1      MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ČESKÉ REPUBLIKY  Politika ochrany klimatu v ČR          2  Obsah  1.  Úvod do problematiky a provázanost s relevantními dokumenty ................................ 5  1.1  Úvod do problematiky.................................................................................................. 5  1.2  Přístup  k  problematice  změny  klimatu  a  provázanost  s relevantními  strategickými dokumenty ............................................................................................ 7  2.  Změna klimatu .......................................................................................................... 10  2.1  Současné vědecké poznatky ...................................................................................... 10  2.2  Vývoj změny klimatu v ČR .......................................................................................... 13  3.  Cíle a priority ČR v oblasti snižování emisí skleníkových plynů .................................. 16  4.  Projekce emisí skleníkových plynů do roku 2030 s výhledem do roku 2050 ............... 19  4.1  Historický vývoj a projekce emisí skleníkových plynů v ČR ........................................ 19  4.1.1.  Inventarizace emisí skleníkových plynů .............................................................. 19  4.1.2.  Projekce emisí skleníkových plynů do roku 2030 ............................................... 21  4.1.3.  Uhlíková kalkulačka a výhled do roku 2050 ........................................................ 26  5.  Politiky a opatření ..................................................................................................... 30  5.1  Politiky a opatření vedoucí ke snížení emisí napříč sektory (průřezová opatření) .... 30  5.1.1.  Obchodování  s  emisními  povolenkami  (EU  ETS)  a legislativa  v  oblasti  zachycování a ukládání oxidu uhličitého (CCS) ................................................... 30  5.1.2.  Integrovaná prevence (IPPC) .............................................................................. 32  5.1.3.  Politiky a opatření ............................................................................................... 35  5.2  Průmysl ....................................................................................................................... 37  5.2.1.  Politiky a opatření EU .......................................................................................... 37  5.2.2.  Politiky a opatření ČR .......................................................................................... 38  5.2.3.  Politiky a opatření ............................................................................................... 40  5.3  Energetika .................................................................................................................. 40  5.3.1.  Energetika – výroba elektřiny a tepla ................................................................. 40  5.3.2.  Politiky a opatření EU .......................................................................................... 41  5.3.3.  Politiky a opatření ČR .......................................................................................... 42  5.3.4.  Politiky a opatření ............................................................................................... 45  5.4  Konečná spotřeba energie ......................................................................................... 46  5.4.1.  Politiky a opatření EU .......................................................................................... 47  3  5.4.2.  Politiky a opatření ČR .......................................................................................... 49  5.4.3.  Politiky a opatření ............................................................................................... 54  5.5  Doprava ...................................................................................................................... 55  5.5.1.  Politiky a opatření EU .......................................................................................... 56  5.5.2.  Politiky a opatření ČR .......................................................................................... 58  5.5.3.  Přínosy a náklady na snížení emisí skleníkových plynů ...................................... 60  5.5.4.  Politiky a opatření ............................................................................................... 61  5.6  Zemědělství a lesnictví ............................................................................................... 62  5.6.1.  Politiky a opatření EU .......................................................................................... 63  5.6.2.  Politiky a opatření ČR .......................................................................................... 64  5.6.3.  Přínosy a náklady na snížení emisí skleníkových plynů ...................................... 67  5.6.4.  Politiky a opatření ............................................................................................... 67  5.7  Odpady ....................................................................................................................... 69  5.7.1.  Politiky a opatření EU .......................................................................................... 69  5.7.2.  Politiky a legislativa ČR ........................................................................................ 71  5.7.3.  Přínosy a náklady na snížení emisí skleníkových plynů ...................................... 75  5.7.4.  Politiky a opatření ............................................................................................... 75  5.8  Výzkum a vývoj, dobrovolné nástroje, výchova, osvěta a vzdělávání ....................... 76  5.8.1.  Věda, výzkum a inovace v EU .............................................................................. 76  5.8.2.  Věda, výzkum a inovace v ČR .............................................................................. 76  5.8.3.  Dobrovolné nástroje, výchova, osvěta a vzdělávání ........................................... 79  5.8.4.  Přínosy a náklady ................................................................................................ 81  5.8.5.  Politiky a opatření ............................................................................................... 82  6.  Ekonomické souvislosti snižování emisí skleníkových plynů ...................................... 84  6.1  Politiky a opatření EU ................................................................................................. 84  6.2  Politiky a opatření ČR ................................................................................................. 85  6.3  Financování ochrany klimatu v rozvojových státech ................................................. 89  6.4  Politiky a opatření ...................................................................................................... 92  7.  Implementace, monitoring a vyhodnocení opatření a nástrojů ................................. 94  7.1  Reportingové povinnosti ČR ....................................................................................... 94  4  7.1.1.  Příprava  národních  plánů  pro  klimatickou  a energetickou  politiku  v  rámci  Energetické unie .................................................................................................. 96  7.1.2.  Aktualizace a vyhodnocení Politiky ochrany klimatu v ČR .................................. 96  7.2  Politiky a opatření ...................................................................................................... 97  8.  Souhrnný přehled politik a opatření .......................................................................... 98  9.  Seznam zkratek ........................................................................................................ 107  10.  Příloha I.: Popis principů CO2 kalkulátoru ................................................................. 112        5  Úvod do problematiky a provázanost 1. s relevantními dokumenty Úvod do problematiky 1.1 Změna klimatu vždy patřila mezi hlavní faktory vývoje lidské společnosti. V posledních letech  dochází ke zrychlování a zesilování těchto změn, které většina odborníků přičítá činnostem  člověka, a při kterých se do atmosféry uvolňují skleníkové plyny. Hlavní hnací silou těchto  globálních  změn  je  nárůst  emisí  skleníkových  plynů  především  z  energetiky,  průmyslu  a dopravy.  K  nárůstu  emisí  však  dochází  ve  všech  odvětvích  s  výjimkou  emisí  a  propadů  z využívání krajiny, změn ve využívání krajiny a lesnictví. Obdobná shoda panuje i ohledně  negativních  dopadů  změny  klimatu  a  potřeby  celosvětové  včasné  reakce.1   V praxi  to  znamená  přijetí  takové  politiky  ochrany  klimatu,  která  kombinací  účinných  opatření  na  zmírnění a přizpůsobení se změně klimatu umožní omezení negativních dopadů a podpoří  udržitelný rozvoj společnosti.  Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (dále jen Rámcová úmluva nebo UNFCCC) jako první  na mezinárodní úrovni požadovala stabilizaci koncentrací skleníkových plynů v atmosféře na  úroveň poskytující čas pro adaptaci ekosystémů a lidské společnosti. Navzdory jejímu přijetí  v roce 1992 a následnému stanovení cílů pro ekonomicky vyspělé státy v Kjótském protokolu  produkce emisí skleníkových plynů a jejich koncentrace v atmosféře stále roste. V prosinci  2015 byla v Paříži přijata nová dohoda (Paris Agreement), která zahrnuje široký okruh států  a počítá se tak se závazky pro vyspělé i rozvojové země. Nová dohoda vstoupila v platnost 4.  listopadu 2016 a od roku 2020 se předpokládá zahájení její implementace. Dohoda se kromě  zásad  pro  opatření  na  snižování  emisí  skleníkových  plynů  (mitigace)  zaměřuje  také  na  přizpůsobování se negativním dopadům změny klimatu (adaptace), financování klimatických  opatření  v  rozvojových  zemích,  uplatňování  technologií,  budování  kapacit  v rozvojových  zemích  atd.  Jedním  z  hlavních  cílů  Pařížské  dohody  je  udržení  nárůstu  průměrné  globální  teploty alespoň pod hranicí 2 °C v porovnání s obdobím před průmyslovou revolucí s cílem  výrazně  snížit  rizika  a  dopady  změny  klimatu.  Podle  údajů  organizace  NASA  v  roce  2015  překročila koncentrace skleníkových plynů v ovzduší hranici 400 ppm2  tj. 400 částic CO2ekv.  v milionu  částic  vzduchu,  přičemž  za  relativně  bezpečnou  je  podle  vědeckých  poznatků  považována  úroveň  450  ppm3   (přibližně  odpovídá  oteplení  o 2 °C).  Bez  zásadní  změny  přístupu států, firem a jednotlivců a bez nových opatření a politik je možné očekávat nárůst  průměrné globální teploty v rozmezí 3,7–4,8 °C do konce tohoto století4 .                                                           1  5. hodnotící zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC)  2  http://climate.nasa.gov/vital‐signs/carbon‐dioxide/#co2%29  3  Koncentrace CO2ekv. před průmyslovou revolucí byla 250 ppm.  4  5. hodnotící zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC)  6  Evropská  unie  dlouhodobě  podporuje  snižování  emisí  skleníkových  plynů  prostřednictvím  aktivní  politiky  ochrany  klimatu.  Nové  nízkouhlíkové  nebo  bezuhlíkové  technologie  a investice  do  energetických  úspor  představují  rostoucí  sektor  ekonomiky,  nová  pracovní  místa a v neposlední řadě také postupné odstraňování závislosti na importu fosilních paliv.  Stejné směřování sleduje například strategie „Evropa 2020 pro zaměstnanost a inteligentní  a udržitelný  růst  podporující  začlenění“,  která  do  roku  2020  požaduje  snížení  emisí  skleníkových  plynů  o  20  %  v porovnání  s rokem  1990,  čímž  navazuje  na  cíle  stanovené  v tzv. klimaticko‐energetickém  balíčku  přijatém  Evropskou  radou  v prosinci  2008.  Pokračování v nastaveném trendu ve střednědobém horizontu má zajistit nový Rámec pro  klima  a energetiku  do  roku  2030  (dále  jen  Rámec  2030),  přijatý  na  úrovni  Evropské  rady  v roce  2014  a  závazně  stanovující  minimálně  40%  snížení  emisí  skleníkových  plynů  ve  srovnání  s úrovní  z roku  1990.  Dlouhodobý  cíl  politiky  ochrany  klimatu  EU  je  obsažen  v „Plánu  přechodu  na  konkurenceschopné  nízkouhlíkové  hospodářství  do  roku  2050“  představený Evropskou komisí (dále také Komise), který předpokládá snížení celkových emisí  skleníkových plynů EU o 80‐95 % do roku 2050 v porovnání s rokem 1990. Na globální úrovni  byl  závazek  udržet  nárůst  průměrné  globální  teploty  alespoň  pod  hranicí  2  °C  potvrzen  přijetím Agendy udržitelného rozvoje do r. 2030 (Cíle udržitelného rozvoje).  Česká republika jako členský stát Evropské unie je plně zapojena do společného evropského  úsilí ve snižování emisí skleníkových plynů i do distribuce závazků mezi jednotlivé členské  státy  Unie.  Od  roku  2005  jsou  velcí  emitenti  skleníkových  plynů  zařazeni  do  evropského  systému  obchodování  s emisemi  skleníkových  plynů  (tzv.  EU  ETS)  s lineárně  se  snižujícím  absolutním limitem pro vypouštěné emise (ve 2020 pokles o 21 % oproti referenčnímu roku  2005).  ČR  má  též  stanoven  emisní  závazek  pro  sektory  mimo  systém  EU  ETS  (maximální  nárůst emisí o 9 % k referenčnímu roku 2005). Pro rok 2030 je Česká republika vázána cílem  EU pro snižování emisí skleníkových plynů z Rámce 2030 ve výši nejméně 40 % v porovnání s  rokem  1990.  Tento  cíl  se  skládá  z  dosažení  43%  emisní  úspory  v systému  EU  ETS  a  30%  úspory mimo systému EU ETS, avšak zde individuální cíle pro ČR a ostatní členské státy ještě  nebyly schváleny.      7  Přístup k problematice změny klimatu a 1.2 provázanost s relevantními strategickými dokumenty Přístup  České  republiky  k  problematice  změny  klimatu  lze  rozdělit  na  politiku,  jejímž  předmětem je redukce antropogenních emisí skleníkových plynů (tzv. mitigace) a na politiku  přizpůsobení  se  negativním  dopadům  změny  klimatu  (tzv.  adaptace).  Základní  strategický  dokument  ochrany  klimatu  České  republiky  představoval  Národní  program  na  zmírnění  dopadů  změny  klimatu  v  České  republice  (dále  jen  Národní  program)  z roku  2004,  který  identifikoval  vlivy  probíhající  změny  klimatu  na  jednotlivé  sektory  národního  hospodářství  a stanovil  cíle  a  strategii  státu  vedoucí  ke  snižování  emisí  skleníkových  plynů  pomocí  specifických  mitigačních  opatření.  V  rámci  vyhodnocení  Národního  programu  vláda  ČR  ve  svém  usnesení  z  roku  2008  uložila  připravit  dlouhodobou  strategii  snižování  emisí  skleníkových  plynů.  Tuto  strategii  představuje  Politika  ochrany  klimatu  v ČR,  která  se  zaměřuje na definování politik a opatření pro období let 2017 až 2030 s výhledem do roku  2050.  V roce 2010 byl přijat Strategický rámec udržitelného rozvoje České republiky, který určuje  dlouhodobé cíle pro tři základní oblasti rozvoje moderní společnosti – ekonomickou, sociální  a environmentální. Jeho úlohou je vytyčit směr pro přípravu strategických plánů, koncepcí  a programů  (např.  sektorových  politik  či  akčních  programů)  a  být  tak  východiskem  pro  strategické  rozhodování  v  rámci  jednotlivých  resortů  i  pro  meziresortní  spolupráci  a spolupráci se zájmovými skupinami. Proto i současné a budoucí redukční závazky ČR, které  mají  významné  dopady  do  ekonomického  a  sociálního  pilíře,  musí  být  reálně  dosažitelné  a provázané s cíli a předpoklady souvisejících sektorových politik. Na tento Strategický rámec  navazuje  Státní  politika  životního  prostředí  ČR  pro  období  2012‐2020,  ve  které  je  problematika  ochrany  klimatu,  z hlediska  snižování  emisí  skleníkových  plynů  a  rovněž  adaptace na negativní dopady změny klimatu, jednou z hlavních priorit.  Dále byla v říjnu 2015 schválena Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR  (dále jen Adaptační strategie ČR). Dokument kromě zhodnocení pravděpodobných dopadů  změny klimatu v jednotlivých klíčových oblastech5  obsahuje návrhy konkrétních adaptačních  opatření,  shrnuje  platné  právní  předpisy  a  návrhy  jejich  změn  a  uvádí  přehled  stávajících  a perspektivních ekonomických nástrojů. V rámci všech sektorů je řešena také provázanost  s mitigačními  opatřeními,  přičemž  největší  přesahy  jsou  viditelné  v lesním  hospodářství  a zemědělství. V lednu 2017 byl schválen navazující Národní akční plán adaptace na změnu                                                          5 Lesní hospodářství, zemědělství, vodní režim v krajině a vodní hospodářství, urbanizovaná krajina, biodiverzita  a ekosystémové služby, zdraví a hygiena, cestovní ruch, doprava, průmysl a energetika, mimořádné události  a ochrana obyvatelstva a životního prostředí.  8  klimatu, který již obsahuje konkrétní opatření k realizaci, včetně odpovědnosti jednotlivých  resortů a termínů plnění navržených úkolů.   I přes více jak třetinový pokles emisí skleníkových plynů od roku 1990 ČR nadále patří mezi  státy s nejvyšší produkcí skleníkových plynů na obyvatele. Konkrétně v roce 2014 s hodnotou  11,6  t  CO2ekv./obyv.,  což  byla  čtvrtá  nejvyšší  hodnota  v EU‐28,  výrazně  převýšila  celoevropský  průměr  8,5  t  CO2ekv./obyv.6   Nadále  nepříznivá  zůstává  i  hodnota  emisní  náročnosti ekonomiky ČR, která je stále téměř dvojnásobná oproti průměru zemí EU‐28, což  je dáno především strukturou energetického mixu ČR a rovněž vysokým podílem energeticky  náročného průmyslu na tvorbě HPH. Měrné emise skleníkových plynů ČR však v následujících  letech  budou  podle  aktuálních  předpokladů  i  nadále  klesat  a  přibližovat  se  tak  průměru  členských zemí EU. V širším mezinárodním srovnání, pouze se započtením emisí CO2, dosáhla  ČR v roce 2013 průměru zemí OECD ve výši 9,6 t CO2/obyv. Měrné emise v Indii, Číně a USA  činily ve stejném roce 1,5, 6,6, respektive 16,2 t CO2/obyv.  Přispět k požadovaným změnám by měla právě tato Politika ochrany klimatu v ČR (dále jen  Politika), která se primárně soustředí na analýzu a návrh možností dostatečné a nákladově  efektivní redukce emisí skleníkových plynů v podmínkách ČR. Ekonomická struktura řadí ČR  mezi  přední  průmyslové  země  Evropy  –  v  ČR  má  zpracovatelský  průmysl  podíl  na  HPH  přibližně  25  %7 ,  zatímco  průměr  EU  tvoří  15  %,  což  implikuje  potřebu  zajistit  dostatek  stabilních dodávek energie a zároveň udržet konkurenceschopnost českého průmyslu. Tento  fakt se odráží na energetickém mixu ČR, přičemž cca 50 % hrubé výroby elektřiny pochází  z uhelných zdrojů. Tato situace sice na jedné straně vytváří tlak na domácí emitenty zapojené  do systému EU ETS, současně však krátkodobě, a to i vzhledem ke stáří jednotlivých zdrojů,  nabízí relativně vysoký potenciál pro postupné snižování emisí skleníkových plynů. Proto je  vhodné konkrétní mitigační politiky a opatření orientovat ve značné míře na sektory výroby  a spotřeby energie, průmyslu a dopravy, které se na celkové bilanci emisí skleníkových plynů  ČR podílejí nejvíce.   Explicitní povinnost zformulovat strategii nízkouhlíkového rozvoje, tj. Politiky, pak obsahuje  nařízení  Evropského  parlamentu  a  Rady  č.  525/20138   o  mechanismu  monitorování  a vykazování emisí, které od členských států vyžaduje i následný pravidelný reporting o jejím  uplatňování. Spolu s Adaptační strategií ČR povede Politika k posílení ochrany klimatu v ČR,  k účinnější  integraci  opatření  na  snižování  emisí  do  jednotlivých  sektorových  politik  a k zajištění  plnění  závazků  plynoucích  jak  z členství  ČR  v EU,  tak  z  dalších  mezinárodních  dohod, které ČR ratifikovala pod Rámcovou úmluvou.                                                          6  Zpráva Evropské komise Climate Action Progress Report 2015.  7   V  rámci  celého  průmyslu  je  to  cca 32  %,  včetně  stavebnictví  je  to  pak  38  %.  Uvedené  údaje  vycházejí  ze  statistiky ČSÚ za rok 2013.  8   Viz  nařízení  Evropského  parlamentu  a  Rady  (EU)  č.  525/2013  ze  dne  21.  května  2013  o  mechanismu  monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů a podávání dalších informací na úrovni členských států  a Unie vztahujících se ke změně klimatu a o zrušení rozhodnutí č. 280/2004/ES.  9  Na národní  úrovni Politika zohledňuje a doplňuje související koncepční dokumenty. Mimo  jiné  například  Státní  politiku  životního  prostředí,  která  se  v  horizontu  roku  2020  jako  na  jednu  ze  svých  priorit  zaměřuje  na  realizaci  efektivních  opatření  ke  snižování  emisí  skleníkových plynů a omezování negativních dopadů změny klimatu na území ČR. Ve vztahu  k produkci emisí je nezbytné zmínit vazbu na Státní energetickou koncepci (2015) definující  strategické  cíle  sektoru  energetiky  ČR  do  roku  2040,  a  Dopravní  politiku  ČR  pro  období 2014‐2020 s výhledem  do  roku  2050,  která  by  měla  vytvářet  podmínky  pro  rozvoj  čistší dopravy a kvalitní dopravní infrastruktury při minimalizaci dopadů na životní prostředí  a emise skleníkových plynů. Řadu opatření, která mohou pozitivně ovlivnit další pokles emisí  v ČR, obsahují i Národní program snižování emisí ČR nebo Národní akční plán čisté mobility  schválené vládou v roce 2015. Nezbytnou charakteristikou Politiky je dostatečná pružnost,  která  umožní  efektivně  a pravidelně  reflektovat  případné  aktualizace  ostatních  klíčových  sektorových strategií (např. zemědělství, lesnictví, biodiverzita aj.).        10  Změna klimatu 2. Změna klimatu je v současnosti jedním z nejzávažnějších a nejvíce diskutovaných globálních  ekologických  problémů.  Negativní  dopady  změny  klimatu  významně  ovlivňují  také  socio‐ekonomickou  sféru,  která  se  do  značné  míry  podílí  na  příčině  změny  klimatu ‐ zesilování skleníkového efektu atmosféry nadměrným zvyšováním antropogenních  emisí skleníkových plynů. Skleníkový efekt představuje přirozený jev, bez jehož působení by  průměrná teplota na Zemi byla asi o třicet stupňů nižší. Základní princip skleníkového efektu  spočívá  v  tom,  že  skleníkové  plyny  k  zemskému  povrchu  propouští  krátkovlnné  sluneční  záření,  kdežto  dlouhovlnné  tepelné  záření  Země  dokáží  absorbovat  a  zpětně  vyzářit,  díky  čemuž  je  ohřívána  spodní  vrstva  atmosféry  a  zemský  povrch.  