V. SEMINÁŘ K r i m i n a l i s t i c k á t a k t i k a 1) Kriminalistické verze - definice – krim. verze, jsou specifickou metodou krim. praktické činnosti, která spočívá ve vyvození a prověrce všech shromážděnými materiály opodstatněných domněnek o formách spojení a příčinách jednotlivých jevů poznávané události, jako reálně možných objasnění doposud známých faktů či okolností případů a získání faktů nových -specifický proces: 1) objekt poznání nelze bezprostředně vnímat, událost se odehrála v minulosti 2) objekt poznání je definován tr. zák. – trestný čin 3) subjekt poznání (OČTŘ) je nadán pravomocemi ze zákona (jen na základě zákona a v mezích zákona) 4) postup poznávacího procesu je stanoven právními normami (lhůty, rozsah, prostředky) - etapy myšlení ve formě vyšetřovacích verzí“ o shromažďování faktického materiálu, jeho logická analýza a hodnocení o vyvozování a formulace domněnek, které tvoří základ kriminalistických verzí a formulace verzí o určování důsledků, které existují nebo mohou existovat v případě pravdivosti verzí a jejich prověřování - obsahem kriminalistických verzí jsou veškerá zjištěná fakta, ale i fakta předpokládaná, dále okolnosti případu (zda jde o TČ, skutková podstata, pachatel atd.) - kriminalistické verze jsou základem plánování dalších postupů a jejich využívání vede kriminalisty k cílevědomosti, účelnosti, rychlosti a objektivnosti - existují i případy, kdy verzí není třeba – tehdy pokud zjištěná fakta a okolnosti nepřipouštějí více možností (málo kdy, např. výtržnictví před velkým počtem svědků, ale motiv již verze připouští, vražda a sebevražda) - dělení verzí: 1)podle sféry činností: § pátrací verze (např. pátrání po pohřešovaných osobách) § operativně-pátrací verze (operativní rozpracování např. anonymní výhrůžky § vyšetřovací verze (v trestním řízení, za účelem zjištění a dokazování skutkového stavu věci o němž nejsou pochybnosti) § soudní verze (nezbytné pro rozhodnutí soudu) 2)podle obsahu verzí - obecné verze (posouzení celé věci – celku) - dílčí verze (objasnění jednotlivých skutkových okolností např. subjektivní stránka, způsob spáchání atd.) - také počáteční a následné verze - také obviňující a ospravedlňující verze - také typické verze (nezastupitelné na počátku procesu poznání, ale nevychází z hluboké a všestranné analýzy, ale z TYPU SITUACE - na závěr po vytýčení kriminalistických verzí je prověrka vytýčených verzí, což je myšlenkové modelování a přezkoumávání modelových situací, následuje skutečná prověrka (dle průběžně zjištěných faktů), a postupné odbourávání všech vytyčených kromě jedné (správné) 2) Plánování vyšetřování Je to myšlenková činnost, která umožňuje předvídání budoucí činnosti (a to i jejich výsledků) a uspořádání této činnosti v daných časových a prostorových podmínkách za využití reálně dostupných sil a prostředků - zásady plánování o individuálnost plánování (ke konkrétní činnosti), ale existují i TYPOVÉ PLÁNY o konkrétnost plánování o dynamičnost plánování (reakce na změny) o reálnost plánování (možnost provedení) o včasnost plánování o aktualizace plánování - plánování a organizace jednotlivých událostí o počáteční etapa vyšetřování (přijetí oznámení a jeho prověření), využití typových plánů – výjezd a zákrok o následná etapa vyšetřování – skutek se stal a je TČ, provádí se prověrka a zjišťování důkazů, zjišťování všech subjektů, výrazně ovlivněno TrZák (předmět a meze dokazování) a TrŘád (lhůty, důkazní prostředky atd.) o závěrečná etapa – potvrzení jedné verze, OČTŘ došel k závěru, že procesními prostředky potvrdil vše, co chtěl a dostatečně, zde se využívá tzv. reflexní úvaha, což je „vcítění se“ do uvažování osoby podezřelé, obviněné, odsouzené a snažit se myslet jako on (např. proč zpochybňuje svědka-znevěrohodnění výpovědi, proč najednou zpochybňuje vyšetřování (např. bití a nucení při výslechu), zpochybnil by vše atd., - plánování u týmové