Právní hermeneutika JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D. KPT PrF MU v Brně Magie, nebo věda? nTerminologie n„Hermeneutika“ vs. „Hermetika“ (tzv. hermetická filosofie, hermetické nauky- astrologie, magie, alchymie) nCílem hermeneutické filosofie je porozumění, zatímco hlavním cílem hermetismu je transformace jedince. nNěkteré termíny hermeneutického myšlení jsou rovněž poněkud „zvláštní“ – „tajemno“: nHermeneutický kruh nHorizont porozumění nPředvědění nPředporozumění n Hermeneutika jako filosofický směr nnauka o porozumění, výkladu a interpretaci (techné hermeneutiké) nKořeny hermeneutického myšlení v antickém myšlení (Hérakleitos, Sokrates, Platón…) – zejména tzv. sokratovsko-platónský dialog nBůh Hermés, termín „hermenéus “ (skrytý smysl) nHermeneutika zkoumá vztah mezi jednotlivcem a světem skrze řeč nPojem „bytí v řeči“ - statické vnímání nPojem „řečové dění“ (sprachliches Geschehen) – dynamické vnímání nAristotelés: nspis Peri hermeneias (2. kniha Organon) – lat. De interpretatione nZabývá se vztahem řeči a logiky nDefinuje slovo, větu, logické modality Hermeneutika – věda o výkladu nRozvíjí se od počátku na půdorysu všech vědních oborů týkajících se lidského společenství nHermeneutica specialis x hermeneutica generalis nTeologická hermeneutika nAž do 18 století dominantní nPatristika (Aurelius Augustinus), scholastika (Tomáš Akvinský), Chladenius nEstetická hermeneutika nFilologická hermeneutika nJuristická (právní) hermeneutika nSvébytný vývoj – jako pomocná disciplína jurisprudence nŘímskoprávní základy – výkladové principy nHlubinná hermeneutika nSnaha o nalezení společné výkladové disciplíny od 17. století – hermeneutica generalis (J. C. Dannhauer) Moderní hermeneutické myšlení nOd 17. století snaha najít obecnou teorii výkladu dějinných skutečností (skutečností souvisejících s činností lidského ducha) nJohann Conrad Dannhauer (1603 – 1666) nŠvýcarský teolog a filosof nHermeneutica sacra (1654) nIdea universální hermeneutiky – nauky o výkladu (hermeneutica generalis) nGiambattista Vico (1668 –1744, italský osvícenec) nFilosof, historik a právník nScienza Nuova (1725) – nový systém humanitních věd nÚvahy o hermeneutickém kruhu n n n Moderní hermeneutické myšlení „německá tradice“ nFriedrich Ast (1778 – 1841) nFilologie, literární hermeneutika nZákladem úvah o jednotě porozumění je koncept ducha (Geist) nÚvahy o hermeneutickém kruhu nTři formy porozumění nHistorická nGramatická nDuchovní nKoncept „Nachbildung“ – rekonstrukce nPorozumění je opakování tvůrčího procesu !! nFriedrich August Wolf (1759 – 1824) nHermeneutika je vědou o pravidlech, která určují význam znaků nJsou odvozena ze zkušenosti a nepředstavují systém nObjektová determinace těchto pravidel – objekt je primární entitou n Moderní hermeneutické myšlení německá tradice nAd F. A. Wolf nRozdělení tří forem porozumění/interpretace (interpretatio) – stupňovitý model porozumění nGramatická forma nHistorická forma (zahrnuje konfrontaci s faktickou znalostí) nFilosofická forma nDůraz na praktický rozměr hermeneutiky n n Moderní hermeneutické myšlení „německá tradice“ nNové hermeneutické myšlení nF. D. E. Schleiermacher (1768 – 1834) nVýchodisko: existují pouze speciální hermeneutiky n„úkol hermeneutiky se objevuje všude kde zachycujeme myšlenky nebo řady myšlenek pomocí slov.“ – universalita hermeneutiky nSpojení hermeneutiky a jazyka nHermeneutika jako umění porozumění, resp. umění vyvarovat se neporozumění nGramatický x psychologický rozměr výkladu textu nDůraz na psychologický aspekt – tzv. divinace (transformace vědomí interpreta do vědomí autora) nPorozumění jako rekonstruktivní proces – vychází z tzv. hermeneutického kruhu n n Moderní hermeneutické myšlení „německá tradice“ nWilhelm Dilthey (1833 – 1911) nRozlišení „rozumění“ jako metody poznávání typické pro duchovní disciplíny(Geisteswissenschaften) proti metodě „vysvětlení“ typické pro vědecké poznání v přírodních vědách nPředmětem je člověk a jeho dílo nMetody vcítění a znovuprožívání nVýznam dějinné skutečnosti je tvořen „souvislostním působením“ –pouze smysluplné souvislosti nPrávní věda je jednou z tzv. duchověd nHermeneutika je univerzálním nástrojem historie pro zkoumání lidské společnosti nProžitek (Erlebnis) – Výraz (Ausdruck) – Porozumění (Verstehen) n20. století – tzv. hermeneutický obrat nPodmíněn tzv. jazykovým obratem (linguistic turn) n H.