Ten zákaz nevydal nám hromovládný bůh a rovněž ani z podsvětí, kam přijdeme, nám lidem nikdo nedal zákon takový. A nepřipouštím, že by zákon, ten či ten, vydaný tebou, člověkem, směl platit víc než nepsaný a nevývratný věčný řád. Jen to jsou totiž pro mne platné zákony, a ty se nezrodily včera nebo dnes – jdou z hlubin času, do nichž nikdo nedozří. Ty nikdy nepřestoupím pro strach z člověka.

"V každém systému morálky, se kterým jsem se dosud setkal, jsem si povšiml, že jeho autor po nějakou dobu postupuje běžnými úvahami a ustavuje existenci Boha, nebo vyslovuje svá pozorování ohledně lidských věcí, když pojednou jsem překvapen zjištěním, že namísto běžných spon výroků jako „je“ a „není“ se nesetkávám s žádným výrokem, který by nebyl spjat pomocí „má být“ nebo „nemá být“. Tato změna je stěží rozeznatelná, má však rozhodující důsledky. Jelikož toto „má být“ a „nemá být“ vyjadřuje nějaký nový vztah či tvrzení, je nutné, aby tento vztah byl prozkoumán a vysvětlen a zároveň aby bylo vysvětleno to, co se zdá docela nejasné – jak tento nový vztah může být odvozen u jiných, které jsou od něj zcela odlišné.“ Zde citováno dle P. Holländer: Filosofie práva, str. 178–179). 

„Podle obecně akceptované definice logických inferencí platí, že jenom ty věty, které jsou způsobilé být pravdivé nebo nepravdivé, mohou vystupovat jako premisy nebo závěr inference; nicméně zdá se evidentní, že závěr v imperativní formě může být odvozen ze dvou premis, kde alespoň jedna z nich je v imperativní formě.“ (Citováno dle Sobek, Tomáš. Argumenty teorie práva. Praha: Ústav státu a práva AV ČR, 2008, s. 152)