Doc. JUDr. Filip Melzer, LL.M., Ph.D.
Doc. JUDr. Kateřina Ronovská, Ph.D.
PrF MU, Brno
Základní instituty soukromého práva

Osnova:
§Osoby v právním smyslu
§Osoba fyzická
§Osoba právnická
§Věc
§Právní jednání a smlouva
§Prameny soukromého práva
§

PŘEHLED VÝKLADU - OSOBY
§osoba v právním smyslu osoba fyzická
§přirozenoprávní koncept
§ právní osobnost (pasivní status)
§ svéprávnost (aktivní status)
§Právnické osoby
§

OSOBA V PRÁVNÍM SMYSLU I.
§Po staletí  byl osobou v právním smyslu jen ČLOVĚK
§ALE ne vždy a všude! – stratifikace společnosti, otroci, jedinec splýval s vyšším celkem (civitas)
– sehrával různé role, v některých mimoevropských zemích dodnes (Afrika, Asie, Jižní Amerika). §AŽ
S ROZŠÍŘENÍM KŘESŤANSTVÍ ZAČAL BÝT UŽÍVÁN POJEM „OSOBA“ VE SMYSLU „OSOBNOSTI“, TJ. OSOBY
SEBEVĚDOMÉ, ROZUMNÉ, SVOBODNÉ, INDIVIDUALIZOVANÉ, ODLIŠENÉ OD SPOLEČNOSTI §V Evropě: humanismus,
osvícenství, racionalismus – stabilizace konceptu osoby (přirozenoprávní koncept)

OSOBA V PRÁVNÍM SMYSLU II.
§Přirozenoprávní koncept v OZO a dalších kodexech
§
§§ 16 ABGB (OZO): Každý člověk má přirozená, již samým rozumem  seznatelná práva, a jest ho tudíž
považovati za osobu.
§
§Od člověka odlišné entity (osoby) až mnohem později - v průběhu 18. století  v souvislosti s
rozvojem obchodu a průmyslovou revolucí
§
§Odlišení „přirozené osoby“ a  „morální osoby“ (pův. sdružení osob bez právní subjektivity),
později „právnické osoby“
§
§PRÁVNICKÉ OSOBY (viz dále)
§

§ 16 ABGB/OZO
§
-APLIKAČNÍ SMĚRNICE – VE SVÉ DOBĚ ZÁSADNÍ VÝZNAM!
-
-„Svoboda každého člověka jest stejná….“
-„omezení pramení  jednak již ze samého pojmu svobody a jednak jsou dána positivním právním řádem“
-každý právní předpis má být aplikován tak, aby vrozenému právu nebyl na újmu
-soudce povinen přihlížet při rozhodování, aby nebyla rozhodováním dotčena lidská důstojnost
§
§
§
§

OSOBY V PRÁVNÍM SMYSLU
§
§Vyskytují se ve dvou základních formách:
§
- OSOBY FYZICKÉ
-OSOBY PRÁVNICKÉ
-
-
§
-

ČLOVĚK X FYZICKÁ OSOBA
§Zjednodušeně:
§
§ČLOVĚK – REÁLNĚ EXISTUJÍCÍ (z masa a kostí)
*
»X
»
§FYZICKÁ OSOBA – NOSITEL OSOBNOSTI, PROJEKCE ČLOVĚKA DO PRÁVA, BOD PŘIČITEALTENOSTI PRÁV A
POVINNOSTÍ
§

PRÁVNÍ OSOBNOST
§
§PASIVNÍ STATUS OSOBY
§způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti, tj. právní subjektivita
§nelze se jí vzdát/omezit projevem vůle (§ 16 OZ)
§
§Práva a povinnosti může mít a vykonávat jen osoba (FO, PO)
§práva a povinnosti zřízené (uložené) něčemu, co není osobou, se osobám přičítají, např.:
•darování zvířeti
•http://zpravy.idnes.cz/zemrel-nejbohatsi-pes-na-svete-panicka-mu-odkazala-12-milionu-dolaru-1f3-/z
ahranicni.aspx?c=A110610_155853_zahranicni_brm
•
•uložení pokuty firmě

SVÉPRÁVNOST
§AKTIVNÍ STATUS OSOBY
§způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem
§týká se pouze FYZICKÝCH OSOB!!!!
§má 2 složky
•rozumovou (schopnost posoudit následky jednání)
•volní (schopnost ovládnout své jednání)

KONCEPCE OSOBY V PLATNÉM PRÁVU
ČLOVĚK – FYZICKÁ OSOBA
§
§
§§ 19 OZ: Každý člověk má vrozená, již samotným rozumem a citem poznatelná přirozená práva, a tudíž
se považuje za osobu. Zákon stanoví jen meze uplatňování přirozených práv člověka a způsob jejich
ochrany.
§

