Financování územních samospráv

Obecné vymezení pojmu rozpočet, funkce a zásady

Pojem rozpočet

Ekvivalentem pojmu rozpočet je anglické slovo „budget“, které vzniklo ze starofrancouzského „boulgette“, což znamenalo kožený vak na peníze.[1]

Rozpočtem v nejširším pojetí se rozumí přehled příjmů pro určité rozpočtové období a výdajů soukromého nebo veřejného hospodářství taktéž pro určité období.[2]

Nalézt v odborné literatuře jednoznačnou definici pojmu rozpočet není možné. Důvodem je především to, že rozpočet sehrává ve společnosti dvojí roli, a to roli hospodářskou a roli státoprávní. Podle toho, která role vystupuje do popředí, je i jednotlivými odborníky rozpočet charakterizován. Nejčastěji bývá rozpočet posuzován ze stránky hospodářské, a to jako číselný hospodářský plán pro určité, časově omezené, zpravidla jednoroční fiskální období, jehož hlavní náplní jsou příjmy a výdaje spojené s tímto obdobím.

Z hlediska historického lze rozpočet chápat jako produkt historického vývoje společnosti a její ekonomiky[3] a současně vznik státního rozpočtu je reakcí na vzrůstající společenské potřeby veřejné instituce se specifickým účelem. Vývoj společnosti ukazuje, že období předcházející vzniku státního rozpočtu lze charakterizovat v dějinném kontextu požadavkem na tvorbu nejrůznějších pokladen, kas, popřípadě specificky utvářených fondů. Prvotní příčinou byla trvalá poptávka po zdrojích financování válečných akcí a druhotnou pak zájem na tlumení následků přírodních kalamit. Za první veřejné rozpočty v modernějším pojetí lze považovat rozpočty státní z 19. století, na našem území pak za vlády Marie Terezie. V této době se přerozdělování národního důchodu státním rozpočtem omezovalo v podstatě na získávání státních příjmů ke krytí výdajů spojených s udržováním státního aparátu, státních zařízení a armády. V té době rozpočtová politika byla skutečně jen fiskální politikou, politikou státní pokladny. S rozvojem sociální a ekonomické funkce státu objem rozpočtového fondu v porovnání s národním důchodem stoupal.[4]

V teorii veřejných financí prezentované v Evropské unii převládá názor, že fungování rozvinuté tržní ekonomiky je možné jen za předpokladu, že systém tržní regulace bude v odůvodněných případech doplněn účinným systémem státních regulačních zásahů. [5]

Rozpočtové normy, kterými se řídí rozpočtové hospodaření, mají zvláštní postavení, protože se musí každoročně objevit ve formě zákona o státním rozpočtu na příslušný kalendářní rok. Můžeme říci, že tyto normy jsou určitými principy, podle nichž stát ve stanoveném období, tj. ročním, odčerpává z vytvořeného hrubého domácího produktu část, která je potřebná pro úhradu celospolečenských výdajů, bez nichž by nemohl existovat. Můžeme hovořit o tom, že ekonomické kategorie se promítají do právnické terminologie. Právní normy nakládají s ekonomickými poznatky jako s hotovými produkty a považují je za obecně platné, uznávané. Nejčastější forma
způsobu pro převádění ekonomických pojmů do sféry rozpočtového práva je vysvětlování a bližší vymezení v prováděcích předpisech.

Funkce a zásady tvorby rozpočtů (státního a rozpočtů  ÚSC)

FUNKCE

1)Fiskální
2)Alokační
3)Redistribuční

ZÁSADY

1)Plánovitosti
2)Jednotnosti
3)Neúčelovosti P
4)Účelovosti V
5)Úplnosti
6)Reálnosti
7)Včasnosti
8)Veřejnosti
9)vyrovnanosti

[1]       Ottův slovník naučný. Sv. IV. Praha: J. Otto, 1891. 1026 s.

 

[2]       Všeobecný slovník právní. Praha: Fr. Xaver Veselý, 1899. 1090 s.

 

[3]       BAKEŠ, M. a kol. Finanční právo. 4. vyd. Praha: C.H.Beck, 2006. 741 s. ISBN 80-7179-431-7.

 

[4]       VYBÍHAL, V. Veřejné finance. Hradec Králové: E.I.A., 1995. 218 s. ISBN 80-85490-45-5.

 

[5]       MRKÝVKA, P. Finanční správa. Brno: Masarykova univerzita, 1997. 192 s. ISBN 80-210-1685-X.