práce, většinou vytvořeno společně (víc hlav víc ví), za plnění odpovídá vedoucí, termínované úkoly, neustále upřesňováno - plánování a organizace jednotlivých úkolů – např. ohledání místa činu, pronásledování pachatele atd., o volba konkrétního cíle o volba konkrétního úkolu o zjišťování dopřesňujicích informací o určení místa, času a osoby provádějící o volba taktiky postupu o volba času a místa instruktáže o volba technických prostředků (např. dokumentace) - celkové plánování – tzn. Každý má více případů, což v praxi znamená různé druhy plánů o ke každému případu o denní - podrobně o týdenní – plánované úkoly o měsíční atd. – orientační (např. plán výslechu ve vzdálené věznici atd.) 3) Výslech Výslechem se rozumí v kriminalistice metoda kriminalistiky, kterou se na základě zákona získávají formou výpovědi kriminalisticky a právně významné informace z paměťových stop obsažených ve vědomí vyslýchaných osob, za přísného dodržení zákonem daných práv a povinností vyslýchaného a vyslýchajícího. - dělení podle procesního postavení osoby o podání vysvětlení (§158 tr.ř., zák. o policii) o výslech svědka (§ 97 -104 tr.ř.) o výslech znalce (§ 108 tr.ř.) o výslech podezřelé zadržené osoby (§ 76 tr.ř.) o výslech obviněného (§90-95 tr.ř.) o výslech obžalovaného (§ 207-208 tr.ř.) - příprava výslechu o analytická fáze – je to vlastní analýza schopnosti osoby vyslýchající (znalosti, dovednosti atd.), osoby vyslýchané a dosud shromážděných materiálů o syntetická fáze – vytváření podmínek výslechu a vytváření (modelace) pravděpodobného průběhu výslechu - taktika výslechu – systém (sled) taktických postupů, kterým se získává pravdivá a úplná výpověď, základem je o formování psychologického kontaktu o analýza výpovědi v průběhu výslechu o pomoc vyslýchanému k překonání zdánlivě zapomenutého a subjektivních nedostatků reprodukce o psychologické působení na lživé vypovídajícího za účelem získání pravdivé výpovědi - stádia výslechu o úvodní stádium – ověření osobních údajů, vytvoření si představy o osobě, postoj osoby vyslýchané k věci, psychologický kontakt mezi osobami, přizpůsobení prostředí (nemocnice, vězení, policejní cela atd.), důležitý osobní kontakt- navázání (korektnost, slušnost, pochopení, vhodné prostředí, vhodné metody atd., o stádium souvislého líčení (monolog) – spontánní výpověď, pozorně naslouchat, nepřerušovat, činit poznámky k podchycení nevěrohodností a rozporů, neúplnost, učinění závěru (chce nebo nechce spolupracovat, úplná – neúplná výpověď atd.) o stádium otázek a odpovědí (dialog) – doplnění, upřesnění, odstranění rozporů, konkretizace, detaily atd. - typické výslechové situace o chce vypovídat pravdu, vypovídá pravdivě a výpověď je relativně úplná o chce vypovídat pravdu, vypovídá pravdivě částečně a některé skutečnosti zkresluje (neodpovídají zcela zjištěným faktům)- nemusí to být úmysl, osoba vypovídajícího se může mýlit- nutná pomoc k překonání zdánlivě zapomenutého, nedostatků reprodukce atd. o nechce vypovídat pravdu, nevypovídá pravdivě, zkresluje-nedošlo k navázání psycholog. kontaktu, charakter konfliktní situace, nutnost psychologického vytrvalého působení, pracného přesvědčování a postupného dokazování, předkládání faktů, „chytání“ za slovíčka, rozpory v odpovědích atd. NUTNOST: § odhalení a odstranění příčin motivujících lživou výpověď § stimulování kladných vlastností vyslýchaného (nutnost znalosti jeho osobnosti a žebříčku jeho hodnot např. závislost na rodině atd.) § využití stavu emocionálního napětí (osoba ve stresu, „emočně vybičovaná“, nesoustředěnost atd. § využití vnitřních rozporů výpovědí a mezi výpovědí a jinými důkazy § využití reflexních úvah (reflexní myšlení každého, nutno stimulovat – např. každý ví, že lhát není dobré, lhát se nedá do nekonečna a není zcela udržitelné, je neúčelné (např. hrozba vyššího trestu) atd. - dokumentace – písemně (zápisy, protokoly), nahrávka