V  důsledku  zvyšování  koncentrace skleníkových plynů v atmosféře tedy Země zachytí více energie a postupně se  ohřívá. Základními antropogenními skleníkovými plyny jsou oxid uhličitý (CO2), metan (CH4),  oxid  dusný  (N2O),  částečně  a  zcela  fluorované  uhlovodíky  (HFC,  PFC),  fluorid  sírový  (SF6)  a fluorid dusitý (NF3). Každý ze skleníkových plynů má na základě tzv. potenciálu globálního  ohřevu  (GWP)  jinou  schopnost  klima  ovlivňovat,  a  pro  možnosti  srovnání  se  tedy  obsah  skleníkových plynů uvádí v hodnotě CO2 ekvivalentní (CO2ekv.).  Současné vědecké poznatky 2.1 Míra  vlivu  člověka  na  změnu  klimatu  je  stále  upřesňována  a  současné  vědecké  poznatky  s velkou mírou jistoty připisují lidské činnosti nadpoloviční podíl na změnách klimatického  systému Země. Změnou klimatu je ohroženo fungování jak přírodních společenství včetně  krajinných složek, tak samozřejmě i společenství lidské. Pochopit a předpovědět její vývoj  a dopady  je  vzhledem  ke  komplikovaným  zpětným  vazbám  v  celém  klimatickém  systému  značně obtížné. Pro tento účel jsou vyvíjeny složité předpovědní klimatické modely, které se  zaměřují na prognózu různých scénářů budoucího vývoje změny klimatu.   Nejvýznamnější  mezinárodní  vědecké  fórum  specializující  se  na  otázku  změny  klimatu  představuje  Mezivládní  panel  pro  změnu  klimatu  (Intergovernmental  Panel  on  Climate  Change,  dále  jen  IPCC).  V   rámci  IPCC  vědci  z  celého  světa  posuzují  dostupné  odborné  poznatky  o fyzikální  podstatě  změny  klimatu  a  odhadují  její  environmentální  a socio‐ekonomické důsledky. Výsledkem jejich práce jsou pravidelné hodnotící zprávy, které  informují o pozorovaných příčinách a dopadech změny klimatu a předpokládaných změnách  v nejbližších  desetiletích.  Zatím  poslední,  Pátá  hodnotící  zpráva  z roku  2014,  přinesla  následující klíčové závěry:  ● změna klimatu již probíhá (90% pravděpodobnost) a činnost člověka se na ní podílí  z více než 50 %;  ● každé  z  posledních  tří  desetiletí  bylo  v  blízkosti  zemského  povrchu  teplejší  než  kterékoliv předchozí desetiletí od roku 1850 a průměrná kombinovaná teplota souše  a oceánu vzrostla mezi roky o 1880‐2012 o téměř 0,85°C;   11  ● zhruba 78 % celkového nárůstu emisí skleníkových plynů mezi roky 1970‐2010  činí  emise CO2 ze spalování fosilních paliv a z průmyslových procesů;   ● emise rostou především kvůli ekonomickému a populačnímu růstu;  ● bez  přijetí  nových  opatření  ke  snižování  emisí  skleníkových  plynů  se  předpokládá  nárůst průměrné globální teploty do roku 2100 o 3,7 až 4,8 °C oproti předindustriální  úrovni;  ● nárůst  emisí  skleníkových  plynů  mezi  lety  2000  a  2010  přímo  pochází  z  dodávek  energie (47 %), z průmyslu (30 %), z dopravy (11 %) a sektoru budov (3 %);   ● udržení  nárůstu  globální  průměrné  teploty  pod  hranicí  2  °C  do  konce  století  (odpovídá  úrovni  koncentrace  CO2ekv.  v  atmosféře  okolo  450  ppm)  vyžaduje  významná  snížení  antropogenních  emisí  skleníkových  plynů  kolem  poloviny  století,  a to rozsáhlou změnou energetických systémů a využití půdy;  ● odhady  celkových  ekonomických  nákladů  na  snižování  emisí  skleníkových  plynů  výrazně kolísají a závisí na typu a předpokladech použitého modelu stejně jako na  specifikaci scénářů, a to včetně popisu technologií a načasování.   Obr. 1:   Mapa pozorovaných změn teploty povrchu od roku 1901 do roku 2012. Oblasti s nízkým pokrytím dat  jsou bílé. Gridové boxy, u nichž je trend významný na 10% úrovni, jsou označeny symbolem +.  Zdroj: AR5 IPCC  12  Obr. 2: Multimodelové simulované časové řady CMIP5 od roku 1950 do roku 2100 pro změnu roční průměrné  globální teploty vzduchu při povrchu vzhledem k průměru za období let 1986‐2005.  Zdroj: AR5 IPCC    Obr. 3: Trajektorie globálních emisí skleníkových plynů (GtCO2ekv./rok) ve výchozím a mitigačním scénáři pro  různé dlouhodobé koncentrace.    Zdroj: AR5 IPCC      13  Vývoj změny klimatu v ČR 2.2 Podnebí  České  republiky  spadá  do  atlanticko‐kontinentální  oblasti  mírného  klimatického  pásma  severní  polokoule.  Průměrná  roční  teplota  kolísá  v  závislosti  na  geografických  faktorech od 1,1 po 9,7 °C.   Obr. 4: Roční chod průměrné teploty vzduchu v České republice v obdobích 1961 – 1990 a 1991 – 2010  Zdroj: ČHMÚ  Roční  teplotní  průběh  vzduchu  má  tvar  jednoduché  vlny  s  minimem  v  lednu  a  maximem  v červenci  (obr.  4).  Z  porovnání  teplotních  trendů  v  letech  1961  –  1990  a  1991  –2010  vyplývá, že průměrná roční teplota mezi těmito dvěma obdobími se zvýšila o 0,8 °C. Nejvyšší  nárůst teploty nastal v srpnu, jediný pokles byl zaznamenán v prosinci. V posledních dvou  desetiletích lze pozorovat také mírný nárůst ročních srážkových úhrnů.   Tab.  1:  Změny  průměrných  teplot  (°C)  a  srážkových  úhrnů  (podíly  úhrnů)  mezi  obdobími  1961‐1990  a 1991‐2010    I  II  III  IV  V VI VII VIII IX X  XI  XII rok Teplota  [°C]  1,1  0,7  0,5  1,2  1,4  1,3  1,6  1,7  0,3  0,0  0,2  ‐0,3  0,8  Srážky  [podíl]  1,03  1,02  1,31  0,87  0,94  0,97  1,19  1,02  1,14  1,09  1,03  1,04  1,05  Srážky   [%]  +3  +2  +31  ‐13  ‐6  ‐3  +19  +2  +14  +9  +3  +4  +5  Zdroj: ČHMÚ  14  Pro odhad  vývoje klimatu v ČR v nejbližších desetiletích byly využity výstupy regionálního  klimatického  modelu  ALADIN‐CLIMATE/CZ  se  simulací  pro  období  1961–2100,  včetně  korekce chyb mezi simulovanými a skutečně naměřenými hodnotami v  referenčním období  1961‐1990.   Odhad krátkodobého vývoje klimatu v ČR (2010–2039)  V  krátkodobém  časovém  horizontu  (k  roku  2030)  se  průměrná  roční  teplota  vzduchu  na  území ČR podle modelu ALADIN‐CLIMATE/CZ zvýší cca o 1 °C v porovnání s průměrem let  1961‐1990 (tab. 2) a patrné je systematické zvýšení teplot (obr. 5).  Tab.  2:  Změny  průměrné  sezónní  teploty  a  srážek  v  krátkodobém  horizontu  (k  roku  2030)  v  porovnání  s  referenčním  obdobím  1961–1990  podle  simulace  regionálního  klimatického  modelu  ALADIN‐ CLIMATE/CZ pro scénář A1B     jaro  léto podzim zima  rok Teplota [°C]  1,2  1,1 1,2 1,1  1,1 Srážky [podíly úhrnů]  1,1  1,03 1,07 0,91  1,03 Srážky [%]  10  3 7 ‐9 3  Zdroj: ČHMÚ    Obr. 5: Průměrná teplota vzduchu na území ČR za období 1961‐1990 (vlevo) a odhad průměrné roční teploty  vzduchu za období 2010‐2039 (vpravo)      Zdroj: ČHMÚ    Simulace  dále  naznačují,  že  se  změnou  teploty  se  změní  i  některé  související  teplotní  charakteristiky.  V  letním  období  tak  lze  očekávat  mírný  nárůst  četnosti  výskytu  letních  a tropických dní či tropických nocí, v zimě naopak nižší četnost výskytu mrazových, ledových  i arktických dní.  U  změn  úhrnů  srážek  je  situace  složitější.  Na  většině  území  je  v  zimě  simulován  pokles  budoucích srážek (v závislosti na konkrétní lokalitě do 20 %) a na jaře jejich zvýšení (od 2 do  cca 16 %). Naproti tomu v létě a zejména na podzim se situace na různých částech území ČR  15  liší (např. pro západní Čechy je v létě predikováno zvýšení o 10%, zatímco obecně převládá  pokles srážek). Zároveň je patrná poměrně výrazná prostorová proměnlivost změn a je tudíž  možné,  že  případný  klimatický  signál  může  být  v  tomto  blízkém  období  překryt  projevy  přirozených (meziročních) fluktuací srážkových úhrnů.  Podrobnější  informace  o  dalším  vývoji  klimatu  v ČR,  Evropě  i  ve  světě  uvádí  Strategie  přizpůsobení  se  změně  klimatu  v podmínkách  ČR  (2015)9 ,  případně  6.  Národní  sdělení  ČR  k UNFCCC (2014)10 .                                                              9  http://www.mzp.cz/cz/zmena_klimatu_adaptacni_strategie  10  http://www.mzp.cz/cz/oficialni_dokumenty_o_zmene_klimatu  16  Cíle a priority ČR v oblasti snižování emisí 3. skleníkových plynů Politika  ochrany  klimatu  v  ČR  představuje  koncepci  vlády  ČR,  která  určuje  základní  a indikativní cíle ČR v oblasti ochrany klimatu v horizontu do roku 2050 a představuje tak  dlouhodobou  strategii  nízkouhlíkového  rozvoje  ČR.  Současně  Politika  stanovuje  strategii  vedoucí  k nákladově  efektivnímu  dosažení  zvolených  cílů.  Politika  je  navržena  jako  proaktivní, a proto v dotčených oblastech tj. zejména energetiky, konečné spotřeby energie,  průmyslu,  dopravy,  zemědělství  a  lesnictví,  nakládání  s odpady,  vědy  a  výzkumu  a dobrovolných  nástrojů,  definuje  konkrétní  opatření  a  nástroje  pro  postupné  snižování  emisí skleníkových plynů s ohledem na ekonomicky využitelný potenciál.  Účelem Politiky je navrhnout efektivní a účinná opatření, včetně jejich příspěvku ke snižování  emisí skleníkových plynů do roku 2030 a popsat trajektorie, které by směřovaly k přechodu  na  nízkouhlíkovou  ekonomiku  do  roku  2050.  Politika  nenahrazuje  jiné  sektorové  národní  politiky a strategie, ale vhodně je doplňuje a rozvíjí. Cílovým stavem by mělo být přirozené  zahrnutí kritérií ochrany klimatu, tj. mitigace a adaptace na negativní dopady změny klimatu  do  všech  národních  a  regionálních  strategií  a  rozhodovacích  procesů,  zejména  v oblasti  financování investic.  Hlavní cíle Politiky ochrany klimatu v ČR Hlavním  cílem  Politiky  je  stanovit  vhodný  mix  nákladově  efektivních  opatření  a  nástrojů  v klíčových  sektorech,  které  povedou  k  dosažení  cílů  ČR  v  oblasti  snižování  emisí  skleníkových plynů následovně:  ➢ snížit emise ČR do roku 2020 alespoň o 32 Mt CO2ekv. v porovnání s rokem 2005;  ➢ snížit emise ČR do roku 2030 alespoň o 44 Mt CO2ekv. v porovnání s rokem 2005    Dlouhodobé indikativní cíle Politiky ochrany klimatu v ČR    ➢ směřovat k indikativní úrovni 70 Mt CO2ekv. vypouštěných emisí v roce 2040;  ➢ směřovat k indikativní úrovni 39 Mt CO2ekv. vypouštěných emisí v roce 2050.     Vzhledem k časovým nárokům na přípravu a realizaci jednotlivých opatření a nástrojů a na  dobu odezvy je nutné pojímat Politiku a její nastavení v dlouhodobém časovém horizontu,  s předpokladem pravidelného vyhodnocování a aktualizace, které budou probíhat každých 5,  respektive 7 let. Nastavení časového horizontu Politiky respektuje tři základní úrovně potřeb  a požadavků  v oblasti  ochrany  klimatu,  tj.  na  národní  úrovni  a  v  kontextu  evropské  a mezinárodní politiky.   17  Primárně je třeba na úrovni ČR zohlednit existující závazky Evropské unie, které určují, že se  mají snížit emise skleníkových plynů o 20 % do roku 2020 a alespoň o 40 % do roku 2030  oproti  základnímu  roku  1990.  Tyto  cíle  byly  přijaty  na  úrovni  Evropské  rady  jako  součást  klimaticko‐energetického balíčku z roku 2009, resp. klimaticko‐energetického rámce z roku  2014  společně  s cíli  pro  obnovitelné  zdroje  energie  a  energetické  úspory.  Současně  tak  představují  redukční  příspěvky  Evropské  unie  (a  tedy  i  ČR)  v  rámci  mezinárodního  úsilí  v oblasti  snižování  emisí  skleníkových  plynů  pod  Rámcovou  úmluvou.  Naplňování  cílů  snižování  emisí  pro  roky  2020  a  2030  je  dále  implementováno  prostřednictvím  evropské  legislativy  pro  emise  zahrnuté  do  systému  EU  ETS  a  pro  sektory  mimo  systém  EU  ETS.  V delším  časovém  horizontu  EU  plánuje  dosáhnout  přechodu  na  tzv. nízkouhlíkovou  ekonomiku,  což  odpovídá  cíli  snížení  emisí  skleníkových  plynů  o 80 – 95 % do roku  2050  oproti  stavu  v  roce  1990,  kdy  je  však  očekáván  obdobný  příspěvek  od  všech  ekonomicky  vyspělých zemí a adekvátní zapojení všech ostatních světových emitentů.   Cíl redukce emisí pro rok 2020 předpokládá snížit emise v absolutním vyjádření o přibližně  32 Mt11   CO2ekv.  v porovnání  se 146  Mt  CO2ekv.  v  roce  200512 .  Tento  cíl  odpovídá  nejaktuálnější  projekci  emisí  skleníkových  plynů  a  předpokládanému  vývoji  ekonomiky  do  roku 2020. Požadovaný alespoň 40% redukční cíl pro rok 203013  předpokládá na úrovni EU  snížení  emisí  o  43  %  v sektorech  systému  EU  ETS,  respektive  o  30  %  v sektorech  mimo  systém EU ETS oproti roku 2005. Avšak rozdělení 30% cíle mezi jednotlivé členské státy, kdy  hlavním  kritériem  zůstává  výše  HDP/obyvatele,  je  stále  předmětem jednání  a  nový  návrh  příslušné legislativy byl předložen Evropskou komisí v polovině roku 2016. Za předpokladu,  že  specifický  cíl  pro  ČR  bude  schválen  na  úrovni  13%  redukce  vůči  roku  2005,  měla  by  dosáhnout  maximální  úroveň  celkových  vypuštěných  emisí  v roce  2030  přibližně  102,3 Mt CO2ekv., což představuje téměř 48 % redukci oproti základnímu roku 1990. V rámci  první  aktualizace  Politiky  se  předpokládá  revize  cíle  snižování  emisí  do  roku  2030  v návaznosti na přijetí příslušné legislativy EU.  Lineární trajektorie pro časový úsek 2030 – 2050 je pak navržena s ohledem na uvažovanou  maximální úroveň emisí ČR v roce 2050 odpovídající alespoň 80% poklesu emisí oproti roku  1990  (viz  obr.  č.  6).  Tomu  odpovídá  maximální  indikativní  úroveň  emisí  39,1  Mt  CO2ekv.  v absolutním vyjádření. Tato hodnota může být v budoucnu ještě revidována na základě další  debaty, a to zejména o cílech a přijímané legislativě na úrovni EU.   Aktuálně nejnovější publikovaná emisní bilance dokumentuje, že ČR se podařilo mezi roky  1990  až  2014  snížit  emise  skleníkových  plynů  o více  než 36,7  %.  Stávající emisní  projekce  ukazují, že cíle pro roky 2020, respektive 2030, lze v podmínkách ČR realizovat primárně na  základě  stávajících,  popř. dodatečných  opatření  v jednotlivých  sektorech.  Nicméně  pro                                                          11  Mt CO2ekv. ‐ milion tun emisního ekvivalentu oxidu uhličitého  12  Bez započítání sektoru LULUCF – využívání krajiny, změny ve využívání krajiny a lesnictví    18  případné plnění dlouhodobějších indikativních cílů po roce 2030 bude nutné nejen přijmout  nová  strukturální  opatření,  ale  také  včas  a  optimálně  využít  všech  dostupných  nástrojů  vedoucích  k využití  ekonomického  potenciálu  jednotlivých  nízkouhlíkových  technologií  v  jednotlivých sektorech.   Obr. 6: Ilustrativní trajektorie snižování emisí (v mil. tun CO2ekv.) skleníkových plynů do roku 2050  Zdroj: MŽP      19  Projekce emisí skleníkových plynů do roku 2030 4. s výhledem do roku 2050 Historický vývoj a projekce emisí skleníkových 4.1 plynů v ČR Inventarizace emisí skleníkových plynů 4.1.1. Inventarizace  emisí  skleníkových  plynů  pro  účely  Rámcové  úmluvy  OSN  o  změně  klimatu  sleduje  emitované  emise  a  propady  oxidu  uhličitého  (CO2),  metanu  (CH4),  oxidu  dusného  (N2O),  částečně  a zcela  fluorovaných  uhlovodíků  (HFCs,  PFCs)  a  fluoridu  sírového  (SF6).  Celkový vliv emisí těchto plynů je možno vyjádřit ekvivalentním množstvím oxidu uhličitého  (CO2ekv.)  při  zohlednění  hodnot  potenciálů  globálního  ohřevu  (GWP)  pro  časový  horizont  100  let.  Inventarizace  emisí  skleníkových  plynů  je  prováděna  v  souladu  se  standardní  metodikou  Mezivládního  panelu  pro  změny  klimatu.  Podrobný  popis  metodiky,  použitých  emisních faktorů a aktivitních dat je obsažen v Národní inventarizační zprávě (NIR), která je  každoročně aktualizována a reportována Sekretariátu UNFCCC a Evropské komisi.  Celkové agregované emise skleníkových plynů v ČR dlouhodobě klesají a v roce 2014 byly  (bez zahrnutí emisí ze sektoru LULUCF) o 36,7 % nižší než v roce 1990 (tzv. základní rok), ke  kterému  se  vztahují  závazky  ČR  v rámci  Kjótského  protokolu.  Ve  stejném  období  emise  skleníkových plynů zemí EU‐28 poklesly o více jak 19 %.  Nejvýznamnějším skleníkovým plynem v emisní bilanci ČR je oxid uhličitý, který v roce 2014  odpovídal za více než 82 % celkových emisí skleníkových plynů. Následují metan s téměř 11%  podílem a oxid dusný s podílem téměř 5 %. Fluorované plyny se podílí na celkových emisích  méně než 2 %. Mezi roky 1990 – 2014 poklesly emise oxidu uhličitého o více než 35 %, emise  metanu o více než 27 % a oxidu dusného o více než 43 %, zatímco emise fluorovaných plynů  vzrostly ve stejném období 35krát.   Dominantní  emisní  kategorií14   je  sektor  Spalovacích  procesů,  který  zahrnuje,  kromě  energetického průmyslu, veškeré spalování paliv v dopravě, domácnostech i službách. Podíl  tohoto sektoru představoval v roce 2014 více než 82 % celkových emisí skleníkových plynů.  Sektor  Průmyslových  procesů  (včetně  kategorie  Použití  rozpouštědel)  představoval  v roce 2014 více než 11 % a sektor Zemědělství přibližně 6,5 % celkových emisí skleníkových  plynů.  Sektor  odpadů  se  na  celkových  emisích  podílel  více  než  4  %  a  sektor  LULUCF  prostřednictvím propadů pohltil téměř 4 % emisí skleníkových plynů.                                                          14   Členěno  dle  kategorizace  IPCC,  procentní  podíly  jsou  spočítány  z  tabulky  Summary  2  Inventury  emisí  skleníkových plynů za rok 2012 (Submission 2014 v1.4).  20  K nejvýraznějšímu  snížení  emisí  došlo  v období  1990–1994  zejména  v souvislosti  s restrukturalizací  národního  hospodářství,  přechodem  na  tržní  ekonomiku  a  významným  propadem  produkce  v rámci  těžkého  průmyslu.  Od  roku  1998  emise  oscilovaly  přibližně  okolo hodnoty 140 miliónů tun CO2ekv. Od roku 2008 lze opět sledovat sestupný trend, který  souvisel s ekonomickou recesí a zpomalením hospodářského růstu.   Ke snížení emisí skleníkových plynů výrazně přispěl především pokles spalování fosilních paliv  ve  zpracovatelském  průmyslu  a  v energetice,  kde  docházelo  k  posupnému  nahrazování  výroby uhelných elektráren jadernými a obnovitelnými zdroji energie (OZE). I přes celkový  nárůst dochází od roku 2008 rovněž k poklesu emisí skleníkových plynů z dopravy. Emise ze  zemědělství se pak snížily přibližně o polovinu oproti roku 1990.   Emise skleníkových plynů na obyvatele dosáhly v roce 2014 hodnotu 11,6 t CO2ekv./obyv.  a ve  srovnání  s rokem  1990  poklesly  o  31,4  %.  V rámci  EU‐28  byla  tato  hodnota  čtvrtá  nejvyšší  a  výrazně  převyšuje  celoevropský  průměr  8,5  t  CO2ekv.  /obyv.  i  globální  průměr  5 t CO2ekv. na obyvatele. Emisní náročnost ekonomiky ČR se zřetelně snižuje, je však nadále  téměř  dvojnásobná  oproti  průměru  zemí  EU‐28,  což  je  dáno  rovněž  vysokým  podílem  energeticky náročného průmyslu na tvorbě HDP. Měrné emise na jednotku HDP se snížily  v období 1990‐2014 o 63,4 % na 30,1 kg CO2ekv./tis. Kč s.c.r. 2005.  Obr. 7: Struktura emisí skleníkových plynů dle hlavních kategorií zdrojů, bez sektoru LULUCF [%], 201315     Zdroj: ČHMÚ  Průmyslové  podniky  a  energetika  v systému  EU  ETS  představovaly  56  %  celkových  emisí  skleníkových plynů v roce 2005 a do roku 2014 se podíl emisí zahrnutých v tomto systému  snížil  na  53,7  %.  Celkové  emise  českých  podniků  zahrnutých  do  systému  EU  ETS  dosáhly  v roce 2014 66,7 mil t CO2ekv., což představuje snížení o 19 % oproti roku 2005 (viz tab. 3).  K dosažení cíle snížení emisí v systému EU ETS dochází každoročním snižováním celkového  množství emisních povolenek na úrovni EU o 1,74 %. Cílem je pak snížit emise v systému EU                                                          15   Sektor  Energetika  vychází  z definice  IPCC  a  zahrnuje  rovněž  emise  ze  spalovacích  procesů  v dopravě,  domácnostech a službách.  21  ETS o 21 % v porovnání s rokem 2005. V odvětvích nespadajících do systému EU ETS má ČR  závazek nezvýšit své emise o více než 9 % mezi roky 2005 a 2020. Do roku 2012 poklesly  emise  v těchto  odvětvích  přibližně  o  2  %  oproti  úrovni  roku  2005.  Cílem  EU  je  pak  snížit  emise v sektorech mimo systém EU ETS o 10 % oproti 2005.   Tab. 3: Porovnání bezplatné alokace a emisí v EU ETS z pohledu ČR (2005 ‐ 2014)  Rok  Bezplatná alokace  (mil. EUA) Emise   (mil. t CO2ekv.)  2005  96,92 82,45  2006  96,92 83,62  2007  96,92 87,83  2008  85,56 80,40  2009  85,91 73,78  2010  86,08 75,58  2011  86,43 74,19  2012  86,41 69,32  2013  51,15 67,71  2014  46,01 66,69  Zdroj: MŽP  Projekce emisí skleníkových plynů do roku 2030 4.1.2. Emisní projekce do roku 2030, ze které tato Politika vychází, předpokládá ve všech odvětvích  efektivní  uplatnění  a  implementaci  již  přijatých  politik  a  opatření.  Tato  emisní  projekce16   vychází  z předpokládané  spotřeby  fosilních  paliv,  z rostoucího  podílu  obnovitelných  zdrojů  energie  (OZE),  modernizace  energetiky,  průmyslu,  dopravy  a  fondu  budov  v horizontu  do  roku 2030. V oblasti energetiky jsou projekce v souladu s tzv. optimalizovaným scénářem  Státní energetické koncepce, která byla přijata v květnu 2015 usnesením vlády ČR č. 362/15.  V základní  emisní  projekci  do  roku  2020  předpokládáme  meziroční  nárůst  HDP  o 3,3  %  a o 2,4 %   do  roku  2030,  který  respektuje  předpoklad  optimalizovaného  scénáře  SEK  o  průměrném ročním růstu HDP mezi lety 2012 a 2040 17 .  Vývoj  emisí  skleníkových  plynů  ČR  v  souladu  s  projekcí  s  využitím  stávajících  politik  a opatření splňuje redukční cíle do roku 2020.  Scénář se stávajícími opatřeními do roku 2030  přináší  dostatečné  úspory  emisí  skleníkových  plynů,  aby  ČR  splnila  všechny  své  současné  mezinárodní  závazky  v oblasti  ochrany  klimatu.  Emisní  trajektorii  potřebné  k  dosažení  indikativního cíle snížení emisí skleníkových plynů o 80 % do roku 2050 se přibližuje spíše  scénář s dodatečnými opatřeními.   Obrázek  č.  8  představuje  vývoj  emisí  skleníkových  plynů  od  roku  1990  do  roku  2012  ve  struktuře  emisní  inventury  dle  závazné  metodiky  IPCC  a dále  obsahuje  základní  emisní  projekci podle scénáře, který zahrnuje působení všech dosud přijatých opatření. Vliv globální                                                          16  Projekce ENVIROS byla provedena pomocí modelu EFOM‐ENV.  17 Scénář vývoje HDP vychází z predikcí EGÚ Brno, a.s., pro  OTE, a.s. z dubna 2014.  22  ekonomické  krize  (2008‐2009)  byl  pouze  přechodný  a  nemá  vliv  na  dlouhodobý  trend  ekonomického růstu ČR.   