KONCEPČNÍ PŘÍSTUP  V OZ
-Inspirace OZO a dalšími zahraničními právními úpravami
-Přirozenoprávní koncept
-Promítnutí mezinárodních/evropských úmluv
-Systematické zařazení I. osoby- II. fyzické osoby- III. právnické osoby
-Podrobnější úprava, zpřesnění (V OBČZ1964 cca 15)
-Promítnutí judikatury do textu zákona
§
§

PRÁVNÍ OSOBNOST A SVÉPRÁVNOST
§Způsobilost mít práva a povinnosti (právní osobnost).
§Způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním subjektivní práva  a povinnosti (tj.
způsobilost právně jednat)
§V širším pojetí zahrnuje i způsobilost deliktní, tj. nést následky svého protiprávního jednání (§
24 OZ)
§Svéprávnost má dvě složky: rozumovou a volní
§Nikdo nemůže být svéprávnosti zbaven (může být pouze omezena! X OZ1964)
§K projevu vůle, kterým se někdo vzdává/omezuje svéprávnost se nepřihlíží (§ 16 OZ).

SVÉPRÁVNOST NEZLETILÝCH
§Nabývání svéprávnosti:
§postupně, v závislosti na rozumové a volní (R a V) vyspělosti
§objektivizující měřítko: vychází se z typové R a V vyspělosti, kterou má nezletilý určitého věku
•přesné věkové hranice stanoveny nejsou
§presumuje se, že nezletilý je R a V vyspělý tak, jak to odpovídá jeho věku (subjektivní prvek);
lze vyvrátit důkazem opaku

PŘEHLED PODPŮRNÝCH OPATŘENÍ
§
§Předběžné prohlášení
§
§Nápomoc při rozhodování
§
§Zastoupení členem domácnosti
§
§Omezení svéprávnosti
§

PRÁVNICKÉ OSOBY – OSNOVA VÝKLADU
-Základní koncepce
-Systematika úpravy v OZ
-Obecná část právnických osob (abstraktní)
-Typologie právnických osob
-Fundace (nadace a nadační fondy)
-Ústavy soukromého práva
-Přechodná ustanovení § 3041 an.
Zápatí prezentace
16

Pojmové znaky právnické osoby
§Obecné:
1.Vliv státu a práva na vznik právnické osoby
2.Právní osobnost ( tj. právní osobnost)
3.Účel právnické osoby
4.Organizační struktura (alespoň minimální)
5.Majetková samostatnost a samostatná majetková odpovědnost
§Identifikační:
1.Název
2.Sídlo
3.„Národnost“ právnické osoby
4.
§
§
Zápatí prezentace
17

Právnická osoba v OZ
§
§§ 20 odst. 1: Právnická osoba je organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má  právní
osobnost, nebo jehož právní osobnost zákon uzná.
§
§
Zápatí prezentace
18

Právnické osoby veřejného práva a stát
§§ 20 odst. 2: „Právnické osoby veřejného práva podléhají zákonům, podle nichž byly zřízeny;
stanovení občanského zákoníku se použijí jen tehdy, slučuje-li se o s jejich povahou.“ §§ 3029/ 2:
nestanoví-li NOZ jinak, nejsou dotčena ustanovení právních předpisů z oboru práva veřejného,
jakožto i ustanovení jiných právních předpisů upravujících zvláštní soukromá práva. §§ 21: „Stát se
v oblasti soukromého práva považuje za právnickou osobu. Jiný právní předpis stanoví, jak stát
právně jedná.“
§
Zápatí prezentace
19

VEŘEJNÉ REJSTŘÍKY – OZ, VeřRej
§Veřejný zájem na transparentnosti PO
§Co se zapisuje: min. standard § 120
§Princip materiální i formální publicity (§ 121)
§ZÁKON  č. 304/2013 Sb., O VEŘEJNÝCH REJSTŘÍCÍCH PRÁVNICKÝCH A FYZICKÝCH OSOB (co dříve v ObchZ a
OSŘ)
§VEŘEJNÉ REJSTŘÍKY (v režimu ZoVR):
-Obchodní
-Spolkový
-Nadační
-Obecně prospěšných společností
-Ústavů
-Společenství vlastníků jednotek
-
§
§
§
§
§
Zápatí prezentace
20

ÚČEL PRÁVNICKÉ OSOBY § 144 a násl.
§PO lze ustavit ve veřejném i soukromém zájmu (dle hlavní činnosti)
§Význam pro volbu právní formy
§u některých PO limity – podnikání atd.
§§ 145 – zakázané účely
§
§§ 146 – VEŘEJNÁ PROSPĚŠNOST
Zápatí prezentace
21

