1 Správní trestání NV201K 2020 Přestupky (systematika právní úpravy v oblasti přestupků; pojem přestupku, hmotněprávní úprava přestupků, základy odpovědnosti za přestupek, vznik a zánik odpovědnosti za přestupek a znaky) JUDr. David Hejč, Ph.D. DOPLNĚNO O ROZŠIŘUJÍCÍ POZNÁMKY A HLASOVÝ KOMENTÁŘ [USEMAP]SPUSTIT SPUSTIT 2 Systematika právní úpravy (hmotněprávní) §Zákon č. 250/2016 Sb. – základní hmotněprávní úprava (podmínky odpovědnosti za přestupek, druhy správních trestů a ochranných opatření a zásady pro jejich ukládání) - lex generalis §Zákon č. 251/2016 Sb., obsahuje některé skutkové podstaty přestupků, které nebylo lze přesunout do zvláštní zákona k povinnosti, která má být porušena (lex specialis 1) §Zvláštní zákony – skutkové podstaty jednotlivých přestupků + mohou vyloučit či modifikovat obecná ustanovení z lex generalis – např. ohledně sankcí nebo prekluzivní lhůty pro zánik odpovědnosti (lex specialis 2) Dříve obecná hmotněprávní úprava jen pro přestupky v užším pojetí podle 200/1990 Sb. Tzn. jiné správní delikty postrádali obecnou úpravu (to znamená, že pro ně neexistoval právní předpis upravující podmínky odpovědnosti. Právní úprava jiných správních deliktů v jednotlivých jiných zákonech neobsahovala všechny potřebné hmotněprávní instituty - např. předpoklady deliktní způsobilosti, okolnosti vylučující protiprávnost, důvody zániku odpovědnosti za správní delikt, právní úpravy sankcí a zásad pro jejich ukládání. Chybějící hmotněprávní instituty vyvolávaly v praxi vážné problémy při aplikaci jednotlivých skutkových podstat. Jedním z řešení bylo využití analogie zákona č. 200/1990 Sb., popřípadě analogie trestního práva hmotného – problematické z hlediska právní jistoty a předvídatelnosti práva, prostor pro svévoli (uplatnění institutu analogie je představováno aplikačně právním řešením skutkových stavů, pro něž platné právo nemá příslušnou právní úpravu, a u nichž se tudíž analogicky použije právní úprava obdobného či obdobných právních stavů.) Zákon 251/2016 upravuje některé přestupky vyskytující se na různých úsecích veřejné správy, včetně druhu a výše správních trestů, které lze za jejich spáchání uložit. Cílem tohoto zákona je úprava těch skutkových podstat přestupků obsažených ve zvláštní části zákona o přestupcích, jejichž znakem je jednání, pro něž neexistuje v jiných zákonech adekvátní právní úprava, resp. v nich absentuje úprava odpovídajících právních povinností, jejichž porušení je znakem skutkové podstaty přestupku. Jde o skutkové podstaty nelze převést do žádného speciálního zákona, neboť mají obecný ráz (např. nepravdivé vysvětlení), resp. postihují porušení povinností na více úsecích veřejné správy, a proto je nutno je upravit obecně v zákoně o některých přestupcích, neboť mají subsidiární povahu (např. § 2 odst. 2 písm. a) a b) návrhu). Dále se jedná o skutkové podstaty, které odpovídají hmotněprávním povinnostem upraveným v právních předpisech (typicky právních předpisech soukromého práva), ve kterých ustanovení o přestupcích z důvodu odlišného předmětu úpravy absentuje (např. zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Vedle skutkových podstat jednotlivých přestupků zákon č. 251/2016 a sankcí za ně ustanovení také výčet přestupků evidovaných v evidenci přestupků vedené Rejstříkem trestů, jejichž opakované spáchání je podrobeno přísnějšímu postihu (§ 12) a vymezení, co se rozumí opakovaným spácháním přestupku, který bude evidován v evidenci vedené Rejstříkem trestů (§ 13). V průběhu přípravy nové právní úpravy proběhla analýza současného právního stavu, ze které vyplynulo, že právní řád České republiky obsahuje zhruba 2 200 skutkových podstat přestupků a 5 100 skutkových podstat jiných správních deliktů (to vše nyní zastřešuje pojem přestupek) upravených v asi 250 různých (zvláštních) zákonech. 3 Systematika právní úpravy §Zákon č. 250/2016 §ČÁST PRVNÍ - OBECNÁ USTANOVENÍ (§ 1 - § 4) §ČÁST DRUHÁ - ZÁKLADY ODPOVĚDNOSTI ZA PŘESTUPEK (§ 5 - § 59) §HLAVA I - SPOLEČNÁ USTANOVENÍ PRO FYZICKOU OSOBU, PRÁVNICKOU OSOBU A PODNIKAJÍCÍ FYZICKOU OSOBU (§ 5 - § 12) §HLAVA II - ODPOVĚDNOST FYZICKÉ OSOBY ZA PŘESTUPEK (§ 13 - § 19) §HLAVA III - ODPOVĚDNOST PRÁVNICKÉ OSOBY ZA PŘESTUPEK § (§ 20 - § 21) §HLAVA IV - ODPOVĚDNOST PODNIKAJÍCÍ FYZICKÉ OSOBY ZA PŘESTUPEK (§ 22 - § 23) §HLAVA V - OKOLNOSTI VYLUČUJÍCÍ PROTIPRÁVNOST (§ 24 - § 28) §HLAVA VI - ZÁNIK ODPOVĚDNOSTI ZA PŘESTUPEK A ODPOVĚDNOST PRÁVNÍHO NÁSTUPCE (§ 29 - § 34) §HLAVA VII - SPRÁVNÍ TRESTY A JEJICH UKLÁDÁNÍ (§ 35 - § 50) §HLAVA VIII - OCHRANNÁ OPATŘENÍ (§ 51 - § 54) §HLAVA IX - ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O MLADISTVÝCH (§ 55 - § 59) §ČÁST TŘETÍ - ŘÍZENÍ O PŘESTUPCÍCH (§ 60 - § 102) §ČÁST ČTVRTÁ - SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ § (§ 103 - § 112) V rámci dané hmotněprávní úpravy se v zákoně 250/2016 nenachází žádná právní úprava skutkových podstat žádných přestupků- ty jsou upraveny až především v jednotlivých zvláštních zákonech a ve zbytku v zákoně č. 251/2016 Sb. 4 Systematika právní úpravy §Zákon č. 251/2016 §§ 1 - Předmět úpravy §§ 2 - Přestupky proti pořádku ve státní správě vyskytující se na více úsecích státní správy §§ 3 - Přestupky na úseku všeobecné vnitřní správy §§ 4 - Přestupky proti pořádku ve státní správě a přestupky proti pořádku v územní samosprávě §§ 5 - Přestupky proti veřejnému pořádku §§ 6 - Přestupek křivého vysvětlení §§ 7 - Přestupky proti občanskému soužití §§ 8 - Přestupky proti majetku §§ 9 - Přestupky na úseku podnikání §§ 10 - Přestupky na úseku porušování práv k obchodní firmě §§ 11 - Přestupek na úseku zdravotnictví §§ 12 - Evidence přestupků §§ 13 - Opakované spáchání přestupku §§ 14 - Účinnost 5 Zákon č. 250/2016 ČÁST PRVNÍ - OBECNÁ USTANOVENÍ (§ 1 - § 4) . §Působnost časová: •zákaz retroaktivity - čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod: Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější (pravá retroaktivita) – srov. § 2 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb. •Přestupek je spáchán v době, kdy pachatel konal nebo v případě opomenutí byl povinen konat. Není rozhodující, kdy následek nastane nebo kdy měl nastat. • • Otázku, který ze zákonů je příznivější, je třeba řešit s ohledem na celkový dopad uplatnění správněprávní odpovědnosti - nelze tak ztotožňovat toliko a jen s výší sankce. Zvláště je třeba sledovat v případech, kdy je přestupkem porušení povinnosti uložené právním předpisem obce (obecně závaznou vyhláškou nebo nařízením), kdy se právní úprava může často měnit. Zákon č. 250/2016 Sb. §Působnost časová: § Správní trest se ukládá podle zákona účinného v době spáchání přestupku, ale uložit lze pouze takový druh správního trestu, jehož uložení dovoluje zákon účinný v době rozhodování o tomto přestupku (§ 2 odst. 6) + pozdější, pokud je mírnější § Ochranné opatření je ukládáno vždy podle zákona účinného v době, kdy se o něm rozhoduje (§ 2 odst. 7) § Úprava pro specifické situace (§ 2 odst. 3, 4) 6 Správní trest - Důvodem takovéto právní úpravy je to, aby nevznikaly problémy s výkonem správního trestu, který by již účinný zákon neobsahoval (např. dnes již neexistující sankce zákazu pobytu) Ochranné opatření – to platí i kdyby opatření v době spáchání bylo příznivější - protože ukládání a výkon ochranných opatření sleduje především preventivní účel, je třeba užívat nejnovějších a nejúčinnějších opatření. Specifické situace - pro zvýšení právní jistoty a předvídatelnosti práva je výslovně stanoveno, který zákon se použije, pokud se právní úprava změní během spáchání pokračujícího, hromadného a trvajícího přestupku. Tímto se předchází pochybnostem o možné retroaktivitě právní úpravy v návaznosti na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. § 2 (3) Jestliže se zákon změní během páchání přestupku, použije se zákon, který je účinný při dokončení jednání, kterým je přestupek spáchán. (4) Jestliže se zákon změní během páchání a) pokračujícího přestupku, použije se zákon účinný v době, kdy došlo k poslednímu dílčímu útoku, b) hromadného přestupku, použije se zákon účinný v době, kdy došlo k poslednímu útoku, nebo c) trvajícího přestupku, použije se zákon účinný v době, kdy došlo k odstranění protiprávního stavu. (5) Při pozdějších změnách zákona, který je účinný při dokončení jednání, kterým je přestupek spáchán, se použije zákona nejmírnějšího. Zákon č. 250/2016 Sb. §Působnost územní: §přestupek byl spáchán na území ČR § jednal-li pachatel zcela nebo zčásti na území ČR § (následek kdekoliv) – zásada teritoriality §přestupek spáchaný v cizině § pokud porušení nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem nastalo nebo mělo nastat zcela nebo zčásti na území ČR - zásada teritoriality §přestupek byl spáchán v cizině •FO – občan ČR, apatrida s TP v ČR •PO nebo podnikající FO se sídlem nebo výkonem činnost anebo nemovitým majetkem v ČR, za podmínek § 3 odst. 3 – zásada personality § § [USEMAP] Odpovědnost za přestupek se vztahuje na všechny přestupky spáchané fyzickými nebo právnickými osobami na území České republiky bez ohledu na státní občanství, sídlo, trvalý pobyt a eventuálně další okolnosti určující vztah pachatele přestupku k České republice. § 3 odst. 3…jestliže a)pachatel svým jednáním porušil