EKOPOLITIKA
Ilona Jančářová
Program přednášek a seminářů
(každá lekce: 1 hodina přednáška + 1 hodina seminář)
1. Ekologická politika, pojem, obsah, cíle. Výchozí stanoviska a pojmy. Ochrana životního
prostředí v politice EU. (1.3.2021)
2. Subjekty ekopolitiky. Účast veřejnosti při ochraně a tvorbě životního prostředí. Veřejnost a
Aarhuská úmluva. (8.3.2021)
3. Obnovitelné a neobnovitelné zdroje. Energetická politika ČR se zaměřením na výrobu
elektřiny. (15.3.2021)
4. Globální problémy životního prostředí I. (Ztenčování ozonové vrstvy,deforestace,
desertifikace, globální oteplování) (22.3.2021)
5. Globální problémy životního prostředí II. (Snižování biologické rozmanitosti, ekonomický
rozvoj a ochrana životního prostředí, růst lidské populace) (29.3.2021)
6. Základní strategie k omezení znečišťování životního prostředí bez intervence státu a se
státní intervencí. Prostředky ke kontrole a omezení znečišťování I (12.4.2021)
7. Prostředky ke kontrole a omezení znečišťování II.(19.4.2021)
8. Automobilová doprava jako zdroj ohrožení životního prostředí (26.4.2021)
9. Odpadové hospodářství, komunální odpad. (3.5.2021)
10. Zvíře jako předmět ochrany. Aktuální problémy zachování biodiversity. Metody regulace.
(10.5.2021)
11. Ochrana životního prostředí a zdraví člověka. Ekologicky šetrný přístup k životnímu
prostředí. Ekologické zemědělství. Ekologicky šetrné výrobky a potraviny. (17.5.2021)
12. Aktuální otázky v ochraně životního prostředí. (24.5.2021)
ZÁKLADNÍ POSTOJE K
ŽIVOTNÍMU PROSTŘEDÍ
čistý technocentrismus
utilitarismus
umírněný technocentrismus
Antropocentrismus
konzervacionismus
Biocentrismus
ZÁKLADNÍ POJMY
Ekologie – vědní obor zabývající se
studiem vztahů mezi živým organismem a
jeho domovským prostředím a mezi
organismy v určitém
prostředí.
Ernst Haeckel 1866
ZÁKLADNÍ POJMY
Životní prostředí – definice:
• Statická
• Dynamická
• Systémová
- vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů
včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje;
jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny,
půda, organismy, ekosystémy a energie (ZOŽP § 2)
ZÁKLADNÍ POJMY
Složky životního prostředí:
• Ovzduší
• Voda
• Půda
• Flóra a fauna
• Elektromagnetické záření
• Předměty uměle vytvořené člověkem
ZÁKLADNÍ POJMY
Biosféra: - troposféra (nižší vrstva atmosféry)
- hydrosféra (oceány)
- litosféra (pevnina do 3 km pod
povrchem Země)
(Vernadsky)
Ekosystém – funkční soustava živých a neživých složek
životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou
látek, tokem energie a předáváním informací a které se
vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a času.
ZÁKLADNÍ POJMY
Přírodní zdroje:
• přírodní zdroje v užším smyslu
• přírodní procesy
Přírodní zásoby
ZÁKLADNÍ POJMY
Přírodní zdroje:
• obnovitelné
• neobnovitelné
Princip maximálně udržitelného výnosu
- nutnost respektovat maximální množství, které může být
ze zdroje odebráno v určitém časovém období, aniž by
to mělo za následek ztenčení populace daného druhu.
ZÁKLADNÍ POJMY
Politika:
• program, koncepce
• soupeření o moc
• boj o rozdělování národního důchodu
Ekopolitika – soubor akcí reagujících na
sociálně ekologické problémy
EKOPOLITIKA
Vznik ekopolitiky - hledisko:
a) Celosvětové (konference
o životním prostředí
člověka - Stockholm
1972)
b) Vnitrostátní (po revoluci
v listopadu 1989)
EKOPOLITIKA
Cyklus ekopolitiky:
1. Existence a objevení ekologického
problému
2. Společenské uznání problému, podpora
3. Formulace cílů a strategií
4. Realizace
5. Revize – ukončení cyklu
EKOPOLITIKA
Obsah:
• Zřízení potřebných orgánů a institucí
• Přijetí principů
• Formulace cílů
• Volba vhodných nástrojů
• Zakotvení institucionální struktury a
nástrojů do právního řádu
• Kontrola realizace cílů
EKOPOLITIKA
Ekopolitika:
• Rezortní
• Všestranná
REZORTNÍ EKOPOLITIKA
• součást tradiční činnosti vlády, resp.