-G. Gadamer nNejvýznamnější představitel hermeneutiky ve filosofii 20. století (žák M. Heideggera, T. Adorna atd.) nTzv. filosofická hermeneutika = „nová“ hermeneutika nDůraz na časovost bytí (porozumění) a tradici nDílo Wahrheit und Methode nNávaznost na učení F. D. E. Schleirmachera a Martina Heideggera nOtevřel dveře „nové“ hermeneutice do právního myšlení nTeze o „exemplárním významu právní hermeneutiky“ nOdlišnost juristických výkladových postupů od obecné duchovědné hermeneutiky není zásadního charakteru nZnámá konfrontace horizontu „soudce“ a „historika“ Směry právní hermeneutiky nMetodologická právní hermeneutika ntzn. právní metodologie či metodologie výkladu nSubjekt – objektové schéma porozumění nModerním zakladatelem F. C. von Savigny (1779 – 1861) nDílo System des heutigen römischen Rechts nCílem je nalézt objektivní poznání práva nezávisle na jeho interpretu nInterpretace = „rekonstrukce“ myšlenky obsažené v zákoně (vliv Schleiermachera) nEmilio Betti (italský právník, 1890 - 1968) nTeoria generale della interpretazione (1955–1960), v němčině Allgemeine Auslegungslehre als Methodik der Geisteswissenschaften (1955) nSnaha vytvořit metodologii všech humanitních věd (hermeneutica generalis) nRekonstruktivní hermeneutika n Směry právní hermeneutiky nAd Emillio Betti: nPorozumění je rekonstruktivní proces, ale musí být zachována autonomie objektu (jde o objektivaci lidského ducha) nOdlišuje výklad (Auslegung) a porozumění (Sinngebung) nMusí být zaručeno, že lze odlišit správné a nesprávné výsledky výkladu nKritika Gadamerovy filosofie (viz dále) n Směry právní hermeneutiky nNěmecké metodologické směry nH. Coing, Karl Larenz, Karl Engisch, Ernst Forsthoff, K. Adomeit, Friedrich Müller a Martin Kriele. nTaké F. Bydlinski (Rak.), E. Kramer (Švýc.) nAlternativa k pozitivismu (zejména v jeho „ryzí“ podobě) nHledání testů správnosti právní interpretace nPořadí interpretačních metod – pravidla přednosti (Vorrangsregeln) n Směry právní hermeneutiky – fenomenologická hermeneutika nFenomenologická „nová“ právní hermeneutika nNavazuje na fenomenologickou filosofii (E. Husserl – Logische Untersuchungen, M. Heidegger – Sein und Zeit) nGadamer vymezuje hermeneutický problém takto: ntři propojené momenty: nporozumění (subtilitas intelligendi), nvysvětlení (subtilitas explicandi) naplikace (subtilitas applicandi). nTeze o totožnosti interpretace a aplikace n „Nová“ právní hermeneutika nReprezentanti nové právní hermeneutiky: nArthur Kaufmann, Josef Esser, Winfried Hassemer (2. pol. 20. stol.) nInspirace také R. Dworkin (Law‘s Empire), Aharon Barak, P. Goodrich nZkoumá strukturu právního porozumění, neprodukuje metody či návody (kruhový pohyb, před-struktury porozumění) nStaví se proti objektivistickému chápání pojmu poznání (formalistický racionalismus) nDůraz na rozumějící subjekt (interpreta) nPracuje s intuicemi, ale celé porozumění chápe jako racionální proces s racionálním výsledkem nPřekonává subjekt-objektové schéma porozumění tradované metodologickou hermeneutikou n n Směry právní hermeneutiky nAnalytická právní hermeneutika (T. G. Studnicki) nH. L. A. Hart, A. Aarnio, O. Weinberger nDůraz na výklad textových skutečností v podobě výkladových vět nNávaznost na filosofii jazyka, logiku norem (A.Tarski, G. H. von Wright) a skandinávský právní realismus (A. Ross) nPro naše prostředí je nejvýznamnější Weinbergerovo pojetí hermeneutiky n Právně-hermeneutické kategorie nPředvědění (G. H. von Wright) nheuristické východisko porozumění nzáklady právních znalostí (základy právní dogmatiky, znalost fungování jednotlivých právních institutů...) npravidla, koncepce a přístupy v juristické metodologii (znalost interpretačních pravidel) nvědomosti o struktuře oblasti právní úpravy (tj. obeznámenost s danou oblastí společenských