povinnost, kterou má podle právního řádu České republiky i mimo území České republiky, (Takovou povinností je třeba rozumět nejen povinnost, kterou má pachatel pouze v cizině (např. oznamovací povinnost držitele cestovního dokladu v zahraničí ve vztahu k českému zastupitelskému orgánu - § 32 odst. 3 zákona č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech), ale též povinnost, která může být porušena jednáním jak na území České republiky, tak i v cizině (např. povinnost zachovávat mlčenlivost o utajovaných informacích - § 65 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti). b) pachatel spáchal přestupek proti majetku nebo proti občanskému soužití, pokud takové jednání nebylo projednáno v cizině, nebo Ustanovení cílí především na situace, kdy v zahraničí dojde k protiprávnímu jednání mezi občany České republiky. Po návratu bude možné věc projednat podle tohoto zákona a především pro poškozeného tak toto ustanovení představuje určitou záruku ochrany i v zahraničí, kde by poškozený hledal pomoc jen velmi obtížně nebo by ji vzhledem k okolnostem nemohl nalézt vůbec. c) tak stanoví mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu České republiky. Zákon č. 250/2016 Sb. §Působnost osobní: §Jednání, které má znaky přestupku, jehož se dopustila osoba požívající výsad a imunit podle jiného zákona nebo mezinárodního práva, nelze jako přestupek projednat. §Prezidenta republiky nelze po dobu výkonu jeho funkce zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt (Čl. 56 odst. 1 Ústavy ). §dříve i soudce Ústavního soudu - nelze stíhat pro přestupek (§ 4 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.) – návrh na zrušení ustanovení § 4 odst. 2 a § 133 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. – navrhovatel sám Ústavní soud (předseda kárného senátu Ústavního soudu) - Pl. ÚS 29/16. – změna novelizační zákon č. 173/2018 Sb. §V případě soudců obecných soudů zrušeno zákonem č. 314/2008 Sb. (novela zákona o soudech a soudcích). § § § § § Zákon č. 250/2016 Sb. §Podle tohoto zákona se projednávají přestupky, kterých se dopustili poslanci a senátoři + nově soudci Ústavního soudu, pokud nepožádají orgán příslušný k projednání přestupku o projednání přestupku v disciplinárním řízení podle jiných zákonů. § §Čl. 27 odst. 3 Ústavy Za přestupky poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem, pokud zákon nestanoví jinak. § §Členové Parlamentu volí, zda jejich protiprávní jednání bude projednáno jako přestupek správním orgánem nebo jako disciplinární delikt mandátovým a imunitním výborem příslušné komory parlamentu – důsledky pro soudní ochranu – viz dále [USEMAP] Zákon č. 250/2016 Sb. §srov. NSS 3 As 11/2012 ze 23. 5. 2012 §Rozhodnutí Poslanecké sněmovny o odvolání proti usnesení mandátového a imunitního výboru o uložení sankce za disciplinární provinění spočívající v urážlivých projevech učiněných ve Sněmovně není rozhodnutím správního orgánu ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., a je tak vyloučeno z přezkumu ve správním soudnictví §Pl. ÚS 17/14 ze 13. 1. 2015 §Rozhodnutí, jimiž parlamentní orgány rozhodují v disciplinárním řízení o přestupcích poslanců a senátorů, patří mezi ta rozhodnutí, která jsou výrazem autonomie Parlamentu jako zákonodárného sboru a jež nepodléhají kontrole Ústavního soudu. Jinými slovy řečeno, taková rozhodnutí nemohou být napadena ústavní stížností. §Orgány komor Parlamentu při výkonu disciplinární pravomoci nerozhodují v postavení orgánů veřejné správy a jejich rozhodnutí nepodléhají soudnímu přezkumu podle čl. 36 odst. 2 Listiny. V tomto úsudku se Ústavní soud ztotožňuje se závěry, vyslovenými v judikatuře správních soudů, které odmítají přezkum rozhodnutí parlamentních orgánů vydaných při výkonu jejich disciplinární pravomoci v systému správního soudnictví. § § § § 10 Ústavní soud, aniž by zpochybňoval obecný princip nezadatelnosti lidských práv, zastává názor, že práva na přístup k soudu je možno se v konkrétním a specifickém případě vzdát. Zákon č. 250/2016 Sb. §Osobami požívajícími výsad a imunit podle mezinárodního práva jsou především ty osoby, na něž se vztahují tzv. Vídeňské úmluvy o diplomatických a konzulárních stycích a další mezinárodní dokumenty a mezinárodní obyčejové právo. §Podle jiných zákonů se projedná (jako disciplinární/kázeňský delikt) jednání, které má znaky přestupku, dopustí-li se jej §a) příslušník bezpečnostního sboru (zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů) §b) osoba podléhající vojenské kázeňské pravomoci (zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání) §c) osoba během výkonu vazby, trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence (zákona č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, a zákona č. 129/2008 Sb., o výkonu zabezpečovací detence) § 11 [USEMAP] Smyslem této výluky u písm. a) a b) je zřejmě to, že přestupky těchto osob projednává někdo, kdo má lepší přehled o chování těchto osob (služební funkcionář) a navíc může ze svého postavení postupovat efektivněji a s intenzivnějším výchovným účinkem na pachatele. – slabinou může být nízká kvalita rozhodnutí – hrozba svévole z nedostatečné znalosti a zkušeností s projednáváním přestupků. 12 Pojem přestupek §§ 5 a přestupek §Přestupkem je společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovení zákonem, nejde-li o trestný čin. § §Pozitivní a negativní vymezení přestupku §Formálně – materiální (společenská škodlivost) pojetí: §NSS sp. zn. 5 As 104/2008: Pokud se k okolnostem jednání, jež naplní formální znaky skutkové podstaty přestupku, přidruží takové další významné okolnosti, které vylučují, aby takovým jednáním byl porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem společnosti, nedojde k naplnění materiálního znaku přestupku a takové jednání potom nemůže být označeno za přestupek § [USEMAP] Pozitivní vymezení: čin 1) protiprávní, 2) společensky škodlivý, 3) výslovně za přestupek označený 4) naplňující znaky stanovené zákonem Negativní vymezení: čin, který je trestným činem – naplňuje-li jednání znaky skutkové podstaty trestného činu, nelze jej jako přestupek postihnout (správní orgán věc předá OČTŘ) Společenská škodlivost je materiální znak skutkové podstaty každého přestupku a nestačí aby určité jednání naplňovalo formální znaky skutkové podstaty přestupku. Např. porušení nejvyšší dovolené rychlosti leč o zanedbatelnou hodnotu…. Materiální znak hraje klíčovou roli v hraničních případech, kdy by jeho neposouzení mohlo vést k přepjatému formalismu, k stíhání bagatelních porušení právních povinností a k nespravedlivému rozhodnutí. Tím pak není naplněn ani účel správního trestu, dochází ke snižování autority správních orgánů a k odmítavým postojům veřejnosti. Formální znaky skutkové podstaty přestupku §objekt přestupku – obecný (zájem na řádném výkonu veřejné správy); druhový (oblast či odvětví); individuální (dle jednotlivých skutkových podstat) §objektivní stránka – jednání, následek a příčinná souvislost mezi jednání a následkem – jednání/opomenutí (§ 10) §subjekt přestupku – osoba, která za delikt odpovídá. U přestupků jí může být jak fyzická, tak právnická osoba, u některých přestupků pak fyzická nebo právnická osoba ve zvláštním postavení (přestupky se speciálním subjektem) + spolupachatel (§ 12) §subjektivní stránka – vnitřní psychický vztah pachatele k protiprávnímu jednání – zavinění (úmysl/nedbalost) § § § § § § §Není zavinění (ale je u FO v § 15), kombinace subjektivní a objektivní odpovědnosti § 13 Objekt – obecný – např. veřejný pořádek, harmonické občanské soužití… -druhový – např. ochrana životního prostředí, ochrana majetku… -Individuální – např. v rámci přestupků proti občanskému soužití je chráněna čest, důstojnost, zdraví, zákaz diskriminace… Význam pro aplikační praxi – identifikace objektu má význam pro správnou subsumpci pod konkrétní skutkovou podstatu přestupku – vandalství je na první pohled přestupkem proti majetku, nicméně individuálním objektem je zde ochrana § 5/2 písm. c) poškodí veřejně přístupný objekt nikoliv poškození majetku ve smyslu § 8 – vztah speciality objektivní stránka jednání = změna reality způsobená pachatelem následek = ohrožení nebo porušení objektu přestupku Příčinná souvislost = bez jednání pachatele by k narušení objektu nedošlo (konání/nekonání – komisivní/omisivní přestupek) § 10 Opomenutí Jednáním se pro účely tohoto zákona rozumí i opomenutí takového konání, k němuž byl pachatel povinen podle jiného právního předpisu nebo úředního rozhodnutí, v důsledku dobrovolného převzetí povinnosti konat nebo vyplývala-li jeho zvláštní povinnost z jeho předchozího ohrožujícího jednání nebo k němuž byl z jiného důvodu podle okolností a svých poměrů povinen. Důvodem pro zakotvení této úpravy je, že ne každé opomenutí bude dostatečně závažné, aby mohlo být postaveno naroveň konání a založit odpovědnost za přestupek, který má charakter nepravého omisivního deliktu. Proto se stanoví, že opomenutí bude postaveno naroveň jednání pouze tehdy, byla-li osoba ke konání (které opomenula) podle okolností a svých poměrů povinna, přičemž se v ustanovení zmiňují nejčastější důvody zakládající takovou povinnost (právní předpis, úřední rozhodnutí, předcházející ohrožující jednání atd.)