Povolování realizace staveb navazuje na první fázi povolovacích procesů, a to na povolování umístění staveb. Stávající stavební zákon stanovuje pravidlo tzv. dvojího povolování staveb, kdy v první fázi se posuzuje soulad navrhované stavby s územním plánováním v rámci územního řízení či zjednodušených postupů směřujících k povolení umístění stavby. V druhé fázi dochází k posuzování souladu stavby s obecnými požadavky na výstavbu, zda je zajištěn přístup ke stavbě, včasné vybudování technického, popř. jiného vybavení potřebného k řádnému užívání stavby vyžadovaného zvláštním právním předpisem, také se posuzují účinky budoucího užívání stavby. Tato druhá fáze by měla s výjimkami danými zákonem navazovat na předchozí fázi.  

Povolování realizace staveb upravuje část čtvrtá, hlava první stavebního zákona. Povolení realizace staveb může být v tzv. „klasické“ formě formou vydání stavebního povolení, popř. zjednodušenými způsoby, a to ohlášením, veřejnoprávní smlouvou či vydáním certifikátu autorizovaného inspektora.

Zákon vymezuje okruh staveb, které nepodléhají stavebnímu povolení ani ohlášení, dále vymezuje konkrétní okruh staveb, jež je možné realizovat na základě ohlášení. Zda stavba podléhá povolovacímu nebo ohlašovacímu režimu závisí na kategorii, typu stavby a také na jejím umístění.  

Za určitých podmínek je možné spojit povolování umístění stavby s povolováním jejich realizace. Stavební zákon umožňuje vést společné územní a stavební řízení, dále společné územní a stavební řízení s posouzením vlivů na životní prostředí.