ORGÁNY PRÁVNICKÉ OSOBY § 151
§
§§ 151 odst. 1:
§ „Zákon stanoví, popř. zakladatelské právní jednání určí, jakým způsobem a v jakém rozsahu
členové orgánů právnické osoby za ni rozhodují a nahrazují její vůli.“
§
§Orgány:
§ - statutární a jiné (nejvyšší, kontrolní…)
§- jednočlenné  a kolektivní (§ 152 odst. 1)
§- Volené, jmenované, jinak sestavované
§- „Člen orgánu“ x „člen voleného orgánu“
§- i individuální orgán (předseda) – „člen voleného orgánu“
§- členem orgánu může být i právnická osoba § 154 (lex specialis § 46 odst. 3,4 ZOK– ochrana
věřitelů)
-Dobrá víra členů orgánů se přičítá PO (§ 151 odst. 2)
-
§Příkazní smlouva x smlouva o výkonu funkce 59 ZOK
§
§
Zápatí prezentace
22

PÉČE ŘÁDNÉHO HOSPODÁŘE § 159
§(1) Kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou
loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče
řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí
z toho pro sebe důsledky.
§  (2) Člen voleného orgánu vykonává funkci osobně; to však nebrání tomu, aby člen zmocnil pro
jednotlivý případ jiného člena téhož orgánu, aby za něho při jeho neúčasti hlasoval.
§  (3) Nenahradil-li člen voleného orgánu právnické osobě škodu, kterou jí způsobil porušením
povinnosti při výkonu funkce, ačkoli byl povinen škodu nahradit, ručí věřiteli právnické osoby za
její dluh v rozsahu, v jakém škodu nenahradil, pokud se věřitel plnění na právnické osobě nemůže
domoci.
§Pro obchodní společnosti a družstva modifikace tzv. pravidlem podnikatelského úsudku § 51 ZOK
Zápatí prezentace
23

 JEDNÁNÍ ZA PRÁVNICKOU OSOBU § 161-166 OZ
-Změna koncepčního uchopení – jednání „ZA“ PRÁVNICKOU OSOBU
-Kdo zastupuje, dá najevo, co ho k tomu opravňuje, pravidla pro podepisování (§ 161)
§Jednání za:
1)Statutární orgán (§ 163) – tvoří vůli v roli zástupce (§ 436)
2)Členové jiných orgánů, zapisovaných do VR
3)Opatrovník (§165/2)
4)Zaměstnanci, obdobně člen nebo člen jiného orgánu nezapsaného do VR (§ 166)
5)Smluvní zastoupení – zmocněnec (§ 441 až 449)
§         -  prokurista (§ 450 až 456)
-
-
Zápatí prezentace
24

Typologie právnických osob
§Obecná charakteristika PO (§ 118-209)
§Korporace (§ 210-302)
§ - Spolky
§ - SVJ  (§1200 a násl.)ú
§ - OO, OZ  (§3025)
§ - obchodní korporace (ZOK)
§Fundace (§ 303 – 401)
§ - Nadace (§ 306-393)
§ - Nadační fondy (§ 394-401)
§Ústavy (§ 402-418)
§Důležitá přechodná ustanovení - §3041 a násl.
§
§(historické právnické osoby – OPS, ZSPO, atd.)
§
§
Zápatí prezentace
25

Koncepční uchopení
§OBECNÁ ÚPRAVA PRÁVNICKÝCH OSOB – LEX GENERALIS
§KORPORACE § 210
§- SPOLEK - §214 (zrušuje se zákon č. 83/1990 Sb.) – podrobná dispozitivní úprava
§FUNDACE - § 303 (zrušuje se zákon č. 227/1997 Sb.)
§-NADACE - § 306
§-NADAČNÍ FOND - § 394
§ÚSTAV § 402 – samostatný oddíl 4 – přiblížení k fundacím
§Zrušuje se zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech
§1220 SVJ
§§ 3025 OO, OZ

KORPORACE
§Sdružení osob (i jednočlenné p.o. – korporace, pouze, pokud to připustí zákon) §SPOLEK – dle DZ
obecný typ korporace  X § 3 odst. 1 ZOK (delegace, tedy spíše civilní korporace) §Obecný princip
„chovat se čestně a dodržovat vnitřní řád“ – zákaz zneužití členských práv, tzv. korporační
loajalita §Možnost autoritativní zrušení soudem, klesne-li počet členů pod zákonem stanovený počet
§
§
§

FUNDACE
§KONCEPCE:
§- Začlenění do NOZ, Oddíl 3  - Fundace – značný rozsah cca 300 paragrafů (+ obsáhlá úprava
právnických osob)
-Oddělení úprava nadací a nadačních fondů
-Vyšší respekt vůli zakladatele, rozšíření účelu
- Inspirován stávajícím zákonem o nadacích a nadačních fondech ALE!  mnohé jinak, liberalizace
-Rozšíření možné využitelnosti = využití nadačního potenciálu
-Funkční podobnost se svěřenským fondem