…Předpokladem pro uplatnění této úpravy tedy je, aby pachatel porušil zvláštní povinnost konat. Společnost totiž s konáním této osoby předem počítá a spoléhá na ni. Subjekt – pokud zákon požaduje zvláštní vlastnosti pachatele (např. jde o učitele autoškoly, jde o speciální subjekt, a přestupku se pak může dopustit jen ten, kdo kritéria nebo požadované vlastnosti speciálního subjektu splňuje § 12 [DZ] Zvláštní subjekt přestupku Jestliže ke spáchání přestupku zákon vyžaduje zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení pachatele, může být a) pachatelem pouze ten, kdo požadovanou vlastnost, způsobilost nebo postavení má Spolupachatel § 11 (1)Byl-li přestupek nebo jeho pokus spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více fyzických osob, odpovídá každá z nich, jako by přestupek spáchala sama. Ke spolupachatelství dvou a více fyzických osob se vyžaduje úmyslné společné jednání pachatelů, které naplní skutkovou podstatu téhož přestupku. Ve slovech „úmyslné společné jednání“ je vyjádřen úmysl spolupachatelů spáchat přestupek společně. (2) Byl-li přestupek spáchán společným jednáním dvou nebo více osob, z nichž alespoň jedna je právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, odpovídá každá z nich, jako by přestupek spáchala sama. vzhledem k tomu, že u právnické a podnikající fyzické osoby se odpovědnost za přestupek posuzuje bez ohledu na zavinění, nebude se úmysl zkoumat ani v případě spolupachatelství těchto osob - dokazování jen nepřímo z okolností objektivní povahy. Pokus přestupku §Pokus přestupku je jednání fyzické osoby, které bezprostředně směřuje k dokonání přestupku a kterého se fyzická osoba dopustila v úmyslu přestupek spáchat, jestliže k dokonání přestupku nedošlo §U právnické nebo podnikající fyzické osoby není podmínkou úmysl přestupek spáchat §Pokus přestupku je trestný, pokud tak stanoví zákon, a to stejně jako dokonaný přestupek. §Odpovědnost za pokus přestupku zanikne, jestliže pachatel od dokonání přestupku dobrovolně upustil a odstranil nebezpečí. 14 Z vývojových stadií přestupku návrh upravuje pouze pokus přestupku. Postih přípravy přestupku není, neboť by nebyl efektivní, a to vzhledem k povaze přestupků jako protiprávních jednání nižší společenské škodlivosti a typové závažnosti v porovnání s trestnými činy. Znaky pokusu jsou: - jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání přestupku, - úmysl spáchat přestupek v případě fyzických osob a - nedostatek dokonání (nedošlo k naplnění všech zákonných znaků přestupku) Vzhledem k tomu, že u právnické a podnikající fyzické osoby se odpovědnost za přestupek posuzuje bez ohledu na zavinění, nebude úmysl vyžadován ani v případě pokusu. Trestnost pokusu se uplatní pouze v případech, kdy tak stanoví zákon. Tato úprava odpovídá zásadě ultima ratio správněprávní odpovědnosti. Nechává se na zvážení gestorům jednotlivých zákonů, u kterých přestupků bude trestnost pokusu zakotvena. Přestupek §Pokračování v přestupku §jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují skutkovou podstatu stejného přestupku, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku (§ 7) §X opakování jsou dva přestupky §Jízda bez řidičského oprávnění v rozporu s § 3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu je pokračujícím přestupkem, kdy každou dílčí jízdou se řidič dopouští dalšího protiprávního jednání ve smyslu § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 téhož zákona. §(rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27.1.2016, čj. 4 As 268/2015-27) § § § § 15 Pokračování v přestupku je nutno odlišit od opakování. V případě opakování se jedná o dva přestupky - sice stejné skutkové podstaty, ale nejsou vedeny stejným záměrem (opakování zakládá buď vícečinný souběh, nebo recidivu, na rozdíl od pokračování v přestupku, kdy se jedná o jeden přestupek. Trvající přestupek např. provozování linkové osobní dopravy bez licence nebo povolení podle § 35 odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Trvající přestupky nesmějí být zaměňovány s přestupky, jejichž znakem je jednání spočívající pouze ve vyvolání protiprávního stavu, i když je s takovým přestupkem následné trvání protiprávního stavu logicky spojeno. Typickým příkladem takových přestupků, které sice mohou na první pohled vypadat jako trvající, avšak jimi nejsou, protože u nich nelze hovořit o udržování protiprávního stavu, jsou přestupky spočívající v nesplnění oznamovací povinnosti (oznámení ztráty OP). V těchto případech je pro společnost nejnebezpečnější způsobení protiprávního stavu, na rozdíl od trvajících přestupků, pro které je typické, že stupeň nebezpečnosti přestupku se postupem času nemění nebo se ještě zvětšuje tím více, čím déle čin trvá. Hromadný přestupek - pouhý jeden útok by k naplnění skutkové podstaty nepostačil (např. podle § 119 odst. 1 písm. a) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že uskutečňuje zlomyslná volání. Přestupek §Trvající přestupek §přestupek, jehož znakem je jednání pachatele spočívající ve vyvolání a následném udržování protiprávního stavu nebo jednání pachatele spočívající v udržování protiprávního stavu, který nebyl pachatelem vyvolán (§ 8) §např. provozování linkové osobní dopravy bez licence nebo povolení podle § §Hromadný přestupek §přestupek, u kterého zákon vyžaduje pro vznik odpovědnosti za přestupek více útoků spojených společným záměrem (§ 8) §např. fyzická osoba dopustí přestupku tím, že uskutečňuje zlomyslná volání. § § 16 Trvající přestupek např. provozování linkové osobní dopravy bez licence nebo povolení podle § 35 odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Trvající přestupky nesmějí být zaměňovány s přestupky, jejichž znakem je jednání spočívající pouze ve vyvolání protiprávního stavu, i když je s takovým přestupkem následné trvání protiprávního stavu logicky spojeno. Typickým příkladem takových přestupků, které sice mohou na první pohled vypadat jako trvající, avšak jimi nejsou, protože u nich nelze hovořit o udržování protiprávního stavu, jsou přestupky spočívající v nesplnění oznamovací povinnosti (oznámení ztráty OP). V těchto případech je pro společnost nejnebezpečnější způsobení protiprávního stavu, na rozdíl od trvajících přestupků, pro které je typické, že stupeň nebezpečnosti přestupku se postupem času nemění nebo se ještě zvětšuje tím více, čím déle čin trvá. Hromadný přestupek - pouhý jeden útok by k naplnění skutkové podstaty nepostačil (např. podle § 119 odst. 1 písm. a) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že uskutečňuje zlomyslná volání. ODPOVĚDNOST FYZICKÉ OSOBY ZA PŘESTUPEK §FO může být subjektem, resp. pachatelem přestupku pouze osoba: §odpovídajícího věku – dovršení patnáctého roku věku = den následující po 15. narozeninách (§ 18) §příčetná X duševní porucha v době spáchání přestupku neumožňující rozpoznat protiprávnost jednání nebo jednání ovládat X ten, kdo se do stavu nepříčetnosti přivedl, byť i z nedbalosti (§ 19) §FO je pachatelem, jestliže svým zaviněným jednáním naplnila znaky přestupku nebo jeho pokusu, je-li trestný (§ 13 odst. 1) §nepřímý pachatel - k provedení činu užita jiná fyzická osoba (§ 13/2), která však nebude moci být odpovědná za přestupek (nedostatek věku nebo pro nepříčetnost nebo proto, že jednala za okolnosti vylučující protiprávnost) - tzv. „živý nástroj“ + „nástrojem“ může být i PO, která není za přestupek sama odpovědná (§ 13/3) §Pachatelem další fyzické osoby (úmyslné jednání): §organizátor; návodce; pomocník 17 Věk – obdobně jako v TP – při oslavě narozenin v 00:00. Příčetnost - příčetnost se presumuje, nepříčetnost se musí dokazovat; příčetnost zahrnuje: - schopnost rozpoznávací, tj. schopnost pachatele chápat význam svého činu pro společnost, rozpoznat protiprávnost, -schopnost ovládací, tj. schopnost ovládat své jednání. odpovědnosti se však nezbavuje ten, kdo se do stavu nepříčetnosti přivedl, byť i z nedbalosti, užitím návykové látky; návykovou látkou se rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování. Příklad nepřímého pachatele: otec pošle svého dvanáctiletého syna lovit ryby bez příslušného oprávnění. Otec bude v tomto případě nepřímým pachatelem a naplní skutkovou podstatu podle § 30 odst. 1 písm. i) zákona č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství). Jeho syn jako „živý nástroj“ nebude odpovědný za přestupek pro nedostatek věku. Organizátor - FO, která úmyslně zosnovala nebo řídila spáchání přestupku, Návodce – FO. Úmyslně vzbudila v jiném rozhodnutí spáchat přestupek, Pomocník – FO, úmyslně umožnila nebo usnadnila jinému spáchání přestupku ODPOVĚDNOST FYZICKÉ OSOBY ZA PŘESTUPEK §K odpovědnosti fyzické osoby za přestupek se vyžaduje zavinění – subjektivní stránka – formy zavinění: §úmysl – přímý, nepřímý §nedbalost – vědomá, nevědomá §postačí zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění §Forma zavinění může mít význam při určení druhu správního trestu a jeho výměry (§ 37) § 18 Přímý úmysl: pachatel chtěl svým jednáním porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem – např. dobře mířená rána pěstí aby jinému bylo ublíženo na zdraví Nepřímý úmysl: pachatel věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, a pro případ, že jej poruší nebo ohrozí, s tím byl srozuměn. – např. rozlévání alkoholu skupině osob, ve které jsou i osoby mladší 18 let Vědomá nedbalost: pachatel věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že tento zájem neporuší nebo neohrozí; např. nedostatečná kontrola psa, který bude jako následek volně pobíhat po obci Nevědomá nedbalost: nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl. např. nezkušený chovatel způsobí vážné zdravotní problémy zvířeti nevhodnou stravou ODPOVĚDNOST FYZICKÉ OSOBY ZA PŘESTUPEK §S otázkou zavinění úzce souvisí otázka omylu – zkoumá se zda určité skutečnosti pachatel věděl nebo neznal nebo mylně předpokládal a zda se měl omylu vyvarovat =) lze posuzovat u přestupků FO § §Omyl skutkový – týká se okolností skutkových (§ 16) § §Omyl právní – týká se ustanovení právních (§ 17) X právní zásada ignoratia legis non excusat tím není dotčena! 