Scénář se stávajícími opatřeními předpokládá snížení emisí skleníkových plynů v roce 2020  o 39 % a v roce 2030 o 47 % oproti roku 1990. Ve scénáři s dodatečnými opatřeními dochází  ke snížení emisí skleníkových plynů v roce 2020 o 42 % a v roce 2030 o 49 % oproti roku  1990.    V sektorech zahrnutých do EU ETS dochází mezi roky 2005 a 2020 ke snížení emisí o 28 % ve  scénáři se současnými opatřeními a o 29 % ve scénáři s dodatečnými opatřeními. Do roku  2030 dochází ve srovnání s rokem 2005 ke snížení emisí o 37 % se současnými opatřeními  a  o  38,5 % s dodatečnými opatřeními.     V sektorech mimo systém EU ETS dochází mezi roky 2005 a 2020 ke snížení emisí o 8 % ve  scénáři se současnými opatřeními a o 14,5 % ve scénáři s dodatečnými opatřeními. Do roku  2030 dochází ve srovnání s rokem 2005 ke snížení emisí o 19 % se současnými opatřeními  a o 26 % s dodatečnými opatřeními.     Tato  základní  emisní  projekce  byla  v jednotlivých  částech  Politiky  doplněna  návrhem  dodatečných opatření, která by měla být dále rozpracována a přijata zejména do roku 2020  tak, aby se jejich vliv uplatnil v horizontu let 2020‐30 (obrázek č. 9). Tato dodatečná opatření  mohou vést ke snížení emisí až o cca 5700 Gg CO2ekv. k roku 2030.   23  Obr. 8: Přehled emisí podle kategorií IPCC, 1990‐2012 [Gg CO2ekv.] 18  a jejich projekce se stávajícími opatřeními  pro roky 2015, 2020, 2025 a 2030    Zdroj: Enviros s.r.o. a MŽP (Reporting of Policies and Measures under Regulation (EU) No 525/2013, March 2015)                                                            18  1 Gg je 1000 tun CO2ekv.   24  Obr.  9:  Scénář  snižování  emisí  (Gg  CO2ekv./rok)  s dodatečnými  opatřeními  do  roku  2030  s  vyznačeným  indikativním redukčním cílem do roku 2050    Zdroj: Enviros s.r.o. a MŽP (Reporting of Policies and Measures under Regulation (EU) No 525/2013, March 2015)    Tab. 4: Přehled emisí podle kategorií IPCC, 1990‐2012 [Gg CO2ekv.] a jejich projekce se stávajícími opatřeními  pro roky 2015, 2020, 2025 a 2030  Rok  Energetické  procesy  Průmyslové procesy (včetně  rozpouštědel)  Zemědělství Odpady Celkové emise           bez LULUCF  1990  156748  20368 16233 2673 196022 1995  124730  13785 10332 2908 151755 2000  120218  14086 9095 3058 146457 2005  120666  13493 8385 3297 145841 2010  112584  12572 7965 3612 136733 2012  107090  12551 8058 3767 131466 2015  104999  12831 8761 5191 131782 2020  92933  12344 8911 5370 119558 2025  81674  11815 9107 5420 108016 2030  78493  11411 9373 5385 104662 Zdroj: Enviros s.r.o. a MŽP (Reporting of Policies and Measures under Regulation (EU) No 525/2013, March 2015)  25  Tab. 5: Dlouhodobý scénář emisních redukcí (Gg CO2ekv./rok) s dodatečnými opatřeními do roku 2030  Rok  Energetické  procesy  Průmyslové procesy (včetně  rozpouštědel)  Zemědělství Odpady Celkové emise             bez LULUCF  2012  107090  12551 8058 3767 131466  2015  103941  12831 8742 4582 130096  2020  88341  12344 8605 4740 114030  2025  77363  11814 8453 4782 102412  2030  74376  11411 8405 4748 98940  Zdroj: Enviros s.r.o. a MŽP (Reporting of Policies and Measures under Regulation (EU) No 525/2013, March 2015)  V  rámci  projekce  dochází  k největšímu  snížení  emisí  skleníkových  plynů  v energetice  a  to  především v důsledku klesající závislosti na fosilních palivech a nárůstu podílu obnovitelných  a  nízkoemisních  zdrojů.  Předpokládaný  nárůst  výroby  elektrické  energie  by  měl  být  kompenzován snižováním spotřeby tepla v souvislosti se zvyšováním energetické účinnosti  v domácnostech, službách i průmyslu. Ve strojírenství a stavebnictví bude pokračovat trend  snižování emisí rovněž převážně v souvislosti se změnou palivového mixu.   V sektoru dopravy pokračuje současný klesající trend emisí přibližně do roku 2025 především  v důsledku uplatňování standardů pro nová vozidla a nárůstu využití alternativních pohonů  a paliv.  Po  roce  2025  se  předpokládá  setrvání  emisí  na  přibližně  stejné  úrovni,  pokud  nebudou přijata nová opatření.  V oblasti  průmyslových  procesů  nedochází  k významnější  změně  emisí  oproti  současnosti  a projekce  je  založena  především  na  předpokládaném  vývoji  produkce  a  přidané  hodnoty  v zahrnutých  odvětvích.  Hlavním  producentem  emisí  z průmyslových  procesů  zůstává  i nadále hutnictví a výroba cementu a vápna.  Základní  projekce  v  sektoru  zemědělství  vychází  z prorůstové  strategie  Ministerstva  zemědělství a předpokládá nárůst emisí skleníkových plynů o téměř 12 % mezi roky 2012  a 2030.  Hlavní  dodatečná  opatření  lze  shrnout  pod  rámec  Společné  zemědělské  politiky,  zejména dodržování zásad správné zemědělské praxe, nebo Programu rozvoje venkova na  období  2014–2020,  včetně  zavádění  agroenvironmetálně‐klimatických  opatření.  Se zahrnutím  dodatečných  opatření  projekce  předpokládá  stabilizaci  výše  emisí  ze  zemědělství přibližně na úrovni roku 2012.  V  sektoru  LULUCF  předpokládají  projekce  snižování  propadů  přibližně  do  roku  2020,  kde  významnou roli hraje především věkové složení lesních porostů. Po roce 2020 by se měly  propady opět zvyšovat. Scénář s dodatečnými opatřeními předpokládá především rychlejší  přechod k přirozené druhové skladbě lesů. Z hlediska zvýšení propadů je rozdíl pouze malý,  ale opatření přispívá významně ke zvýšení stability a tedy i ukládání uhlíku.  Výše  emisí  v  sektoru  odpadů  se  mění  i  při  zavádění  nových  mitigačních  opatření  pouze  pomalu. Příčinou je množství odpadu, které se v současné době vyváží na skládky a které  26  bude ovlivňovat množství emisí v příštích desetiletích. Scénář s dodatečnými opatřeními se  liší především v množství a složení odpadů ukládaných na skládky a efektivitě jímání metanu  ze  skládek.  Spalování  odpadů  je  zahrnuto  v  sektoru  energetiky.  Narůstá  podíl  kategorie  anaerobní  digesce  pro  výrobu  bioplynu,  kde  scénář  s  dodatečnými  opatřeními  počítá  s efektivnějším předcházením úniku metanu do ovzduší.  Hlavním  opatřením  ke  snižování  emisí  f‐plynů  je  nařízení  (EU)  č.  517/2014,  které  povede  k náhradě látek s vysokým potenciálem globálního ohřevu v domácích spotřebičích a dalších  zařízeních za látky příznivější z hlediska ochrany klimatu. Toto opatření by mělo vést k velmi  výraznému  snížení  emisí  po  uplynutí  životnosti  současných  zařízení  obsahujících  f‐plyny.  Dodatečná opatření v oblasti f‐plynů projekce nepředpokládá.  Uhlíková kalkulačka a výhled do roku 2050 4.1.3. K  tomu,  aby  do  roku  2050  došlo  k  postupnému  snížení  emisí  skleníkových  plynů  o  80  %  vzhledem  k  referenčnímu  roku  1990  v  souladu  s  indikativním  cílem  stanoveným  Politikou  a v souladu  s  Plánem  přechodu  na  konkurenceschopné  nízkouhlíkové  hospodářství  EU  do  roku  2050,  by  muselo  dojít  v  období  2020‐2030  a  dále  k  zásadním  strukturálním  a technologickým  změnám  ve  všech  sektorech  národního  hospodářství,  a  to  včetně  změn  v návycích, chování a uvažování společnosti.  V horizontu roku 2050 již lze pouze velmi obtížně předjímat podobu konkrétních opatření  a níže  uvedené  scénáře  možného  vývoje  proto  vycházejí  především  z různých  voleb  na  základě  v současnosti  známých  technologií  a  jejich  využitelného  potenciálu  k dosažení  redukčního  cíle  do  roku  2050.  Scénáře  byly  sestaveny  na  základě  uhlíkové  kalkulačky19   přizpůsobené a zkalibrované pro podmínky České republiky20 . Jedná se o interaktivní nástroj,  který  zobrazuje  dopady  různých  strategií  a  scénářů  redukce  emisí  CO2  na  energetickou  bilanci, náklady, emise a bezpečnost a diverzitu zdrojů.   S ohledem  na  okrajové  podmínky  bylo  definováno  8  různých  scénářů,  které  je  možné  rozčlenit  do  tří  kategorií  ‐  scénáře  rozvoje  energetického  hospodářství  bez  ohledu  na  klimatické změny (referenční scénář A), scénáře nesplňující cíl dosažení 80% snížení emisí  mezi  roky  1990‐2050  (scénáře  označené  B)  a  scénáře  cíl  splňující  (scénáře  označené  C).  Uvedené  scénáře  jsou  zamýšleny  jako  ilustrativní  a  mají  za  cíl  především  ukázat,  že  cíle  k roku 2050 nelze dosáhnout bez kombinace celé řady různých opatření, zejména v oblasti  výroby i spotřeby energie.  Následující  obrázek  ukazuje  předpokládanou  úroveň  snížení  emisí  v rámci  jednotlivých  scénářů v roce 2050 oproti roku 1990.                                                          19  http://2050‐calculator‐tool.decc.gov.uk/  20  http://co2.enviros.cz  27  Obr. 10: Úspora emisí skleníkových plynů mezi roky 1990 a 2050 Úroveň emisí v jednotlivých scénářích v roce  2050 oproti roku 1990                Zdroj: Enviros s.r.o.   Obr. 11: Produkce emisí CO2 v jednotlivých kategoriích                Zdroj: Enviros s.r.o.   28  Ve výše uvedeném grafu jsou započítány emise CO2 v jednotlivých kategoriích. Proti nim jsou  odečteny  emise  z  biomasy  ve  sloupci  „Příspěvek    OZE”,  neboť  biomasu  považujeme  za  emisně neutrální.  Níže  je  uvedena  stručná  charakteristika  jednotlivých  scénářů  do  roku  2050.  Výchozí  předpoklady jednotlivých scénářů jsou následující:  (A) Referenční scénář  Scénář  můžeme  nazvat  „business  as  usual“.  Nevěnuje  žádnou  pozornost  klimatickým  změnám a slouží ke srovnání s ostatními scénáři.   (B) Scénáře nesplňující cíl 80% snížení emisí do roku 2050  (B1) Scénář Extrapolace SEK  Scénář se v maximální míře podobá optimalizovanému scénáři Státní energetické koncepce,  který  byl  zpracován  Ministerstvem  průmyslu  a  obchodu.  Státní  energetická  koncepce  je  zpracována  do  roku  2040.  Hodnoty  pro  období  2040‐2050  pro  účely  scénáře  SEK  byly  lineárně extrapolovány.  (B2) Jaderný scénář  Jaderný  scénář  předpokládá  prodloužení  životnosti  jaderné  elektrárny  Dukovany  do  roku  2035  a  výstavbu  tří  nových  bloků  o  výkonu  3x1200  MW.  Zároveň  však  předpokládá  vyšší  rozvoj  OZE  než  je  stanoven  v Národním  akčním  plánu  pro  energii  z obnovitelných  zdrojů  (aktualizace  2012).  Relativně  vysoké  využití  obnovitelných  zdrojů  společně  s  úspornými  opatřeními v domácnostech, službách a v průmyslu jsou podmínkou splnění 80% cíle snížení  emisí.  (B3) Zelený scénář  Zelený  scénář  je  definován  vysokým  rozvojem  OZE  až  do  úrovně  technického  potenciálu  (větrné elektrárny 5800 MW podle studie „Analýza větrné energetiky v ČR“ zadané Komorou  OZE,  fotovoltaické  panely  9000  MW  podle  studie  „Potenciál  solární  energetiky  v  ČR“  zpracované společností ENACO, produkce biomasy 233 PJ podle Akčního plánu pro biomasu  a rozvoj geotermálních elektráren až do výkonu 1000 MW podle analýzy Centra pro výzkum  energetického využití litosféry). S výstavbou nových ani prodloužením životnosti stávajících  jaderných elektráren se neuvažuje. Limity těžby hnědého uhlí budou prolomeny na Bílině.  Výkon  ekonomiky  definovaný  hrubou  přidanou  hodnotou  (HPH)  se  uvažuje  ve  stejném  trendu jako v období 2009 – 2012. Ve všech sektorech národního hospodářství scénář počítá  s nejvyššími  dosaženými  úsporami  energie,  které  jsou  velice  ambiciózní  (pokles  spotřeby  energie o 50 % v domácnostech, o 30 % ve službách, o 40 % v průmyslu a o 60 % v dopravě).   (B4) Scénář hospodářské recese  Scénář simuluje energetické hospodářství při nízké poptávce po palivech a energii v důsledku  hospodářské  recese  (snížení  tvorby  hrubé  přidané  hodnoty  o  30  %  v  období  2010‐2050),  29  která postihne všechny sektory včetně dopravy. Přepravní a dopravní výkony zůstanou na  stejné výši roku 2010. Investice do úsporných budou v průmyslu a službách velmi omezené.   (C) Scénáře splňující cíl 80% snížení emisí v období 1990 ‐2050  Cíl 80% snížení emisí splňují 3 scénáře ‐ scénář C1 s vysokým dovozem elektřiny a biomasy,  scénář  C2  uvažující  s  masivním  rozvojem  technologie  CCS  a  scénář  C3,  který  předpokládá  rozvoj  OZE  i  jaderné  energetiky.  Všechny  3  scénáře  mají  dva  společné  prvky  nutné  pro  splnění emisního cíle ‐ vysoké úspory energie a změna chování obyvatel.   Scénáře počítají s úsporami energie ve výši 40 % v sektoru domácností, 30 % ve službách,  40 % v průmyslu a 60 % v dopravě. Úspory v domácnostech a v dopravě lze do určité míry  ovlivnit  změnou  chování  obyvatel.  Dosažení  takto  vysokých  úspor  energie  ve  službách  a zejména v průmyslu bude bez strukturálních změn ekonomiky velmi složité.  (C1) Scénář s dovozem elektřiny a biomasy  Scénář se shoduje se zeleným scénářem pouze s tím rozdílem, že je povolen dovoz biomasy  a elektřiny. Dovoz pevné biomasy je limitován 100 PJ a dovoz biopaliv 25 PJ v roce 2050.  Cena za importovanou biomasu je ohodnocena 400 Kč/GJ. Dovoz elektřiny dosahuje maxima  30 TWh v roce 2050. Cena importované MWh je uvažována ve výši 32 EUR. Scénář je pouze  ilustrativní,  proto  neřeší,  jestli  je  technicky  možné  takové  množství  elektřiny  a  biomasy  dovézt a odkud.    (C2) Scénář s rozvojem CCS  Scénář  s rozvojem  technologie  zachycování  a  ukládání  CO2  uvažuje  s instalací  zařízení  na  separaci CO2 na zdrojích o celkovém instalovaném výkonu 5000 MWe (z toho 1666 MWe na  uhelných  a  3334 MWe  na  plynových  zdrojích)  v  roce  2050,  což  bude  znamenat  zachycení  a uložení 35 mil. tun CO2. V ostatních aspektech je scénář identický s referenčním scénářem.  (C3) Scénář s rozvojem OZE, jaderné energetiky a energetických úspor  Scénář  je  kombinací  jaderného  a  zeleného  scénáře,  avšak  není  tak  extrémní  jako  oba  scénáře. Stejně jako optimalizovaný scénář SEK počítá s prodloužením JE Dukovany do roku  2035 a s výstavbou dvou dalších bloků. Využívání obnovitelných zdrojů energie je na úrovni  teoretického potenciálu OZE21  (tedy nižší než v zeleném scénáři). Pro dosažení emisního cíle  bez dovozu elektřiny a biomasy jsou nutné velmi vysoké úspory energie ve všech sektorech.                                                              21   Podle  publikace  OTE  z  prosince  2013  ‐  Očekávaná  dlouhodobá  rovnováha  mezi  nabídkou  a  poptávkou  elektřiny  30  Politiky a opatření 5. Politiky a opatření vedoucí ke snížení emisí napříč 5.1 sektory (průřezová opatření) Opatření,  jejichž  realizace  přispívá  ke  snížení  emisí  skleníkových  plynů  ve  více  sektorech,  představují především Evropský systém obchodování s povolenkami na emise skleníkových  plynů  (EU  ETS)  a  integrovaná  prevence  a  omezování  znečištění  (IPPC).  Jejich  fungování  je  upraveno evropskou legislativou, která je transponována příslušnou zákonnou úpravou do  českého právního řádu.  Obchodování s emisními povolenkami (EU ETS) 5.1.1. a legislativa v oblasti zachycování a ukládání oxidu uhličitého (CCS) Základním  nástrojem  pro  redukci  emisí  skleníkových  plynů  z  průmyslu  a  energetiky  a mezinárodní  letecké  dopravy  je  systém  EU  ETS  definovaný  směrnicí  2003/87/ES,  která  prošla  novelizací  ‐  aktuálně  2009/29/ES,  která  upravuje  obchodování  ve  3.  obchodovacím  období  (2013‐2020).  V  ČR  je  systém  upravený  zákonem  č.  383/2012  Sb.  o  podmínkách  obchodování  s povolenkami  na  emise  skleníkových  plynů.  Stanovuje,  na  jaká  zařízení  se  systém  vztahuje  a jaká  jsou  práva  a  povinnosti  jednotlivých  provozovatelů.  Provozovatelé  monitorují své emise, každoročně je vykazují a vyřazují za ně povolenky. Do systému jsou  zařazena všechna spalovací zařízení se jmenovitým tepelným příkonem přesahujícím 20 MW.  V ČR je to přibližně 330 zařízení, z toho zhruba 200 v sektoru energetiky, ostatní spadají do  kategorie  průmyslové  procesy.  Celkem  se  v  EU  systém  obchodování  vztahuje  na  více  jak  11 000  zařízení  ze  sektorů  energetiky,  výroby  oceli  a  železa,  cementu  a  vápna,  celulózy  a papíru,  sklo‐keramického  průmyslu,  chemického  průmyslu,  rafinérií  a  letecké  přepravy  v 31 státech  a  pokrývá  přibližně  2  miliardy  tun  CO2  ročně.  V  roce  2020  budou  emise  skleníkových plynů ze sektorů zahrnutých do systému EU ETS o 21 % nižší oproti roku 2005  a pro rok 2030 bylo schváleno snížení ve výši 43 %. V Unii pokrývá EU ETS přibližně 40 %  celkových emisí. Slabinou systému EU ETS v uplynulých letech bylo vytvoření strukturálního  přebytku povolenek v systému, což se projevilo v jejich dlouhodobě nízké ceně. Proto byl  implementován  tzv.  backloading,  kdy  900 mil.  povolenek  určených  do  dražby  v  letech  2014‐2016 bylo ze systému dočasně vyňato. Současně došlo k doplnění systému o tzv. tržní  stabilizační  rezervu,  která  by  počínaje  rokem  2019  měla  postupně  stahovat  a  ukládat  přebytečné povolenky z trhu a udržovat stabilní pásmo mezi nabídkou a poptávkou. Další  snížení množství povolenek v systému EU ETS plyne z navazujícího Rámce 2030, kdy má dojít  ke  43%  redukci  emisí  oproti  roku  2005.  Emise  budou  klesat  i  mimo  systém  EU  ETS,  a  to  o 30 %  do  roku  2030  vzhledem  k roku  2005.  Další  emise  vznikající  spalováním  primárních  energetických  zdrojů  by  měly  být  redukovány  podporou  rozvoje  obnovitelných  zdrojů,  31  zvyšováním  energetické  účinnosti  a  v  případě  neexistence  alternativní  technologie  uplatněním technologie CCS, případně technologie zachycování a opětovného využití uhlíku  (CCU).  Podle variabilní alokace bezplatných povolenek lze v současnosti sektory zahrnuté v EU ETS  rozdělit do tří skupin:  ● Výrobci elektřiny – 100% aukce od roku 2013.  ● Sektory  ohrožené  únikem  uhlíku  –  100%  bezplatná  alokace  po  celé  třetí  obchodovací období založená na benchmarkingu.  ● Ostatní – sektory neohrožené únikem uhlíku a výrobci tepla obdrží v roce 2020  pouze  30  %  povolenek  bezplatně.  V  roce  2027  by  pak  neměli  získat  žádné  bezplatné povolenky. Alokace bude opět založena na benchmarkingu.  Množství  bezplatně  přidělených  povolenek  se  počítá  na  základě  rozhodnutí  Komise  2011/278/EU,  kterým  se  stanoví  přechodná  pravidla  harmonizovaného  přidělování  bezplatných povolenek na emise platná v celé Unii podle článku 10a směrnice 2003/87/ES.  Povolenky  jsou  přidělovány  na  základě  tzv.  benchmarků,  které  byly  spočítány  pro  většinu  průmyslových  odvětví  zahrnutých  v  EU  ETS.  Směrnice  hovoří  o  tom,  že  benchmarky  musí  motivovat  k  redukci  emisí  skleníkových  plynů  a  k  využívání  čistých  technologií.  Při  jejich  přípravě má být výchozím bodem průměr z 10 % nejefektivnějších zařízení z daného sektoru,  přičemž se mají zohlednit nejlepší dostupné techniky BAT, náhražky a alternativní procesy.  Naopak by se nemělo přihlížet k odlišnosti technologií a rozlišovat mezi různými druhy paliv.   Samotný  benchmark  je  stanoven  na  základě  emisní  náročnosti  10  %  nejefektivnějších  podniků v celé EU pro příslušný produkt. Povolenky jsou pak přidělovány podle historické  výroby  vynásobené  příslušným  benchmarkem.  V  praxi  to  pak  znamená,  že  většina  ohrožených podniků nedosáhne na 100 % bezplatných povolenek.  Výrobci elektřiny v ČR, včetně samostatně vyčleněných průmyslových energetik, mohou při  splnění daných podmínek využít přechodné výjimky podle článku 10c směrnice a získat část  potřebných povolenek zdarma. Prostředky odpovídající tržní hodnotě bezplatně přidělených  povolenek  musí  být  investovány  do  modernizace  energetické  infrastruktury  a  do  čistých  technologií  podle  Evropskou  komisí  schváleného  Národního  plánu  investic  do  vybavení  a modernizace infrastruktury a do čistých technologií ČR. Celkový objem navržených investic  převyšuje 180 miliard Kč a očekávaný přínos k redukci emisí je odhadován na 14,9 milionu  tun  CO2  ročně.  Aktuálně  předložený  legislativní  návrh  revidující  směrnici  2003/87/ES  o vytvoření  systému  EU  ETS  umožnuje,  v  závislosti  na  rozhodnutí  způsobilého  členského  státu,  opětovné  využití  tohoto  vysoce  motivačního  nástroje  pro  modernizaci  a nízkouhlíkovou transformaci energetického sektoru v období 2021‐2030.  Z  důvodu  administrativní  náročnosti  a  s  tím  spojených  nákladů  na  měření,  verifikaci  a reporting vypuštěných emisí skleníkových plynů systém EU ETS nezahrnuje malé spalovací  zdroje s tepleným příkonem pod 20 MW. Zahrnuty nejsou ani spalovny komunálního odpadu  32  a  zařízení  pro  nakládání  s  nebezpečným  odpadem.  Směrnice  dále  umožňuje  vyjmout  z působnosti  systému  zařízení  pod  35  MW  tepelného  příkonu  nebo  s  produkcí  emisí  pod  25 000  tCO2/rok,  pokud  existuje  na  úrovni  členského  státu  alternativní  opatření  s ekvivalentním účinkem. V roce 2015 toto alternativní opatření již zavedlo 5 členských států.  Řešení  v  podobě  uhlíkové  daně  na  základě  revize  směrnice  2003/96/ES  o  zdanění  energetických produktů zatím nebylo na úrovni Evropské unie prosazeno.  Systém obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů (EU ETS) představuje typ  regulace prostřednictvím trhu, a tudíž ponechává na každém subjektu, jakým způsobem splní  požadavky  legislativy.  Takto  vytvořená  tržní  cena  umožňuje  snížit  emise  s  co  nejnižšími  náklady,  což  potvrzují  i  studie  OECD  a  Světové  banky  zaměřené  na  efektivitu  tržních  mechanismů.  Zejména  kvůli  hospodářské  krizi,  možnosti  využít  emisní  kredity  z  projektů  mimo  EU,  paralelním  politikám  na  podporu  obnovitelných  zdrojů  a  energetické  účinnosti  a klimatickým  výkyvům  (teplé  zimy)  přetrvává  v  systému  strukturální  přebytek  povolenek,  díky kterému se jejich cena dlouhodobě drží na nižší úrovni, než by bylo vhodné z hlediska  motivace k investicím do nízkoemisních technologií. Nicméně emise v EU ETS každým rokem  klesají  a zejména  se  daří  vykazovat  odklon  emisní  bilance  od  hospodářského  vývoje  (tzv. decoupling).  Podmínky  fungování  EU  ETS  se  navíc  mění,  což  bude  mít  vliv  nejen  na  výsledné  snížení  emisí,  ale  také  na  výši  nákladů.  V  současnosti  probíhá  revize  směrnice  EU ETS, která by měla zajistit lepší odolnost systému vůči vnějším faktorům a zlepšit tak jeho  předvídatelnost,  stabilitu,  důvěryhodnost  a  především  přispět  k  postupnému  růstu  ceny  povolenky.  