ÚSTAV
§Ústav: právnická osoba ustavená za účelem provozování činnost užitečné společensky nebo hospodářky
s využitím své osobní a majetkové složky. §Ústav provozuje činnost, jejíž výsledky jsou každému
rovnocenně dostupné za podmínek předem stanovených
§„obdobná použitelnost“ úpravy nadací

Obecně prospěšná společnost
§Nadále se řídí dosavadními předpisy § 3050 OZ
§Možnost transformace dnešních obecně
§prospěšných společností na ústav, nadaci nebo nadační fond

III. Věc
§


Různé přístupy k pojetí věci ve smyslu právním
•Zásadně dvojí možný přístup k vymezení věci – úzké či široké vymezení
•Úzké vymezení – věcí je pouze hmotný předmět vnějšího  světa (res corporales) – např. Německo,
Polsko, ČR dle OZ 1964 (židle, jízdní kolo, pozemek)
•Široké vymezení – věcí jsou hmotné i nehmotné předměty (res incorporales) – např. Rakousko,
Francie, ČR (pohledávka, ochranná známka, patent, software)

Věc dle OZ
•§ 489: věc v právním smyslu je vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí
§Široká koncepce zahrnující i nehmotné předměty
§Inspirační zdroj – OZO
§Jde ale spíše o programové prohlášení (historické důvody široké koncepce v OZO – odlišení člověka
od právního objektu; srov. zrušení nevolnictví)
§Tato široká koncepce nemůže být přeceňována (srov. názory stávající rakouské nauky)
§Široké (či úzké) vymezení má vliv zejména na aplikaci ustanovení o věcných právech – srov. § 979
(podrobnější výklad v rámci výuky věcných práv)
•Ne vše, co je věcí, může být způsobilým objektem věcných práv (ne na každé věci mohou vznikat
všechna věcná práva! – např. nelze zadržet pohledávku)

Není věcí
•Obecné vymezení doplněno o tzv. negativní definici věci – § 493 a 494
•§ 493: lidské tělo ani jeho oddělené části nejsou věcí, a to ani po smrti člověka
§Sporné případy – historické nálezy (kosterní pozůstatky), mumie atd.
§Umělé náhrady a doplňky lidského těla – v principu se na ně pohlíží jako na části lidského těla,
dokud existuje jejich spojení s tělem (srov. ale existenci zvláštních – veřejnoprávních – předpisů,
např. zákon o zdravotních službách a zákon č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích)
§§ 112: nakládání s určitými oddělenými částmi těla (fikce, že takové části těla jsou pro účely
právních dispozic věcmi movitými)
§Veřejnoprávní úprava – zákon č. 285/2002 Sb. (transplantační zákon) – § 28

Definiční znaky věci
•Definiční znaky věci
–Odlišnost od osoby (lidského těla či jeho části) a živého zvířete
–Užitečnost (v objektivním smyslu), tj. způsobilost přinášet užitek – hospodářský, estetický,
vzdělávací apod.
–Srov. § 3 odst. 1
–U věcí hmotných dále:
• Ovladatelnost (v objektivním smyslu), tj. objektivní možnost dostat daný předmět do sféry
lidského vlivu – např. možnost využití vodní energie (srov. planety, vesmírný materiál atd.); tento
prvek však do určité míry vystupuje i u věcí nehmotných (např. způsobilost pohledávky být
postoupena)
• Samostatná existence ve vnějším světě (ne jako část jiného předmětu); tento prvek však do určité
míry vystupuje i u věcí nehmotných (např. odlišitelnost patentu či ochranné známky)
•V pochybnostech se případ posoudí dle zvyklostí a názorů právního styku

Majetek a jmění
•§ 495: souhrn všeho, co osobě patří, tvoří její majetek; jmění osoby tvoří souhrn jejího majetku a
jejích dluhů (např. společné jmění manželů dle § 708 an.)
§Majetek = aktiva
§Jmění = souhrn aktiv a pasiv (dluhů)
•Místy nesprávná terminologie zákona, např.
§§ 1400 an.: správa cizího majetku – správně má být správa cizího jmění
§§ 729: nakládání s majetkem – správně má být nakládání se jměním

Rozdělení věcí
•Obecně dle různých kritérií – ne všechna však mají zásadní praktický význam
•Evidované a neevidované ve veřejném seznamu (srov. § 980 an.)
§Důležitá publicita evidovaných věcí, resp. práv k těmto věcem – vliv na ochranu dobré víry 3. osob
•Hmotné a nehmotné (§ 496); význam zejm. u věcných práv (srov. § 979)
§Hmotná věc je ovladatelná část vnějšího světa, která má povahu samostatného předmětu
§Nehmotná věc je právo, jehož povaha to připouští (tj. právo majetkové, nikoli právo osobní) a jiná
věc bez hmotné podstaty (ochranná známka, know-how, klientela, receptury)
•Ovladatelné přírodní síly (§ 497)
§Na ovladatelné přírodní síly, se kterými se obchoduje, se použijí přiměřeně ustanovení o věcech
hmotných
§Je ovladatelná přírodní síla (energie) věcí?