19 § 16 Omyl skutkový (1) Kdo při spáchání činu nezná ani nepředpokládá jako možnou skutkovou okolnost, která je znakem přestupku, nejedná úmyslně; tím není dotčena odpovědnost za přestupek spáchaný z nedbalosti. (2) Kdo při spáchání činu mylně předpokládá skutkové okolnosti, které by naplňovaly znaky mírnějšího úmyslného přestupku, bude potrestán jen za tento mírnější přestupek, nejde-li o přestupek spáchaný z nedbalosti. (3) Kdo při spáchání činu mylně předpokládá skutkové okolnosti, které by naplňovaly znaky přísnějšího úmyslného přestupku, bude potrestán za pokus tohoto přísnějšího přestupku, je-li trestný. (4) Kdo při spáchání činu mylně předpokládá skutkovou okolnost, která vylučuje jeho protiprávnost, nejedná úmyslně; tím není dotčena odpovědnost za přestupek spáchaný z nedbalosti. § 17 Omyl právní (1) Kdo při spáchání přestupku neví, že jeho čin je protiprávní, nejedná zaviněně, nemohl-li se omylu vyvarovat. (2) Omylu bylo možno se vyvarovat, pokud povinnost seznámit se s příslušnou právní úpravou vyplývala pro pachatele ze zákona nebo jiného právního předpisu, úředního rozhodnutí nebo smlouvy, z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce, anebo mohl-li pachatel protiprávnost činu rozpoznat bez zřejmých obtíží. ODPOVĚDNOST PRÁVNICKÉ OSOBY ZA PŘESTUPEK §PO je subjektem, resp. pachatelem přestupku, jestliže: §k naplnění znaků přestupku došlo jednáním FO, které je přičitatelné PO §byla porušena právní povinnost uložená PO (nebo organizační složce nebo jinému útvaru, který je součástí PO), a to: -při činnosti PO, -v přímé souvislosti s činností PO -nebo ku prospěchu PO nebo v jejím zájmu; Definujte zápatí - název prezentace / pracoviště 20 [USEMAP] ODPOVĚDNOST PRÁVNICKÉ OSOBY ZA PŘESTUPEK §Osoby, jejichž jednání je přičitatelné PO: §statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, §jiný orgán PO nebo jeho člen, §zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení při plnění úkolů vyplývajících z tohoto postavení, §FO, která plní úkoly PO, §FO, kterou PO používá při své činnosti, §FO, která za PO jednala, jestliže PO výsledku takového jednání využila § §Objektivní odpovědnost PO – možnost liberace = Zproštění odpovědnosti právnické osoby za přestupek (§ 21) 21 Tím, že jsou povinnosti ukládány přímo právnickým osobám, je nepodstatné, která fyzická osoba jednala a případně, zda zaviněně, ale jde o to, zda právnická osoba vynaložila veškeré úsilí pro to, aby splnila povinnosti, které jsou jí právním řádem uloženy. V rámci správněprávní odpovědnosti je pak ukládán správní trest právnické osobě za to, že osoby odpovědné za její řízení a fungování nezajistily splnění povinností jí uložených. Nicméně za právnickou osobu fakticky jednají fyzické osoby jako její zástupci. Jednáním těchto fyzických osob pak fakticky dochází k naplnění znaků skutkové podstaty přestupku, za který odpovídá právnická osoba. ODPOVĚDNOST PODNIKAJÍCÍ FYZICKÉ OSOBY ZA PŘESTUPEK §Podnikající FO je pachatelem (případ kdy jedná sama), jestliže: §k naplnění znaků přestupku došlo při jejím podnikání nebo v přímé souvislosti s ním a §byla porušena právní povinnost uložená FO/podnikající §= Podnikající FO je též pachatelem (jedná prostřednictvím), jestliže: §k naplnění znaků přestupku došlo jednáním FO, které je přičitatelné podnikající FO §byla porušena právní povinnost uložená FO/podnikající a to: -při podnikání FO, -v přímé souvislosti s podnikáním FO, nebo -ku prospěchu podnikající FO nebo v jejím zájmu • • § 22 Podnikající fyzická osoba jedná buď sama, nebo prostřednictvím svých zaměstnanců, případně dalších fyzických osob, jejichž jednání se pro účely posuzování odpovědnosti za přestupek přičítá podnikající fyzické osobě. Tím se odlišuje od právnické osoby, která sama nikdy nejedná, ale jedná vždy jen prostřednictvím jiných fyzických, jejichž jednání se právnické osobě přičítá. Z tohoto důvodu se situace, kdy podnikající fyzická osoba jedná sama, a situace, kdy podnikající fyzická osoba jedná prostřednictvím jiné fyzické osoby, jejíž jednání se podnikající fyzické osobě přičítá, odlišují ve dvou odstavcích, přičemž druhá situace je konstruována shodně jako u právnické osoby. ODPOVĚDNOST PODNIKAJÍCÍ FYZICKÉ OSOBY ZA PŘESTUPEK §Osoby, jejichž jednání je přičitatelné podnikající FO: §zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení při plnění úkolů vyplývajících z tohoto postavení, §fyzická osoba, která plní úkoly podnikající fyzické osoby, §fyzická osoba, kterou podnikající fyzická osoba používá při své činnosti, nebo §fyzická osoba, která za podnikající fyzickou osobu jednala, jestliže podnikající fyzická osoba výsledku takového jednání využila. §Obdobné použití právní úpravy odpovědnosti právnických osob, s výslovnými výjimkami, zohledňujícími odlišné povahy (podnikající) fyzické osoby a právnické osoby §Objektivní odpovědnost – možnost liberace §Odpovědnost nezaniká přestane-li FO podnikat (§ 23/2) § 23 V souladu s vymezením fyzických osob, jejichž jednání se pro účely posuzování odpovědnosti přičítá právnické osobě, se rovněž vymezují fyzické osoby, jejichž jednání se přičítá podnikající fyzické osobě. Ve výčtu se opět odráží odlišnost podnikající fyzické osoby od právnické osoby, kdy podnikající fyzická osoba nemá z povahy věci statutární orgán a nemůže být ani rozhodnuto o její neplatnosti. V případě podnikajících fyzických osob jde o objektivní odpovědnost s možností liberace. Z hlediska ochrany veřejného zájmu totiž není podstatné, zda podnikatelskou činnost vykonávají právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby, a proto není ani důvod, aby odpovědnost právnických a podnikajících fyzických osob za porušení právních povinností stanovených normami správního práva neměla shodný režim. OKOLNOSTI VYLUČUJÍCÍ PROTIPRÁVNOST §Případy, kdy jednání naplňující formální znaky přestupkem přesto (ze zákonných důvodů) není – patří k negativnímu vymezení přestupku: § §Čin jinak trestný jako přestupek není přestupkem, v případě: §Krajní nouze §Nutné obrany §Svolení poškozeného §Přípustného riziko §Oprávněné použití zbraně 24 OKOLNOSTI VYLUČUJÍCÍ PROTIPRÁVNOST §Nutná obrana (§ 25) § §jestliže se odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný zákonem §Útok musí bezprostředně hrozit nebo trvat. Jestliže byl útok ukončen nebo přerušen a nebezpečí již přímo nehrozí, nepřichází nutná obrana v úvahu. §nejde o nutnou obranu, byla-li tato obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku §obrana tak může být tak intenzivní, aby útok jistě a bez rizika pro napadeného odvrátila, tj. může být silnější než útok, avšak nesmí být zcela zjevně přehnaná (exces) 25 [USEMAP] Pouhá přestávka v boji, po níž lze očekávat pokračování (např. útočník upadl, ale je nadále bojeschopný), by však nestačila. Avšak případy, kdy např. osoba proti níž byl útok veden se nachází v bezpečí a pouze se mstí, resp. ex post bere spravedlnost do svých rukou není nutnou obranou. V nutné obraně lze konat i ve prospěch třetí osoby (nutní ochrana nechrání jen toho kdo je přímo ohrožen, ale i toho, kdo mu chce pomoci) OKOLNOSTI VYLUČUJÍCÍ PROTIPRÁVNOST §Krajní nouze (§ 24) §jestliže se odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem §Nebezpečí musí hrozit přímo, bezprostředně. O případ krajní nouze by se nejednalo, pokud by nebezpečí již pominulo, nebo by hrozilo teprve v budoucnu, ale nikoli v bezprostřední budoucnosti §Nejde o krajní nouzi, jestliže (exces) §toto nebezpečí bylo možno za daných okolností odvrátit jinak ( požadavek subsidiarity) nebo §následek tímto odvracením způsobený je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, (požadavek proporcionality) anebo §byl-li ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet 26 Jedná se o odvracení přímo hrozícího nebezpečí, nikoliv přímo hrozícího nebo dokonce trvajícího útoku jako u nutné obrany V nutné obraně lze konat opět i ve prospěch třetí osoby SUBSIDIARITA Proto je-li možno přímo hrozící nebezpečí včas a spolehlivě odvrátit jinak, nemůže ohrožený použít jednání v krajní nouzi, ale musí využít možnosti vyhnout se nebezpečí útěkem apod., přičemž je však třeba brát v úvahu praktické možnosti obviněného k odvrácení takového nebezpečí (R 26/1972). Proto např. řidič motorového vozidla v podnapilém stavu nemůže na základě krajní nouze odvézt svým vozidlem poškozeného, pokud je tak ochoten