jednotlivých ministerstev
• zaměřuje se na krátkodobější cíle a
konkrétní dílčí problémy
• omezena úzkým vymezením kompetencí,
s čímž kontrastuje mnohostranně
propojená podstata ekologických
problémů
VŠESTRANNÁ EKOPOLITIKA
Všestranná ekopolitika formuluje cíle a postupy zaměřené
na odstraňování příčin nepříznivých účinků. Je zaměřena
na cíle dlouhodobého charakteru:
• zvyšovat účinnost využívání přírodních zdrojů
(zvyšováním množství výrobků na jednotku vstupu)
• investovat do obnovování přírodních zdrojů
• investovat do schopnosti přírody absorbovat odpady a
odpadní látky
• investovat do veřejných statků a služeb
• budování právního systému
• informovanost, osvěta, vzdělání.
EKOPOLITIKA
Nástroje ekologické politiky:
• Morálka
• Právo
• Ekonomické nástroje
• Formy organizace
• Plánování, prognózování
• Výchova, vzdělání, osvěta
• Věda
• Informace
Státní politika životního
prostředí ČR (SPŽP)
• Státní politika životního prostředí ČR (SPŽP) představuje
dlouhodobý národní strategický dokument na vrcholové
úrovni, který formuluje cíle v oblasti ochrany životního
prostředí v ČR. Zároveň stanovuje strategické
směřování do roku 2030 s výhledem do roku 2050, a
zastřešuje problematiku životního prostředí v celém
rozsahu.
• V roce 1995 byla schválena první Státní politika životního
prostředí.
• Aktuální SPŽP 2020–2030 nahrazuje předchozí SPŽP
2012–2020 a představuje již 6. dokument podporující
zlepšení stavu životního prostředí v ČR.
7. EAP – Všeobecný akční program Unie pro
životní prostředí na období do roku 2020
Program určuje devět prioritních cílů:
1. chránit, zachovávat a rozvíjet přírodní bohatství Unie;
2. přeměnit Unii v zelené a konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství účinně
využívající zdroje;
3. chránit občany Unie před environmentálními tlaky a riziky ovlivňujícími jejich zdraví
a dobré životní podmínky;
4. maximalizovat přínos právních předpisů Unie v oblasti životního prostředí
zlepšením jejich provádění;
5. prohloubit znalosti o životním prostředí a zlepšit faktickou základnu pro politiku v
oblasti životního prostředí;
6. zajistit investice pro politiku v oblasti životního prostředí a klimatu a zohlednit
náklady činností společnosti na ochranu životního prostředí;
7. zlepšit začlenění problematiky životního prostředí do ostatních oblastí politiky a
zajistit soudržnost při vytváření nových politik;
8. posílit udržitelnost měst Unie;
9. zvýšit efektivnost Unie při řešení mezinárodních problémů v oblasti životního
prostředí a klimatu.
8. EAP – Všeobecný akční program Unie
pro životní prostředí na období od 2020
EK předložila návrh 8 AP (2020/0300 (COD)) 14.10.2020
• 6 prioritních oblastí:
– dosažení redukčních cílů skleníkových plynů a klimatické neutrality do
roku 2050
– zvyšování adaptační kapacity, zvyšování odolnosti a snižování
zranitelnosti vůči změnám klimatu
– přibližování k regenerativnímu růstovému modelu (zvyšování účinnosti
využívání přírodních zdrojů o polovinu), akcelerace k přechodu
cirkulární ekonomiky
– naplňování ambice „zero pollution“
– ochrana, zachování a obnovení biodiverzity a dalších přírodních zdrojů
– snižování environmentálních a klimatických tlaků ve vztahu k výrobě a
spotřebě (zvláště oblasti energetiky, průmyslového rozvoje, výstavby,
mobility a potravního systému
Politika ochrany životního prostředí v EU -vývoj
• 1973
– vznik sekce Evropské komise na ochranu životního prostředí
– 1. akční program ochrany životního prostředí
• 1977
– 2. akční program ochrany životního prostředí
• 1980
– Evropský soudní dvůr potvrdil možnost přijímat evropské závazné normy o ochraně
životního prostředí v rámci regulace vnitřního trhu
• 1981
– v rámci Evropské komise zřízeno samostatné generální ředitelství pro životní prostředí
• 1982
– 3. akční program ochrany životního prostředí
• 1987
– Jednotný evropský akt
• samostatná politika ochrany životního prostředí součástí primárního práva
– 4. akční program ochrany životního prostředí
Politika ochrany životního prostředí v EU - vývoj
• 1993
– Maastrichtská smlouva novelizuje ustanovení o politice životního
prostředí
– 5. akční program ochrany životního prostředí
• 1998
– Amsterodamská smlouva zavádí požadavek integrace ochrany
životního prostředí do vymezování a provádění všech politik EU (čl. 6