Movité a nemovité věci (§ 498)
•Význam dělení (mluví se o tzv. mobiliárním a imobiliárním právu)
§Jiné druhy věcných práv
§Jiný právní režim při vzniku věcných práv
§Jiné formální požadavky na právní jednání (smlouvy)
§Publicita věcných práv k nemovitým věcem (katastr nemovitostí)
§Procesní dopady – žaloba na vydání movité věci X žaloba na vyklizení nemovité věci, aj.

•Nemovité (res imobiles); pozn.: § 498 odst. 1 neobsahuje taxativní výčet!
§Pozemky
§Podzemní stavby se samostatným účelovým určením
§Věcná práva k pozemkům a podzemním stavbám se samostatným účelovým určením
§Práva, která za nemovité věci prohlásí zákon (např. právo stavby)
§Stanoví-li zákon, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na
místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá
§Další nemovité věci (mimo § 498 odst. 1): jednotka – byt nebo nebytový prostor dle § 1159, stavby
dle § 3055 odst. 1, dočasné stavby dle § 506 odst. 1 aj.
•Movité (res mobiles): všechny ostatní věci, ať je jejich podstata hmotná nebo nehmotná

•Soukromoprávní pojem stavby – právní objekt (věc) – byť je obvykle jen součástí pozemku, nikoli
samostatným předmětem (rozdílně podzemní stavby se samostatným účelovým určením a dočasné stavby)
•Veřejnoprávní pojem stavby – stavba chápána zpravidla jako činnost vedoucí k určitému výsledku
(stavební činnost) – srov. k tomu stavební zákon

Stavba v režimu soukromého práva
•Typové znaky stavby v režimu soukromého práva:
•Výsledek stavební činnosti člověka – (ne např. jeskyně či kaňon vytvořený prouděním vody)
•Materiální podstata stavby – (ne např. prostá díra v zemi)
•Vymezitelnost vůči okolnímu pozemku – (ne např. navezená a uválcovaná vrstva hlíny na pozemku;
musí být jasné, kde stavba začíná a kde končí)
•Samostatná hospodářská funkce (účel) – (ne např. ploty o výšce méně než 100 cm – srov. judikaturu
ÚS)
•Kompaktnost materiálu – (ne např. antukové hřiště – tenisový kurt)

Soubor věcí, věc hromadná
•Soubor věcí
§Není normativně definován, jde o skupinu samostatných věcí (mov. či nem., hm. či nehm.), které
mají odlišnou hospodářskou funkci a mohou patřit i více různým vlastníkům
§Např. § 1345 (vespolné zástavní právo), § 2850 odst. 2 (pojištění souboru věcí)
§Někdy dochází k nesprávnému slučování souboru věcí a věci hromadné

•Věc hromadná (universitas rerum)
§Jde o soubor věcí, který má zvláštní kvalitu
§§ 501: soubor jednotlivých věcí náležejících téže osobě, považovaný za jeden předmět a jako takový
nesoucí společné označení, pokládá se za celek a tvoří hromadnou věc (např. čajový servis,
knihovna, sbírka známek)
§Sporná koncepce věci hromadné a pochybný význam (některé právní řády věc hromadnou neuznávají)
§Užití např. v § 1347 (zástava hromadné věci), 2850 odst. 1 (pojištění hromadné věci)
§

Součást věci
•§ 505: součást věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno,
aniž se tím věc znehodnotí
–Obecně
– problematika věcí jednoduchých a složených
– Možná existence u věcí movitých i nemovitých, hmotných i nehmotných
§Právní následky:
§Součást není samostatnou věcí v právním smyslu (neexistuje možnost samostatných věcněprávních
dispozic jen se součástí, dokud trvá tento stav)
§Součást věci vždy sdílí právní osud věci
–

IV. Právní jednání a smlouva
§Právní jednání: obecný pojem
§Smlouva: zvláštní případ právního jednání

Právní jednání
§Terminologie
§§ 34 OZ 1964 (právní úkon): „Právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo
zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují.“
§
§§ 545 OZ (právní jednání): „Právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny,
jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.“
46

Právní činy: exkurs
§
§
§
§
§
§
§
§
§
§Srov. Melzer/Tégl, úvodní výklad před § 545, m.č. 1 – 7.
Právní jednání
Protiprávní činy
Právní činy v užším smyslu
- Informační úkony
- Faktické (reálné) úkony
- Společenské úsluhy
47

Autonomie vůle
§Základní princip soukromého práva
§Vyplývá z principu právního státu (čl. 2 odst. 2 Listiny, čl. 2 odst. 4 Ústavy), srov. sp. zn. I.
ÚS 546/04
§Nezbytný předpoklad fungování moderní společnosti (opak: systém přerozdělování pomocí
vrchnostenských aktů)
§Význam rozlišení norem na dispozitivní a kogentní
48