učinit jiný nepodnapilý řidič, který je na místě dopravní nehody, anebo lze vzhledem k místním a časovým souvislostem, vybavením mobilním telefonem apod. zajistit spolehlivěji a rychleji pomoc přivoláním rychlé záchranné služby. PROPORCIONALITA Jednajícímu v krajní nouzi nesmí být jasně patrné (zřejmé), že takový následek způsobí. Požadavek proporcionality proto nesplňuje jednání pachatele, který zachraňuje vlastní život tím, že usmrtí jiného. Tuto podmínku však může splňovat jednání, kterým osoba jednající v krajní nouzi obětováním jednoho lidského života zachrání život více lidí (srov. R 20/1982), např. když do záchranného člunu zachraňujícího více lidí již není vzat další člověk, neboť by se člun potopil. POVINNOST SNÁŠET O krajní nouzi nejde, jestliže ten, komu nebezpečí hrozí, je povinen je snášet (např. nebezpečí hrozící lékaři nebo ošetřovateli v nemocnici, vojáku ve válce, plavčíku při záchraně tonoucího). Tuto povinnost snášet nebezpečí ukládají určitým kategoriím osob zvláštní předpisy, a tyto osoby se jí nemohou vyhýbat poukazem na své vlastní ohrožení, tedy že by se právě plněním vystavily nebezpečí svého poškození či vzniku jiné ujmy. Tuto podmínku je však třeba vykládat vždy s ohledem na konkrétní situaci a podmínky, za kterých se uplatňuje, tak jistě nelze po členovi horské služby nebo záchranáři spravedlivě požadovat, aby učinil zákrok ihned, jestliže nemá potřebnou výstroj a vybavení pro záchranu ohroženého člověka, a aby tím fatálně riskoval svůj vlastní život. Podobně nelze po lékaři žádat, aby bez potřebných ochranných prostředků zasahoval na místě epidemie vysoce nakažlivé, životu nebezpečné choroby a riskoval tím své vlastní nakažení a ohrožoval tím fatálně svůj život. Na druhé straně je třeba po těchto osobách vyžadovat, aby si takové vybavení, výstroj, ochranné pomůcky urychleně opatřily a pomoc pokud možno včas a spolehlivě poskytly. OKOLNOSTI VYLUČUJÍCÍ PROTIPRÁVNOST §Svolení poškozeného (§ 26) §jestliže někdo jedná na základě svolení osoby, jejíž zájmy, o nichž tato osoba může bez omezení oprávněně rozhodovat, jsou činem dotčeny § §Svolení musí být dáno: §předem nebo současně s jednáním X jinak podmínka (§26/2) §dobrovolně, určitě, vážně a srozumitelně § §Vyloučen souhlas k ublížení na zdraví, ledaže jde svolení k lékařským zákrokům (v souladu s právním řádem a poznatky lékařské vědy a praxe - lege artis) 27 § 26/2 Je-li takové svolení dáno až po spáchání činu, o přestupek nejde, mohl-li jednající důvodně předpokládat, že osoba, jejíž zájmy jsou dotčeny, by tento souhlas jinak udělila vzhledem k okolnostem případu a svým poměrům. dobrovolně; rozumí se svobodně, tj. bez donucení fyzického (vis absoluta) i psychického (vis compulsiva), dobrovolnost vylučuje i tíseň, vážně; vážnost je vyloučena tam, kde je zřejmé s ohledem na konkrétní okolnosti případu, za kterých ke svolení došlo, že svolení nebylo myšleno vážně (např. při hře nebo v žertu), určitě; neurčitý je takový projev, který je sice srozumitelný, ale není jednoznačný, nelze přesně zjistit jeho obsah, např. není jasné, zdali oprávněná osoba odpovídá na první či druhou část věty, nebo není zřejmé, kterou věc měla oprávněná osoba na mysli, srozumitelně; nesrozumitelný je takový projev, z něhož nelze (a to ani z kontextu, v němž k němu došlo) zjistit, co jím mělo být vyjádřeno, nelze vůbec zjistit jeho obsah. OKOLNOSTI VYLUČUJÍCÍ PROTIPRÁVNOST §Přípustné riziko (§ 27) §Znaky: §v souladu s dosaženým stavem poznání a informacemi, §v době rozhodování o dalším postupu, §v rámci zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce, §společensky prospěšnou, §při níž dochází k ohrožení nebo porušení zájmu chráněného zákonem, §jestliže společensky prospěšného výsledku nelze dosáhnout jinak § §Meze přípustného rizika – viz § 27/2 § 28 Nové technologie, nové poznatky vědy je nakonec třeba vyzkoušet v praxi. Mnohdy je zavádění nových technologií a výrobků spojeno s určitým rizikem. Bez rizika často není možné poznat dosud nepoznané, není možný vědecko-technický pokrok. Obdobně je tomu i při jiné společensky prospěšné činnosti (např. ve sportu). Proto je nutné v nezbytné míře riziko v rámci stanovených pravidel podstoupit. § 27 Přípustné riziko (1) Čin jinak trestný jako přestupek není přestupkem, jestliže někdo v souladu s dosaženým stavem poznání a informacemi, které měl k dispozici v době svého rozhodování o dalším postupu, vykonává v rámci svého zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo v rámci svého předmětu činnosti společensky prospěšnou činnost, jíž ohrozí nebo poruší zájem chráněný zákonem, nelze-li společensky prospěšného výsledku dosáhnout jinak. SUBJEKT Z vymezení přípustného rizika v § 31 je zřejmé, že riskovat může jen osoba v rámci svého zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce. Tedy jen subjekt kvalifikovaný, profesionál. Takový požadavek je zcela oprávněný, neboť jen kvalifikovaná osoba je schopna posoudit míru rizika ve vztahu k výsledku, jehož má být dosaženo. Navíc se překročení mezí přípustného rizika poměřuje právě mírou rizika a výsledku, k němuž směřuje, nikoli následkem, který nastal. Kvalifikovaná osoba musí o rizikovém jednání rozhodovat lege artis, tedy v souladu s dosaženým stavem poznání a informacemi v době rozhodování o dalším postupu. Nemůže tedy vycházet z poznatků starých, informací neaktuálních. Nelze však žádat získání informací nepodstatných, ty lze nahradit kvalifikovaným odhadem. Od vědeckých poznatků se lze odchýlit tam, kde normovaný stav vědeckého poznání již byl prokazatelně překonán. Od kvalifikované osoby lze oprávněně požadovat, aby neprováděla činnost, na kterou nestačí. Společensky prospěšná činnost Riziko musí být podstoupeno za účelem dosažení společensky nutných či potřebných a užitečných hodnot, očekávaný výsledek musí být rentabilní ze společenského hlediska. Riziko je společensky prospěšné, jestliže se jeho podstoupením zvyšuje celková společenská efektivnost a produktivita práce, jestliže dochází k osobním, časovým a materiálovým úsporám Subsidiarita rizika Riziko není samoúčelné. Lze k němu sáhnout až tam, kde jiná možnost dosažení společensky prospěšného výsledku neexistuje. Výjimečně i tam, kde sice jiná možnost existuje, ale cíle může být dosaženo jen s nepoměrně vysokými náklady (zejména přesahujícími hodnotu sledovaného cíle) nebo za dlouhou dobu (zejména hrozí-li nebezpečí z prodlení). Přípustné je jen nevyhnutelné riziko, které již nelze dále redukovat. Eliminovat je nutné rizika zbytečná. Meze přípustného rizika - I když jsou splněny všechny znaky přípustného rizika podle odst. 1, nejde o přípustné riziko, jestliže: a) činnost podle odstavce 1 ohrozí život nebo zdraví člověka, aniž by k ní dal v souladu s jiným právním předpisem souhlas, b) výsledek, k němuž činnost podle odstavce 1 směřuje, zcela zřejmě neodpovídá míře rizika, nebo c) provádění činnosti podle odstavce 1 zřejmě odporuje požadavkům jiného právního předpisu, veřejnému zájmu nebo zásadám lidskosti nebo se příčí dobrým mravům. OKOLNOSTI VYLUČUJÍCÍ PROTIPRÁVNOST §Oprávněné použití zbraně (28) §přestupek nespáchá, kdo použije zbraně v mezích stanovených jiným právním předpisem § §Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky - § 51 §Zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii - § 20 §Zákon č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě - § 5 §Zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky - § 42 §… § 29 Pod pojmem použití zbraně se rozumí zacházení se zbraní takovým způsobem, k němuž je určena (např. střelné zbraně ke střelbě, bodné zbraně k bodání). Policista je oprávněn použít zbraň (§ 51) a) v nutné obraně nebo v krajní nouzi, b) jestliže se nebezpečný pachatel, proti němuž zakročuje, na jeho výzvu nevzdá nebo se zdráhá opustit svůj úkryt, c) aby zamezil útěku nebezpečného pachatele, jehož nemůže jiným způsobem zadržet, d) nelze-li jinak překonat aktivní odpor směřující ke zmaření jeho závažného zákroku, e) aby odvrátil násilný útok, který ohrožuje střežený nebo chráněný objekt anebo prostor, f) nelze-li jinak zadržet dopravní prostředek, jehož řidič bezohlednou jízdou vážně ohrožuje život nebo zdraví osob a nezastaví na opětovnou výzvu nebo znamení dané podle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), g) jestliže osoba, proti níž byl použit donucovací prostředek hrozba namířenou střelnou zbraní nebo varovný výstřel, neuposlechne příkazu policisty směřujícího k zajištění bezpečnosti jeho vlastní nebo jiné osoby, h) ke zneškodnění zvířete ohrožujícího život nebo zdraví osoby. S problematikou okolností vylučujících protiprávnost souvisí i otázka možnosti pachatele zadržet pachatele přestupku – judikatura dospěla k závěru ve prospěch poškozeného či osoby jednající v její prospěch – 1 As 34/2010: V situaci, kdy cestující nepředloží platnou jízdenku a následně nesplní ani sekundární povinnost dle § 37 odst. 5 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, totiž povinnost dle výzvy pověřené osoby buď následovat ji na vhodné pracoviště veřejné správy ke zjištění totožnosti, anebo setrvat na vhodném místě do příchodu osoby oprávněné zjistit totožnost cestujícího, útočí na zájem chráněný zákonem, kterým je ochrana majetkových práv