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES o zachycování a geologickém ukládání  oxidu uhličitého (CCS) je implementována prostřednictvím zákona č. 85/2012 Sb. o ukládání  oxidu uhličitého do přírodních horninových struktur. Dle tohoto zákona není ukládání v ČR  do  roku  2020  mimo  výzkumné  účely  povoleno,  nicméně  využití  této  nebo  odvozené  technologie po roce 2020 je nutno dále analyzovat. Integrovaná prevence (IPPC) 5.1.2. Integrovaná prevence a omezování znečištění (IPPC) představuje pokročilý způsob regulace  vybraných  průmyslových  a  zemědělských  činností  ve  vztahu  k  jejich  dopadům  na  životní  prostředí. Podstatu integrovaného přístupu tvoří prevence, tj. snaha předcházet negativnímu  působení  na  životní  prostředí,  a  teprve  pokud  toto  není  možné,  přistupovat  k  opatřením  snižujícím tyto dopady. Integrovaná prevence překonává princip složkového přístupu, který  často vedl jen k přenosu znečištění z jedné složky životního prostředí do druhé a ke strategii  koncových  technologií,  které  odstraňují  vzniklé  znečištění,  nikoliv  k  aplikaci  preventivních  opatření  umožňujících  při  vhodné  volbě  výrobních  postupů  snížit  investiční  náklady  na  koncové technologie, suroviny a energie.  33  Snižování zátěže a tudíž vyššího stupně ochrany životního prostředí je dosahováno použitím  tzv.  nejlepších  dostupných  technik  (BAT),  které  představují  technologie  nejvíce  šetrné  k životnímu prostředí a které jsou aplikovatelné za standardních technických a ekonomických  podmínek.   Definici  BAT  ukotvila  směrnice  Rady  96/61/ES  o  integrované  prevenci  a  omezování  znečištění,  a  to  jako  „nejúčinnější  a  nejpokročilejší  stádium  vývoje  činností  a  jejich  provozních metod, dokládající praktickou vhodnost určité techniky v zásadě jako základu pro  stanovení emisních limitů, jejichž smyslem je předejít vzniku emisí, a pokud to není možné,  alespoň  tyto  emise  omezit  a  zabránit  tak  nepříznivým  dopadům  na  životní  prostředí  jako  celek“. Používáním BAT v provozu zařízení (při výrobní činnosti) směřuje k principu prevence  a k dosažení vysoké úrovně ochrany životního prostředí. Tento koncept v sobě zahrnuje jak  hledisko environmentální (jedná se o nejúčinnější technologie z pohledu ochrany životního  prostředí), tak hledisko ekonomické (dostupná je taková technika, která je v daném odvětví  průmyslové  výroby  finančně  přiměřená  předpokládaným  výnosům  a  v  neposlední  řadě  hledisko technické (jedná se o nejlepší dostupný standard dosažený ve vývoji technologie na  daném úseku průmyslové výroby).  Aktuální  regulaci  pak  představuje  směrnice  Evropského  parlamentu  a Rady  2010/75/EU  o průmyslových emisích (dále jen IED) vytvářející všeobecný rámec pro prevenci a omezování  znečištění ovzduší, vody a půdy a pro předcházení vzniku odpadů z velkých průmyslových  zařízení.  IED  požaduje,  aby  při  povolování  činnosti  těchto  zařízení  byl  zohledněn  jejich  kompletní  environmentální  profil  tak,  aby  nedocházelo  k přesunu  znečištění  z  jednoho  prostředí,  například  ovzduší,  vody  a  země,  do  jiného.  Prioritu  by  mělo  mít  předcházení  znečištění  prostřednictvím  zásahů  prováděných  přímo  u  zdroje  a zajištěním  šetrného  využívání a hospodaření s přírodními zdroji.   Směrnici  Rady  96/61/ES  Česká  republika  implementovala  do  svého  právního  řádu  prostřednictvím  zákon  a  č.  76/2002  Sb.  o  integrované  prevenci  a  omezování  znečištění,  o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (dále jen ZIP) s účinností  od 1. 1. 2003. IED byla do ZIP promítnuta jeho novelou, přičemž podle aktuální definice se  BAT  rozumí  „nejúčinnější  a  nejpokročilejší  stadium  vývoje  technologií  a  způsobů  jejich  provozování, které ukazují praktickou vhodnost určitých technik navržených k předcházení,  a pokud  to  není  možné,  tak  k  omezování  emisí  a  jejich  dopadů  na  životní  prostředí“.  Jednotlivé  termíny  jsou  definovány  následovně:  (i)  „technikou  se  rozumí  jak  použitá  technologie, tak způsob, jakým je zařízení navrženo, vybudováno, provozováno, udržováno  a vyřazováno z provozu“, (ii) „dostupnými technikami, se rozumí techniky vyvinuté v měřítku  umožňujícím  zavedení  v  příslušném  průmyslovém  odvětví  za  ekonomicky  a  technicky  přijatelných podmínek s ohledem na náklady a přínosy, pokud jsou provozovateli zařízení za  rozumných podmínek dostupné bez ohledu na to, zda jsou používány nebo vyráběny v České  republice“ a (iii) nejlepšími technikami se rozumí takové techniky, které jsou „nejúčinnější  z hlediska dosažení vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku“.   34  Takto  pojatá  definice  přitom  poskytuje  určitý  prostor  pro  správní  úvahu  („diskreci“)  příslušných  správních  orgánů  vydávajících  integrované  povolení,  nicméně  tato  diskrece  je  omezená  přezkumem,  kdy  musí  být  zřejmé,  že  správní  orgán  v  rozhodnutí  o  udělení  integrovaného  povolení  nepřekročil  meze  a  hlediska  správního  uvážení,  a  že  zohlednil  hlediska  uvedená  v  ZIP.  Možnost  použít  BAT  vyplývá  z  právní  úpravy  řízení  o  vydání  integrovaného  povolení  a  případně  z  relevantních  ustanovení  tzv.  „složkových“  právních  předpisů. Nicméně ZIP nedovoluje arbitrárně určit aplikaci konkrétní technologie. Ve smyslu  řešené  problematiky  však  zmiňovaný  zákon  umožňuje  úřadům  vycházet  při  stanovení  závazných  podmínek  provozu,  zejména  emisních  limitů,  ze  závěrů  o  BAT  a  tyto  limity  používat.   Příslušným  složkovým  předpisem  pro  oblast  snižování  emisí  je  například  zákon  č. 201/2012 Sb.  o  ochraně  ovzduší.  Povinnost  však  lze  též  vyvodit  ze  základních  právních  principů  ochrany  životního  prostředí,  konkrétně  z  (i)  principu  vysoké  úrovně  ochrany  životního  prostředí  jako  celku,  (ii)  principu  „znečišťovatel  platí“  a  (iii)  principu  prevence  vzniku znečištění, resp. z obecného principu prevence.   Vzhledem k technologickému vývoji požaduje IED, a tudíž i ZIP provést alespoň každých 8 let  přezkum, zda nedošlo ke změně okolností, které mohou vést ke změně závazných podmínek  integrovaného  povolení.  Úřad  také  provede  přezkum  všech  závazných  podmínek  integrovaného povolení, je‐li zveřejněno Evropskou komisí rozhodnutí o závěrech o BAT pro  hlavní činnost zařízení podle přílohy č. 1 k ZIP. Při přezkumu se zohlední všechny nové nebo  aktualizované  závěry  o  BAT  použitelné  pro  dané  zařízení  od  udělení  povolení  nebo  jeho  posledního  přezkumu.  Úřad  na  základě  provedeného  přezkumu  zajistí,  aby  do  4  let  od  zveřejnění  příslušných  závěrů  o  BAT  byly  závazné  podmínky  integrovaného  povolení  v souladu se závěry BAT a aby provozovatel zařízení byl povinen tyto podmínky dodržovat.  V rámci revize referenčních dokumentů o BAT (tzv. BREF), je v současné době dokončena  revize sedmi z nich z celkem 33 a ve finální fázi se nachází i klíčový BREF pro velká spalovací  zařízení  (LCP),  z  čehož  plyne  možnost  aktuálního  zveřejnění  nových  závěrů  o  BAT  či  aktualizace závěrů stávajících.  Ačkoli IED a potažmo ZIP jsou velmi účinným nástrojem pro zavádění moderních, energeticky  úsporných technologií, existuje určitý potenciál pro jeho efektivnější využití. Krajské úřady  jako  příslušné  správní  orgány  mohou  v  rámci  integrovaných  povolení  trvat  na  takovém  použití BAT, které jde nad jejich rámec, zvláště jedná‐li se o provoz v místě s velkou zátěží  životního  prostředí.  Obdobně  je  možné,  při  změnách  podmínek  uvedených  v  patřičných  integrovaných povoleních, požadovat dřívější zavedení emisních limitů spojených s BAT, než  jsou uvedené 4 roky.  Pro  účinnější  implementaci  IPPC  ve  smyslu  urychlení  zavádění  moderních,  emisně  méně  náročných  a  energeticky  úsporných  technologií,  na  základě  principu  dobrovolné  dohody  s provozovateli  a  v  kombinaci  s  vhodnou  ekonomickou  kompenzací,  by  mohla  být  35  podporována aplikace požadavků jdoucí nad rámec závěrů o BAT, především doby zavedení  nových  podmínek  provozu  (např.  limitů  nebo  parametrů)  do  integrovaných  povolení.  Současně se nabízí možnost analýzy potenciálu pro zavádění ustanovení BREF relevantních  pro ochranu klimatu do národní legislativy a programů, a to konkrétní formulací požadavků  směřujících  určitým  způsobem  nad  rámec  závěrů  o  BAT  (včetně  doby  zavedení  podmínek  provozu  /  emisních  limitů  /  technických  parametrů  do  podzákonných  právních  předpisů  příslušné  legislativy  (např.  prováděcí  předpisy  k  zákonu  č.  406/2000  Sb.  o  hospodaření  energií). Tato opatření by mohla přispět k zefektivnění činnosti spojené se zajištěním souladu  regulovaných subjektů s budoucími normami EU (tento soulad by mohla umožnit vyšší míra  způsobilé  státní  podpory),  což  se  teoreticky  může  vhodně  promítnout  i  do  snížení  emisí  skleníkových plynů.  Politiky a opatření 5.1.3. 1A) Zdanění emisí mimo EU ETS (zavedení uhlíkové daně)  Návrh na zdanění emisí v sektorech mimo EU ETS je na úrovni EU i ČR diskutován řadu let.  Přitom  právě  tento  nástroj  může  být  klíčový  pro  naplnění  cílů  v  oblasti  ochrany  klimatu  a ovzduší u lokálních stacionárních i mobilních zdrojů. Dalším přínosem může být vyčlenění  některých malých subjektů z EU ETS a snížení administrativních nákladů těchto subjektů, za  podmínky uplatnění alternativního nástroje regulace. Návrh je rovněž v souladu s cílem SEK  směřujícím  k  narovnání  ekonomických  podmínek  centralizovaných  a  decentralizovaných  zdrojů tepla. Vládou přijatý NPSE hovoří o úkolu připravit návrh příslušné legislativní úpravy.  Konkrétně opatření BA3 NPSE ukládá, že do konce roku 2016 má být připravena analýza k  možnostem  a  dopadům  zohlednění  environmentálních  prvků  v sazbách  spotřebních  daní  v ČR.  Vláda  k této  analýze  přijala  9.  ledna  2017  usnesení,  ve  kterém  ukládá  předložit  aktualizovanou a doplněnou analýzu do 31. prosince 2018.    Gesce a spolugesce: MF, MŽP a MPO   Termín: analýza do 31. 12. 2018  Finanční požadavky: Ne  2A) Efektivní implementace EU ETS po roce 2020  Aktuálně projednávaná revize směrnice 2009/29/EC představuje klíčový proces, který nastaví  fungování systému EU ETS po roce 2020 s ohledem na cíle, které vyplývají z rámce pro klima  a energetiku  do  roku  2030.  ČR  ve  vyjednáváních  na  úrovni  EU  postupuje  podle  vládou  schválené rámcové pozice k této problematice. Pravidla fungování EU ETS po 2020 budou  následně transponována do české legislativy novelou zákona č. 383/2012 Sb. o podmínkách  obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů.  Gesce: MŽP   Termín: do 31. 12. 2020 (transpozice)  Finanční požadavky: Ne  3A) Investiční priority související s EU ETS po 2020  36  V  rámci  EU  ETS  po  roce  2020  budou  existovat  Modernizační  fond  a  Inovační  fond,  které  budou  členským  státům  nabízet  prostředky  pro  modernizaci  energetiky  a  na  podporu  inovativních  projektů  v  energetice  a  průmyslu.  Úkolem  pro  ČR  je  maximalizovat  využití  prostředků z těchto fondů a souběžně zpracovat plán pro efektivní využití výnosů z aukcí  emisních  povolenek  ve čtvrtém  obchodovacím  období  (2021‐2030),  kdy  by  i  nadále100  %  těchto prostředků mělo být směřováno do oblastí souvisejících s klimatickou a energetickou  politikou s ohledem na pozitivní příspěvek k rozvoji ekonomiky a tvorbě pracovních míst. Nad  rámec výše uvedeného je pak třeba analyzovat i možné využití schématu pro modernizaci  energetiky s ohledem na využití bezplatné alokace pro výrobu elektřiny (derogace).  Gesce a spolugesce: MŽP a ostatní resorty v rámci MPS ‐ klima  Termín: do 31. 12. 2018 (analýza)  Finanční požadavky: Ne  4A) Kompenzační schéma nepřímých nákladů EU ETS  Jedním z témat v rámci probíhající revize EU ETS po 2020 je i způsob kompenzace nepřímých  nákladů EU ETS, ke kterému je doposud přistupováno členskými státy různým způsobem. ČR  by s ohledem na výsledek jednání o revizi směrnice měla analyzovat, zda je vhodné nastavit  obdobné schéma i v ČR a pokud ano, jaké by bylo jeho optimální nastavení.     Gesce a spolugesce: MŽP a MPO  Termín: do 31. 12. 2019 (analýza)  Finanční požadavky: v případě zavedení kompenzace ano (bude upřesněno analýzou)  5A) Zákon o snižování závislosti na fosilních palivech  Vláda České republiky vyjádřila ve svém programovém prohlášení vůli připravit zákon, který  sníží závislost ČR na fosilních palivech za podmínky, že tím neutrpí konkurenceschopnost ČR.  MŽP připravilo v roce 2015 Analýzu proveditelnosti této legislativy s tím, že tato analýza byla  projednána vládou, která uložila ministru životního prostředí zpracovat a vládě do 31. března  2017předložit  návrh  zákona  o  snižování  závislosti  na  fosilních  palivech.  MŽP  následně  zpracovalo analýzu dopadů, která i přes některé přínosy nevyloučila možné negativní dopady  na  konkurenceschopnost  ČR.  S výsledky  studie  ministr  životního  prostředí  seznámil  vládu,  která  rozhodne  o  dalším  postupu.  S  ohledem  na  výše  uvedené  bude  tato  problematika  promítnuta do příštího vyhodnocení a aktualizace Politiky.  Gesce: MŽP   Termín: zohlednění v rámci aktualizace POK do roku 2020  Finanční požadavky: Ne  6A) Podpora zavádění chytrých řešení v obcích a městech  Podpora  místních  iniciativ  v  rámci  konceptu  “smart  cities“22   (řízení  spotřeby,  energetické  úspory,  integrované  dopravní  systémy,  aj.)  prostřednictvím  výzev  v  Národním  programu  životní prostředí (NPŽP).                                                          22  (COM(2012) 4701 final) Smart Cities And Communities ‐ European Innovation Partnership   37  Gesce: MŽP, spolugesce MPO   Termín: průběžně  Finanční požadavky: Ano (výzvy v rámci NPŽP)    Průmysl 5.2 Ekonomika Evropské  unie  (HDP)  vzrostla  mezi  lety  1990  a  2014  o  46  %,  zatímco  emisní  náročnost  (množství  emisí  na  jednotku  HDP)  klesla  téměř  o  polovinu.  Toto  oddělení  ekonomického  růstu  od  růstu  emisí  proběhlo  ve  všech  členských  státech.  Energetická  náročnost průmyslu klesla v EU mezi lety 2001 a 2011 o téměř 19 %. Průmyslové procesy  jsou po využívání energie a zemědělství třetím největším zdrojem emisí skleníkových plynů,  na  celkových  emisích  Unie  se  podílejí  zhruba  sedmi  procenty.23   Podle  Plánu  přechodu  na  konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství EU do roku 2050 by emise v tomto sektoru  postupně měly klesnout až o 80 % do poloviny tohoto století.   Strategický  rámec  udržitelného  rozvoje  ČR  z roku  2010  uvádí  jako  slabé  stránky  českého  průmyslu zejména vysoký podíl energeticky náročných výrob, závislost na dovozu surovin,  zranitelnost  vzhledem  k  cenám  ropy,  rostoucí  globální  konkurenci  (nové  trhy)  a  také  pomalou  transformaci  tradiční  odvětvové  struktury.  Energetická  náročnost  výroby  přepočtená  na  stejnou  strukturu  průmyslového  sektoru  je  asi  o  10 %  vyšší  než  průměr  starých členských států EU.   Podíl průmyslu (včetně energetiky) v ČR je přibližně 30 % na hrubé přidané hodnotě a ČR tak  patří mezi nejprůmyslovější členské státy EU. Velký podíl v ČR připadá na těžký průmysl jako  např. hutnictví nebo strojírenství. Tento fakt umocňuje poloha země v Evropě, která činí z ČR  tranzitní zemi.  Část průmyslových emisí pochází z průmyslových procesů (oxidace, kalcinace, výroba vodíku  apod.), které jsou dány podstatou výrobních procesů a závisí pouze na objemu výroby. Druhá  část  přímých  průmyslových  emisí  pochází  ze  závodní  energetiky,  tj.  výroby  elektřiny  a technologické  páry  využívaných  ve  výrobních  procesech.  Existuje  významný  prostor  pro  snižování spotřeby tepla a elektřiny ve výrobních technologiích například pomocí rekuperace  tepla, zavedením kombinované výroby elektřiny, tepla a chladu (trigenerace), řízení otáček  průmyslových motorů, modernizací elektromechanických zařízení apod. Opatření v sektoru  průmyslové  výroby  by  tedy  měla  přispět  ke  stabilizaci  přímých  emisí  skleníkových  plynů  z průmyslových procesů a ke snížení nepřímých emisí ze spotřeby elektřiny a tepla.  Politiky a opatření EU 5.2.1. Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství EU do roku 2050 stanovil  postupné, nákladově‐efektivní kroky k celkovému snížení emisí o 80 % do poloviny století ve                                                          23  EEA Technical report No 16/2014: Approximated EU GHG Inventory: Proxy GHG emission estimates for 2013  38  srovnání  s rokem  1990.  Emise  v sektoru  průmyslu  by  měly  poklesnout  až  o  80  %.  Plán  předpokládá využití stále čistějších a efektivnějších technologií a po roce 2035 také aplikaci  technologie  zachytávání  a  ukládání  uhlíku  (CCS)  v těch  oblastech  průmyslu  (např.  výroba  oceli a cementu), kde nebude možné emise snížit jiným způsobem. Velký pokles má rovněž  nastat u emisí jiných skleníkových plynů než CO2 (zejména N2O pro průmyslovou chemickou  výrobu, metan CH4 a fluorované uhlovodíky HFC/PFC), které zahrnuje systém EU ETS.  Mezi klíčové politiky a opatření, které nejvýznamnějším způsobem ovlivňují produkci emisí  skleníkových plynů z průmyslu, patří systém EU ETS a rovněž regulace emisí znečišťujících  látek,  která  je  dána  směrnicí  Evropského  parlamentu  a Rady  2010/75/EU  o  průmyslových  emisích  (IED)  ‐  ty  jsou  podrobně  popsány  v  části  týkající  se  politik  a  opatření  vedoucí  ke  snížení emisí napříč sektory. Klíčové pro zajištění investic do modernizace průmyslu a snížení  energetické náročnosti jsou i strukturální fondy EU pro období 2014 ‐ 2020.   Nařízení  Evropského  parlamentu  a  Rady  (EU)  č.  517/2014,  o  fluorovaných  skleníkových  plynech, má za cíl snížení emisí těchto plynů a omezení jejich výroby o 80 % do roku 2030,  a to  prostřednictvím  několika  opatření:  pravidel  pro  držení,  použití,  znovuzískání  a zneškodnění  fluorovaných  plynů,  podmínek  pro  umísťování  na  trh  konkrétních  typů  výrobků  nebo  zařízení  obsahujících  nebo  závislých  na  fluorovaných  plynech  (zákazy),  specifického používání těchto plynů (zákaz servisu), kvantitativních limitů pro uvádění HFC  látek na trh (phase‐down). Od 1. ledna 2015 je v Evropské unii možné doplňovat chladivo do  zařízení  používajících  HCFC  pouze  chladivem  získaným  ze  stejného  zařízení.  Nařízení  nahradilo  právní  úpravu  z roku  2006  (nařízení  Evropského  parlamentu  a  Rady  (ES)  č. 842/2006)  a  je  pro  všechny  členské  státy  závazné  od  1.  ledna  2015.  V  dubnu  2015  EU  navrhla,  aby  byly  HFC  plyny  zařazeny  do  látek  regulovaných  v  rámci  Montrealského  protokolu.  Politiky a opatření ČR 5.2.2. Státní  politika  životního  prostředí  ČR  2012–2020  má  za  cíl  zajištění  zdravého  a  kvalitního  životního prostředí a omezování nepříznivých vlivů. V průmyslových sektorových politikách  jsou  zaváděna  následující  opatření:  důslednější  integrace  environmentálního  hlediska  v sektorových  politikách  průmyslu;  rozvoj  průmyslové  výroby  směrem  k  výrobkům  s  vyšší  účelovostí,  s  lepším  zhodnocením  vstupů  a  s  příznivějším  vlivem  na  životní  prostředí;  podpora  co  nejširšího  zavádění  pokročilých  BAT;  podpora  nízkoemisní,  nízkoodpadové  a energeticky  úsporné  technologie  s  uzavřenými  výrobními  cykly,  podpora  programů  zaměřených  na  rozvoj  ekologického  strojírenství  a  na  podporu  environmentálních  investic  pro  ochranu  čistoty  ovzduší,  pro  úpravu  a  čištění  odpadních  vod,  pro  zpracování  a odstraňování odpadů a pro zavádění „čistších“ technologií; snižování emisí polutantů do  ovzduší  a  do  vody,  neznečišťování  vodních  toků  průmyslovými  vodami  a  odpadními  chemickými  látkami  a zdokonalování  čištění  odpadních  vod;  omezení  výroby,  dovozu  a používání nebezpečných chemických látek a jejich náhrada alternativními produkty.  39  Další  skupina  opatření  na  snižování  emisí  skleníkových  plynů  je  v oblasti  ochrany  ovzduší  a nakládání  s odpady  a  vymezuje  prostor  pro  energetické  využívání  kapalných  a  tuhých  odpadních materiálových proudů včetně biomasy užívané jako paliva v některých výrobách  (zejména cement, vápno a keramika). Z pohledu financování ekologizačních opatření do roku  2020 hrají zásadní roli operační programy. OP Životní prostředí 2014‐2020 (OPŽP) podporuje  snižování emisí ze stacionárních zdrojů znečistění, zvyšování materiálního a energetického  využití  odpadů  nebo  zvyšování  kvality  prostředí  v sídlech.  OP  Podnikání  a  inovace  pro  konkurenceschopnost (OPPIK) nabízí podnikům zpracovatelského průmyslu dotační tituly pro  zavádění nízkouhlíkových technologií, obnovitelných zdrojů, zvyšování energetických úspor,  kombinované výroby tepla a elektřiny, zavádění smart technologií v průmyslu nebo snižování  ztrát v tepelných rozvodech. Jako doplňkový nástroj mají podniky možnost využít podpory ze  Státního programu na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie EFEKT,  jehož  prioritou  je  mimo  jiné  osvěta  a vzdělávání  laické  i  odborné  veřejnosti,  pomoc  statutárním městům a krajům se zaváděním energetického managementu a podpora malých  investičních akcí s přímými úsporami energie zejména pro města a obce, ale též pro menší  podnikatelské projekty.       K racionálnějšímu nakládání se zdroji a energetickými úsporami by měla motivovat i novela  zákona  č.  406/2000  Sb.,  o  hospodaření  energií,  která  rozšiřuje  povinnost  zpracovávat  energetický audit nebo zavést systém managementu hospodaření s energií podle normy ISO  50001 u podnikatelů, kteří nejsou malým nebo středním podnikem. Jedná se o firmy, které  mají více než 250 zaměstnanců, nebo méně než 250 zaměstnanců, ale jejich bilanční suma  roční rozvahy přesahuje korunový ekvivalent částky 43 milionů EUR nebo mají obrat vyšší  než 50 milionů EUR. Dotčené podniky musí tuto povinnost naplnit již k 5. prosinci 2015. Dle  odhadů by podniky realizací opatření identifikovaných energetickým auditem mohly ušetřit  průměrně 14 % nákladů na energie.   Další  cestou  k energetickým  úsporám  je  aplikace  tzv.  energetických  služeb  se  smluvně  zaručenou úsporou (EPC), které jsou zaměřeny na snižování provozních nákladů na energie  v budovách, komplexech budov, provozních areálech a podobně, a to bez vlastních investic  majitele  objektu.  