jasně poznat, kdo je peni­tent a čeho se dopustil (stačí jakkoliv identifikovat osobu); postihuje zpovědníka samočinnou exkomunikací vyhrazenou Apoštolském stolci;
• nepřímé vyzrazení – sdělení okolností, ze kterých lze teprve sekundárně (až po přistoupení dalších informací) zjistit osobu penitenta a předmět tajemství; postihuje zpovědníka dle závažnosti skutku.

Musí zde být záměr penitenta získat absoluci; předmětem jsou:

• těžké i lehké hříchy (i dříve odpuštěné);
• okolnosti, které jsou v přímém vztahu ke hříchu;
• defekty penitenta, které mají vztah ke hříchu;
• to, co sdělil penitent na objasnění hříchů;
• odmítnutí absoluce;
• uložené pokání, pokud nebylo velmi malé.

Výše uvedené zásady neplatí pro případ tzv. fingované zpovědi (např. činnost pro zesměšnění nebo vyzkoušení znalostí kněze).

Pro zpovědníka jsou stanoveny výše uvedené tresty. Pro tlumočníka (příp. další osoby, které vyslechly obsah svátosti smíření) platí ustanovení analogicky, je stanoven obligatorní spravedlivý trest, nevyjímaje exkomunikaci.

Do CIC je nově v r. 2021 vřazena § 3 tohoto kánonu další skutková podstata. Rozhodnutím Kongregace pro nauku víry ze dne 13. 9. 1988 bylo stanoveno, že jestliže kdokoliv se zlým úmyslem jakýmkoliv technickým prostřed­kem zachytí nebo rozšiřuje hromadnými sdělovacími prostředky to, co řekl zpovědník nebo kajícník ve skuečné nebo fingované zpovědi, upadá do samočinné exkomunikace vyhrazené ordináři (postihovatelný je takto samozřejmě pouze katolík, člen církve); deliktní děj je v tomto případě nahrávání a rozšiřování informací ve sdělovacích prostředcích. V znění CIC z r. 2021 je sankce změněna na obligatorně uložený spravedlivý trest podle závažnosti skutku nevyjímaje exkomunikaci.

Všechny tyto trestné činy jsou vyhrazeny Kongregaci pro nauku víry (viz následující podkapitolu).

Biskupská konsekrace bez papežského pověření (kán. 1387)

Vysvěcení biskupa bez papežského pověření má za násle­dek upadnutí svěcence i světitele do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci; týká se biskupa jakéhokoliv obřadu, nepřihlíží se přitom k vážnému strachu.

Ordinace bez pověřovacích listin nebo navzdory nápravnému trestu či iregularitě (kán. 1388)

Vysvěcení světiteli nepodřízeného bez pověřující listiny (dimissorií) má za následek pro biskupa světitele zákaz udělovat svátost svěcení po dobu 1 roku a pro svěcence samočinnou suspenzi od přijaté svátosti (§ 1).

Přijetí svěcení navzdory nápravnému trestu nebo iregularitě pro přijetí svěcení úmyslně zatajené je sankcionováno samočinnou suspenzí (při zachování sankcí dle kán. 1044 § 2 odst. 1: iregularita pro výkon moci ze svěcení, odstranitelná pouze dspenzí) - § 2 tohoto kánonu.

Nezákonný výkon kněžské služby (kán. 1389)

Uzurpace výkonu posvátné služby (kromě případů v kán. 1379 až 1388) se trestá spravedlivým trestem nevyímaje nápravný trest. Jedná se o výkon služby vyhrazené kněžím, dále o jiné posvátné služby (jáhenské služby – např. čtení evangelia); dále např. společné udí­lení svátosti smíření, není‑li k tomu řádný důvod. Pachatel může být u služeb vyhrazených kněžím jáhen nebo laik, u ostatních slu­žeb laik. Trestní postih je ponechán na vůli představeného, bere se přitom v úvahu závažnost trestného řa přístup pachatele.