provozovatele. V takovémto případě je nutná obrana ze strany revizora nebo jiné pověřené osoby přípustná, a to možností odvrátit tento útok zadržením cestujícího, který se pokouší utéct, a uniknout tak následkům jízdy bez platné jízdenky (§ 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích). Na závěr nutno zdůraznit, že výše uvedené závěry se v žádném případě nevztahují jen na vztah provozovatele drážní dopravy a černého pasažéra. Naopak, vyplývají z předpokladu možnosti každé jednotlivé fyzické či právnické osoby chránit si v sociálních interakcích svá práva. Každý se může obdobným způsobem chránit například proti zloději, jakkoliv hodnota odcizených věcí nenaplní trestní odpovědnost pachatele, nebo proti hostovi v restauraci, který zkonzumoval objednané jídlo, a poté odmítl zaplatit, nebo proti osobě, která poškodila jeho věc atd. ZÁNIK ODPOVĚDNOSTI ZA PŘESTUPEK §Odpovědnost za přestupek zaniká: §uplynutím „promlčecí“ doby, §smrtí FO, §zánikem PO, nemá-li právního nástupce, nebo §vyhlášením amnestie § §Jedná se o okolnosti, které nastanou po spáchání přestupku, ale dříve než je o něm pravomocně rozhodnuto X Je nutno je odlišit od okolností vylučujících protiprávnost, kdy se o přestupek vůbec nejedná. § 30 ZÁNIK ODPOVĚDNOSTI ZA PŘESTUPEK §Smrtí FO -zánik právní osobnosti (§ 23 OZ), - prohlášení člověka za mrtvého určí soud v rozhodnutí den, který platí za den smrti (§ 26 občanského zákoníku) §zánikem PO -zaniká dnem výmazu z veřejného rejstříku, pokud je v něm zapsaná, jinak skončením likvidace (§ 185 OZ -s výjimkou přechodu odpovědnosti za přestupek na právního nástupce §amnestie (§ 104) -uděluje prezident republiky -nabývá účinnosti dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů. 31 § 26 OZ Důkaz smrti 1) Smrt člověka se prokazuje veřejnou listinou vystavenou po prohlédnutí těla mrtvého stanoveným způsobem. (2) Nelze-li tělo mrtvého prohlédnout stanoveným způsobem, prohlásí člověka za mrtvého i bez návrhu soud, pokud byl člověk účasten takové události, že se jeho smrt vzhledem k okolnostem jeví jako jistá. V rozhodnutí určí soud den, který platí za den smrti. Ukončení existence právnické osoby je zpravidla dvoufázový proces, kdy nejprve dochází k jejímu zrušení (z různých důvodů, např. uplynutím doby, na kterou byla založena, v důsledku vlastního právního jednání nebo v důsledku rozhodnutí orgánu veřejné moci) a následně k jejímu zániku. Právnická osoba zaniká dnem výmazu z veřejného rejstříku, pokud je v něm zapsaná, jinak skončením likvidace (§ 185 občanského zákoníku). Teprve v důsledku zániku přestává právně existovat, neboť teprve tímto okamžikem ztrácí právní osobnost (§ 118 občanského zákoníku), a proto až na tento okamžik je vázán zánik odpovědnosti za přestupek (s výjimkou přechodu odpovědnosti za přestupek na právního nástupce, blíže § 33 návrhu). Amnestie by se tak měla uplatnit především za situace, kdy lze působení správního trestání považovat za přehnaně represivní. Amnestie ze své podstaty nemůže být individuální, tedy směřovat pouze vůči konkrétnímu subjektu. Přechod odpovědnosti PO/podnikající FO za přestupek §Cílem je zabránit, aby právnická osoba, která spáchá přestupek, unikla odpovědnosti například tím, že účelově dobrovolně zanikne a způsobí tak přechod práv a povinností na nový subjekt, svého právního nástupce, který by jinak nebylo možno za přestupek postihnout. §PO §Odpovědnost přechází na právního nástupce, pokud jich je víc, odpovídá za přestupek každý z nich, jako by přestupek spáchal sám. §Podnikající FO §přechází v případě její smrti na osobu, která pokračuje v její podnikatelské činnosti – pokud jich je více obdobně jako PO X v případě, že podnikající fyzická osoba nezemře, avšak přestane podnikat, odpovídá i nadále jako podnikající fyzická osoba 32 ZÁNIK ODPOVĚDNOSTI ZA PŘESTUPEK §Uplynutím „promlčecí“ doby § - de facto se jedná o prekluzivní lhůtu, neboť se k ní přihlíží z úřední povinnosti (tedy nikoli na základě námitky účastníka řízení) a jejím uplynutím odpovědnost za přestupek zaniká §Promlčecí doba činí § - 1 rok, nebo § - 3 roky, jde-li o přestupek, za který zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je alespoň 100 000 Kč §Počíná běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku – tj. kdy došlo k ukončení jednání/kdy nastal účinek, je-li to znakem přestupku §Zvláštní úprava počátku běhu promlčecí doby u pokračujícího, hromadného a trvajícího přestupku - § 31/2 33 Délka promlčecí doby je odstupňována na základě kritéria, kterým je horní hranice sazby pokuty, jež má vypovídat o vyšší typové závažnosti takového přestupku, jehož trestnost by na základě toho měla zaniknout za delší dobu než v případě „běžného“ přestupku. Vychází se z toho, že výše sazby pokuty má odrážet typovou závažnost protiprávního jednání označeného za přestupek. Je-li v zákoně stanovena horní hranice sazby pokuty alespoň 100 tisíc, pak se musí jednat o typově závažnější přestupek, než například v případě pokuty, jejíž horní hranice je 10 tisíc, z čehož lze usuzovat, že se bude jednat o přestupek spíše bagatelní. dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal § 31 (2) Promlčecí doba počíná běžet a) u pokračujícího přestupku dnem následujícím po dni, kdy došlo k poslednímu dílčímu útoku, b) u hromadného přestupku dnem následujícím po dni, kdy došlo k poslednímu útoku, a c) u trvajícího přestupku dnem následujícím po dni, kdy došlo k odstranění protiprávního stavu. (3) Dopustil-li se pachatel více přestupků, běží pro každý z nich promlčecí doba zvlášť. ZÁNIK ODPOVĚDNOSTI ZA PŘESTUPEK §Stavení promlčecí doby: §po dobu, po kterou trvá určitá překážka uvedená v zákoně, promlčecí doba neběží, avšak po odpadnutí překážky její běh pokračuje – tato doba se do promlčení nezapočítává – viz § 32/1 § §Přerušení promlčení doby: §okolnost, která brání správnímu orgánu vést řízení o přestupku – viz § 32/2; přerušením promlčecí doby počíná promlčecí doba, která je stanovena jako objektivní v délce max. 3 roky nebo 5 let od spáchání, jejímž uplynutím odpovědnost za přestupek definitivně zaniká 34 Stavení promlčecí doby znamená, že po dobu, po kterou trvá určitá překážka uvedená v zákoně, promlčecí doba neběží, avšak po odpadnutí překážky její běh pokračuje. Přerušení (přetržení) lhůty znamená, že událost nevyvolá jen zastavení běhu lhůty, ale vrátí ji na počátek, takže poté, co událost skončí, se lhůta znovu rozběhne v celé své délce. § 32 (1) Do promlčecí doby se nezapočítává doba, a) po kterou se pro tentýž skutek vedlo trestní řízení, b) po kterou bylo řízení o přestupku přerušeno proto, že bylo možné očekávat uložení trestu obviněnému z přestupku za jiný skutek v trestním řízení, přičemž správní trest, který lze uložit v řízení o přestupku, je bezvýznamný vedle trestu, který by bylo možné uložit v trestním řízení, c) po kterou se o věci vedlo soudní řízení správní, d) po kterou trvalo podmíněné upuštění od uložení správního trestu. (2) Promlčecí doba se přerušuje a) oznámením o zahájení řízení o přestupku, b) vydáním rozhodnutí, jímž je obviněný uznán vinným, c) vydáním rozhodnutí o schválení dohody o narovnání (3) Byla-li promlčecí doba přerušena, odpovědnost za přestupek zaniká nejpozději 3 roky od jeho spáchání; jde-li o přestupek, za který zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je alespoň 100 000 Kč, odpovědnost za přestupek zaniká nejpozději 5 let od jeho spáchání. Definujte zápatí - název prezentace / pracoviště 35 Správní trestání NV201K Přestupky (následky odpovědnosti za přestupek, správní tresty a podmínky pro ukládání správních trestů, ochranná opatření; evidence přestupků) JUDr. David Hejč, Ph.D. SPRÁVNÍ TRESTY A JEJICH UKLÁDÁNÍ 36 Nulla poena sine lege – sankce může být uložena pouze na základě zákona – není ale vyloučeno, aby byla skutková podstata přestupku specifikována a konkretizována v podzákonném právním předpisu – samo sankční ustanovení však musí být přímo v zákoně. Při přípravě zákona č. 250/2016 Sb. bylo zvažováno, zda do katalogu správních trestů zařadit sankci zákazu pobytu podle předchozího zákona o přestupcích. Nakonec bylo z důvodu pochybností vyslovených ze strany odborné veřejnosti ohledně souladu zákazu pobytu s ústavně zaručenou svobodou pohybu a pobytu předkladatelem rozhodnuto, že tato sankce do nového katalogu správních trestů zařazena nebude. Naopak nově přibylo jako druh sankce zveřejnění rozhodnutí o přestupku Jednotlivé správní tresty a jejich výkon §Napomenutí §méně povaha sankční, více výchovná § §nejmírnějším správním trestem, který je prostředkem morálního odsouzení § §zejména při řešení přestupků vykazujících nižší míru společenské škodlivosti § §zpravidla ústně, ale není vyloučena ani písemná forma, pokud to bude vhodnější § 37 Napomenutí se provede tak, že správní orgán osobu, která byla uznána vinnou a které byl uložen správní trest napomenutí, výslovně upozorní na to, jaké správní tresty jí hrozí, pokud se bude i v budoucnu dopouštět podobného jednání, zejména ji upozorní na možnost uložení pokuty, včetně výše, do jaké může být uložena. Jednotlivé správní tresty a jejich výkon §Pokuta §nejtypičtějším a nejfrekventovanějším správním trestem §základní horní hranicí je 1 000 Kč, nestanoví-li zvláštní zákon jinak §u mladistvého se horní hranice snižuje na polovinu – nikdy však nesmí přesahovat 5 000 Kč; to neplatí, je-li mladistvý podnikající fyzickou osobou. §splatná je do 30 dnů ode dne, kdy rozhodnutí o přestupku nabylo právní moci, pokud správní orgán (nebo zvláštní zákon nestanoví lhůtu jinou) §Příkazem na místě lze uložit pokutu nejvýše 10 000 Kč. Mladistvému obviněnému nejvýše 2 500 Kč; to neplatí, je-li mladistvý podnikající fyzickou osobou. 