Metoda  EPC  je  komplexní  odborná  služba  dodávaná  na  klíč  firmou  energetických  služeb,  tedy  ESCO  (Energy  Service  Company).  Ke  snížení  spotřeby  energie  a dosažení provozních úspor se využívají opatření investičního i neinvestičního charakteru,  zejména  však  investice  do  nových  technologií.  Firma  ESCO  především  garantuje  dosažení  smluvní  úspory  a  zajišťuje  energetický  management.  Potřebné  finanční  prostředky  na  obnovu technologie poskytne firma ESCO, zatímco zákazník je poskytovateli postupně splácí  ze smluvně zaručených dosahovaných úspor na provozních nákladech.  Materiálové  toky  –  včetně  výroby,  spotřeby  a  recyklace  musejí  být  posuzovány  zejména  podle  energetické  bilance  a  úplné  analýzy  životního  cyklu  (LCA).  Například  při  recyklaci  hliníku se ušetří až 95 % energie ve srovnání s výrobou z bauxitu. Důležité bude uplatnění  připravované normy ISO 14051 – účetnictví materiálových toků. I zde se nabízí navázání na  40  BAT, tj. účinnější aplikaci zákona o integrované prevenci a omezování znečištění. Inovační  proces  by  měl  nejen  spořit  energii,  ale  rovněž  vést  ke  zvýšení  životnosti  výrobků.  Úspora  energie  v  oblasti  spotřeby  proto  znamená  nejen  nižší  obsah  energie ve  výrobku,  ale  také  výrobky s vyšší užitnou hodnotou, které budou opravitelné a budou užívány několikanásobně  delší  dobu  než  v současnosti.  Zde  je  nutné  z  hlediska  snížení  objemu  odpadu  a  ochrany  spotřebitele  před  nekvalitními  a  neopravitelnými  výrobky  zavést  efektivnější  ekonomické  nástroje,  důsledně  uplatňovat  ochranu  spotřebitelů  a  životního  prostředí  (vymahatelnost  opravitelnosti výrobku, recyklační poplatky úměrné životnosti apod.).   Politiky a opatření 5.2.3. Většina politik a opatření, které se týkají sektoru průmyslu, je uvedena v kapitole průřezová  opatření, některá v kapitolách energetika a konečná spotřeba energie (především se jedná  o opatření 1A, 2A, 3A, 4A, 1D a 2D).  Energetika 5.3 Energetika – výroba elektřiny a tepla 5.3.1. Sektor  energetiky  se  na  celkových  emisích  skleníkových  plynů  EU  podílel  v roce  2014  největším dílem, tj. 30 %. Mezi lety 1990 a 2012 poklesly emise z produkce elektřiny a tepla  o 15,9 %. Podle Plánu přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství EU by  emise v tomto sektoru měly postupně klesat, a to až téměř k nule v roce 2050.   EU  je  s  53%  podílem  největším  dovozcem  importovaných  energetických  zdrojů  na  světě.  Cena elektřiny je až o 30 % vyšší než v USA a v případě plynu dokonce o 100 %. Také proto se  země  EU  v  Rámci  politiky  pro  klima  a  energetiku  do  roku  2030  dohodly,  že  se  podíl  obnovitelných zdrojů na spotřebě energie závazně zvýší alespoň na 27 % a indikativní cíl pro  úspory  energie  byl  stanoven  rovněž  na  27  %.  Kromě  zásadního  významu  pro  politiku  EU  v oblasti  klimatu  má  dosažení  tohoto  cíle  i  řadu  energetických,  ekonomických  a environmentálních  přínosů.  Z energetického  hlediska  se  splněním  těchto  cílů  sníží  i spotřeba  fosilních  paliv.  Tím  se  zase  sníží  míra  vystavení  hospodářství  nejistotě  importu  paliv  a  vysokým  nákladům  na  jejich  dovoz.  Celková  úspora  se  během  příštích  dvaceti  let  odhaduje na alespoň 18 miliard EUR. Kromě toho se náklady v souvislosti s přechodem na  nízkouhlíkovou ekonomiku příliš neliší od nákladů, které by bylo potřeba vynaložit na obnovu  stárnoucího energetického systému. Z hlediska životního prostředí se splněním cílů rovněž  sníží znečištění ovzduší a škody na zdraví obyvatelstva.  Výroba, přenos a distribuce elektřiny jsou v ČR (vedle výroby a distribuce tepla) největším  producentem  emisí  skleníkových  plynů.  Podle  aktuální  Státní  energetické  koncepce  je  spotřeba  primárních  energetických  zdrojů  (PEZ)  v  České  republice  z  téměř  50  %  pokryta  domácími  zdroji.  V  roce  2013  dominovalo  sektoru  elektroenergetiky  uhlí  s  téměř  49%  podílem na hrubé výrobě elektřiny. Energie jádra tvořila více než 35 %, přičemž obnovitelné  zdroje dosáhly podílu necelých 11 % na hrubé výrobě elektřiny. Optimalizovaný scénář SEK  41  předpokládá snížení emisí oxidu uhličitého ze spalovacích procesů o 38 % v období 2010 až  2040.  V  ČR  je  široce  rozšířená  kombinovaná  výroba  elektřiny  a  tepla,  přičemž  ve  velkých  a středních spalovacích zdrojích činí podíl kogenerace necelých 70 % z celkové hrubé výroby  tepla.  V  rámci  soustav  zásobovaní  tepelnou  energií  (SZTE)  je  většina  tepla  vyrobena  z domácího  hnědého  a  černého  uhlí.  Problémem  soustav  SZTE  jsou  kromě  nynější  zastaralosti zdrojů a potřeby rekonstrukce části rozvodů a distribučních síti, s nimiž souvisí  vysoká investiční náročnost, i organizační podmínky (provádění nutných prací v městských  centrech).   Politiky a opatření EU 5.3.2. Plán  přechodu  na  konkurenceschopné  nízkouhlíkové  hospodářství  EU  do  roku  2050  stanovil postupné, nákladově‐efektivní kroky k celkovému snížení domácích24  emisí o 80 %  do poloviny století ve srovnání s rokem 1990. Pro sektor energetiky byl identifikován největší  potenciál ke snížení emisí, a proto by emise CO2 z energetiky měly klesnout o 93 až 99 %.  Například výroba elektřiny by v roce 2050 měla být pokryta téměř výhradně „bezemisními  zdroji“.  Klimaticko‐energetický  balíček  z roku  2009  obsahuje  závaznou  legislativu,  která  má  EU  dovést ke splnění tří cílů pro rok 2020: 20% snížení emisí skleníkových plynů (oproti úrovni  v roce 1990), dosažení 20% podílu obnovitelných zdrojů na spotřebované energii a zvýšení  energetické účinnosti o 20 %. Balíček se skládá ze čtyř částí:  Reformy evropského systému obchodování s povolenkami na emise (směrnice 2009/29/ES),  která od roku 2013 zavedla jednotný emisní strop pro celou EU namísto cílů stanovených  členskými státy. Postupně se snižující množství distribuovaných povolenek má zajistit snížení  emisí  v zařízeních  zahrnutých  do  EU  ETS  o  21  %  v období  2005  až  2020.  Pro  sektor  elektro‐energetiky by se postupně měla stát výhradní alokační metodou aukce.  Směrnice  o  podpoře  obnovitelných  zdrojů  energie  (2009/28/ES)  stanovila  závazné  podíly  obnovitelných  zdrojů  na  spotřebě  energie  v  jednotlivých  členských  státech,  které  berou  v úvahu odlišné výchozí podmínky a potenciál jednotlivých zemí. ČR by do roku 2020 měla  dosáhnout 13% podílu OZE na konečné spotřebě energie.  Bezpečné provozování technologií na zachytávání a ukládání oxidu uhlíku (CCS) je rámcově  regulováno směrnicí 2009/31/ES. Týká se především podmínek pro využívání úložišť uhlíku  ve všech geologických formacích na území EU.                                                          24  Domácím snížením emisí skleníkových plynů se rozumí skutečné omezení uvnitř EU, a nikoli kompenzace na  trhu s uhlíkem.  42  Tempo omezování emisí skleníkových plynů ze zdrojů nezahrnutých do EU ETS, tj. asi 60 %  celkových emisí EU, je stanoveno v rozhodnutí o rozdělení úsilí k dosažení redukčních cílů  emisí  skleníkových  plynů   (406/2009/ES).  Cíle  pro  jednotlivé  členské  státy  zohledňují  vyspělost jejich ekonomiky, tj. bohatší státy mají emise snižovat výrazněji. V ČR se do roku  2020 mohou emise v dotčených sektorech zvýšit až o 9 % oproti úrovni v roce 2005. Členské  státy mají také povinnost každoročně podávat zprávy o plnění tohoto rozhodnutí Evropské  komisi.  Emisní  bilanci  EU  a  hlavní  cíle  pro  období  2020‐2030  stanovil  Rámec  politiky  v  oblasti  klimatu a energetiky do roku 2030. K naplnění Rámce 2030 předložila Evropská komise svůj  legislativní návrh k revizi směrnice EU ETS v červenci 2015 a zahájila tím řádný legislativní  proces. Legislativa pro sektory mimo EU ETS byla představena Evropskou komisí v  polovině  roku 2016.  Ochranu  ovzduší  a  regulaci  znečišťujících  látek  zajišťuje  implementace  směrnice  o průmyslových  emisích  (IED),  která  revidovala  a  sjednotila  předchozí  legislativu  v  této  oblasti. Pro zdroje, které jsou díky své velikosti vyjmuty z rozsahu směrnice o IED (jedná se o  zdroje mezi 1‐50 MW) byla na konci roku 2015 schválena směrnice Evropského parlamentu a  Rady (EU) 2015/2193 o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší ze středních  spalovacích zařízení.    Politiky a opatření ČR 5.3.3. Státní  energetická  koncepce  (SEK)  je  strategickým  dokumentem  vyjadřujícím  cíle  státu  v energetickém  hospodářství  v  souladu  s  potřebami  hospodářského  a  společenského  rozvoje, včetně ochrany klimatu a životního prostředí. V širších územních souvislostech její  cíle zpřesňují a rozvíjejí jednotlivé územní energetické koncepce, které také určují strategie  pro  jejich  naplňování.  Strategické  priority  této  koncepce  jsou:  bezpečnost,  udržitelnost,  konkurenceschopnost.  Koncepce  vymezila  koridory  pro  přijatelný  směr  vývoje  mixu  primárních  energetických  zdrojů  a  hrubé  výroby  elektřiny  v  ČR.  Dlouhodobým  cílem  v horizontu do roku 2040 je vyšší využití obnovitelných zdrojů energie a jaderné energetiky.  S tímto  cílem  souvisí  postupné  snižování  podílu  uhlí  a  zvyšování  efektivity  jeho  využití  s pomocí  technologií  čistého  uhlí  s  parametry  odpovídajícími  BAT  nebo  lepšími.  Podle  optimalizovaného scénáře by emise oxidu uhličitého ze spalovacích procesů měly v období  2010 až 2040 klesnout o 38 %. Z porovnání potenciálu a požadované penetrace se ukazuje,  že  ústřední  roli  ve  skladbě  obnovitelného  energetického  mixu  bude  plnit  solární  a  větrná  energie, a zejména pro potřeby lokálních dodávek tepla, energie z biomasy. U solární energie  SEK předpokládá dosažení výroby téměř 5 884 GWh/rok. Podobně čísla pro větrnou energii  a biomasu jsou 2 292 GWh/rok, respektive 160 PJ.   Národní akční plán České republiky pro energii z obnovitelných zdrojů předpokládá v roce  2020 dosažení podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie ve  43  výši  15,3  %.  Podíl  obnovitelných  zdrojů  energie  na  konečné  spotřebě  podle  mezinárodní  metodiky výpočtu dosáhl v roce 2014 13,4 %. Národní akční plán a jeho naplňování bude  MPO  vyhodnocovat  nejméně  jedenkrát  za  2  roky  a  o  výsledcích  vyhodnocení  bude  informovat vládu a předkládat návrhy na další aktualizaci.  Akční plán pro biomasu v ČR na období 2012 – 2020 počítá s potenciálem 233 PJ z biomasy  (bez biopaliv), a to i při vyčlenění půdy nutné k dodržení evropských požadavků na biopaliva.  V  roce  2013  vyprodukovala  ČR  121  PJ  energie  z  biomasy.  Potenciál  energetického  využití  jednotlivých druhů biomasy uvádí tabulka č. 6.  Tab. 6: Energetický potenciál biomasy v ČR  Zdroj biomasy  Energetická hodnota (PJ)  Energetické plodiny  6  Louky  26  Sláma  50  Zvířecí exkrementy  4  Ostatní zemědělské odpady  17  Palivové dřevo  18  Zbytky po těžbě v lesích  5  Kůra  5  Odpad na pilách  9  Odpad v dřevozpracujícím průmyslu  9  Biosložka komunálního odpadu  25  Celkem  233  Zdroj: Akční plán pro biomasu v ČR na období 2012 – 2020, MZe  Provozní  podpora  OZE  byla  v  roce  2014  prakticky  ukončena  a  výhledově  se  předpokládá  pouze  minoritní  daňová  stimulace  a  investiční  podpora  hrazená  z  operačních  programů  a zčásti také z programu Nová zelená úsporám, kde byla v říjnu 2015 vypsána podpora pro  malé střešní fotovoltaické elektrárny (do 10 kW instalovaného výkonu).   V aktuálním  finančním  rámci  EU  (2014‐2020)  jsou  pro  podporu  nízkouhlíkových  opatření  v energetice  relevantní  následující  operační  programy.  Operační  program  Podnikání  a inovace  pro  konkurenceschopnost  (OPPIK)  umožňuje  podporu  v rámci  prioritní  osy 3: Účinné  nakládání  energií,  rozvoj  energetické  infrastruktury  a  obnovitelných  zdrojů  energie,  podpora  zavádění  nových  technologií  v  oblasti  nakládání  energií  a  druhotných  surovin, primárně určenou pro malé a střední podniky (v oblasti energetiky se připouští za  žadatele i podniky velké). Územně je podpora určena pro celé území ČR s výjimkou území  hl. m. Prahy.  Operační  program  Životní  prostředí  2014‐2020  (OPŽP)  včlenil  podporu  OZE  44  pod  prioritní  osu  2:  Zlepšování  kvality  ovzduší  v  lidských  sídlech,  prioritní  osu  3:  Odpady  a materiálové toky, ekologické zátěže a rizika a prioritní osu 5: Energetické úspory. Projekty  v rámci  OPŽP  jsou  určeny  pro  poměrně  širokou  škálu  příjemců,  tj.  od  vlastníků  domů  (prioritní  osa  2),  přes  majitele  veřejných  budov  (kraje,  města,  obce)  až  po  podnikatelské  subjekty  (prioritní  osa  2).  Územně  je  podpora  určena  pro  celé  území  ČR  včetně  území  hl. m. Prahy. Program rozvoje venkova (PRV) umožňuje podporu OZE prostřednictvím Priorit  Unie  2:  Zvýšení  životaschopnosti  zemědělských  podniků  a  konkurenceschopnosti  všech  druhů  zemědělské  činnosti  ve  všech  regionech  a  podpora  inovativních  zemědělských  technologií  a  udržitelného  obhospodařování  lesů  a  Priorit  Unie  5:  Podpora  účinného  využívání zdrojů a podpora přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku v odvětvích zemědělství,  potravinářství a lesnictví. Projekty jsou určeny převážně pro zemědělce a lesníky a měly by  vést především k rozvoji využití biomasy a bioplynu pro energetické účely. Podporováno je  rovněž materiálové a energetické využití odpadů v městech a obcích.  Cíl zvyšování energetické účinnosti požadovaný směrnicí 2012/27/EU o energetické účinnosti  se výroby energie týká nepřímo, a to zejména snížením poptávky a v případě horizontálně  integrovaných energetických skupin požadovanou úsporou dodávek konečnému spotřebiteli  na straně distributorů a maloprodejců. V ČR není zavedení povinného schématu v současné  době  uvažováno  a  plnění  cíle  probíhá  na  základě  alternativních  opatření  v  souladu  s Národním plánem energetické účinnosti.   Další  rozvoj  jaderné  energetiky  v  ČR  bude  probíhat  ve  dvou  směrech.  Prvním  je  zvýšení  účinnosti a využitelnosti stávajících bloků JE Dukovany a Temelín, druhým je výstavba bloků  nových. První opatření je již v současnosti realizováno. Národní akční plán rozvoje jaderné  energetiky v ČR počítá s přípravou výstavby dvou nových reaktorů, a to po jednom v lokalitě  Dukovany  a  v lokalitě  Temelín  s možným  rozšířením  na  čtyři  reaktory  s dvěma  reaktory  v každé lokalitě.  Národní akční plán implementace inteligentních sítí pro období do roku 2040 předpokládá  postupné  zavedení  inteligentních  sítí  a  dalších  opatření  v několika  etapách  k  zajištění  spolehlivého provozu elektrizační soustavy a integraci zvyšujícího se objemu výroby elektřiny  v malých decentralizovaných zdrojích. Právě rozvoj decentrální výroby elektřiny může přispět  k optimalizaci  využití  distribuční  sítě  díky  fyzické  blízkosti  výroby  a  spotřeby  (v tomtéž  odběrném místě,  nebo  v téže lokalitě),  případně  zlepšit  řízení  spotřeby  v odběrném  místě  (místech)  v závislosti  na  okamžité  schopnosti  připojeného  zdroje  elektřiny.  Akční  plán  poskytuje  přehled  nutných  změn  v oblasti  legislativy,  infrastruktury,  koncových  zařízení  a tarifního  modelu  tak,  aby  cíle  vytyčené  ve  Státní  energetické  koncepci  (2015)  byly  dosaženy.  V soustavách SZTE se podle optimalizovaného scénáře SEK v letech 2010 až 2040 očekává  významný  pokles výroby  (z cca  100  PJ  v roce 2010  na  cca  80  PJ  v roce  2040),  především  z důvodu  úsporných  opatření  na  straně  konečné  spotřeby,  ale  i  rozvodů  tepla.  V  jejich  45  struktuře  roste  podíl  obnovitelných  a  druhotných  zdrojů  energie,  především  biomasy  a odpadů.  Podíl  hnědého  uhlí  bude  naopak  postupně  klesat  s  výrazným  propadem  především  mezi  lety  2035  až  2040.  Využití  zemního  plynu  pro  výrobu  tepla  v  soustavách  zásobování teplem bude vyšší především v malých a středních teplárenských systémech.  Modernizace  distribučních  sítí  přináší  významné  úspory  tepla,  a  tedy  i  spotřeby  paliv  vynaložených na jeho výrobu. Mezi největší potenciál úspor patří zejména: přechod z parní  sítě  na  horkovodní/teplovodní,  decentralizace  včetně  přípravy  teplé  vody  (vyšší  podíl  solárního ohřevu), instalace automatické regulace teploty v teplovodních soustavách, změna  izolace  a  uložení  potrubí,  optimalizace  rozvodů.  Tato  opatření  jsou  podporována  jak  operačními  programy,  tak  i  Národním  plánem  investic  do  vybavení  a  modernizace  infrastruktury a do čistých technologií ČR.   V  rámci  programu  Nová  zelená  úsporám  je  možné  kombinovat  snižování  energetické  náročnosti  budov  s  ekologizací  zdroje  vytápění,  kdy  je  možné  získat  dotace  na  kotle  na  biomasu, tepelná čerpadla nebo plynové kondenzační kotle. Dále je podporována výstavba  nových  budov  s  velmi  nízkou  energetickou  náročností  (budov  blížících  se  pasivnímu  energetickému standardu) a tedy i velmi nízkou potřebou vytápění. Efektivnější výroba tepla  je  rovněž  podporována  prostřednictvím  programu  Kotlíkové  dotace  (součást  Operačního  programu  životní  prostředí  2014‐2020).  Dotace  jsou  určeny  na  výměnu  starých  neekologických  kotlů  na  tuhá  paliva  za  moderní  nízkoemisní  kotle  (např.  plynové  kondenzační  kotle),  za  tepelné  čerpadlo  nebo  solární  systém,  přičemž  na  kotel  jen  na  biomasu a na tepelné čerpadlo je míra dotace nejvyšší.  Legislativní prostředí v oblasti energetiky v ČR upravuje zákon č. 458/2000 Sb. o podmínkách  podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů,  ve znění pozdějších předpisů (energetický zákon), zákon o hospodaření energií 406/2000 Sb.  a  dále  pak  zákon  č.  165/2012  Sb.,  o  podporovaných  zdrojích  energie.  Snižování  emisí  je  implementováno  zákonem  č.  383/2012  Sb.  o  podmínkách  obchodování  s povolenkami  na  emise skleníkových plynů.  Problematiku integrované prevence a omezování znečišťování řeší novela zákona č. 76/2002  Sb.,  o  integrované  prevenci  a  omezování  znečištění,  o  integrovaném  registru  znečišťování  a o změně  některých  zákonů  (zákon  o  integrované prevenci),  která  nabyla  účinnosti  1. ledna 2013.  Zákon  č.  69/2013  Sb.,  kterým  se  změnil  zákon  č.  76/2002  Sb.,  zohledňuje  požadavky  směrnice  IED.  Jeho  účelem  je  prevence  a  omezování  znečištění  vnikajícího  činnostmi v energetice, výrobě a zpracování kovů, zpracování nerostů, chemickém průmyslu,  nakládání s odpady a v ostatních zařízeních.  Politiky a opatření 5.3.4. Část  politik  a  opatření,  které  se  týkají  sektoru  energetiky,  je  rovněž  uvedena  v  kapitole  průřezová opatření.  46  1C) Stanovení indikativního národního cíle podílu OZE do 2030 v rámci příští aktualizace  Národního akčního plánu pro energii z OZE (v souladu s nástroji SEK)  Gesce a spolugesce: MPO a ostatní resorty v rámci MPS – klima  Termín: do 31. 12. 2017  Finanční požadavky: Ne  2C) Podpora využívání OZE při výrobě elektrické energie a tepla (podpora překonání tržních  bariér, zejména pro mikroaplikace a instalace na rodinných a bytových domech), podpora  tzv. chytrých  řešení  –  řízení  výroby,  akumulace  a  spotřeby,  aplikace  schémat  podpory,  vč. možného využití finančního nástroje pro tuto oblast. Podpora prostřednictvím programu  Nová zelená úsporám.  Gesce a spolugesce: MPO, MŽP a všechny resorty, které mají ve své gesci příslušné programy  Termín: průběžně  Finanční požadavky: Ano (NZÚ, případně další resortní programy)  3C) Důsledné naplňování Národního akčního plánu jaderné energetiky (včasná identifikace  možných rizik a odchylek od scénářů SEK)  Gesce: MPO   Termín: průběžně  Finanční požadavky: Ne  4C) Dopracování sekundární legislativy v oblasti minimální účinnosti energetických zdrojů  (v návaznosti na úkol definovaný v rámci SEK)   Gesce: MPO   Termín: 31. 12. 2017  Finanční požadavky: Ne  5C) Omezení dostupnosti spalovacích stacionárních zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu  nižším než 300 kW určených ke spalování uhlí (opatření DB 10 NPSE)  Gesce a spolugesce: MŽP a MPO   Termín: 31. 12. 2018 (zpracování analýzy dalších možností omezení spotřeby hnědého uhlí  ve spalovacích zdrojích do 300 kW)  1. 1. 2025 zákaz prodeje kotlů o jmenovitém tepelném příkonu nižším než 300 kW určených  ke spalování uhlí (Novela zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší)  Finanční požadavky: Ne  Konečná spotřeba energie 5.4 Efektivnější využívání energie přispívá nejen ke snížení emisí skleníkových plynů, ale rovněž  ke  snížení  účtů  za  energie,  k  větší  nezávislosti  na  dodavatelích  energetických  zdrojů  a potažmo  vyšší  konkurenceschopnosti.  Opatření  na  zvyšování  energetické  účinnosti  jsou  tedy žádoucí ve všech sektorech hospodářství i ve všech fázích energetického řetězce, tj. od  přeměny k distribuci až ke konečné spotřebě. Nákladová efektivita energetických úspor vede  v krátkém horizontu k realizaci úspor v sektorech s nejvyšším redukčním potenciálem. I když  47  technický, ekonomický i tržní potenciál jednotlivých sektorů se v členských státech EU liší,  aktuální politika míří zejména na úspory v průmyslu, dopravě, v domácnostech a službách,  kde  jsou  podporovány  především  úspory  energie  a  emisí  z budov.  Evropská  komise  odhaduje25 ,  že  tyto  emise  by  mohly  být  do  roku  2050  sníženy  přibližně  o  90  %,  zejména  snížením  konečné  spotřeby  tepla  a  elektrické  energie  a  efektivním  využíváním  energií  (energetický  management).  Ačkoli  dnes  nové  budovy  spotřebují  polovinu  energie  oproti  osmdesátým letům minulého století, od roku 2021 budou muset novostavby plnit požadavek  energetické  spotřeby  blížící  se  nule,  která  bude  stanovena  na  základě  tzv.  nákladově  optimální úrovni během ekonomického životního cyklu budovy.26  Současně se předpokládá,  že  efektivnější  spotřebiče  sníží  do  roku  2020  domácnostem  účty  za  energie  o  zhruba  100 miliard EUR ročně.27    Konečná  spotřeba  energie  domácnostmi  většiny  vyspělejších  západoevropských  (tj.  vyjma  jižních teplejších) států je na jednoho obyvatele vyšší než v České republice. To souvisí s lepší  kvalitou bydlení (větší velikostí bytů), která souvisí s vyšší životní úrovní obyvatel. Vyspělejší  západoevropské státy mají však oproti České republice zároveň menší konečnou spotřebu  energie  domácnostmi  na  metr  čtvereční  celkové  plochy  bytů,  což  indikuje  nedokonale  aplikovaný současný technologický potenciál zvyšování energetické účinnosti domů v České  republice. Pro udržení kladné bilance celkových úspor v sektoru bydlení a služeb jsou nutné  investice dalších prostředků nákladově efektivním způsobem na využití potenciálu zvyšování  energetické účinnosti budov, ale i do vývoje a rozšíření účinnějších spotřebičů.  