vztahů, na něž dopadají normy konkrétního právního odvětví). Právně-hermeneutické kategorie nPředporozumění (základní subjektivní předstruktura porozumění) nconditio sine qua non právní argumentace a interpretace, a tedy i rozhodování právních případů nvztahuje nejen na skutkové a právní jazykové vyjádření právního případu, ale i na společenské souvislosti, rozložení zájmů, strukturu životních vztahů, na něž se právní normy vztahují nZ předporozumění vzniká tzv. očekávání smyslu (Sinnerwartung) práva v konkrétním případě, příbuznou kategorií je též intuice (Rechtsgefühl - právní cit) interpreta (srv. v angloamerickém pojetí - hunch theory, intuitivismus) nV aplikaci práva má předporozumění institucionální rozměr vytvářený řídícími idejemi orgánů aplikace práva (ústavnost, zákonnost, služební vázanost) Právně-hermeneutické kategorie nPředsudek (H. G. Gadamer) nNavazuje na předporozumění interpreta nV negativní podobě je zdrojem tendenčního výkladu (tzn. interpret záměrně přetváří a přizpůsobuje vykládaný objekt svému předsudku) nNemusí vždy vést k nesprávnému řešení nPrávní interpretace by se měla s předsudky vyrovnávat nPlatná právní úprava soudci zakazuje mít některé typy „předsudků“ Soudce a předsudek n§ 80 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích: n(2) V zájmu záruk nezávislosti a nestrannosti výkonu soudcovské funkce soudce zejména na) je povinen prosazovat a obhajovat nezávislost soudnictví a jeho dobrou pověst, n nb) je povinen chovat se tak, aby nezavdal příčinu ke snížení důvěry v soudnictví a důstojnosti soudcovské funkce, n nc) je povinen odmítnout jakýkoliv zásah, nátlak, vliv, přání nebo žádost, jejichž důsledkem by mohlo být ohrožení nezávislosti soudnictví, n nd) se nesmí při výkonu své funkce nechat ovlivnit zájmy politických stran, veřejným míněním a sdělovacími prostředky, n ne) musí vystupovat nezaujatě a ke stranám nebo účastníkům řízení přistupovat bez ekonomických, sociálních, rasových, etnických, sexuálních, náboženských nebo jiných předsudků, n nf) dbá svým chováním o to, aby jeho nestrannost nebyla důvodně zpochybňována. n Právně-hermeneutické kategorie nHermeneutický kruh (spirála) nkruhová struktura duchovního porozumění dějinným skutečnostem, tedy i právního rozumění / metoda porozumění nod celku k části a od části k celku (kruh) nHroch: „teze o dialektické totožnosti poznávajícího s poznávaným, interpretujícího s interpretovaným na podkladě procesu, v němž opětovně postupujeme od části k celku, od celku k části, abychom mohli najít cestu ke stanovení jednotného smyslu interpretovaného textu.“ nČasový a kvalitativní faktor – tzv. hermeneutická spirála nTranscendentní model právního myšlení nnormativní text - předporozumění jeho smyslu nprávní norma (normy) - systém práva nSkutkové zjištění – skutkový stav nprávní norma - skutkový stav n n Právní sylogismus jako hermeneutický kruh n2. polovina 20. století: nModel hermeneutického kruhu rezonuje v metodologickém právním myšlení (K. Engisch, J. Esser, Fikentscher, F. Müller atd.) nRekonstrukce schématu právního sylogismu nHorní premisa (normativní věta) nDolní premisa (skutková věta) nZávěr (právní následek) nHledání (nalézání) horní premisy – rekonstrukce právního pravidla nPohyb sem a tam mezi dolní a horní premisou Vztah hermeneutických struktur a právní argumentace nKaždá dílčí premisa (skutková, právní) je výkladovou větou (skutkovou, právní) nVýkladové věty jsou prostředkem i výsledkem výkladu nSchémata právního porozumění jsou skryta v argumentačních řetězcích nHermeneutická spirála je podstatou jak jednotlivých argumentů, tak i celého právního porozumění případu. Kritika hermeneutiky nFilosofické směry kritické k hermeneutice: nPostmoderna (J. F. Lyotard, J. Derrida) nDiskursivní teorie (J. Habermas, R. Alexy) nNormativní institucionalismus (O. Weinberger, N. MacCormick) nHermeneutika je vnímána zároveň jako základní věda o výkladu, ve své nové podobě pak alternativní směr nUvedené teorie hermeneutiku v určitých ohledech překonávají (důraz na argumentační a pragmatický charakter porozumění) Děkuji za pozornost.