38 Sazba pokuty by měla být stanovena s přihlédnutím k povaze a závažnosti přestupku a měla by být srovnatelná se sazbou pokuty stanovenou v zákoně pro přestupek se stejnou nebo podobnou typovou závažností. Tím by měla být respektována obecná zásada přiměřenosti správních trestů. Jednotlivé správní tresty a jejich výkon §Zákaz činnosti §zakázat lze činnost: •ke které je třeba veřejnoprávního oprávnění nebo kterou pachatel vykonává v pracovním nebo jiném obdobném poměru •došlo-li k přestupku při výkonu této činnosti nebo v přímé souvislosti s ní •jen tehdy, je-li to stanoveno zákonem •nejdéle na 3 roky, nestanoví-li zákon jinak •po uplynutí poloviny doby, může být od zbytku upuštěno, prokáže-li pachatel, že způsobem svého života nebo provedením účinných opatření, že jeho další výkon není potřebný •zakázat nelze takovou činnost, jejíž výkon zákon ukládá • 39 Účelem správního trestu zákazu činnosti je především chránit společnost před závažným porušováním povinností ze strany pachatele přestupku. Jedná se o správní trest, který je velmi citelným zásahem do právního postavení fyzických, právnických i podnikajících fyzických osob. Má bránit opakování přestupku. Tento správní trest dočasně vyřazuje pachatele přestupku z možnosti zastávat některá zaměstnání nebo povolání, anebo vykonávat činnosti, k nimž je zapotřebí určitého oprávnění. Jednotlivé správní tresty a jejich výkon §Propadnutí věci §pouze tehdy, jde-li o věc náležející pachateli §jen, jde-li o věc: •užita nebo určena ke spáchání přestupku, •získána přestupkem nebo jako odměna za něj, nebo •nabyta za věc získanou •Význam hodnoty věci - nelze uložit, je-li hodnota věci v nápadném nepoměru k povaze přestupku, ledaže to vyžaduje bezpečnost osob nebo majetku nebo jiný obdobný obecný zájem (např. jde-li například o zbraně, jedy, výbušniny, omamné a psychotropní látky) § 40 Propadnutí věci je obdobně jako zákaz činnosti správním trestem, který má bránit opakování přestupku, a navíc má pachateli odejmout prospěch z přestupku. Jeho hlavním účelem je zneškodnit věc, která by mohla sloužit k dalšímu páchání přestupku, a ztížit tak pachateli podmínky pro páchání dalších přestupků. Tento správní trest lze uložit, i když to zákon u skutkové podstaty přestupku výslovně nestanoví. V některých zákonech může být uložení tohoto správního trestu obligatorní, např. půjde-li o přestupek spáchaný držením zakázaných zbraní. Dále je třeba brát v úvahu hodnotu věci, neboť je-li hodnota věci tak vysoká, že je v nápadném nepoměru k povaze přestupku, nelze tento správní trest uložit. Vyžaduje-li to však bezpečnost osob anebo majetku nebo jiný obdobný obecný zájem, pak se k hodnotě věci nepřihlíží - tedy jde-li například o zbraně, jedy, výbušniny, omamné a psychotropní látky, prekursory drog, zdraví škodlivé farmaceutické nebo lékařské přípravky anebo zdraví závadné potravinářské výrobky apod. Jednotlivé správní tresty a jejich výkon §Zveřejnění rozhodnutí o přestupku §lze uložit právnické nebo podnikající fyzické osobě, stanoví-li tak zákon §zásah do soukromí pachatele musí být přiměřený povaze a závažnosti přestupku §rozhodnutí o přestupku – jeho výroková část lze zveřejnit až po nabytí právní moci §lhůta, ve které se musí rozhodnutí zveřejnit (tedy kdykoliv během této lhůty) = 2 až 6 měsíců a počíná právní mocí rozhodnutí X doba, po kterou musí být rozhodnutí zveřejněno vyvěšením (tedy po celou tuto dobu) §provádí se zveřejněním ve veřejném sdělovacím prostředku a vyvěšením na úřední desce správního orgánu § 41 Vzhledem k tomu, že dobrá pověst je pro právnickou osobu nebo podnikající FO značnou hodnotou, lze předpokládat, že hrozba tímto správním trestem může mít určitý odstrašující účinek. Jedním z účelů tohoto správního trestu je nutnost informovat veřejnost o nekalých obchodních praktikách právnických nebo podnikajících fyzických osob, které tedy z povahy věci často (v důsledku svého závadného chování typicky v obchodním styku) ani dobré pověsti požívat nemohou. Uvedený správní trest byl nově zvolen právě pro difamační účinek, který jej provází. I proto tedy není cílen na "běžné" fyzické osoby. Zveřejnění rozhodnutí o přestupku nesmí obsahovat údaje umožňující identifikaci jiné osoby než pachatele. § 50 (6) Je-li pravomocné rozhodnutí, jímž byl uložen správní trest zveřejnění rozhodnutí o přestupku (dále jen "původní rozhodnutí"), zrušeno v přezkumném nebo novém řízení o přestupku anebo v soudním řízení správním, správní orgán nebo soud, který původní rozhodnutí zrušil, informuje do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým se původní rozhodnutí ruší, o takovém rozhodnutí správní orgán, který původní rozhodnutí vydal; správní orgán, který původní rozhodnutí vydal, zveřejní každé pravomocné rozhodnutí, kterým se původní rozhodnutí ruší, a to na vlastní náklady a obdobným způsobem, jakým bylo zveřejněno původní rozhodnutí. Veřejným sdělovacím prostředkem ve smyslu tohoto ustanovení může být například tisk, televizi, rozhlas, Obchodní věstník, internet, může jít o veřejný sdělovací prostředek celostátní či regionální. Bude záležet na okolnostech konkrétního případu, jaký veřejný sdělovací prostředek bude zvolen jako nejvhodnější. Zveřejnění rozhodnutí o přestupku nesmí obsahovat údaje umožňující identifikaci jiné osoby než pachatele. Určení druhu a výměry správního trestu §Určení druhu a výměry správního trestu §§ 37 demonstrativní výčet – tzn. přihlédne se zejména: •k povaze a závažnosti přestupku •k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem, atd. § §Povaha a závažnost přestupku je dána zejména – viz § 38 §Jako k polehčující okolnosti se přihlédne zejména k – viz § 39 §Jako k přitěžující okolnosti se přihlédne zejména k – viz § 40 § §Nutnost se řádně vypořádat v odůvodnění rozhodnutí 42 Jedná se pouze o demonstrativní výčet okolností, tedy nejenže je možné s ohledem na specifika správního trestání (např. v řízeních navazujících na výkon dozoru) přihlížet k okolnostem dalším, ale není ani nutné přihlédnout vždy k těm okolnostem, které jsou zde vyjmenovány, pokud v konkrétním případě nebudou pro posouzení společenské škodlivosti přestupku rozhodující. Nadbytečným by například bylo, pokud by v případě přestupků právnických a podnikajících fyzických osob muselo být vždy přihlíženo k tomu, zda přestupce spáchal přestupek ve věku blízkém věku mladistvých apod. Určení druhu a výměry správního trestu §správní uvážení – možnost výběru vhodného řešení na základě zákonného zmocnění §musí být přezkoumatelné (NSS sp. zn 3 As 24/2004) §vázanost základními principy správního rozhodování (NSS sp. zn. 8 As 5/2005) §preventivní úloha postihu (MěS Praha sp. zn. 10 Ca 250/2003). §pokuta může být i ojedinělá a nebývale vysoká (NSS sp. zn. 7 As 188/2012) § x nesmí mít „likvidační charakter“ ( NSS sp. zn. 7 As 188/2012) § 43 [USEMAP] zvuk Určení druhu a výměry správního trestu §Ukládání správních trestů za více přestupků §§ 41 – souběh více přestupků, stejný pachatel, § projednáváno ve společné řízení (§ 88) = úhrnný trest, § odst. 1 absorpční zásada, § odst. 2 asperace §Podmíněné upuštění od uložení správního trestu §§ 42 – lze-li důvodně očekávat, že již samotné projednání věci před správním orgánem postačí k jeho nápravě a to pouze v případě škody nebo bezdůvodného obohacení, je ale vinen §uloží se, aby ve stanovené lhůtě nahradil škodu, nebo vydal bezdůvodné obohacení X jinak se správní trest uloží §Upuštění od uložení správního trestu - je ale vinen §§ 43 ; v případě souběhu bez společného řízení a úhrnného trestu, §nebo postačí k nápravě prosté projednání §Mimořádné snížení výměry pokuty §§ 44 –v případě dolních hranic pokut, jsou-li nepřiměřené, alespoň 20% § § § § § § § 41 Ukládání správních trestů za více přestupků (1) Za dva nebo více přestupků téhož pachatele projednaných ve společném řízení se uloží správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji trestný. Jsou-li horní hranice sazeb pokut stejné, uloží se správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejzávažnější. absorpční zásada (2) Jsou-li společně projednávány dva nebo více přestupků, správní orgán může uložit pokutu ve vyšší sazbě, a to tak, že horní hranice sazby pokuty za přestupek nejpřísněji trestný se zvyšuje až o polovinu, nejvýše však do částky, která je součtem horních hranic sazeb pokut za jednotlivé společně projednávané přestupky. asperace (3) Spolu se správním trestem uloženým podle odstavce 1 nebo 2 lze uložit i jiný druh správního trestu, jestliže by jej bylo možno uložit za některý ze společně projednávaných přestupků. Podmíněné upuštění od uložení správního trestu se od „prostého“ upuštění od uložení správního trestu liší tím, že v prvém případě se rozhoduje o přestupku, kterým byla způsobena škoda nebo jímž vzniklo bezdůvodné