Každé omezení výkonu práv a svobod uznaných touto listinou musí být stanoveno zákonem a respektovat podstatu těchto práv a svobod. Při dodržení zásady proporcionality mohou být omezení zavedena pouze tehdy, pokud jsou nezbytná a pokud skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého.
Dějiny právního myšlení - seminář
Princip proporcionality
Proporcionalita jako metoda aplikace právních principů má soudní kořeny. V evropském kontextu je za rozvoj této metody třeba děkovat Spolkovému ústavnímu soudu SRN a jeho rozhodovací činnosti především v 50. letech 20. století. Z rozhodovací praxe tohoto soudu vycházel i Alexy a jeho představa o právních principech jako příkazech k optimalizaci.
Zásada proporcionality se stala standardní metodou interpretace ústavního práva, a to do té míry, že je zakotvena v článku 52 odst. 1 Listiny základních práv EU.
Čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv EU
Proporcionalita je tedy metoda, prostřednictvím které řešíme kolize mezi právními prinicpy, přičmž víme, že charakter právního principu mají typicky základní práva, ale také třeba (jak je vidět v některých povinných rozhodnutích) veřejný zájem.
Zásada/princip/metoda proporcionality se v praxi soudního rozhodování projevuje jako tři (případně čtyři) navazující kroky, někdy označované jako test proporcionality.
- test vhodnosti
- test potřebnosti
- poměřování
Tento test aplikujeme typicky v situacích, kdy posuzujeme přiměřenost (proporcionalitu) nějakého konkrétního opatření.
Vraťme se k příkladu z předchozí podkapitoly, ve které proti sobě stojí právo na svobodu projevu a právo na ochranu dobrého jména. LZPS v ustanovení čl. 17 odst. 4 uvádí, že právo na svobodu projevu je možné omezit zákonem. V českém kontextu je takovým zákonem např. § 184 trestního zákoníku, podle kterého je tzv. pomluva trestným činem.
§ 184 odst. 1 TZ Pomluva
Kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
Vidíme, že tento zákon zcela určitě zasahuje do práva na svobodu projevu. Je trestnost pomluvy přiměřeným opatřením ve vztahu k tomuto zásahu?
Abychom mohli na tento problém aplikovat test proporcionality, je potřeba si nejprve pojmenovat účel, kterého se posuzované opatření snaží dosáhnout.
Co je účelem trestného činu Pomluvy? Zřejmě chránit osoby před lživými tvrzeními ostatních.
Zkuste si sami na tento střet aplikovat následující kroky:
Test vhodnosti
Cílem tohoto testu/kroku je posoudit, zda je zvolený prostředek způsobilý dosáhnout sledovaného účelu. Chrání (má kapacitu chránit) výše uvedené ustanovení před lživými promluvami jiných?
Test potřebnosti
Cílem tohoto testu/kroku je posouzení dalších možných opatření, kterými by se dalo sledovaného účelu dosáhnout. Dalo se sledovaného účelu dosáhnout jinak? Jak moc tato jiná opatření zasahují do kolidujících právních principů?
Tedy: Je možné chránit osoby před lživými promluvami ostatních i jinak? Jak? Zasahuje některé z těchto dalších možností ochrany do práva na svobodu projevu (a dalších potenciálně zasažených práv) méně?
Poměřování (proporcionalita stricto sensu)
Porovnáváme závažnost a důležitost principů, které jsou ve vzájemné kolizi, a na základě v daném systému akceptované hierarchie hodnot určujeme, kterému principu dáme přednost. Základní právo je možné omezit pouze v zájmu ochrany jiných ústavních hodnot, typicky dalšího základního práva.
Princip minimalizace zásahů
Tento krok bývá uváděn buď samostatně nebo jako součást druhého a třetího kroku. Jde o to, že pokud máme nějaké základní právo nebo svobodu omezovat v zájmu jiných práv a svobod, pak musíme dbát na to, aby všechna omezení, ke kterým dojde, byla co možná minimální. Tento princip odvozujeme mj. z čl. 4 odst. 4 LZPS.