Pojmové znaky a náležitosti PJ
§Náležitosti PJ je třeba odlišovat od pojmových znaků
§Pojmové znaky vymezují PJ jako takové (dle nich zjišťujeme, zda vůbec jde o PJ)
§Náležitosti PJ zkoumáme až tehdy, jsou-li naplněny pojmové znaky PJ. Ptáme se, zda existující PJ
má takové vlastnosti, aby mohlo vyvolat chtěné (zamýšlené) právní následky
§Př.: svéprávnost, svoboda vůle atd.
49

Pojmové znaky PJ
§Projev vůle (vůle + projev)
§Zaměřenost projevu vůle na vznik právních následků
§Aprobace právním řádem
§ (Srov.: prohlašuji „od zítřka nechť jsem vlastníkem Pražského hradu“)
§
§Nesprávně: nastoupení právních následků (to je až následkem platného, resp. obecně bezvadného PJ)
50

Není PJ
§Informační úkon: sdělení informace (nejde o projev – sdělení – vůle, nýbrž o sdělení určité
skutečnosti, tj. informace) – např. § 1882 (vyrozumění dlužníka o postoupení pohledávky)
§Projev vůle zaměřený na způsobení faktického následku (např. vytvoření díla) – i když zde ad hoc
může být vůle způsobit též právní následek (např. vznik vlastnického práva či autorského práva)
§Jednání obdobné právnímu jednání (geschäftsähnliche Handlung) – analogická aplikace některých
pravidel pro právní jednání (např. rozhodování kolektivních orgánů právnických osob)
§Společenská úsluha (§ 2055 odst. 2)
51

Pojmové znaky PJ – příklady
§„Dnes chci jít hrát fotbal“
§„Přeji si, aby se tato budova stala mým vlastnictvím“
§„Oznamuji Vám, že jsem postoupil pohledávku za Vámi osobě X.Y.“
52

Druhy PJ (příklady)
§Dle typu
§Typické a atypické (pojmenované a nepojmenované, nominátní a inominátní)
§Dle počtu stran
§Jednostranné, dvoustranné či vícestranné
§Dle nutnosti dojití do sféry adresáta
§Adresované a neadresované
§Dle nutnosti vyjádření kauzy
§Kauzální, abstraktní
53

§Dle požadavků na formu
§Formální a neformální
§Dle poměru majetkových plnění
§Úplatné a bezúplatné
§Dle okamžiku nastoupení právního následku
§Mezi živými (inter vivos) a pro případ smrti (mortis causa)
54

Zdánlivé právní jednání (non negotium)
§Jednání, které se jeví jako právní jednání, avšak
§Nevykazuje pojmové znaky právního jednání (§ 551, 552), nebo
§Zákon je za zdánlivé prohlašuje (např. § 553): zdánlivost podle právního následku
§Případně obojí (§ 551, 552)
§Důsledek: v prvním případě PJ není, ve druhém na něj hledíme, jako by nebylo (§ 554)
§Zásadně se však aplikují pravidla o částečné neplatnosti (viz dále)
§Zásadně se neaplikují pravidla o náhradě škody (culpa in contrahendo, § 579 odst. 2)
55

Precizace pojmu „projev vůle“
§Zde se pojmové vymezení PJ do značné míry prolíná s úpravou výkladu PJ
§Obvykle: vůle a její projev se shodují
§Co když je však vůle a její projev v rozporu? Řešení?
§Teorie vůle
§Teorie projevu
§Teorie důvěry (nyní panující) – konstrukce institutu PJ založená na poměřování právních principů
56

Teorie důvěry
§Důležité je rozlišování PJ na neadresovaná a adresovaná
§PJ neadresované (nevyžaduje se jeho dojití jiné osobě – např. závěť) – rozhodující je teo vůle
(objektivní význam projevu je nerozhodný) – srov. i § 1494 odst. 2
§PJ adresované neurčitému adresátovi (veřejná nabídka, veřejný příslib) a PJ adresované určitému
adresátovi (návrh na uzavření smlouvy)
•Jednání ve srozumění s adresátem – rozhodující je teo vůle (objektivní význam projevu je
nerozhodný)
•Jednání bez srozumění s adresátem – rozhodující je teo projevu
57

Vůle jako pojmový znak PJ
§§ 551: O PJ, chybí-li vůle jednající osoby.
§Jakou kvalitu musí pojmově vykazovat PJ? – konkrétní vymezení pojmu „vůle“ (jaká vůle musí dle §
551 chybět?) – střet principu autonomie vůle a p. ochrany dobré víry (právní jistoty)
§Relevantní v případě, kdy se vychází z objektivního významu projevu
§3 stupně vůle
•Obecná vůle jednat (Handlungswille) – je nutná
•Obecná vůle právně jednat (s nějakými právními následky) (Erklärungsbewusstsein) – není nutná
(srov. trevírská dražba vína – odpovědnost za vlastní sféru vlivu)
•Vůle ke konkrétnímu právnímu jednání (Geschäftswille) – není nutná (srov. úpravu omylu)
58