4. Trestné činy proti dobré pověsti a trestný čin falšování

Falešné udání (kán. 1390)

• ad § 1 – křivé udání zpovědníka u církevního představeného ze svádění v rámci svátosti smíření ke hříchu proti 6. přikázání se trestá samočinným interdiktem a u kleriků navíc samočinnou suspenzí; udání musí být objektivně neprav­divé; trestem se čelí různým psychickým bludům, fabulacím a vykonstruovaným imaginacím lidí;
• ad § 2 – křivé udání za jiný trestný čin nebo poškození dobré pověsti u církevního představeného se trestá pořádkovým trestem vyjma propuštění z klerického stavu (kán. 1336 § 2 až 4), fakultativně lze připojit nápravný trest;
• ad § 3 – původce může být donucen k přiměřenému zadostiučinění: zadostiučiněním se míní odvolání (zpětvzetí nesprávné informace) a náhrada škody, jak hmotné (např. náhrada ušlé mzdy), tak na dobré pověsti (náhrada bývá mnohdy složi­tější).

Padělání listin (kán. 1391)

Padělání, změnění, zničení, zatajení listiny, použití padělané či změněné listiny nebo uvedení nepravdy do veřejné církevní listiny se trestá pořádkovým trestem vyjma propuštění z klerického stavu (kán. 1336 § 2 až 4). Cílem je chránit veřejné listiny (např. matriky, potvr­zení o křtu).

5. Trestné činy proti zvláštním povinnostem

Nezákonné opuštění posvátné služby klerikem (kán. 1392)

Jde o nezákonné opuštění posvátné služby klerikem s úmyslem vyhnout se poslušnosti vůči příslušné církevní autoritě. Sankcí je obligatorní suspenze nebo také fakultativní pořádkové tresty vyjma propuštění z klerického stavu (kán. 1336 § 2 až 4), v závažnějších případech i propuštění z klerického stavu. Tento trestný čin je nově formulovám ve verzi z r. 2021.

Provozování obchodu a jiných zakázaných činností v případě klerika či řeholníka nebo jiný majetkový trestný čin těchto osob (kán. 1393)

Zákaz podnikání a některých dalších činností kleriků a řeholních osob – zapovídá se:

• obchodní činnost – směna zboží s obchodním rizikem (konkurence, úvěry, závist), které se odráží v zisku; živnos­tenský list není rozhodující, ale činnost (nepatří sem zpro­středkování věcí a podobné služby);
• živnost;
• úřady s podílem světské moci – srov. kán. 285–289, 672;
• podpis a přijímání směnek;
• aktivní účast na činnosti politických stran;
• zákaz vedení odborů (zákaz neplatí pro členství v nich);
• dobrovolná vojenská služba (bez dovolení ordináře).

Porušení uvedených zákazů klerikem nebo řeholní osobou nebo spáchání jiného majetkového trestného činu stejnými osobami se trestá podle závažnosti trestného činu pořádkovým trestem vyjma propuštění z klerického stavu (kán. 1336 § 2 až 4) + náhradou škody.

Trvalí jáhni jsou vázáni ze všeobecného práva jen zákazem dobrovolné vojenské služby.

Pokus o uzavření manželství (kán. 1394)

Kánon postihuje dva děje:

• pokus o manželství spáchaný klerikem;
• pokus o manželství spáchaný (neklerikem) řeholní osobou s trvalými sliby.

K pokusu může dojít:

• před církví podvodem;
• civilním nebo jiným nekatolickým sňatkem.

Trest nastupuje ve chvíli, kdy je dokonán pokus o uzavření sňatku (zpravidla uzavřen občanský sňatek):

• ad § 1 – klerik upadá do samočinné suspenze – dále nastupuje iregularita pro výkon moci ze svěcení vyhrazená Apoštolskému stolci (srov. kán. 1044, 1041); pokud se po napome­nutí nenapraví nebo působí pohoršení, může být stíhán dalšími zbaveními nebo i propuštěním z klerického stavu; skutečnost se má deklarovat v úředním věstníku kurie;
• ad § 2 – řeholní osoba s trvalými sliby (která není zároveň klerikem) upadá do samočinného interdiktu – dále nastupuje samočinné propuštění z řeholního institutu (srov. kán. 694); u řeholního klerika se obojí spojuje (propuštění, suspenze a iregularita; nenastává však interdikt).

Mravnostní trestné činy klerika (kán. 1395)

Konkubinát klerika a jiný pohoršlivý vnější hřích proti 6. při­kázání (kromě případu v kán. 1394) se postihuje obligatorní ukládanou suspenzí s možností fakultativních přídavných trestů, třeba i propuštění z klerického stavu (§ 1). Konkubinátem rozumíme trvající, na delší dobu dohodnutý sexuální vztah bez uzavření manželství; nemusí nutně jít o společné soužití (pod jednou střechou). Jiným pohoršlivým trestním jednáním může být např. homosexuální soužití, popř. uzavření registrovaného partnerství.

