Rozhodování ve veřejné správě PVP Správní věda 3. přednáška 21.3.2019 doc.JUDr. Soňa Skulová, Ph.D. Prameny ke studiu: • Skulová, S.: Základy správní vědy. 2. dopl. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2014, str. 71 – 89, 98 – 115. • Skulová, S.: Rozhodování ve veřejné správě. 2. přeprac. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 1996. • Hendrych, D.: Správní věda : teorie veřejné správy. 3., aktualiz. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2014, str. 64 – 102. Rozhodování • Rozhodováním rozumíme proces, ve kterém rozhodující subjekt provádí v konkrétní situaci nenáhodný výběr minimálně ze dvou či více možných variant, resp. alternativ další činnosti. • Výsledkem je rozhodnutí • Rozhodování ve VS je významnou a nedílnou součástí procesu společenského řízení. • Vyznačuje se určitou stálostí či pravidelností, značnou mírou právní regulace a možností použití donucení a institucionální strukturovaností. • Ze systémového hlediska je možno v rozhodování ve VS spatřovat rozhodovací systém. • V rozhodovacím systému VS lze postihnout různé podsystémy. • Rozhodovací činnost podsystémů může být zaměřena buď na vlastní činnost systému či podsystému (interní rozhodnutí) • anebo je zaměřena mimo systém VS (externí rozhodnutí). Subjekt rozhodování • Subjekt rozhodování přijímá rozhodnutí. • Obecně může být subjektem rozhodování jednotlivec nebo organizace, osoba fyzická nebo právnická. • Ve VS je zpravidla subjektem rozhodování orgán veřejné správy, resp. správní úřad, popř. jeho organizační složka případně jiný subjekt zmocněný k výkonu určité oblasti veřejné správy. • Rozhodovací činnosti jsou ve VS často hierarchicky uspořádány. Stádia rozhodovacího procesu • výchozí situace (současný stav rozhodujícího subjektu a jeho prostředí) • cíle (úkoly) • definice problému • možné cesty (varianty) k dosažení cíle • zhodnocení variant z hlediska existujících omezení a možných důsledků • výběr jedné z variant • provedení rozhodnutí • kontrola Úkoly a cíle veřejné správy • K jejich naplnění je směřována celá rozhodovací činnost rozhodovacího subjektu. • Jedná se o systém cílů a úkolů. • Mezi jednotlivými cíli existuje jejich vzájemná podmíněnost. • Nelze preferovat toliko jediný cíl. • Subjekt rozhodování musí být schopen se v cílech a úkolech orientovat, vymezit jejich vzájemné vztahy a řešit případné konflikty. Definice problému • Pouze přesné pojmenování problému umožňuje stanovit varianty řešení. Varianty řešení • Subjekt rozhodování přistupuje k posouzení různých alternativ. • Možnost využít odborných analýz, poradních orgánů. • V řadě situací je nutno brát v potaz připomínky, návrhy, stanoviska veřejnosti. Nejvýznamnější formou účasti veřejnosti na rozhodování je referendum. Rozhodnutí • Účelem a smyslem celého rozhodovacího procesu je vydání rozhodnutí. • Rozhodnutí může být formální či neformální. • Formální rozhodnutí je takové rozhodnutí, které je projeveno v předem stanovené vnější formě a obsahující předepsané náležitosti. • Formální rozhodnutí mají nejčastěji povahu správních aktů buď normativních nebo individuálních. • Bezprostřední zákrok představuje takový druh rozhodovací činnosti, kdy vlastní stádium rozhodovací splývá vjedno s stádiem realizačním. Realizace a kontrola • Nebývají pravidelně uváděny jako stádia rozhodovacího procesu. • Na rozhodovací proces úzce navazují. • Realizace rozhodnutí je samotným účelem jeho přijímání. • Kontrola slouží ke zjištění zda a nakolik se shoduje výsledek dosažený realizací se stavem zakotveným v rozhodnutí. • V souvislosti s kontrolou vystupuje do popředí i otázka tzv. zpětné vazby. • Ve vztahu k rozhodovacímu procesu lze hovořit o problematice postupného rozhodování, jelikož rozhodování ve skutečnosti představuje dynamicky složitý cyklický proces na sebe navazujících dílčích rozhodnutí. Veřejná správa jako činnost programovaná a programující • VS jako činnost výkonná je zároveň činností programovanou, současně však také činností programující. • VS jako činnost programovaná realizuje vyšší postuláty. • VS jako činnost programující sama při své organizátorské funkci přijímá rozhodnutí, která program stanovují. Veřejná správa jako rozhodovací systém otevřený: • Otevřenost VS je nutno chápat z hlediska informačního, které má sloužit racionalitě a efektivnosti činnosti VS. • Rozhodovací proces má být otevřený informacím a hlediskům relevantním pro posuzovanou věc. • Politická stránka rozhodovaní – pod tímto pojmem lze rozumět uplatňování vlivu různých politických a zájmových uskupení a veřejnosti obecně. Lze zde podřadit i odpovědnosti subjektů voleným orgánům reprezentantů veřejnosti. • Posláním politické stránky rozhodování je nacházení konsenzuálních rozhodnutí za účasti veřejnosti směřující k vyšší míře společenské efektivnosti přijímaných