Vážnost vůle, resp. projevu vůle, § 552
§Nejde o náležitost, nýbrž pojmový znak
§Není-li projev vůle zjevně míněn vážně, je zřejmé, že nesměřuje k právním následkům (následek:
zdánlivé PJ, ale viz dále!)
§Nevážnost musí být zjevná, tj. zjistitelná (hodnocení stejné jako u poměru vůle a jejího projevu –
adresovaná a neadresovaná PJ, srozumění adresáta či nesrozumění)
§Příklady
§Nevážně učiněná závěť
§Nevážně učiněný návrh na uzavření smlouvy
59

Smlouva
§Souvislost s principem autonomie vůle a principem rovnosti
§

Smlouva - příklady
§A píše B email: „Nabízím Vám svou knihu, která se vám tolik líbila, za 300 Kč.“ B odpoví: „Děkuji
za Vaši nabídku, kterou tímto akceptuji.“  Může A požadovat zaplacení 300 Kč?
§A píše B email: „Nabízím Vám svou knihu, která se vám tolik líbila, za 300 Kč.“ B odpoví: „Děkuji
za Vaši nabídku. S koupí souhlasím, mohu si však dovolit jen 250 Kč.“ Může A požadovat zaplacení
300 Kč?
§Po návštěvě u A mu B píše email: „Měl bych zájem o knihu, kterou jsem si u Vás prohlížel. Rád bych
ji koupil za 300 Kč.“ Poté otevřel druhou emailovou schránku, kde našel tento email od A: „Nabízím
Vám svou knihu, která se vám tolik líbila, za 300 Kč.“ Může A požadovat zaplacení 300 Kč?
§
§

Smlouva: pojmové vymezení
§Právní jednání, které sestává z projevu vůle dvou nebo více osob, které si obsahově odpovídají a
jsou činěna v závislosti na sobě.
§X společenská úsluha, závazky z jednostranných právních jednání (např. § 2884 an.)
§Srov. vzdání se práva: NS 20 Cdo 3707/2017
§Terminologie:
§smlouva X dohoda
§Smlouva jako právní skutečnost X jako právní poměr ze smlouvy
§
§Obligační smlouvy: § 1724
§Věcněprávní, rodinněprávní, dědické smlouvy (§ 11)
§

Vznik smlouvy – přehled předpokladů
§Projevy vůle více osob (zpravidla v podobě nabídky a akceptace) §Tyto projevy vůle si vzájemně
odpovídají (smluvní konsesus)
§Tyto projevy jsou činěny v závislosti na sobě

V. Prameny soukromého práva
§


Prameny soukromého práva
§Prameny práva – základní rozlišení:
§V materiálním smyslu: skutečnosti determinující obsah právních norem
§Ve formálním smyslu: formy, které obsahují právní normy
§Srov. závislost na pojmu práva (existují části práva, které nejsou obsaženy v nějaké formě, např.
nepsané právní principy)
§Zdroje poznání práva: všechny skutečnosti, ze kterých získáváme poznatky o platném právu (např.
včetně judikatury)
§Jejich konkrétní podoba se liší dle právní kultury, ale i mezi jednotlivými právními řády v téže
právní kultuře (např. obyčej). V následujícím se budeme zabývat prameny práva českého soukromého
práva.

Právní předpisy
§Někdy se hovoří o obecně závazných normativních právních aktech
§Ústavní pořádek (čl. 112 odst. 1 Ústavy): Ústavní pořádek České republiky tvoří tato Ústava,
Listina základních práv a svobod, ústavní zákony přijaté podle této Ústavy a ústavní zákony
Národního shromáždění Československé republiky, Federálního shromáždění Československé
socialistické republiky a České národní rady upravující státní hranice České republiky a ústavní
zákony České národní rady přijaté po 6. červnu 1992.
§Hierarchická výstavba právního řádu

§
§Mezinárodní smlouvy  (čl. 10 Ústavy): Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal
Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li
mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.
§K ostatním mezinárodním smlouvám srov. nález ÚS ze dne 8. 3. 2007, sp.zn. Pl. ÚS 69/04
§
§(Jednoduché) zákony
§

§Právní akty Evropské unie
§Nařízení
§Směrnice – v oblasti soukromého práva nejdůležitější
•Pb.: rozpor národního práva se směrnicí
* Přímý účinek
* Vertikální vztahy
* Horizontální vztahy
* Nepřímý účinek – eurokonformní výklad
–
§Rozhodnutí
§Doporučení
§Stanoviska

