Dějiny právního myšlení (jaro 2019)

Téma Princip proporcionality

n  Přiměřenost a proporcionalita

n  Viz k tomu literatura: zejm. Ondřejek, P. Princip proporcionality a jeho role při interpretaci
základních práv a svobod. Praha: Leges , 2012, Rosenkranzová, O. a kol. Praktikum z právní
metodologie. Praha: Leges, s.r.o., 2017, s. 63 a násl.

n  Pojmové rozlišení:

                       1)            Proporcionalita (přiměřenost) sensu largissimo)

n  Právní princip spjatý s existencí práva

n  Právo má na společenské vztahy působit přiměřeně (úměrně cíli právní regulace a povaze životního
vztahu)

                       2)            Proporcionalita largo sensu

n  Používá se při vymezení hledisek (prvků či kritérií) proporcionality

n  Součást materiálního právního státu

n  Meta-princip (princip o principech)

n  Metodologický test pro aplikaci principů

                       3)            Proporcionalita sensu stricto

n  Samotné zvážení přiměřenosti omezení základního práva, principu či hodnoty

n  Souvislost mezi teorií principů a principem proporcionality

n  Viz k tomu literatura: Holländer, P. Filosofie práva. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš
Čeněk s.r.o., 2006, s. 148-170,

n  principy jsou druhy norem s aproximativní (nikoli absolutní) platností

n  jejich předmětem mohou být jak základní práva a svobody, tak kolektivní dobra (hodnoty)

n  princip lze rozpoznat pouze je-li v konfliktu s jiným principem

n  kolize principů se řeší pomocí principu proporcionality

n  PRINCIPY JSOU PŘÍKAZY K OPTIMALIZACI

n  Hodnotová teorie a princip proporcionality

n  Hodnoty (axiologie) vs. principy (deontologie)

n  Princip jako nástroj k ochraně hodnoty

n  Hierarchie hodnot oproti relativizaci skrze proporcionalitu

n  Úvahy o absolutní přednosti určitých hodnot (kupř. lidská důstojnost)

n  Princip praktické konkordance

n  Alternativa (spíše předstupeň) metody proporcionality založená na „vážení“

n  Omezení základního práva je možné pouze potud, pokud je nezbytné k potvrzení (prosazení) jiného
principu či základního práva

n  Hranice možného omezení jsou dosaženy, jakmile kolidující právo či princip dosahuje svého
největšího působení

n  Použit např. v rozsudku  BVerfGE Krucifix (1995)

n  Metoda vážení (poměřování)

n  Spočívá v tom, že jsou stanoveny tzv. preferenční věty, na základě nichž jsou porovnávány
dotčené hodnoty (principy) v kontextu konkrétního právního případu

n  Čím více se od jedné hodnoty odhlíží (tzn. v daném případu se nenaplňuje, tím více se naplňuje
hodnota (princip) konkurenční

n  Vážení principů nepředstavuje úlohu typu „všechno nebo nic“, nýbrž jde o „optimalizaci působení
práva ve společnosti“

n  Test proporcionality – judiciální metoda

Viz k tomu literatura:

n  Ondřejek, P. Princip proporcionality a interpretace omezení základních práv v ústavním právu.
In. Gerloch, A.,  Tryzna, J., Wintr, J. (eds.) Metodologie interpretace práva a právní jistota.
Plzeň, 2012, s. 258 – 271. Holländer, P. Zásada proporcionality: jednosměrná ulica, alebo
hermeneutický kruh? In. Holländer, P. Filipika proti redukcionizmu. Bratislava: Kalligram, 2009, s.
139 – 162; Kosař, D. Kolize základních práv v judikatuře Ústavního soudu ČR. Jurisprudence, roč.
2008, č. 1, s. 3 a násl.

n  Vymezení německým ústavním soudem (Bundesverfassunggericht – BVerfGe) v druhé polovině 20. stol.

n  Zdrojem proporcionality je princip materiálního právního státu v kauzách:

n  Lebach BVerfGE 536/72  (svoboda tisku vs. ochrana osobnosti)

n  BVerfGE 51, 324

n  Proporcionalita v judikatuře ÚS ČR

n  Struktura – kritéria (3 – 4 krokový test)

n  Minimalizace zásahu do základních práv (čl. 4 odst. 4 Listiny)

n  Šetření podstaty a smyslu základních práv

n  Rozbor jednotlivých kritérií proporcionality (vhodnost, potřebnost, proporcionalita stricto
sensu)

n  Proporcionalita a teleologie