V České republice existuje velký potenciál snižování energetické náročnosti v oblasti budov  státní  správy,  zavádění  energetického  managementu  ISO  50  001  na  úrovni  krajů  (jejich  příspěvkových  organizací)  a  zavádění  energetického  managementu  na  úrovni  měst  a  obcí  (např. školy, sociální zařízení, atd.).  Politiky a opatření EU 5.4.1. Podle  klimaticko‐energetického  balíčku  by  EU  měla  do  roku  2020  uspořit  pětinu  předpokládané  spotřeby  energie,  přičemž  implementační  nástroj  představuje  směrnice  2012/27/EU  o  energetické  účinnosti  stanovující  orientační  vnitrostátní  cíl,  závazný  cíl  i orientační  podmínku  plnění  všeobecného  orientačního  cíle  v  oblasti  úspor  energie  u konečného spotřebitele o 9 % mezi roky 2008‐2016, tj. zhruba ekvivalent 400 elektráren.  Pro období do roku 2030 Rámec pro klima a energetiku požaduje dosáhnout úspory energie  na úrovni 27 % s tím, že ve 2020 může být tento cíl přezkoumán a zvýšen na 30 %.                                                           25  http://ec.europa.eu/clima/policies/strategies/2050/index_en.htm  26  Směrnice o energetické náročnosti budov 2010/31/EU  27  European Commission, Memo, 23. 7. 2014: Questions and answers on the Energy Efficiency Communication  48  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU o energetické náročnosti budov má  vliv  na  výstavbu,  rekonstrukce  a  užívání  budov.  Implementace  směrnice  by  do  roku  2030  měla vést ke snížení emisí na jednotku podlahové plochy budovy o 25 až 40 % ve srovnání  s rokem  2010.  Opatření  k  dalšímu  snižování  energetické  náročnosti  budov,  která  budou  implementována  členskými  zeměmi,  by  měla  brát  v  úvahu  místní  klimatické  podmínky,  požadavky na kvalitu vnitřního prostředí budov a efektivnost nákladů.  Ke snížení emisí z budov dále přispívá směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie  z obnovitelných zdrojů, která vyžaduje, aby členské státy:  ● Při  stanovení  opatření  nebo  v  rámci  regionálních  režimů  podpor  zohlednily  vnitrostátní  opatření  zaměřená  na  podstatné  zvýšení  energetické  účinnosti,  na  kombinovanou výrobu tepla a energie a na užívání energeticky pasivních budov nebo  budov s nízkou či nulovou spotřebou energie.   ● Do  31.  prosince  2014  členské  státy  ve  svých  stavebních  předpisech  nebo  jiným  způsobem  s  rovnocenným  účinkem  stanovily  požadavek  využívání  minimálního  množství  energie  z  obnovitelných  zdrojů  v  nových  budovách  a  ve  stávajících  budovách, které procházejí důkladnou rekonstrukcí. Mimo jiné také prostřednictvím  systémů  ústředního  vytápění  a  chlazení  využívajících  značný  podíl  energie  z obnovitelných zdrojů.  ● S  přihlédnutím  k  vlastním  stavebním  předpisům  podporovaly  používání  systémů  a zařízení pro vytápění a chlazení z obnovitelných zdrojů energie, které představují  značné  snížení  spotřeby  energie.  Za  účelem  podpory  těchto  systémů  a  zařízení  využívají  členské  státy  energetické  štítky  nebo  ekoznačky  nebo  jiná  příslušná  osvědčení nebo normy vytvořené na vnitrostátní úrovni nebo na úrovni Společenství,  pokud existují.   K lepší  orientaci  spotřebitelů  v  energetické  náročnosti  spotřebičů  přispívá  směrnice  Evropského parlamentu a Rady 2010/30/EU o uvádění spotřeby energie a jiných zdrojů na  energetických  štítcích  výrobků,  která  vyžaduje,  aby  spotřebitelé  dostali  přesné,  věcné  a srovnatelné  informace  o  specifické  spotřebě  energie  výrobků  spojených  se  spotřebou  energie.  Předpokládá  se,  že  konečný  uživatel  dá  při  výběru  přednost  výrobkům  s  nižší  spotřebou energie, což bude nutit výrobce k opatřením ke snížení spotřeby energie u jejich  výrobků.   Energetické  spotřebiče,  na  které  se  vztahují  opatření  směrnice  Evropského  parlamentu  a Rady  2005/32/ES  a  směrnice  Evropského  parlamentu  a  Rady  2009/125/ES  o stanovení  rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie mohou  být uváděny na trh nebo do provozu pouze tehdy, vyhovují‐li daným požadavkům a mají‐li  označení CE v souladu s předpisy EU. Členské státy zaručí dohled nad trhem prostřednictvím  pověřených  organizací,  které  kontrolují  shodu  energetického  spotřebiče  v  přiměřeném  49  rozsahu  a  v případě  nutnosti  přinutí  výrobce,  aby  stáhl  z  trhu  nevyhovující  energetické  spotřebiče.  Energetický  management  je  nízkonákladovým  opatřením  a  jeho  rozšíření  lze  očekávat  i s ohledem na klesající ceny elektronických přístrojů (měření a regulace, výpočetní technika).  Politiky a opatření ČR 5.4.2. Implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU představuje národní  akční  plán  energetické  účinnosti/efektivity  (NAP  EE),  který  definuje  plánovaná  opatření  zaměřená  na  zvýšení  energetické  účinnosti  a  očekávané  nebo  dosažené  úspory  energie,  včetně úspor při dodávkách, přenosu či přepravě a distribuci energie, jakož i v konečném  využití energie. V pořadí již třetí NAP EE z roku 2014 uvádí odhad očekávaných úspor energie  do roku 2020, a to jak v domácnostech, tak v průmyslu, v zemědělství, v dopravě a v sektoru  služeb. Plán uvádí politicko‐ekonomická opatření k dosažení vnitrostátního orientačního cíle  do  roku  2020,  kdy  by  měla  Česká  republika  dosáhnout  tzv.  celkových  nových  úspor  na  konečné  spotřebě  energie  ve  výši  50,67  PJ  (14,08  TWh).  Navíc  podle  čl.  5  směrnice  musí  každý členský stát (vč. ČR) zajistit počínaje 1. lednem 2014 každoroční renovaci 3 % celkové  podlahové  plochy  vytápěných  nebo  chlazených  budov  ve  vlastnictví  a  v  užívání  jeho  ústředních  vládních  institucí.  Alternativní  přístup  zvolený  ČR  umožňuje  renovaci  3  %  energeticky vztažné plochy nahradit dosažením energetických úspor, kterých by se renovací  energeticky vztažné plochy dosáhlo, a to realizací započitatelných dílčích úsporných opatření.  Tento způsob je vhodný zejména u historických budov, na kterých nelze provádět kompletní  renovace z důvodu zachování jejich architektonického charakteru.  Směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov je implementována prostřednictvím  zákona  č.  406/2000  Sb.,  o  hospodaření  energií,  ve  znění  pozdějších  předpisů  (dále  jen  Zákon), jehož cílem je zvýšení hospodárnosti využití energie, přičemž jsou stanoveny některé  metody a cesty k dosažení tohoto cíle (zpracování energetických auditů, pořízení průkazů  o energetické  náročnosti  budov,  instalace  prvků  pro  regulaci  vytápění  apod.)  Konkrétní  detaily  obsahují  prováděcí  předpisy,  kterými  jsou  vyhláška  č.  78/2013  o  energetické  náročnosti  budov,  vyhláška  č.  480/2012  o  energetickém  auditu  a  energetickém  posudku  a vyhláška  č. 441/2012  o stanovení  minimální  účinnosti  užití  energie  při  výrobě  elektřiny  a tepelné  energie,  případně  vyhláška  č.  118/2013  o  energetických  specialistech.  Jinou  z možností stanovených tímto zákonem je zpracování územní energetické koncepce, která  má  zlepšit  nakládání  s  energií  na  daném  území  na  základě  rozboru  stávajících  způsobů  výroby a spotřeby energie, jejích možných budoucích zdrojů a stanovení potenciálu možných  úspor.  V současnosti je u velkého množství budov spotřeba energie mnohdy o 20 až 40 % vyšší než  odpovídá  provozně‐technickým  parametrům  daných  budov  a  než  je  nutné  k  dosažení  požadované  kvality  vytápění  nebo  chlazení  vnitřního  prostředí.  Dle  zákona  je  tedy  nutné  50  vypočítat minimální přípustnou energetickou náročnost nových a rekonstruovaných budov  vycházející z podmínek ČR i z dosavadních zkušeností se zvyšováním energetické účinnosti  budov.  Kromě  tepelných  vlastností  budovy  musí  být  zohledněny  další  faktory,  které  hrají  stále  důležitější  úlohu,  např.  vývoj  nových  technologií  pro  vytápění  a  klimatizaci,  využití  energie z obnovitelných zdrojů, využití solárních zisků a stínění, požadovaná kvalita vnitřního  prostředí,  odpovídající  osvětlení  a  předpokládané  využití  budovy.  Metoda  výpočtu  energetické  náročnosti  pokrývá  celkovou  roční  energetickou  spotřebu  budovy  (např. udržování vhodného mikroklimatu v létě).   Renovační  strategie  budov  v  ČR  zpracovaná  jako  podkladový  materiál  pro  plán  plnění  požadavků  směrnice  o  energetické  účinnosti (2012/27/EU)  vypočítává  možný  potenciál  úspor  renovací  všech  budov  v ČR,  náklady  na  tyto  renovace  a  modeluje  různé  scénáře  postupných energeticky úsporných renovací.28  V roce 2011 byla konečná spotřeba energie  v rezidenčním  sektoru  na  úrovni  252  PJ  a  zhruba  40  PJ  z  toho  činila  spotřeba  energie  na  domácí spotřebiče. Celková možná úspora energie v rezidenčních budovách je odhadována  na  92  PJ  při  středně  energeticky  úsporné  renovaci  fondu  budov  a  155  PJ  při  důkladné  renovaci budov. Konečná spotřeba energie na provoz ostatních (nerezidenčních) budov je  odhadnuta  na  124  PJ.  Možné  celkové  úspory  na  provoz  budov  v  sektorech  služeb  a zemědělství  jsou  pak  vyčísleny  na  55  PJ.  V  sektoru  průmyslu  nebyl  pro  nedostatek  potřebných  dat  odhad  úspor  proveden.  Z modelování se jeví jako nejvhodnější  scénář  č. 4 (rychlý a důkladný),  který  by  přispěl  celkovou  úsporou  na  konečné  spotřebě  energie  25,4 PJ (se započtením ostatních budov mimo průmysl). Celkové náklady tohoto scénáře jsou  odhadnuty na 8,9 mld. EUR a má dle výše uvedené Strategie nejlepší možný podíl nákladů  a příjmů z úspor, měl by tedy být nákladově nejefektivnější.  Ve veřejných budovách (školy, obecní úřady, muzea, divadla apod.) je poměrně velký prostor  pro zlepšení energetické účinnosti, a to již jen vzhledem k zákonné  povinnosti uplatnit všude  ve veřejném sektoru u nových budov standardy budov s téměř nulovou spotřebou energie  podle  směrnice  2010/31/EU  k  roku  2019,  dle  které  se  jedná  o  „budovu  s  velmi  nízkou  energetickou  náročností,  jejíž  spotřeba  energie  je  ve  značném  rozsahu  pokryta  z obnovitelných  zdrojů  energie”.  K  roku  2021  pak  platí  tato  povinnost  pro  všechny  nové  budovy. Je třeba poznamenat, že odhady se týkají především energie na vytápění a přípravu  teplé  vody,  jelikož  u  moderních  budov  činí  vytápění  a  ohřev  vody  cca  50‐60  %  celkové  spotřeby  energie.  Vzhledem  ke  zvyšujícímu  se  počtu  tropických  dnů  v  letních  měsících  porostou  rovněž  požadavky  na  klimatizaci  resp.  vzduchotechniku.  Část  této  energie  lze  pokrýt vyšším využitím solární energie (fotovoltaika a fototermika).  Ke  snížení  energetických  požadavků  na  klimatizaci  budov  také  významně  přispěje  využití  moderních klimatizačních technologií a zohlednění tohoto požadavku již při řešení celkové  koncepce  budovy:  orientace  budovy,  velikost  a  rozmístění  oken,  tloušťka  zdiva,  vnitřní                                                          28  http://www.sanceprobudovy.cz/studie/analyzy/2014/renovacni‐strategie‐budov‐v‐cr  51  rozvržení umožňující proudění vzduchu, stínící a chladící funkce vegetace a vodních prvků  a to  uvnitř  (vegetační  stěny)  i  venku  (zelené  střechy,  vegetace  na  vertikálních  a horizontálních konstrukcích, stromy) a využití venkovních stínidel.  Kromě  úspor  energie  jsou  investice  do  zvýšení  energetického  standardu  budov  také  vhodným  nástrojem  na  podporu  růstu  HDP,  vzhledem  k  velkému  podílu  stavebních  prací  s vysokým multiplikátorem. Dodatečný růst HDP s každou jednotkovou investicí do zvýšení  energetického standardu budov dosahuje průměrně 2,13 mil. Kč na 1 mil. Kč státní podpory,  v některých případech mohou ovšem hodnoty dosahovat až 3,59 mil. Kč na 1 mil. Kč státní  podpory.29   V České republice je v současnosti k dispozici osm programů, ze kterých je možno podpořit  snižování  energetické  náročnosti.  Základní  přehled  programů,  potenciál  a  předpokládaná  alokace uvádí tabulka č. 7.  Tab. 7: Programy zaměřené na energetickou účinnost a úspory v budovách  Program  Předpokládané úspory  do 2020 (PJ)  Alokace (mld. Kč)        Operační  program  podnikání  a  inovace  pro  konkurenceschopnost 2014 – 2020  20  20  Operační program životní prostředí 2014 – 2020  4,98  24,6  Integrovaný regionální operační program 2014 – 2020  3,57  16,9  Operační program Praha – pól růstu  0,01  1  Nová Zelená úsporám 2014 – 2020  14,4  27  Program PANEL 2013+  0,179  4,5  Program JESSICA  0,075  0,6  Program EFEKT  0,14  0,3 (odhad)  Zdroj: NAP EE  Z relevantních  operačních  programů  pro  období  2014  ‐  2020  lze  v souvislosti  s úsporou  energie jmenovat tři operační programy. OPPIK 2014 – 2020 v oblasti úspor nabízí podnikům  podporu ve formě dotací nebo finančních nástrojů na zateplení, modernizaci a rekonstrukce  rozvodů elektřiny, plynu, elektráren, využití odpadní energie ve výrobních procesech a na                                                          29   Zámečník,  M.,  Lhoták,  T.:  Srovnání  makroekonomických  dopadů  národních  programů  pro  zvyšování  energetických standardů budov s jinými, státem financovanými alternativami, květen 2012  52  zvyšování energetické účinnosti výrobních a technologických procesů pod specifickým cílem  Úspora  energie.  Případně  je  možno  získat  podporu  opět  poskytnutím  dotace  nebo  finančního nástroje na revitalizaci brownfieldů pod specifickým cílem Nemovitosti.  Operační program životní prostředí 2014 – 2020 (OPŽP) v rámci prioritní osy Energetické  úspory (PO5) podporuje snížení konečné spotřeby energie a snížení spotřeby neobnovitelné  primární  energie  ve  veřejných  budovách.  Pozitivní  externalitou  podporovaných  opatření  prováděných pod prioritní osou Zlepšení kvality ovzduší v lidských sídlech (PO2) je zvyšování  účinnosti využití a konverze primárních energetických zdrojů.  Integrovaný  regionální  operační  program  pod  specifickým  cílem  Snížení  energetické  náročnosti  v sektoru  bydlení  podporuje  nákladově  efektivní  způsob  snižování  energetické  náročnosti bytových domů (domů se 4 a více bytovými jednotkami). Realizovaná opatření  musí prokazatelně vést k významné redukci dodávané a spotřebované energie dané budovy  v porovnání s dosavadní úrovní spotřeby. Pro modernizaci sociálního bydlení je pak určena  podpora ze specifického cíle Zvýšení kvality a dostupnosti služeb vedoucí k sociální inkluzi.  Operační  program  Praha  –  pól  růstu  se  v rámci  prioritní  osy  Udržitelná  mobilita  a energetické  úspory  zaměřuje  podporou  snižování  energetické  náročnosti  objektů  a technických  zařízení  sloužících  pro  zajištění  provozu  městské  veřejné  a  silniční  dopravy  a dále  realizací  pilotních  projektů  přeměny  energeticky  náročných  veřejných  budov  na  budovy  s  téměř  nulovou  spotřebou  energie  (příp.  na  budovy  v  pasivním  energetickém  standardu) s integrovanými inteligentními systémy.  Program  Nová  zelená  úsporám  slouží  převážně  k podpoře  opatření  vedoucích  ke zvýšení  energetické účinnosti budov, což zároveň přispívá ke zlepšení životního prostředí snižováním  produkce  emisí  znečišťujících  látek  a  skleníkových  plynů  k ochraně  klimatu.  Důležitými  přínosy  programu  jsou  stimulace  ekonomiky,  a  podpora  malého  a  středního  podnikání  v sektoru stavebnictví, snižování nákladů na energie v domácnostech a veřejné správě. Tento  program  Ministerstva  životního  prostředí,  administrovaný  Státním  fondem  životního  prostředí ČR, podporuje energeticky úsporné rekonstrukce rodinných domů, bytových domů  (v  Praze),  výměnu  nevyhovujících  zdrojů  na  vytápění  a  využívání  obnovitelných  zdrojů  energie,  včetně  podpory  instalace solárních  termických  a fotovoltaických  systémů. Dále  je  podporována výstavba nových budov s velmi nízkou energetickou náročností (budov blížící  se  pasivnímu  standardu).  Princip  přiznání  výše  dotace  je  velmi  jednoduchý.  Čím  více  je  snížena  energetická  náročnost  budovy  po  realizaci  opatření,  tím  větší  je  i  míra  finanční  podpory.  Financování  programu  je  hrazeno  z příjmů  státu  z aukcí  emisních  povolenek  v systému EU ETS a do roku 2020 by měla být do programu alokována částka 27 mld. Kč.  Mimo  zmíněný  program  IROP  je  možno  využít  programu  Ministerstva  pro  místní  rozvoj  (MMR) Panel 2013+, který se zaměřuje na opravy a modernizace bytových domů s důrazem  na snižování  jejich  energetické  náročnosti.  Jde  o  dlouhodobý  program,  který  poskytuje  53  zvýhodněné  úvěry  majitelům  bytů  a  bytových  domů.  V budoucích  letech  při rozpočtu  programu 600 mil. Kč lze předpokládat úspory 25 000 GJ ročně.  Program JESSICA, administrovaný rovněž MMR, poskytuje nízkoúročené dlouhodobé úvěry  na rekonstrukce nebo modernizace bytových domů v deprivovaných zónách měst. Podporuje  zateplování vnitřních konstrukcí a obvodového pláště včetně výměny oken a dveří. V období  2014 až 2016 se při celkovém rozpočtu 0,6 miliardy Kč předpokládají úspory energie ve výši  0,075 PJ.  Kromě  výše  uvedených  podpůrných  programů  a  klasických  úvěrů  existuje  i  možnost  financování úsporných opatření metodou EPC. Firmy, které tuto metodu nabízejí, garantují,  že  veškeré  investiční  a  neinvestiční  náklady  projektu,  vesměs  modernizace  průmyslových  technologií nebo budov a jejich energetických technologických zařízení, které je nutno po  několik  let  splácet,  bude  možno  hradit  výhradně  z  dosažených  úspor.  Česká  republika  v souladu  s  článkem  18  směrnice  2012/27/ES  podporuje  tuto  možnost  stanovením  náležitostí  smlouvy  na  energetické  služby  v  §  10e  zákona  č.  406/2000  Sb.  o  hospodaření  energií  v platném  znění,  vytvořením  seznamu  poskytovatelů  energetických  služeb  nebo  vytvořením metodiky přípravy projektu energetických úspor se zárukou (Energy Performance  Contracting). Proto jsou úspory energie realizované touto metodou vykazatelné do plnění  národního  cíle  do  roku  2020. Nicméně  využití  této  metody  u  veřejných  budov  je  velmi  omezené. Projekty na veřejné budovy řešené metodou EPC spadají podle příslušné legislativy  EU (směrnice 2011/85/EU o požadavcích na rozpočtové rámce členských států a Evropský  systém  integrovaných  hospodářských  účtů  a  navazující  ESA  standardy)  do  vládního  dluhu  členských států EU, což vede k odmítání využívání této metody ve veřejné správě.  Energetický management budov (EM) uplatňuje šetrné a hospodárné nakládání s energiemi  a  tedy  přispívá  ke  snižování  emisí  skleníkových  plynů.  Cílem  EM  je  zvýšit  energetickou  efektivitu  pomocí  změny  návyků,  chování  a  řízení  spotřeby  s optimálními  požadavky  na  investiční i provozní finance. Legislativní požadavky v ČR, které se vztahují k EM, jsou dány  především  zákonem  č.  406/2000  Sb.  o  hospodaření  energií  v  platném  znění  ve  vazbě  na  územní energetickou koncepci a dále příslušnými vyhláškami a normami. Zavedením procesů  energetického  managementu  ve stávajících  budovách  je  možné  docílit  průměrné  roční  úspory  energie  v  rozmezí  5  až  30 %  z  celkové  spotřeby  energie.  Uvedené  rozmezí  úspor  energií a tedy i emisních redukcí je odhadováno na základě zkušeností z minulých let.  V souladu  s NAP  EE  by  rovněž  mělo  být  podporováno  využití  vysoce  účinné  kombinované  výroby tepla v souladu se „Scénářem KVET“, čímž by se dosáhlo úspory dodatečných 8,7 PJ  do  roku  2025  s čistým  celospolečenským  přínosem.  Největší  efektivní  potenciál  byl  identifikován pro malý a stření KVET na plynná paliva, ale rovněž v oblasti mikrokogenerace  a KVET pro OZE a alternativní paliva.  54  Z výše uvedeného přehledu opatření je zřejmé, že k zajištění efektivních energetických úspor  v budovách  je  nutné  kombinovat  více  přístupů.  Přímá  regulace  v podobě  závazného  energetického  standardu  je  vhodná  a  účinná.  V  případě  stávajících  rezidenčních  budov ‐ typicky bytového fondu je vhodné využívat rovněž motivační ekonomické nástroje.  V kombinaci  s liberalizací  cen  energií  je  dalším  vhodným  přístupem,  který  může  částečně  kompenzovat  limitu  ekonomické  návratnosti,  použití  dobrovolných  nástrojů,  např. uplatňování energetického managementu budov.   Politiky a opatření 5.4.3. Část  politik  a  opatření,  které  se  týkají  konečné  spotřeby  energie,  je  rovněž  uvedena  v kapitole průřezová opatření.  1D)  Podpora  prioritní  realizace  opatření  ke  snížení  energetické  náročnosti  v  sektoru  energetiky  a  průmyslu.  Opatření  bude  realizováno  prostřednictvím  poskytování  finanční  podpory  z  OPŽP  2014‐2020  a  OPPIK  s  cílem  maximalizovat  příspěvek  k  cíli  ČR  v  oblasti  energetických úspor do roku 2020. Opatření je komplementární k BA1 (CA1) NPSE.  Gesce a spolugesce: MŽP a MPO  Termín: průběžně v rámci implementace příslušných OP  Finanční požadavky: Ano (OPŽP, OPPIK)  2D) Podpora realizace opatření ke snížení spotřeby energie, zvýšení energetické účinnosti  a využití  nízkoemisních  a  obnovitelných  zdrojů  energie.  Opatření  bude  realizováno  prostřednictvím prioritní osy 5 OPŽP 2014 – 2020, prioritní osy 3 OP PIK, prioritních os 1 a 2  IROP, a Programu Nová zelená úsporám, PANEL 2013+, příp. prostřednictvím dalších státních  programů na podporu úspor energie a využití OZE s cílem maximalizovat příspěvek k cíli ČR  v oblasti energetických úspor do roku 2020.  Snižování spotřeby energie zlepšením tepelně technických vlastností obvodových konstrukcí  budov, včetně dalších opatření vedoucích ke snížení energetické náročnosti budov, realizace  technologií na využití odpadního tepla a nízkoemisních a obnovitelných zdrojů tepla, včetně  využití  možnosti  podpory  instalace  solárních  termických  a  fotovoltaických  systémů.  