SES) a princip trvale udržitelného rozvoje (čl. 2)
– Zahájení Cardiffského procesu „Strategy for Integrating Environment
into EU Policies“
• 2001
– První strategie EU pro udržitelný rozvoj
• 2002
– 6. akční program pro životní prostředí (2002–2012)
• 2006
– Obnovená Strategie udržitelného rozvoje (pro rozšířenou EU)
Politika ochrany životního prostředí v EU - vývoj
• 2009 Lisabonská smlouva
- Ochrana životního prostředí v rámci sdílených politik (hlava XX
SFEU)
- Zpřesnění a doplnění cílů (ochrana ŽP a UR) do zakládajících
smluv
- Zakotvení boje proti změně klimatu
- Nová hlava XXI (energetika) – cíle EU
- Podpora energ. účinnosti a úspor
- Rozvoj nových a obnovitelných zdrojů
PRIMÁRNÍ PRAMENY PRÁVA EU
Smlouva o fungování EU - čl. 191(1)
(HLAVA XX ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ)
1. Politika Unie v oblasti životního prostředí přispívá ke
sledování následujících cílů:
- zachování, ochrana a zlepšování kvality životního prostředí,
- ochrana lidského zdraví,
- uvážlivé a racionální využívání přírodních zdrojů,
- podpora opatření na mezinárodní úrovni určených k řešení
regionálních a celosvětových problémů životního prostředí,
a zejména boj proti změně klimatu.
PRIMÁRNÍ PRAMENY PRÁVA EU
Smlouva o fungování EU - čl. 191(2)
(HLAVA XX ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ)
2. Politika Unie v oblasti životního prostředí je
zaměřena na vysokou úroveň ochrany, přičemž
přihlíží k rozdílné situaci v jednotlivých regionech
Unie. Je založena na zásadách obezřetnosti a
prevence, odvracení ohrožení životního prostředí
především u zdroje a na zásadě "znečišťovatel
platí".
PRAMENY PRÁVA EU
Sekundární právo:
• Nařízení – závazná, přímo použitelná
• Směrnice – nutnost transpozice
• Rozhodnutí - závazné pro toho, komu
je určeno
• Doporučení, stanoviska - nezávazná
PRAMENY PRÁVA EU
• Mezinárodní úmluvy, které EU ratifikovala,
zavazují EU i členské státy; předpisy EU,
které by jim odporovaly, jsou nezákonné
• Judikatura SD – interpretace práva EU
– závazný výklad
PRÁVO EU
Prosazování unijního práva
- vnitrostátní vůči FO, PO
- proti státu (nedostatečná implementace
nebo prosazování)
New Commission strategy: infringement
proceedings only for policy priorities
The Commission has clarified its new strategy to
only open infringement proceedings where they
align with its policy priorities. Ludwig Kramer notes
that the strategy departs from the Commission’s
obligation to ensure the application of EU, enshrined
in Article 17 of the Treaty on the European Union.
• ANALYSIS / 18 October 2017
Následky strategie ….
• Zvyšování rozdílů v aplikaci pravidel na ochranu
životního prostředí mezi členskými zeměmi EU.
• EU se stává rukojmím velkých ekonomických zájmů a
odvrací se od integrace v ochraně životního prostředí –
oslabení spolupráce s NGOs .
• Využívání EU jako nástroje velkého byznysu nemusí být
v zájmu všech, avšak současná environmentální politika
EU – téměř žádná nová regulace, špatné monitorování
aplikace existujících pravidel – postupně k tomu vede.
Instituce EU
• Generální ředitelství Evropské komise pro životní prostředí
(Directorate-General Environment)
– zavádí a definuje novou legislativu v oblasti životního prostředí a zajišťuje, aby
schválená opatření byla skutečně zaváděna do praxe v členských státech
– reprezentuje EU na mezinárodním poli, propaguje akce zaměřené na globální a
přeshraniční problémy životního prostředí, pracuje na začlenění aspektů životního
prostředí do ostatních oblastí politiky, podporuje zapojení veřejnosti do řešení
problémů životního prostředí
• Síť Evropské unie pro zavádění a prosazování práva životního
prostředí - IMPEL
– zajištění efektivnějšího přejímání a uvádění zákonů o životním prostředí do
praktického používání v členských státech
– by capacity buiding, awareness raising, sharing good practices, providing guidance
and tools, enforcement cooperation and giving feed back to lawmakers and regulators
on the practicability and enforceability of environmental legislation
• Evropská agentura životního prostředí – EEA
– poskytovat včasné a věrohodné informace o životním prostředí politickým činitelům i
veřejnosti
– napomáhat rozvoji a prosazování kvalitní politiky ochrany životního prostředí v
Evropské unii a ostatních členských státech EEA