obohacení. Vzhledem k tomu, že pachatelem byla přestupkem způsobena škoda nebo bezdůvodné obohacení, je z hlediska zásad spravedlnosti a práv poškozeného vhodné, aby bylo od uložení správního trestu upuštěno pouze za podmínky, že pachatel tuto škodu nahradí nebo vydá bezdůvodné obohacení. Pokud tak pachatel ve stanovené lhůtě neučiní nebo tak neučiní stanoveným způsobem, správní trest se mu uloží. Mimořádné snížení výměry pokuty Dolní hranice sazby pokuty (na rozdíl od horní hranice sazby pokuty) není v zákonech upravujících skutkové podstaty správních deliktů pokaždé stanovena. Nicméně v případech, kdy zákon dolní hranici sazby pokuty určuje, může dojít k tomu, že v konkrétním případě by byla pokuta nepřiměřeně přísná i v této nejnižší možné výměře a zároveň by nebyly splněny podmínky pro využití jiných institutů (například upuštění od uložení správního trestu). Tímto institutem se tedy umožní správnímu orgánu reagovat na okolnosti konkrétního případu. OCHRANNÁ OPATŘENÍ §nejsou správním trestem, ale mohou mít sankční povahu §podstatou je prevence (ne represe) §výchovná a zabezpečovací úloha §druhy ochranných opatření: §omezující opatření a §zabrání věci nebo náhradní hodnoty Definujte zápatí - název prezentace / pracoviště 45 Pro ochranná opatření, stejně jako pro správní tresty, platí zásada nullum crimen, nulla poena sine lege. Ochranná opatření však nejsou správním trestem i přesto, že konečný účel je u ochranných opatření a správních trestů shodný - ochrana společnosti. Rozdílný je však způsob uskutečňování účelu. Od správních trestů se totiž ochranné opatření liší tím, že újma, kterou způsobují, není důsledkem společenského odsudku jednání pachatele, ale vedlejším účinkem nezbytného opatření k ochraně pachatele nebo veřejného zájmu. Podstatou ochranných opatření je prevence, neboť osobě, které bylo ochranné opatření uloženo, vzniká určitá újma. Taková újma je nevyhnutelným účinkem ochranného opatření - do popředí vystupuje výchovná a zabezpečovací úloha ochranného opatření, neboť jeho hlavním cílem je odstranit nebo alespoň omezit nebezpečí dalšího porušení nebo ohrožení zájmů chráněných zákonem. OCHRANNÁ OPATŘENÍ §Omezující opatření: §zákaz navštěvovat určená veřejně přístupná místa nebo místa, kde se konají sportovní, kulturní a jiné společenské akce, §povinnost zdržet se styku s určitou osobou nebo vymezeným okruhem osob §nebo v povinnosti podrobit se vhodnému programu pro zvládání agrese nebo násilného chování §musí být přiměřené povaze a závažnosti spáchaného přestupku a osobním poměrům pachatele; lze je uložit pouze spolu se správním trestem, a to nejdéle na dobu 1 roku. § Definujte zápatí - název prezentace / pracoviště 46 Omezující opatření spočívá v zákazu vstupovat též do jiných než demonstrativně vymezených míst, a to za účelem předcházení protiprávnímu jednání na dalších místech, která lze rovněž považovat za kriminogenní. Může se jednat o konkrétní ulice, prostranství před obchody, parky či blízké okolí restaurací apod., kde se pachatel často zdržuje a kde dochází k narušování veřejného pořádku, občanského soužití či ke škodám na majetku. - provozování hazardních her, sázek a hraní na hracích přístrojích Styk s osobou - omezující opatření je tak možné využít například při řešení problematiky prostituce, domácího násilí nebo extremismu. Zákaz styku s individuálně určenou osobou připadá v úvahu například při řešení tzv. stalkingu nebo domácího násilí. Zákaz styku s druhově určeným okruhem osob je použitelný v situacích, kdy je pachatel nepříznivě ovlivňován určitou komunitou (např. extrémistické skupiny). Uložené omezující opatření se bude evidovat v evidenci vybraných druhů přestupků vedené Rejstříkem trestů - evidovat se bude omezující opatření uložené za některý z přestupků, který bude předmětem evidence. Takovými přestupky jsou především přestupky proti veřejnému pořádku - tedy přestupky postihující mimo jiné divácké násilí, dále se budou evidovat přestupky proti majetku a proti občanskému soužití. Za úmyslné nedodržení omezujícího opatření bude možno uložit pokutu do 10 000 Kč podle zákona o některých přestupcích. OCHRANNÁ OPATŘENÍ §Zabrání věci: §Nebylo-li uloženo propadnutí věci (subsidiarita) §náleží pachateli, proti němuž nelze vést řízení o přestupku nebo jemuž za přestupek nelze uložit správní trest, §náleží pachateli, u něhož bylo od uložení správního trestu za přestupek upuštěno nebo podmíněně upuštěno, § nenáleží pachateli nebo mu nenáleží zcela, nebo § vlastník věci není znám §nezjistí se skutečnosti odůvodňující zahájení řízení o přestupku proti určité osobě, a to do 60 dnů ode dne, kdy přestupek vyšel najevo §a jestliže to vyžaduje bezpečnost osob nebo majetku anebo jiný obdobný obecný zájem. §i bez splnění podmínek v případě, že je výnosem přestupku, byť nikoli bezprostředním. 47 Jedná se o subsidiární opatření ve vztahu ke správnímu trestu propadnutí věci. Zabrat věc, která je, byť nikoli bezprostředním, výnosem přestupku, lze i bez splnění podmínek pro zabrání věci. Nelze totiž připustit, aby majetkové nebo jiné výnosy z protiprávní činnosti byly ponechány pachatelům nebo třetím osobám. Výnosem podle tohoto ustanovení je třeba rozumět věc, která byla získána přestupkem nebo jako odměna za něj, nebo věc, byť i jen zčásti, nabytou za věc získanou přestupkem nebo jako odměnu za něj. (3) Vlastníkem zabrané věci se stává stát. (4) O zabrání věci nelze rozhodnout, uplynulo-li od jednání majícího znaky přestupku 5 let. OCHRANNÁ OPATŘENÍ §Zabrání náhradní hodnoty § §Jestliže ten, komu náleží věc, která by mohla být zabrána, ji před zabráním zničí, poškodí, zcizí, zatají, učiní neupotřebitelnou nebo zužitkuje, nebo jestliže jinak zabrání takové věci zmaří, může mu být uloženo zabrání náhradní hodnoty až do výše, která odpovídá hodnotě takové věci. § Vlastníkem zabrané náhradní hodnoty se stává stát. 48 Obdobně jako v případě institutu propadnutí náhradní hodnoty se v návaznosti na ochranné opatření zabrání věci upravuje institut zabrání náhradní hodnoty. ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O MLADISTVÝCH §Mladistvý §v době spáchání přestupku dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok svého věku §přihlíží k jeho osobnosti včetně jeho věku a rozumové a mravní vyspělosti, jakož i k jeho osobním poměrům tak, aby jeho další vývoj byl co nejméně ohrožen §Horní hranice sazby pokuty se u mladistvého snižuje §zákaz činnosti max. na 1 rok + nelze uložit, jestliže by to bránilo přípravě na jeho povolání §Od uložení správního trestu lze též upustit za podmínky v § 59 49 Je přihlíženo ke zvláštní péči, kterou společnost věnuje mládeži. Tato péče se v návrhu konkrétně projevuje důrazem na ochranu osobnosti a dalšího vývoje mladistvého při určování druhu správního trestu a jeho výměry, snížením horní i dolní hranice sazby pokuty ukládané mladistvému spolu se stanovením nejvyšší přípustné horní hranice sazby pokuty (nejde-li o mladistvého, který je podnikající fyzickou osobou), určitým omezením při ukládání správního trestu zákazu činnosti a speciální úpravou možnosti upuštění od uložení správního trestu. občanským zákoníkem je soudu umožněno přiznat plnou svéprávnost nezletilému – z hlediska odpovědnosti za přestupek se ale bude i nadále jednat o mladistvého, a nikoli dospělého pachatele - skutečnost, že se stal na základě soukromoprávní normy předčasně svéprávným, nemá vliv na to, že i nadále spadá do veřejnoprávní kategorie mladistvého pachatele. Je-li mladistvý podnikající fyzickou bude odpovídat jako podnikající fyzická osoba, tedy objektivně s možností liberace - nemohla škodlivému následku, který nezavinila, zabránit ani s vynaložením veškerého úsilí § 59 Upuštění od uložení správního trestu Od uložení správního trestu mladistvému lze též upustit, jestliže vzhledem k povaze spáchaného přestupku a k dosavadnímu způsobu života mladistvého lze důvodně očekávat, že uložení omezujícího opatření zajistí jeho nápravu lépe než správní trest. Evidence přestupků §Stanoví-li tak zákon, pravomocná rozhodnutí o přestupku a pravomocná rozhodnutí o účasti na amnestii se zapisují do evidence přestupků §zapisuje správní orgán, který o přestupku rozhodoval v posledním stupni §dotčená osoba může u správního orgánu, který zápis provedl, proti zápisu námitku =) oprava zápisu §správní orgán může při rozhodování zohlednit recidivu pachatele 50 V evidenci přestupků vedené Rejstříkem trestů budou vedena rozhodnutí přestupku, kterými byl pachatel uznán vinným za spáchání přestupku (nebudou se tedy evidovat rozhodnutí o schválení dohody o narovnání), a rozhodnutí o účasti na amnestii. Správní orgán pak bude moci při projednání přestupku využít údaje v opisu. To má význam nejen v případě, kdy je přestupková recidiva přísněji postihována (vizte vybrané přestupky v zákonu o některých přestupcích), ale i v případě, že recidiva přísněji postihována není, neboť skutečnost, že jde o opakované spáchání přestupku, může správní orgán zhodnotit při ukládání správního trestu. Použití zdroje §Zákon 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. §Důvodová zpráva k zákonu č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. §Zákon 251/2016 Sb., o některých přestupcích. §Citovaná soudní judikatura. 51