rozhodnutí. Rozhodování účelové Rozhodování ve smyslu konkretizace a aplikace práva • Jedná se o dvě vzájemně se prolínající množiny. • K účelovému rozhodování se přistupuje zpravidla za situace, která umožňuje v přesných, nejlépe číselných, parametrech vymezit cíl a varianty vedoucí k jeho dosažení. • V rámci aplikace práva subjekt rozhodování provádí výklad právní normy a zkoumá, zda byla naplněna její hypotéza a podle toho relevantním způsobem zasáhne. Je přitom nutno respektovat zásadu legality a požadavek právní jistoty. POZN. • Významnou vlastností každého rozhodnutí je sdělitelnost, tj. schopnost jednoznačně vyjádřit přesný obsah rozhodnutí. - souvisí s požadavkem přesvědčivosti. • Rozdíly v závaznosti rozhodnutí ( právní, politická). Princip omezené racionality • Jelikož rozhodování VS probíhá za situace, která může být příliš náročná a složitá, tato náročnost posléze vede k určitému zjednodušování rozhodovaných záležitostí. • Jelikož není reálně možné vždy vydat plně racionální rozhodnutí, uplatňuje se princip omezené racionality. • Namísto rozhodnutí optimálních jsou fakticky přijímána rozhodnutí uspokojující, adekvátnější složitosti rozhodovací situace, komplexnosti reality a schopnostem a možnostem subjektu rozhodování Rozhodovací situace • rozhodování za jistoty • rozhodování za rizika • rozhodování za nejistoty Snaha o snižování míry nejistoty či rizika. K tomu využití, resp. dostupnost technologií, programů. Typy a druhy rozhodování a rozhodnutí ve veřejné správě (obdobně jako u forem realizace: právní povahy vs. neprávní povahy) U rozhodnutí právní povahy - dle právních důsledků: • normativní (abstraktní) správní akty • individuální (konkrétní) správní akty • smíšené správní akty • interní normativní akty (interní instrukce) • individuální interní akty (služební pokyny) • akty smíšené povahy • správněprávní dohody • faktické úkony s přímými právními důsledky Dělení podle subjektu rozhodování • rozhodování individuální – orgán monokratický • rozhodování kolektivní – orgán kolegiální • rozhodování státně správní • rozhodování samosprávná Rozhodování dle zaměření • rozhodování zavazující pouze samotný subjekt rozhodování – rozhodnutí interní • rozhodování adresované nebo zavazující subjekt odlišný od subjektu rozhodování – rozhodnutí externí Rozhodování a rozhodnutí z hlediska úplnosti rozhodované věci: • celková (komplexní) • dílčí Z hlediska stádií rozhodovacího procesu: • přípravná • procesní, event. pomocná • meritorní (vlastní rozhodnutí řešené věci) • realizační (směřující k naplnění přijatého rozhodnutí • kontrolní (odrážející míru souladu skutečnosti s přijatým rozhodnutím meritorním) Dělení podle věcného zaměření (podle odvětví veřejné správy) • rozhodnutí v rámci správy administrativně-politické • v rámci správy hospodářské • v rámci správy sociálně-kulturní Průřezově lze vidět ucelené oblasti v rámci rozhodování • organizačního • v rámci uplatňování správně právní odpovědnosti Podle vztahu k programovosti • neprogramová • programová  programující  programovaná Z hlediska propojení trvání rozhodnutí v čase a jeho zásadnosti lze rozlišovat rozhodnutí • strategická • taktická • operativní Dělení podle vztahu k funkcím veřejné správy • rozhodování mocensko-ochranné (regulativní typ) • rozhodování organizátorské ( řídící typ) • kombinace obou Dalším kritériem je obligatornost nebo fakultativnost k vydání rozhodnutí. V rámci fakultativního rozhodování může být dáno správnímu orgánu správní uvážení zda rozhodnutí vydat či nevydat („uvážená jednání“). Další stránkou je ve vztahu k obsahu rozhodnutí: - Vázanost - Volnost (nikoliv absolutní) = „uvážení volby“. Dělení podle vztahu k tvorbě a realizaci norem veřejného práva • rozhodovací činnost normotvorného charakteru • rozhodovací činnost právní normy realizující rozhodovací činnost aplikačního charakteru přímá realizace právních norem interní směrnice a pokyny Rozhodovací činnost pomocné, obslužné, doplňkové povahy: - se vztahem k předchozím rozhodovacím činnostem - bez přímého vztahu k nim. Dělení rozhodnutí z hlediska formálnosti • formální • částečně formální • neformální Dělení podle právní závaznosti rozhodnutí (účinky): • právně nezávazné • právně závazné:  závazné pro správní orgán  závazné pro adresáty rozhodnutí, event. také další osoby K problematice závaznosti se váže i otázka vynutitelnosti rozhodnutí. Dělení podle způsobu využití výchozích informací • empiricko-intuitivní – vychází pouze z vlastností, znalostí a zkušeností subjektu rozhodování. • exaktní – využívá vědeckých metod a poznatků, zejména matematického vyjádření hodnot a kritérií. • kombinace obou. S uvedeným dělením úzce souvisí i otázka poučitelnosti rozhodovacího subjektu z předchozí rozhodovací činnosti. (viz kontinuita výkonu veřejné správy). Děkuji za pozornost.