K realizaci  těchto  opatření  zvýšit  využití  inovativních  finančních  nástrojů.  Opatření  je  komplementární k BA3 NPSE.  Gesce a spolugesce: MŽP, MPO a MMR  Termín: průběžně v rámci implementace příslušných OP a NP  Finanční požadavky: Ano (relevantní programy)  3D) Stanovení indikativního národního cíle energetických úspor do roku 2030 v rámci příští  aktualizace NAP EE  Gesce a spolugesce: MPO a ostatní resorty v rámci MPS ‐ klima  Termín: do 31. 12. 2017  Finanční požadavky: Ne  55  4D)  Odstranění  bariér  pro  širší  využití  EPC  v  oblasti  energetických  úspor  a  modernizace  nízkoemisních  zdrojů  ve  veřejném  i  soukromém  sektoru.  Jedná se především o nalezení způsobu využití EPC v budovách ve vlastnictví organizačních složek státu s důrazem na záruky za dosažení smluvně definovaný objem úspor a profinancování investice v souladu s platnými legislativními podmínkami. Včetně započítání dosažených efektů do národního cíle ČR pro energetické úspory do roku 2020. Gesce a spolugesce: MPO a MF  Termín: do 31. 12. 2017  Finanční požadavky: Ne  5D)  Při  nastavení  nové  tarifní  struktury  v  elektroenergetice  a  plynárenství  ponechat  dostatečný motivační efekt pro realizaci úsporných opatření na straně konečné spotřeby.  Gesce a spolugesce: ERÚ  Termín: průběžně  Finanční požadavky: Ne    Doprava 5.5 Přibližně čtvrtina emisí skleníkových plynů v EU pochází z dopravy a po sektoru energetiky je  to jejich druhý nejvýznamnější zdroj. Zatímco emise z ostatních sektorů se v minulosti dařilo  postupně snižovat, emise z dopravy až do roku 2007 rostly. Následný pokles byl způsoben  vyšší  cenou  ropy,  lepší  účinností  osobních  automobilů,  pomalejším  růstem  přepravních  výkonů a využíváním biopaliv. V roce 2012 byly emise z dopravy o 14,1 % vyšší než v roce  1990. Nicméně trend vývoje emisí z mezinárodní letecké a námořní dopravy není tak příznivý  a mezi lety 1990 a 2012 vzrostly emise v tomto sektoru o 55,6 %.30   V České  republice  podíl  dopravy  na  celkových  emisích  oxidu  uhličitého  neustále  roste: zatímco v roce 1990 to byla pouhá 4 %, v roce 2000 již 9,5 % a v roce 2014 13,5 %.  Tento trend souvisí především s růstem objemů individuální automobilové dopravy a silniční  nákladní dopravy. Počet registrovaných osobních automobilů se od roku 1990 zdvojnásobil,  ke  konci  roku  2014  bylo  v ČR  registrováno  celkem  4 893  562 osobních  automobilů  v průměrném věku 14,49 roku. Vysoký průměrný věk osobních automobilů a podíl vozidel ve  věku  nad  10  let (více  než  63  %  osobních  automobilů  registrovaných  v  ČR) svědčí  o dlouhodobě  nedostatečné obměně  vozového  parku.  V  roce  2014  dosáhl  podíl  obměny  hodnoty  4,02  %  ročně,  což  je  hluboko  pod  optimální  hodnotou,  která  je  pro  nové  vozy  uváděna na úrovni min. 8 až 10 %. Celkem bylo v ČR ke konci roku 2014 registrováno 7 820  146 vozidel všech kategorií a průměrného stáří 17,84 roku.31                                                           30   Eurostat:  Sustainable  development  in  the  European  Union,  2015.  http://ec.europa.eu/eurostat/documents/3217494/6975281/KS‐GT‐15‐001‐EN‐N.pdf/5a20c781‐e6e4‐4695‐ b33d‐9f502a30383f  31   Sdružení  automobilového  průmyslu:  http://www.autosap.cz/zakladni‐prehledy‐a‐udaje/slozeni‐vozoveho‐ parku‐v‐cr  56  Politiky a opatření EU 5.5.1. Mezi  hlavní  cíle  společného  přístupu  Evropské  unie  k  problematice  emisí  z  dopravy,  definované v Bílé knize ‐ Plán jednotného evropského dopravního prostoru z roku 2011, patří  snížení závislosti na spotřebě ropy, která nyní činí 96 %, podporovat rozvoj alternativních  paliv a také zajistit snížení emisí skleníkových plynů v tomto sektoru do roku 2050 o 60 %.  Evropská politika je dále zaměřena na zajištění plynulosti provozu pomocí aplikací telematiky  ve všech druzích dopravy, na využívání energeticky efektivnějších druhů dopravy: v osobní  dopravě  větší  využívání  veřejné  dopravy,  zejména  v elektrické  trakci,  náhrada  letecké  dopravy  na  kratší  vzdálenosti  rychlou  železnicí,  v nákladní  dopravě  přesun  30  %  současné  silniční  nákladní  dopravy  s přepravní  vzdáleností  nad  300  km  na  železniční  nebo  vodní  dopravu  do  roku  2030.  V  městském  prostředí  Evropská  komise  doporučuje  uplatnit  osvědčené postupy pro městskou mobilitu.32  EU již přijala řadu opatření a nástrojů ke snížení  emisí z dopravy. Výčet těch nejdůležitějších je uveden v následujícím textu.  Nařízení Evropského  parlamentu  a Rady č.  443/2009  stanovilo  výkonnostní  emisní  normy  pro  nové  osobní  automobily.  Výrobci  automobilů  jsou  povinni  zajistit,  aby  nová  vozidla  z jejich  produkce  v průměru  nevypouštěla  více  než  130  gramů  CO2/km  do  roku  2015  a 95 gramů do roku 2021. Pokud jde o spotřebu paliva, cíl pro rok 2015 zhruba odpovídá  5,6 litrům  benzínu  na  100  km  nebo  4,9  litrům  nafty  na  100  km.  Cíl  pro  rok  2021  pak  4,1 l/100 km (pro benzín) a 3,6 l/100km (pro naftu).  Výkonnostní  emisní  normy  pro  lehká  užitková  vozidla  stanoví  nařízení  Evropského  parlamentu a Rady č. 510/2011. Povinný emisní limit je stanoven na 175 g CO2/km do roku  2017  a  147  gramů  do  roku  2020.  Pokud  jde  o  spotřebu  paliva,  cíl  pro  rok  2017  zhruba  odpovídá 7,5 l/100 km v případě benzínu a 6,6 l/100 km v případě nafty. Cíl pro rok 2020 pak  6,3 l/100 km (pro benzín) a 5,5 l/100 km (pro naftu).  Směrnice  Evropského  parlamentu  a  Rady  1999/94/ES  požaduje,  aby  členské  státy  zajistily  zákazníkům dostupnost informací o spotřebě paliva a emisích CO2. Nově prodávaná auta  musí mít štítek s těmito informacemi, podobně jako např. elektrospotřebiče.  Nejpozději do 31. prosince 2015 Evropská komise měla přezkoumat cíle pro specifické emise  a  další  aspekty,  aby  se  zajistilo  další  snižování  emisí  CO2  z  lehkých  užitkových  vozidel  a výrobci  měli  jistotu  pro  plánování  dlouhodobých  investic  do  inovativních  technologií.  Komise  rovněž  zvažuje  strategii  pro  snížení  emisí  CO2  z  těžkých  silničních  vozidel  (nákladních aut a autobusů).  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES zavádí povinný cíl dosažení 10% podílu  obnovitelné  energie  v  sektoru  dopravy  do  roku  2020.  Jedná  se  zejména  o  kombinované                                                          32  Viz např. Akční plán městské mobility E (2009) nebo evropský Balíček městské mobility (2013).  57  (tzv. hybridní)  pohony,  biopaliva,  bioplyn  a  dále  pak  využívání  elektromobilů  a předpokládané využití vodíkových technologií.  Kvalitu  paliv  používaných  v dopravě  upravuje  směrnice  Evropského  parlamentu  a  Rady  98/70/ES.  Směrnice  požaduje,  aby  emisní  intenzita  paliv  používaných  v dopravě  klesla  až  o 10 % do 31. prosince 2020, minimálně však o 6 % v porovnání s průměrnou úrovní emisí  skleníkových plynů z fosilních paliv během jejich životního cyklu na jednotku energie v EU  v roce  2010.  Snížení  emisí  skleníkových  plynů  bude  pravděpodobně  dosaženo  využitím  biopaliv a paliv s nižším obsahem uhlíku (např. zemní plyn). Směrnice také stanovila pravidla  pro  udržitelné  využívání  biopaliv.  Emise  skleníkových  plynů  z biopaliv  musí  být  alespoň  o 35 % nižší než v palivu, které nahrazují. Od roku 2017 tento podíl stoupne na 50 % a od  roku 2018 to musí být alespoň 60  % při využívání biopaliv vyrobených v zařízeních, která  zahájila  výrobu  dne  1.  ledna  2017  nebo  později.  Rozvoj  trhu  s biopalivy  měl  přesto  řadu  nežádoucích  vedlejších  dopadů  (např.  konkurence  pro  pěstování  potravinářských  plodin,  změna  využití  území)  a Evropská  komise  v roce  2012  navrhla  novou  úpravu  pravidel  pro  využití biopaliv. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1513, kterou se mění  směrnice 98/70/ES o jakosti benzinu a motorové nafty a směrnice 2009/28/ES o podpoře  využívání  energie  z  obnovitelných  zdrojů,  reviduje  použití  biopaliv  první  generace  na  maximálně  7%  podíl  v roce  2020.  V  případě  moderních  biopaliv  směrnice  stanovuje  referenční  hodnotu  národního  cíle  ve  výši  0,5 procentního  bodu  energetického  obsahu  podílu energie z obnovitelných zdrojů ve všech druzích dopravy.   K  širšímu  využití  alternativních  paliv  a  pohonů  v  dopravě  má  také  přispět  směrnice  Evropského  parlamentu  a  Rady  2014/94/ES  o  zavádění  infrastruktury  pro  alternativní  paliva. Směrnice stanoví požadavky na zavedení vnitrostátních rámců politiky pro tržní vývoj  alternativních paliv a pro vytvoření minimální infrastruktury pro alternativní paliva, včetně  zavedení společných technických specifikací pro jednotlivé typy napájecích/dobíjecích stanic.  Je  navrhována  minimální  povinná  infrastruktura  pro  elektřinu,  vodík  a  zemní  plyn  (LNG  a CNG), která má klíčový význam pro přijetí těchto alternativních paliv spotřebiteli (zavedení  na trh) a pro další rozvoj a využití těchto technologií v odvětví. Na úrovni ČR je směrnice  2014/94/ES do velké míry implementována Národním akčním plánem čisté mobility, který  byl schválen vládou ČR 20. 11. 2015.  Od začátku roku 2012 jsou všechny emise pocházející z letecké dopravy v rámci Evropského  hospodářského prostoru zahrnuty do EU ETS.  Emisní strop do roku 2020  byl stanoven na  úroveň  95  %  průměrných  emisí  z  letectví  vyprodukovaných  v  období  2004  –  2006.  Kvůli  pokračujícím  jednáním  v  rámci  Mezinárodní  organizace  pro  civilní  letectví  (ICAO),  kde  je  připravována  nová  mezinárodní  dohoda  o  snižování  emisí  z  civilní  letecké  dopravy  prostřednictvím  tržních  mechanismů,  nebudou  až  do  roku  2016  součástí  EU  ETS  emise  z letecké  dopravy  z  a  do  zemí  mimo  EHP.  Poslední  legislativní  úprava  systému  EU  ETS  provedená  na  základě  nařízení  Evropského  parlamentu  a Rady  č.  421/2014  přináší  kromě  zúženého  geografického  rámce  také  zjednodušené  postupy  pro  monitorování,  vykazování  58  a ověřování  emisí  a  zavádí  novou  výjimku  pro  vyřazení  malých  provozovatelů  letadel  ze  systému EU ETS produkujících méně než 1 000 tun CO2 ročně.  Politiky a opatření ČR 5.5.2. Strategické a koncepční cíle a hlavní zásady rozvoje v oblasti dopravy a dopravních sítí udává  Dopravní politika ČR pro období 2014 až 2020, s výhledem do roku 2050. Ty jsou postupně  rozpracovávány  v  návazných  strategiích.  Hlavním  cílem  je  vytvářet  podmínky  pro  rozvoj  kvalitní  dopravní  soustavy  postavené  na  využití  technicko‐ekonomicko‐technologických  vlastností jednotlivých druhů dopravy a na principech hospodářské soutěže s ohledem na její  ekonomické  a  sociální  vlivy  a  dopady  na  životní  prostředí  a  veřejné  zdraví.  Požadavky  ohledně  podpory  využití  alternativních  paliv,  rozvoje  ekologicky  šetrné  dopravy  nebo  ekonomických  nástrojů k zahrnutí  externalit  ze všech  druhů  dopravy  obsahuje  také  Státní  politika životního prostředí pro období 2011 až 2020.  Dopravní  politika  počítá  s postupnou  náhradou  za  alternativní  energie  v silniční  dopravě  a s další elektrizací železnic a městské hromadné dopravy, s postupným přesunem nákladní  dopravy ze silniční na železniční, případně vodní dopravu (o 50 % do roku 2050; Bílá kniha  2011).  Podobný  dílčí  cíl  si  do  roku  2030  stanovuje  i  Státní  energetická  koncepce  (2015)  a Národní program snižování emisí ČR (2015).   V ČR  je  uplatňována  řada  opatření,  která  mají  za  cíl  posílit  využívání  různých  typů  alternativních paliv. Vozidla pro dopravu osob nebo vozidla pro dopravu nákladů s nejvyšší  povolenou  hmotností  méně  než  12  tun  na  alternativní  pohon  (hybridní  pohony,  elektromotory, CNG, LPG a bioethanol E85) jsou na základě zákona č. 16/1993 Sb. o silniční  dani od této daně osvobozena, zemní plyn používaný v dopravě je do roku 2020 zvýhodněn  nižší sazbou spotřební daně.  Za  účelem  splnění  cílů  stanovených  směrnicí  Evropského  parlamentu  a  Rady  2014/94/EU  přijala vláda ČR 20. listopadu 2015 Národní akční plán čisté mobility. Součástí Akčního plánu  čisté  mobility  je  soubor  opatření,  která  by  měla  urychlit  rozvoj  alternativních  pohonů  zejména v silniční dopravě v ČR. Součástí Akčního plánu je i dlouhodobější predikce vývoje  alternativních  pohonů.  V období  2014‐2020  vybavování  silniční  infrastruktury  napájecími  a nabíjecími stanicemi pro vozidla s alternativními pohony podpoří také Operační program  doprava 2014‐2020, Integrovaný regionální operační program a Operační program podnikání  a  inovace  pro  konkurenceschopnost.  Podpora  plnící  a  dobíjecí  infrastruktury  má  za cíl  „rozvést a zlepšovat dopravní systémy šetrné k životnímu prostředí, včetně systémů s nízkou  hlučností,  a nízkouhlíkových  dopravních  systémů,  včetně  vnitrozemské  a  námořní  lodní  dopravy,  přístavů,  multimodálních  spojů  a  letištní  infrastruktury  s  cílem  podporovat  udržitelnou  regionální  a místní  mobilitu.”  Operační  programy  obsahují  i  další  opatření  s dopadem na úsporu emisí skleníkových plynů, a to ve všech prioritních osách zaměřených  59  na  rozvoj  infrastruktury  pro  železniční  (dobudování  hlavní  sítě  TEN‐T)  a  další  udržitelnou  dopravu (např. modernizace elektrické trakce MHD)  Zákon  o  ochraně  ovzduší  č.  201/2012  Sb.  požaduje,  aby  byl  do  volného  daňového  oběhu  uváděn i minimální podíl biopaliv z celkového množství dodaných paliv za kalendářní rok.  Dodavatel  pohonných  hmot  je  povinen  postupně  snižovat  emise  skleníkových  plynů  na  jednotku  energie  obsaženou  v  pohonné  hmotě  v  úplném  životním  cyklu  pohonné  hmoty.  Do 31. 12. 2014 musel dosáhnout 2% snížení emisí a dále musí do 31. 12. 2017 dosáhnout  3,5%  snížení  a  do  konce  roku  2020  pak  6%  snížení.  Do  plnění  povinností  mohou  být  započtena  pouze  biopaliva  splňující  kritéria  udržitelnosti  podle  nařízení  vlády  č.  351/2012  Sb.,  o kritériích  udržitelnosti  biopaliv.  Zákon  o  spotřebních  daních  č. 353/2003  Sb.  pak  stanovuje  daňové  zatížení  jednotlivých  pohonných  hmot  a  podmínky,  za  nichž  mají  čistá  a vysokoprocentní biopaliva nižší sazbu spotřební daně. Víceletý program podpory dalšího  uplatnění  udržitelných  biopaliv  v  dopravě  na  období  2015  –  2020  (usnesení  vlády  č. 655/2014)  má  za  cíl  zachovat  stávající  systém  podpory  využívání  čistých  biopaliv  a vysokoprocentních směsí biopaliv v dopravě. Program popisuje problematiku uplatňování  kapalných biopaliv v dopravě po technické i legislativní stránce a představuje rámec, který  pro jednotlivé druhy biopaliv stanovuje optimální výši podpory.  Důležitým  nástrojem  pro  vytvoření  systému  udržitelné  městské  dopravy  je  zpracování  Strategického  plánu  udržitelné  městské  mobility.  Metodika  pro  zpracování  tohoto  strategického dokumentu byla vytvořena Centrem dopravního výzkumu a v současné době  probíhá její certifikace. Cílem je komplexně řešit problematiku mobility ve větších městech  s vazbou  na  příměstské  oblasti,  a  to  nejen  problematiku  dopravy,  ale  rovněž  i  možnosti  ovlivňování  mobility  a  způsobů  jejího  uspokojování.  Dosavadnímu  dopravnímu  plánování  měst často chybí systémový přístup, opatření a investice v dopravě se tak rozhodují ad‐hoc  bez  řádné  analýzy  jejich  potřebnosti  a  dopadů,  navíc  bývá  pozornost  dopravních  expertů  zaměřena pouze na motorovou dopravu a její infrastrukturu. Rozhodování jsou pak činěna  v krátkém  časovém  úseku  a  bez  dlouhodobé  vize.  Strategické  plány  udržitelné  městské  mobility by měly být zpracovány a pravidelně aktualizovány ve městech nad 40 tisíc obyvatel.  Úspory  energií  jsou  založeny  v osobní  dopravě  na  větším  využívání  veřejné  hromadné  dopravy a v nákladní dopravě zvýšením výkonů železniční dopravy na úkor dopravy silniční.  Koncepce  veřejné  dopravy,  připravená  jako  výchozí  strategický  dokument  Ministerstva  dopravy (MD) pro oblast veřejné dopravy na roky 2015 až 2020, s výhledem do roku 2030,  proto cílí na zlepšování systému veřejné hromadné dopravy. Provozovatelé veřejné dopravy  a  správci  dopravní  infrastruktury  mohou  žádat  o  podporu  prostřednictvím  Integrovaného  regionálního  operačního  programu  na  celou  řadu  aktivit  spojených  se  zvyšováním  udržitelných forem dopravy, např. na obnovu vozového parku. Ta bude nezbytná, pokud má  být plněno nařízení vlády č. 49/2015 Sb., aby průměrné stáří vozů ve veřejné linkové dopravě  nebylo  vyšší  než  9 let.  Realizace  systému  Rychlých  spojení  (rychlá  železnice)  má  výrazně  navýšit podíl osobní železniční dopravy na úkor dopravy letecké a individuální.  60  Strategie podpory logistiky z veřejných zdrojů má vytvořit podmínky pro vzájemně výhodnou  spolupráci  mezi  silniční  a  železniční  dopravou,  která  zvýší  výkony  železniční  dopravy  na  středních  a  větších  vzdálenostech  (přeprava  silničních  návěsů,  výměnných  nástaveb  a kontejnerů).  K úsporám  paliv  přispívá  také  vyšší  bezpečnost  a  plynulost  provozu  ve  všech  druzích  dopravy, jež má za cíl schválený Akční plán rozvoje inteligentních dopravních systémů (ITS)  do  roku  2020  s výhledem  do  roku  2050.  Inteligentní  systémy  mimo  jiné  umožní  sledovat  technický stav dopravních cest a předcházet vážným dopravním nehodám. Realizace Národní  strategie  rozvoje  cyklistické  dopravy  pro  léta  2013‐2020  má  za  úkol  zlepšit  koordinace  rozvoje a podmínky pro využití tohoto k životnímu prostředí šetrného nemotorového druhu  dopravy.  Pro  podporu  využívání  vozidel  šetrných  k  životnímu  prostředí  obsahuje  Národní  program  snižování  emisí  ČR  opatření  AB21  (Obměna  vozového  parku  veřejné  správy  za  vozidla  s alternativním pohonem). Dle tohoto opatření by měla veřejná správa v rámci pravidelné  obměny  svého  vozového  parku  nakupovat  vozidla  kategorie  M1  a  N1  s  alternativním  pohonem  s  cílem  dosáhnout  alespoň  25%  podílu  vozidel  s  tímto  pohonem  na  celkovém  vozovém  parku  veřejné  správy  do  konce  roku  2020  a  50%  podílu  vozidel  s  alternativním  pohonem do konce roku 2030.  Nízkoemisní zóny jsou geograficky definované oblasti, které omezují přístup automobilů na  základě  výše  jejich  emisí,  s  cílem  zlepšit  kvalitu  ovzduší  v  těchto  oblastech.  Pravidla  pro  zařazení  silničních  motorových  vozidel  do  emisních  kategorií  a  o  emisních  plaketách  stanovilo nařízení vlády č. 56/2013 Sb.   Zavádění nízkoemisních zón bude podporováno rovněž v rámci Národního programu Životní  prostředí.  Národní  program  je  zaměřen  také  na  podporu  alternativních  způsobů  dopravy  (např.  carsharing,  bikesharing,  alternativní  pohony,  nemotorové  způsoby  dopravy).  Ministerstvo životního prostředí dále ve 2. polovině roku 2016 v rámci Národního programu  Životní  prostředí  vyhlásilo  výzvu  na  podporu  nákupu  vozidel  s alternativním  pohonem  se  zaměřením na municipality a kraje a v komplementaritě s OPPIK (MPO) také pro právnické  osoby.  Přínosy a náklady na snížení emisí skleníkových 5.5.3. plynů Ve  střednědobém  a  zejména  dlouhodobém  horizontu,  tj.  do  roku  2035  přinášejí  nejvyšší  úsporu emisí skleníkových plynů v absolutním vyjádření emisní normy pro nové automobily  (osobní  i  užitková)  a  kvalitativní  normy  pro  paliva.  Ještě  vyšších  úspor  lze  dosáhnout  i implementací  opatření  zvyšujících  kvalitu,  atraktivitu  a  využití  veřejné  dopravy,  zejména  v kombinaci  s její  postupnou  ekologizací.  Účinným  nástrojem  pro  snižování  emisí  skleníkových  plynů  z dopravy  by  mohlo  být  i  využití  alternativních  pohonů  v  dopravě  61  (zejména  elektromobilita,  vodík  a  CNG/LNG)  a  rozšířené  využití  biopaliv  za  podmínky  dodržení kritérií udržitelnosti při jejich produkci a spotřebě.    Užší  zaměření  Národního  akčního  plánu  čisté  mobility  vychází  z premisy  celkové  obnovy  vozového parku ČR s důrazem na zavádění alternativních paliv. V prvé fázi podpora směřuje  do  plynofikace  dopravy  a  rozvoje  elektromobility,  následně  pak  do  rozvoje  vodíkového  pohonu  a  rozvoje  alternativních  paliv  mimo  silniční  dopravu.  V případě  elektromobility  nejefektivnější  způsob  podpory  představuje  kombinace  parkování  a  podpora  dobíjecí  infrastruktury. U plynofikace dopravy počítá Národní akční plán čisté mobility s dosažením  10% podílu spotřeby zemního plynu na celkové spotřebě pohonných hmot, tj. asi 600 mil. m3   v roce 2025, čemuž by odpovídalo cca 250 tisíc vozidel na CNG, a to prostřednictvím podpory  výstavby infrastruktury stejně jako stimulací poptávky (daňová a jiná zvýhodnění). V tomto  čítá  emisní  úspora  přes  10  tis.  t  CO  a  téměř  2  tis.  t  NOx.  Vyčíslit  celkové  snížení  objemu  produkovaných emisí skleníkových plynů z dopravy zaváděním alternativních paliv je velmi  komplikované, zejména s ohledem na nejasný vývoj v preferenci různých typů paliv a reálné  emise z benzínových a naftových motorů. Při předpokladu 10% podílu alternativních paliv  v roce  2020  lze  následně  kombinovat  jejich  typové  složení  a  měrné  přínosy  ke  snížení  emisního  zatížení  klimatického  systému  –  u  CNG  cca  ‐25  %,  u  LPG  cca  ‐12  %,  pro  čistá  biopaliva lze kalkulovat se snížením o 60–80 % (BAT).  Politiky a opatření 5.5.4. Některé politiky a opatření, které se týkají sektoru dopravy, jsou rovněž uvedena v kapitole  průřezová opatření.  1E) Podpora nákupu vozidel s alternativním pohonem v rámci Národního programu životní  prostředí  (NPŽP)  –  podpora  na  nákup  vozidla  s  alternativním  pohonem  pro  municipality,  kraje a v komplementaritě s OPPIK (MPO) pro právnické osoby.  Gesce: MŽP  Termín: průběžně  Finanční požadavky: Ano (výzvy v rámci NPŽP)  2E)  Stimulace  využití  alternativních  pohonů  v  silniční  nákladní  dopravě  prostřednictvím  úpravy režimů a sazeb daně silniční – novým systémem daňových úlev, který se bude odvíjet  od splnění příslušné emisní třídy vozidla EURO s tím, aby daňová úleva na silniční dani pro  vozidla  (nad  12  t)  na  alternativní  paliva  byla  vyšší  než  pro  vozidla  na  konvenční  pohon  s emisní třídou EURO VI. Novela zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční. (opatření AA5 NPSE  a S15 NAP ČM).  