hlasu, nahrávka obrazu, musí obsahovat náležitosti stanovené příslušnou právní normou (označení osob, místo, čas, dobu trvání, poučení, předmět výslechu, výpověď, otázky a odpovědi, podpisy, zúčastněné osoby atd. 4) Ohledání Je to metoda kriminalistické praktické činnosti, jejíž podstata spočívá v cílevědomém, přímém a bezprostředním pozorování a zkoumání kriminalisticky relevantních objektů, a to vlastními smysly OČTŘ , dále ve vyhledávání změn, dokumentování stavu objektu a hodnocení vlastních zjištění - základem je „učinění si představy“ o o o počáteční a konečné struktuře ohledávaného objektu o situaci a atmosféře na místě o kriminalisticky relevantních informacích o nalezení, zajištění upotřebitelných stop - základní zásady: o řízení ohledání jedním vedoucím o neodkladnost ohledání (rychlé změny stop) o neopakovatelnost ohledání (někdy je možné následné ohledání, jen tam, kde nedojde ke zničení např. stop) - druhy ohledání: o ohledání místa činu a jiných kriminalisticky významných míst (místo činu, místo nálezu, místo zjištění) o ohledání mrtvoly o ohledání předmětu o ohledání dokumentů o ohledání výpočetní techniky o ohledání zvířat o ohledání těla živé osoby - podle posloupnosti: o ohledání prvotní (nejdůležitější, nejefektivnější, někdy neopakovatelné) o ohledání následné (opakované)- již jednou ohledaného objektu, ohledání podrobností, nebo např. po upřesnění výpovědi osoby (není nalezen nástroj, osoba upřesní, vykoná se následné ohledání a nástroj je nalezen), typické mrtvola ve vysokém stupni rozkladu a následně na pitevně zjištěna vražda (nové důkladné ohledání) - ohledání místa lze rozdělit do 4 základních etap: o neodkladná opatření prvního zásahu (překažení jednání, poskytnutí pomoci, zabránění dalších škod, pronásledování po horké stopě, zajištění místa činu, vyrozumění o příprava ohledání (před výjezdem a po příjezdu), před výjezdem (lokalizace, určení osob „výjezdovou“, upřesnění úkolů, hlásná služba, technické prostředky), po příjezdu (upřesnění, vyhodnocení, vymezení místa, orientační prohlídka, zákaz vstupu, ostraha, rozhodnutí o nasazení psa (pronásledování, konzervy), další postup atd.) o vlastní ohledání místa činu o hodnocení výsledku ohledání (hledání rozporů, negativních informací –tzn. něco má být a není a něco nemá být a je atd.) VLASTNÍ OHLEDÁNÍ: § koncentrický postup (po spirále ke středu) § extrentrický způsob (od centra ven) § frontální způsob (v rojnici) § vstřícný způsob (protilehlé rojnice proti sobě) § rajónový způsob (rozdělení prostoru na menší „buňky nebo „rajóny“ § postup po cestě pachatele § vlastní ohledání má 3 fáze: · předběžné ohledání (též statické ohledání-rozhlížím se a pozoruji, nesahám, nepohybuji se, nesedám, nechodím, nepoužívám, nekonám) · detailní ohledání (též dynamické ohledání-pohybové, aktivně konám, cílem zajištění co nejvíce stop a získání co největšího počtu informací), zvláštní je ohledání mrtvoly-nutnost stanovit smrt (jen lékař), · závěrečná fáze (sepsání protokolu, fotodokumentace, videonahrávky, použití psa atd.) - dokumentace průběhu ohledání o protokolace (§ 55 tr.ř.), kde, kdy, kdo, co , jak, čím a proč – 7 základních kriminalistických otázek, přesně stanovený postup od vzdálenějšího k bližšímu, od obecného ke konkrétnímu, přesné označení (nepoužívat hantýrku, lidové názvy), popisuje se realita nikoliv úvahy (specifikum je místo, kde stála odcizená věc), protokol má 3 části § úvodní (kdo, kde, proč, kdo přítomen, podmínky ohledání, čas, počasí, viditelnost) § popisná část (lokalizace objektu), místa zajištění stop (musí být shoda se závěrem) § závěrečná část (přehled zajištěných stop a jak s nimi naloženo, a ukončení ohledání kdy a podpisové doložky, event. vyznačeno přerušení ohledání s důvodem např. tma, v denní době se volně zapokračuje) o vyhotovování náčrtků, plánků, topografických plánků o pořizování fotodokumentace o pořizování videozáznamů