§Podzákonné právní předpisy:
§Nařízení vlády – čl. 78 věta první Ústavy: K provedení zákona a v jeho mezích je vláda oprávněna
vydávat nařízení.
§čl. 79 odst. 3 Ústavy: Ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na
základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.
•Vyhlášky ústředních orgánů státní správy (např. ministerstev)
•Dále např. § 11 odst. 1 zákona o obcích: nařízení obce
§Obecně závazné vyhlášky obcí a krajů – čl. 104 odst. 3: zastupitelstva mohou v mezích své
působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky.
§

§Soudní judikatura:
§Nálezy Ústavního soudu: nález ÚS ze dne 13. 11. 2007, sp.zn. IV. ÚS 301/05
•Význam usnesení ÚS
§Rozhodnutí vysokých soudů – jejichž úkolem je sjednocování judikatury
•Nauka o subsidiární závaznosti judikatury
•Srov. § 13 NOZ
§Ostatní soudní rozhodnutí
•
§
§Tzv. právní věty
§Tzv. obiter dictum
§
§Databáze soudní judikatury

§Obyčej:
§Ústavní soud v některých nálezech vychází z ústavního obyčeje (Pl. ÚS 14/01: „Ústavní obyčeje jsou
nepochybným doplňkem psané ústavy, a pokud splňují náležitosti vyžadované právem (déledobá praxe a
přesvědčení o jejich nezbytnosti, resp. právní závaznosti), jsou způsobilé modifikovat pravidla
obsažená v ústavním textu. Není důvodu k tvrzení, že případná existence ústavních zvyklostí je v
daném případě a priori vyloučena.“)
§Jinak: obecně není uznáván jako pramen práva (není zcela přesvědčivé odůvodnění)

Nejdůležitější konkrétní prameny soukromého práva
§Ústava
§Listina základních práv a svobod
§Mezinárodní smlouvy:
§Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (tzv. Evropská úmluva; sdělení FMZV č. 209/1992
Sb.)
§Úmluva o právech dítěte (č. 104/1991 Sb.)
§Evropská úmluva o lidských právech a biomedicíně (č. 96/2001 Sb.m.s.)

Prameny rekodifikovaného soukromého práva
§Vybrané zákony:
§Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
§Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)
§Zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém
§Zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právních a fyzických osob
§
§+ právní předpisy, které zůstaly rekodifikací nedotčeny (např. zákoník práce)

§Vybrané podzákonné právní předpisy
§Nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s
uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické
osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků
právnických a fyzických osob
§Nařízení vlády č. 366/2013 Sb., o úpravě některých záležitostí souvisejících s bytovým
spoluvlastnictvím
§Vyhláška č. 323/2013 Sb., o náležitostech formulářů na podávání návrhů na zápis, změnu nebo výmaz
údajů do veřejného rejstříku a o zrušení některých vyhlášek
§
§
§

Zákoník práce
§Nález Ústavního soudu ze dne  12.3.2008, sp.zn. Pl. ÚS 83/06:
§ „Obecná teorie práva sice rozlišuje dvě základní možnosti, jimiž lze řešit vztah mezi dvěma
právními předpisy stejné právní síly - princip subsidiarity a princip delegace. Ústavní soud však
neshledal princip delegace, jak byl zakotven v § 4 zákoníku práce ve vztahu k občanskému zákoníku,
za souladný s principy právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy). Zásadně platí, že občanské právo je
obecným soukromým právem (jinak řečeno: občanský zákoník je obecným soukromoprávním předpisem)
subsidiárně platným vůči ostatním soukromoprávním odvětvím (ostatním soukromoprávním předpisům).
Předpisy upravující tato odvětví (tyto ostatní soukromoprávní předpisy) mají zásadně přednost,
avšak neupravují-li určitou otázku, nastupuje obecná občanskoprávní úprava.

§Metoda delegace použitá v § 4 zákoníku práce subsidiární uplatnění občanského zákoníku v
pracovněprávních vztazích podstatně omezila, čímž do jisté míry zpřetrhala základní funkční vazby k
obecnému soukromému právu, a současně vnesla do pracovněprávních vztahů značnou míru nejistoty.
Ústavní soud má za to, že nejrůznější odkazy v ustanoveních zákoníku práce nemohou pokrýt všechny
nezbytné situace, které se mohou v pracovněprávních vztazích vyskytnout. Při vyloučení obecné
subsidiarity občanského zákoníku by tak mohla nastat nejistota, jakým právním předpisem se budou
takto vzniklé vztahy řídit, pokud zákoník práce nebude mít pro právní situaci předvídanou hypotézou
příslušných norem řešení. Uvedená nejistota v pracovněprávních vztazích neodpovídá principu
předvídatelnosti důsledků právního předpisu, a není tedy, jak je shora uvedeno, v souladu s
principy právního státu ve smyslu čl. 1 Ústavy.“

§
§
§
§Děkuji za pozornost
§