Spravedlivým trestem, příp. až propuštěním z klerického stavu se trestá jiný trestný čin klerika proti 6. přikázání spáchaný veřejně (§ 2) - i zde by připadalo v úvahu uzavření registrovaného partnerství - a také trestný čin klerika spočívající v spáchání mravnostního hříchu sám nebo donucením jiné osoby (bez ohledu na věk) vykonat nebo strpět sexuální úkony, a to v obou případech s násilím, výhružkami nebo zneužitím své autority (§ 3).

Porušování rezidenční povinnosti (kán. 1396)

Porušování povinnosti sídlit v místě výkonu duchovenské služby (teoreticky nejen klerik, ale nositel každého úřadu spojeného s touto povinností - to by muselo být stanoveno partikulárním právem) se trestá obligatorně spravedlivým tres­tem nevyjímaje fakultativního zbavení úřadu po napomenutí.

Povinností rezidence jsou dle CIC vázáni kardinál, biskup, biskup koadjutor, pomocný biskup, administrátor diecéze, farář, administrátor farnosti a farní vikář; netýká se to dovolené, pobytu v nemocnici a plnění jiných legitimních povinností mimo sídlo úřadu.

6. Trestné činy proti životu, zdraví a svobodě

Vražda, únos, zadržení, zmrzačení, umělý potrat (kán. 1397)

Trestným činem je dle § 1:

• vražda – úmyslné zbavení života, ať aktivní či pasivní (patří sem i pokus o spáchání sebevraždy);
• únos, zadržení – zbavení svobody;
• zmrzačení či těžké zranění – nemusí být ohrožen život.

Musí jít o protiprávní jednání, netýká se tedy např. války nebo po­licisty ve službě, který zachová předpisy; je povinnost trestat; pořádkový trest (srov. kán. 1336) se stanoví podle závažnosti trestného činu; speciální ustanovení viz kán. 1370 (fyzické násilí vůči papeži, biskupu, klerikovi či řeholní osobě).

Trestným činem dle § 2 je umělý potrat. Trestem pro ženu i toho, kdo dokonaný potrat pro­vedl nebo se na něm jinak podílel (např. nucením ženy k potratu), je samočinná exkomunikace; musí být přitom splněny určité náležitosti – věk, zavinění; podle vyjá­dření komise pro výklad CIC z roku 1988 se za potrat počítá jaké­koliv usmrcení embrya i mimo tělo matky (při oplodnění více vajíček ve zkumavce). Fakticky tu exkomunikace ženy nastupuje v menšině případů – téměř vždy lze nalézt polehčující okolnosti (zvláště donucení), oproti tomu daleko snadněji může nastat exkomunikace u jiných osob.

Zvlášť závažné mravnostní trestné činy - vůči nezletilým (kán. 1398)

Primárním subjektem takových trestných činů (§ 1) je klerik, který:

• spáchá mravnostní trestný čin s osobou nezletilou (dle původního znění CIC/1983 s osobou mladší 16 let, od r. 2001 zpřísněno na 18 let) nebo s osobou mající trvale omezené užívání rozmu nebo které právo přiznává stejnou ochranu,
• najme nebo svede stejnou osobu k dětské pornografii (do r. 2019 bylo hranicí v univerzálním právu 14 let věku),
• získávání, uchovávání, předvádění nebo šíření dětské pornografie.

Sankcí pro kletŕika je obligatorní zbavení úřadu a obligatorní další spravedlivé tresty nevyjímaje fakultativní propuštění z klerického stavu.

Všechny tyto trestné činy kleriků jsou vyhrazeny Kongregaci pro nauku víry (viz následující podkapitolu).

Sekundárním subjektem takových trestných činů (§ 2) je řeholník, člen sekulárního institutu, společnosti apoštolského života a jakýkoli věřící mající v církvi hodnost nebo v ní vykonávající funkci, pokud spáchá trestný čin uvedený v § 1 nebo kán. 1395 § 3 (vykonat mravnostní hřích sám nebo přinutit jinou osobu vykonat nebo strpět sexuální úkony, v obou případech s užitím násilí, výhružek nebo zneužití autority). Sankcí je obligatorní uložení pořádkových trestů vyjma propuštění z klerického stavu (kán. 1336 § 2 až 4), fakultativně k tomu další tresty dle závažnosti skutku.