3. Fyzické osoby - právní osobnost, svéprávnost, zastoupení, podpůrná opatření
Literatura ke studiu
RONOVSKÁ, Kateřina, Eva DOBROVOLNÁ a Petr LAVICKÝ. Úvod do soukromého práva: obecná část. Druhé vydání. Brno: Česká společnost pro civilní právo procesní, 2018, s. 26 až 36, 54 až 59.
Osoba v právním smyslu
Osobou v právním smyslu historicky byl pouze člověk (fyzická osoba), s rozvojem společnosti bylo zapotřebí, aby právo začalo za osobu považovat i entity odlišné od člověka (právnické osoby).
Osoba v právním smyslu je „subjektem práv a povinností“, která má právní způsobilost nést a stanovovat práva a povinnosti.
Rozlišujeme:
Právní osobnost (pasivní status) - způsobilost být v mezích právního řádu nositelem práv a povinností (§ 15 ObčZ)
Svéprávnost (aktivní status) - je způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a povinnosti (§ 16 ObčZ), v širším smyslu zahrnuje i deliktní způsobilost (§ 25 ObčZ)
Právní osobnost
Každý člověk má právní osobnost (§ 19 ObčZ), tu nabývá narozením (§ 23 ObčZ).
Podmíněnou právní osobnost však má i počaté, dosud nenarozené, dítě (nasciturus) za podmínek stanovených zákonem (§ 25 ObčZ): musí to vyhovovat jeho zájmům, musí se narodit živé a musí být prokazatelně počato. Význam má zejména v dědickém právu.
Právní osobnost zaniká smrtí (§ 23 + 26 ObčZ). Není-li možné smrt ověřit prohlédnutím těla, ale je smrt jistá, může být člověk prohlášen za mrtvého soudem (§ 26 odst. 2 ObčZ). Jestliže je člověk nezvěstný, je možné jej za nezvěstného soudním rozhodnutím prohlásit (§ 66 a násl. ObčZ).
Nezvěstnou osobu lze za stanovených podmínek následně prohlásit za mrtvou (§ 71 a násl. ObčZ)
Svéprávnost (dříve OZ 1964: způsobilost k právním úkonům )
Vzniká postupně, v závislosti na rozumové a volní vyspělosti člověka a v plném rozsahu se (plné svéprávnosti) nabývá zletilostí, tedy dovršením 18 roku věku nebo uzavřením manželství (k její ztrátě nedochází ani zánikem manželství, ani prohlášením za neplatné).
Nezletilý je způsobilý k právním jednáním přiměřeným jeho rozumové a volní vyspělosti dle věku. Pokud způsobilý není, jedná za něj zákonný zástupce, případně jedná sám se souhlasem zákonného zástupce.
Nezletilému lze plnou svéprávnost přiznat soudním rozhodnutím (§ 37 ObčZ), pokud to (1.) sám nezletilý navrhne a (2.) dosáhl 16 let a (3.) osvědčil schopnost sám se živit a obstarat své záležitosti a (4.) s návrhem souhlasí zákonný zástupce. Nejsou-li tyto podmínky lze plnou svéprávnost splněny, lze ji přiznat, je-li to z vážných důvodů v zájmu nezletilého.
Omezení svéprávnosti
Člověk, který by jinak měl plnou svéprávnost, avšak pro duševní poruchu, která není přechodná, není schopen právně jednat v určitém rozsahu, může být soudním rozhodnutím ve svéprávnosti omezen (§ 55 a násl. ObčZ).
Využití omezení svéprávnosti by měli předcházet tzv. podpůrné prostředky (předběžné prohlášení, nápomoc při rozhodování a zastoupení členem domácnosti)
Zastoupení
Za jiného (člověka i právnickou osobu) může jednat jeho zástupce. Práva a povinnosti vznikají přímo zastoupenému. Právní úprava rozlišuje mezi smluvním zastoupením, zákonným zastoupením a opatrovnictvím.
Zástupce si může namísto sebe stanovit dalšího zástupce (tzv. substitut) je-li to ujednáno nebo vyžaduje-li to nutná potřeba (§ 438 ObčZ).
Smluvní zastoupení vzniká ujednáním stran, průkazem zastoupení je plná moc (§ 441 a násl. ObčZ). Zvláštním typem smluvního zastoupení je prokura, kterou může udělit pouze podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku k právním jednáním, ke kterým dochází při provozu obchodního závodu nebo pobočky.
Zákonné zastoupení vzniká na základě zákona (typicky rodič nezletilého dítěte, které dosud nenabylo plné svéprávnosti). Rozsah práv a povinností zástupce i zastoupeného vyplývá především ze zákona (např. rodič zejména v §§ 892 - 905).
Opatrovnictví ( § 465 a násl. ObčZ) vzniká na základě soudního rozhodnutí, typicky v situaci, kdy je člověk omezen ve svéprávnosti, je neznámého pobytu. Rozsah práv a povinností zástupce i zastoupeného vyplývá především ze soudního rozhodnutí .