Gesce a spolugesce: MF, MD, MPO a MŽP  Termín: do 31. 12. 2017 provedení analýzy, zavedení opatření od roku 2019  Finanční požadavky: Ano, ale může být i výnosově neutrální  62  3E)  Podpora  nákupu  vozidel  s  alternativním  pohonem  a  podpora  výstavby  související  infrastruktury díky podpoře příslušných Operačních programů (opatření AA6 NPSE a S7, S8,  E2, E3, P4, S11, S12 NAP ČM).  Gesce a spolugesce: MMR, MPO, MD, MŽP a MF  Termín: průběžně do 2023  Finanční požadavky: Ano (operační programy)  4E)  Přesun  části  přepravních  výkonů  nákladní  dopravy  ze  silnic  na  železnici  (rovněž  opatření AB23 NPSE) – přispět k naplnění cíle EU do roku 2030 zajistit přesun minimálně 30%  podílu dálkové nákladní přepravy na železniční a lodní dopravu adekvátně podmínkám České  republiky.  Gesce: MD  Termín: do 31. 12. 2017 předložit vládě informaci o způsobu zajištění plnění cíle opatření,  včetně návrhu na úpravu sazeb zpoplatnění dopravní sítě.  Finanční požadavky: Ne  5E) Výkonové zpoplatnění nákladní dopravy ‐ rozšíření stávajícího systému.  V návaznosti  na  připravovanou  koncepci  výkonového  zpoplatnění  pozemních  komunikací  v České  republice po roce 2019 znovu vyhodnotit rozšíření mýtného na všechny silnice 1. a vybrané  silnice 2. a 3. třídy. Postupně zvyšovat sazby tak, aby začaly působit jako účinná motivace  k přesunu nákladní dopravy na železnici.  Gesce: MD  Termín: úprava mýtného od 1. 1. 2020  Finanční požadavky: Ne   6E) Rozvoj šetrných způsobů dopravy. Zajistit realizaci Národní strategie rozvoje cyklistické  dopravy ČR pro léta 2013 až 2020. Připravit navazující strategii pro období do roku 2030.  Gesce a spolugesce: MD, MMR, MŽP, MŠMT a MV  Termín: do 31. 12. 2017 předložit informaci o realizaci plnění cílů a opatření uvedených ve  Strategii. Do 30. 6. 2019 předložit návrh strategie rozvoje cyklistické dopravy ČR pro období  2020 až 2030.  Finanční požadavky: Ne  Zemědělství a lesnictví 5.6 Zemědělská půda a lesy pokrývají více než tři čtvrtiny území EU a přirozeně pohlcují velké  množství  uhlíku  a  zabraňují  jeho  úniku  do  atmosféry.  Z toho  důvodu  jsou  pro  ochranu  klimatu velmi důležité. Přeměna orné půdy na louky, obnova vodního režimu a zalesňování  pomáhají zadržovat uhlík v půdě nebo podporují jeho ukládání. Lesnictví je prakticky jediným  odvětvím, které umožňuje zápornou bilanci CO2, pokud ovšem budou trvale narůstat zásoby  dřeva v lesních porostech, případně zásoby uhlíku v lesních půdách a ve výrobcích ze dřeva.  Zemědělství je na druhou stranu také zdrojem emisí skleníkových plynů, v menší míře CO2,  ale hlavně oxidu dusného a metanu. Oxid dusný se uvolňuje ze zemědělské půdy, zejména  63  v důsledku mikrobiální transformace dusíkatých hnojiv v půdě. Emise metanu pocházejí do  značné  míry  z procesů  přeměny  biomasy  (fermentace)  a z trávicích  pochodů  přežvýkavců.  Mezi  lety  1990  a  2014  poklesly  v EU  emise  ze  zemědělství  o  24  %  a  tento  sektor  se  na  celkových emisích skleníkových plynů podílí 10,3 %. Ke snížení emisí došlo kvůli menšímu  množství používaných hnojiv a snížení počtu hospodářských zvířat.  Zemědělství přispělo v roce 2014 k celkovým emisím skleníkových plynů v České republice  přibližně  6 %.  Současně  však  propady  CO2  z využívání  krajiny,  změn  ve  využívání  krajiny  a lesnictví snížily celkové emise skleníkových plynů v tomto roce o téměř 4 %. V minulosti byl  hlavním  důvodem  prudkého  snižování  emisí  metanu  pokles  množství  chovaného  skotu.  Počty  skotu  klesly  od  roku  1990  do  roku  2012  o  více  než  60 %  (z  3,6  milionů  na  cca  1,4 milionu  kusů)  a  k obdobnému  poklesu  stavů  došlo  rovněž  u  ostatních  hospodářských  zvířat. Na poklesu emisí se podílelo také snížení výměry orné půdy i zemědělské půdy jako  celku,  snížení  intenzity  rostlinné  výroby  na  většině  rozlohy  ČR  a  útlum  některých  odvětví  zemědělské  produkce.  Došlo  k decouplingu  zemědělské  výroby  v produkčních  oblastech  zaměřené  na  intenzivní  produkci  a zemědělské  výroby  v méně  příznivých  oblastech  zaměřené na údržbu krajiny a jiné mimoprodukční funkce. Zároveň probíhala modernizace  technologií a introdukce nových odrůd a plemen. Převážně z ekonomických důvodů došlo po  roce 1990 k výraznému snížení minerálního dusíkatého hnojení, což přispělo ke snížení emisí  N2O. Celkové emise ze zemědělství se snížily v období 1990 – 2014 přibližně o polovinu.  Nicméně fixace CO2 ještě zdaleka nedosáhla svého potenciálu, i když objem CO2 ukládaného  v půdě  a v dřevní  hmotě  je  značný.  Tento  sektor  má  rovněž  značné  rezervy  ve  využívání  energií,  vlastní  produkci  obnovitelných  zdrojů  a  příspěvku  ke zpracování  a  využívání  zemědělských a lesních odpadů. Akční plán pro biomasu uvádí potenciál 680 tisíc hektarů  orné půdy pro energetické využití a přibližně 400 tisíc hektarů pro trvalé travní porosty.   Politiky a opatření EU 5.6.1. Zemědělství  může  k ochraně  klimatu  přispět  zejména:  snížením  vlastní  produkce  emisí  skleníkových plynů, zvýšením poutání uhlíku v půdě a produkcí obnovitelných zdrojů energie.   Reforma  Společné  zemědělské  politiky  EU  z roku  2003  zohlednila  vlivy  zemědělské  produkce na klima a oddělila přímé platby farmářům od velikosti produkce, a tím omezila  tlak  na  zvyšování  intenzity  výroby.  Důležitým  výstupem  bylo  zavedení  systému  Kontroly  podmíněnosti,  kdy  vyplácení  přímé  podpory  a  dalších  dotací  je  podmíněno  plněním  standardů udržování půdy v Dobrém zemědělském a environmentálním stavu, dodržováním  povinných požadavků v oblasti životního prostředí, veřejného zdraví, zdraví zvířat a zdraví  rostlin,  dobrých  životních  podmínek  zvířat  a  minimálních  požadavků  v  rámci  agroenvironmentálních  opatření.  Další  reforma  Společné  zemědělské  politiky  z roku  2013  (pro  období  do  roku  2020)  pak  zjednodušila  a  lépe  zacílila  environmentální  požadavky  a povinnosti, které zemědělci musí splnit, aby dostali plnou výši podpory. Od roku 2015 je  64  30 %  rozpočtů  členských  států  na  přímé  platby  rozděleno  pouze  tehdy,  pokud  zemědělci  dodrží tři závazná opatření – udržování trvalých travních porostů, ploch v ekologickém zájmu  a plnění podmínek diverzifikace plodin.   Navíc  také  minimálně  30  %  rozpočtu  každého  Programu  rozvoje  venkova  je  určeno  na  podporu dobrovolných opatření, která jsou přínosná pro životní prostředí a klima (například  agroenvironmentálně‐klimatické  opatření,  LFA,  Natura  2000,  ekologické  zemědělství  nebo  opatření  v sektoru  lesnictví).  Podporovány  jsou  rovněž  investice  do  energeticky  účinného  vybavení a budov, vzdělávání a poradenství nebo výroba bioplynu.  Nitrátová  směrnice  Rady  91/676/EHS  stanovila  pravidla  a  omezení,  která  mají  rovněž  vedlejší vliv na produkci emisí, jako je užití hnojiv nebo jejich skladování.  Na základě revize mezinárodních pravidel Rámcové úmluvy pro vykazování emisí v sektoru  zemědělství a lesnictví z roku 2011, bylo přijato rozhodnutí č. 529/2013/EU. Nestanovilo sice  žádné  konkrétní  cíle  v ochraně  klimatu,  ale  díky  jednotným  pravidlům  pro  měření  a vykazování  emisí  umožňuje  v rámci  Společné  zemědělské  politiky  EU  finančně  podpořit  farmáře, kteří hospodaří šetrně.  Politiky a opatření ČR 5.6.2. Ochrana  ovzduší  a  s  tím  spojená  snaha  o  snižování  emisí  skleníkových  plynů,  je  v  České  republice  prováděna  prostřednictvím  dvou  hlavních  zákonů  a  jejich  prováděcích předpisů.  Jedná se o zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší a zákon č. 76/2002 Sb., o integrované  prevenci.  Intenzivní  chovy  hospodářských  zvířat  musí  splňovat  podmínky  obou  výše  uvedených zákonů.  Významným  způsobem  využití  metanu  a  předcházení  jeho  samovolnému  vzniku  je  zpracování  zbytků  zemědělské  produkce  v bioplynových  stanicích.  Hlavním  nástrojem  na  podporu  využití  bioplynu  bylo  zavedení  výkupních  cen  a  zelených  bonusů  vázaných  na  množství  vyrobené  elektrické  energie.  Výstavba  bioplynových  stanic  byla  podporována  v rámci  operačních  programů  spolufinancovaných  EU  (Program  rozvoje  venkova  MZe,  program Podnikání a inovace MPO, Fondy soudržnosti a SFŽP MŽP). V bioplynových stanicích  je u nás instalováno okolo 400 MW. Množství elektřiny vyrobené v Česku z bioplynu se za  posledních deset let zvýšilo 55x. V roce 2014 skončila provozní podpora pro nové bioplynové  stanice,  do  budoucna  bude  formou  zeleného  bonusu  podporována  výroba  tepla  v bioplynových stanicích, kde alespoň 70 % používaného materiálu tvoří zvířecí exkrementy  nebo  komunální  odpad  a  které  vyrábějí  také  elektřinu.  Program  rozvoje  venkova  plánuje  podporu  zemědělských  bioplynových  stanic.  Výstavba  bioplynových  stanic  využívajících  bioodpady  bude  podporována  z Operačního  programu  Životní  prostředí,  zatím  co  z Operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost bude možné podpořit  vyvedení tepla ze stávajících bioplynových stanic k jeho účelnému využití.  65  Akční plán pro biomasu v ČR na období 2012 až 2020 předpokládá do roku 2020 možnost  dosáhnout roční produkce energie ze zemědělské půdy a vedlejších produktů zemědělské  výroby a zpracování zemědělských produktů v rozmezí 133,9 až 186,8 petajoulů (PJ). Z toho  největší podíl (44 %) připadá právě na využití vedlejších produktů a biologicky rozložitelných  odpadů, přibližně 40 % na cílené pěstování biomasy pro energetické využití na orné půdě  a zbytek (cca 16 %) na energetické využití sklizně z travních porostů. Takto získaná energie  může vytěsnit odpovídající množství fosilních paliv a tím přispět i ke snížení produkce emisí  skleníkových plynů.  Program  rozvoje  venkova  ČR  na  období  2014‐2020  jde  nad  rámec  zavedených  opatření  v rámci  kontroly  podmíněnosti  a  bude  do  roku  2020  řešit  dosažení  cílů  v  oblasti  klimatu  zejména  prostřednictvím  opatření  implementovaných  pod  prioritou  5  „Podpora  účinného  využívání zdrojů a podpora přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku v odvětvích zemědělství,  potravinářství a lesnictví, která je odolná vůči klimatu“, doplňkově pak opatřeními v rámci  priority 4 „Obnova, ochrana a zlepšování ekosystémů závislých na zemědělství a lesnictví“.  Částečně  budou  působit  i  opatření  priority  2  „Zvýšení  životaschopnosti  zemědělských  podniků  a  konkurenceschopnosti  všech  druhů  zemědělské  činnosti  ve  všech  regionech  a podpora inovativních zemědělských technologií a udržitelného obhospodařování lesů.“  Opatření  „Investice  do  hmotného  majetku“  zčásti  napomůže  úsporám  vody  a  energie  v zemědělské a zpracovatelské výrobě. U investic podporovaných s cílem zefektivnit výrobu  se dají předpokládat efekty v úspoře vody a energií, avšak vzhledem k tomu, že opatření  primárně  cílí  na  konkurenceschopnost  a  tvorbu  přidané  hodnoty,  příspěvek  opatření  k ochraně  klimatu  bude  spíše  vedlejšího  charakteru.  Dále  tato  podpora  investic  přispěje  ke snižování  emisí  skleníkových  plynů  (a  také  amoniaku  a  zápachu)  pocházejících  ze skladování druhotných odpadů zemědělské výroby a také obecně ze staveb využívaných  k živočišné výrobě.   Důležitým  nástrojem  ke  snižování  spotřeby  minerálních  hnojiv  je  rozvoj  ekologického  zemědělství.  Režim  ekologického  zemědělství  je  stanoven  nařízením  Rady  a  Evropského  parlamentu č. 834/2007 a zákonem č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství. Zásadní vliv  na  rozšiřování  plochy  zemědělské  půdy  obhospodařované  podle  zásad  ekologického  zemědělství má podpora poskytovaná v rámci Programu rozvoje venkova ČR.   Vázání  uhlíku  v půdě  napomáhá  povinné  dodržování  standardů  Dobrého  zemědělského  a environmentálního stavu (DZES) a dodržování povinných požadavků na hospodaření (PPH),  transponovaná  prostřednictvím  nařízení  vlády  č.  309/2014  Sb.,  o  stanovení  důsledků  porušení  podmíněnosti  poskytování  některých  podpor  a  jeho  pozdějších  novelizací.  Vyplácení  podpor  zemědělcům  je  podmíněno  mimo  jiné  plněním  těchto  standardů  a požadavků.  V  rámci  Programu  rozvoje  venkova  jsou  významná  „Agroenvironmentální‐klimatická  opatření“,  a  to  zachováním  či  posílením  schopnosti  retence dusíku nastavením vhodného obhospodařování půdy, resp. přechodem na kulturu s  66  vyšším  potenciálem  retence.  Dalším  efektem  tohoto  opatření  je  posílení  protierozních  opatření  s  vysokým  sekvestračním  dopadem  zejména  v  dusičnany  ohrožených  oblastech  nebo podél vodních toků (zatravňování, ošetřování travních porostů).  K významným mitigačním opatřením v souvislosti se správnou péčí o půdu patří například:  ● omezení nebo vyloučení orby, které snižuje narušování půdy a současně poskytuje  významné úspory energie,  ● uchovávání  vegetačního  porostu  na  půdě  po  celý  rok,  používání  meziplodin,  udržitelné zapracování organického materiálu (statková hnojiva, sláma, kompost),  ● zelený pokryv půdy v trvalých kulturách,  ● ochrana organické hmoty v půdě, zvláště v případě půd bohatých na uhlík (rašeliniště,  mokřady a travní porosty),  ● obnova vysušených rašelinišť a mokřadů.    Dalším nástrojem pro řešení problematiky klimatu rozšiřováním ploch lesů je místní podpora  zalesňování  zemědělské  půdy  poskytovaná  Programem  rozvoje  venkova.  Jedná  se  svým  rozsahem  o  opatření  cílené  na  konkrétní  lokality  a  jeho  dopad  na  úrovni  ČR  nepatří  k zásadním.  Nařízení  vlády  č.  185/2015  Sb.,  o  podmínkách  poskytování  dotací  v  rámci  opatření zalesňování zemědělské půdy a o změně některých souvisejících nařízení stanovuje  dotace  na  založení  lesního  porostu,  péči  o  lesní  porost  po  dobu  5  let  a  za  ukončení  zemědělské výroby na zalesněném pozemku po dobu 10 let. Operace bude realizována na  ohrožených plochách (sklonitost, půdní vlastnosti, erozní ohroženost).  Rovněž  budou  poskytovány  poradenské  služby  zaměřené  na  změnu  klimatu.  Podpora  na  předcházení  poškozování  lesů  lesními  požáry  a  přírodními  katastrofami  a  katastrofickými  událostmi,  která  rovněž  přispívá  ke  snížení  emisí  z lesních  požárů,  respektive  zachování  zásoby  uhlíku  v biomase  a  půdě.  K poutání  uhlíku  v půdě  přispěje  rovněž  podpora  udržitelného hospodaření na trvalých travních porostech.  Výsledky  2.  cyklu  Národní  inventarizace  lesů  prováděné  v  letech  2011  ‐  2015  na  základě  nařízení vlády č. 247/2009 Sb. potvrzují setrvalý nárůst zásob dřevní hmoty. Předpokládaný  scénář  zvyšování  propadů  emisí  skleníkových  plynů  v  sektoru  LULUCF  po  roce  2020  je  uskutečnitelný buď při zachování současného trendu nárůstu zásob dřevní hmoty (hroubí)  v lesních ekosystémech nebo vyšší produkcí výrobků z vytěženého dřeva (HWP) při zachování  trvale  udržitelné  výše  těžby  dřeva.  Celospolečenský  zájem  na  zachování  pozitivní  bilance  emisí skleníkových plynů v sektoru lesnictví by proto měla reflektovat rovněž státní lesnická  politika,  strategické  dokumenty  týkající  se  navazujících  průmyslových  odvětví  a  těžební  regulace.  Strategie  Ministerstva  zemědělství  s  výhledem  do  roku  2030  bude  v  rámci  cíle  D.2 „Konkurenceschopnost hodnotového řetězce založeného na lesním hospodářství“ mimo  jiné směřovat k  67  ‐  vytvoření podmínek pro vyšší domácí využívání a spotřebu dřeva a výrobků ze dřeva;  ‐  vytvoření  podmínek  pro  investice  do  sektoru  lesního  hospodářství  a  navazujícího  hodnotového  řetězce,  které  povedou  k  výrobě  dřevařských  výrobků  s  vyšší  přidanou  hodnotou;  ‐  snižování vývozu dřevní hmoty z ČR.  ‐  podpoře výzkum a vývoje směrující k lepšímu využití dřevní hmoty a hledání nových  produktových možností s uplatněním dřeva.  To  vše  má  vést  k  většímu  využívání  dřeva  jako  obnovitelné  suroviny  vázající  uhlík  a k substituci  jiných  materiálů,  jejichž  výroba  je  spojena  s  vysokými  emisemi  CO2.  Snížení  vývozu surového dříví a jeho zpracování (zejména na řezivo a dřevěné desky) v ČR pozitivně  přispěje k emisní bilanci ČR.  V  rámci  dalšího  zpřesňování  emisní  bilance  v  sektoru  LULUCF  by  měla  být  věnována  pozornost dalšímu výzkumu dynamiky zásob uhlíku vázaného v lesních půdách. V případě  příklonu k nepasečným přírodě blízkým formám obhospodařování lesů, jakožto zásadnímu  adaptačnímu  opatření,  lze  očekávat  významný  nárůst  množství  uhlíku  vázaného  v  lesních  půdách, což by mělo rovněž přispět k zachování pozitivní emisní bilance v sektoru lesnictví.  Přínosy a náklady na snížení emisí skleníkových 5.6.3. plynů Modelové projekce vývoje emisí nepředpokládají v ČR další razantní snížení emisí v sektoru  zemědělství  a  využití  půdy,  podobné  vývoji  v  1.  polovině  90.  let  20.  století.  I  v případě  aplikace  dodatečných  opatření  lze  předpokládat  pouze  mírnou  dodatečnou  redukci  emisí  (v řádu jednotek %) v důsledku dalšího poklesu objemu aplikace umělých hnojiv (růst podílu  ekologického zemědělství atd.).  Nové  moderní  a  minimalizační  postupy  obdělání  půdy  přinášejí  ve  srovnání  s  tradičními  postupy využívajícími hlubokou orbu také úspory pohonných hmot. Lze tak uspořit až 30 %  nafty. Vhodnost změny způsobu zpracování půdy záleží vždy na konkrétní plodině, osevním  postupu  a  aktuálních  půdních  podmínkách.  Odhadovaný  příspěvek  Programu  rozvoje  venkova ke snížení emisí činí 200 000 t CO2ekv. v roce 2020.  Politiky a opatření 5.6.4. Některé  politiky  a  opatření,  které  se  týkají  sektoru  zemědělství,  jsou  rovněž  uvedena  v kapitole průřezová opatření.  1F) Podpora bioplynových stanic  Podporovat  využití  metanu  a  předcházet  jeho  samovolnému  vzniku  zpracováním  zbytků  zemědělské  produkce  v  bioplynových  stanicích,  včetně  podpory  prodloužení  životnosti  stávajících  bioplynových  stanic.  Zajištění  finanční  podpory  i  po  skončení  operačních  68  programů (Program rozvoje venkova, Operační program životní prostředí, Operační program  podnikání a inovace pro konkurenceschopnost).  Gesce a spolugesce: MZe, MPO a MŽP  Termín: průběžně (zajištění další podpory do roku 2022)  Finanční požadavky: Ano (operační programy)  2F) Důsledná kontrola dodržování standardů Dobrého zemědělského a environmentálního  stavu (DZES) a dodržování povinných požadavků na hospodaření (PPH)  Gesce a spolugesce: SZIF, MZe a MŽP  Termín: průběžně  Finanční požadavky: Ne  3F) Podpora zalesňování  Upravit dotace na zalesňování tak, aby cíleně podporovaly adaptaci na změnu klimatu. Vázat  dotace pouze na podporu vytváření porostů s přirozenou druhovou skladbou. Nepodporovat  zalesňování přírodně hodnotných stanovišť.  Gesce a spolugesce: MZe a MŽP  Termín: 31. 12. 2017  Finanční požadavky: Ano (Program rozvoje venkova)  4F) Podpora ekologického zemědělství  Rozvíjet  ekologické  zemědělství  v  souladu  s  Akčním  plánem  ČR  pro  rozvoj  ekologického  zemědělství v letech 2016 ‐ 2020.  Gesce: MZe  Termín: průběžně v návaznosti na Akční plán  Finanční požadavky: Ne  5F) Optimalizace hospodaření s hnojivy  Navrhnout vhodná opatření ke snížení emisí skleníkových plynů ze zemědělství optimalizací  dusíkatého hnojení, zlepšením skladování statkových hnojiv a způsoby jejich aplikace.  Gesce: MZe  Termín: navrhnout vhodná opatření do 31. 12. 2017  Finanční požadavky: Ne  6F) Využití obnovitelných zdrojů energie a zvyšování energetické účinnosti  Podporovat  využívání  obnovitelných  zdrojů  energie,  zejména  se  zaměřením  na  vyžití  dostupného  potenciálu  biomasy  v  souladu  s  Akčním  plánem  pro  biomasu.  Podporovat  snižování energetické náročnosti výrobních a technologických postupů v zemědělství.  Gesce: MZe, spolugesce MPO, MŽP  Termín: průběžně  Finanční požadavky: Ano (Program rozvoje venkova)  7F)  Podpůrný  program  ‐  ochrana půdy  proti  erozi,  degradaci  a  nadměrnému  vysychání     V souvislosti s vyhodnocením současných nástrojů na úseku ochrany zemědělského půdního  69  fondu  („Příprava  realizace  opatření  pro  zmírnění  negativních  dopadů  sucha  a  nedostatku  vody“,  úkol  F/2)  připravit  víceletý  podpůrný  vzdělávací  program  školení  a  bezplatných  konzultací pro zemědělce s cílem uvést žádoucí postupy v praxi.  Gesce a spolugesce: MZe a MŽP  Termín: příprava do 31.12. 2017, realizace 2018‐2021.  Finanční požadavky: Ano (z rozpočtových kapitol MZe a MŽP)  Odpady 5.7 V roce 2012 činila celková produkce odpadů ze všech ekonomických činností a domácností  v EU 2 515 milionů  tun.  To  bylo  o  něco  více  než  v  letech  2010  a  2008  (2 460 milionů  tun  a 2 427 milionů tun), avšak méně než v roce 2004.33  Emise ze sektoru odpadů klesly mezi lety  1990  až  2012  v EU‐28  o  32  %.  Jelikož  největší  díl  emisí,  tj.  88  %,  připadá  na  metan,  k nejvyššímu snížení emisí došlo vlivem omezení ukládání biologicky rozložitelných odpadů  na skládky. Množství komunálního odpadu ukládaného na skládky se v daném období snížilo  o  37  %.  Druhou  nejdůležitější  příčinou  snížení  emisí  je  zvýšení  jímání  metanu  ze  skládek.  Snížení emisí metanu ze skládek odpadu je důležitým cílem odpadové politiky, ale v první  řadě je třeba předcházet vzniku odpadů a opětovně je využívat namísto ukládání cenných  surovin na skládky. Opětovné využití výrobků na konci životnosti snižuje spotřebu primárních  surovin, se kterou je spojena spotřeba energie a produkce emisí skleníkových plynů. Podíl  recyklace,  dalších  způsobů  využití  odpadů  a  jejich  energetické  využití  se  má  v budoucnu  zvýšit.  V  České  republice  mezi  lety  1990  a  2012  vzrostly  emise  skleníkových  plynů  z  odpadů  z 2,8 milionů tun CO2ekv. ročně na 3,7 milionů tun. Tento nepříznivý trend způsobil zejména  růst emisí ze skládkování odpadu. Produkce všech odpadů má na základě vyhodnocení dat  MŽP  v  posledních  letech  (2009‐2014)  stagnující  trend.  V  období  2009  ‐  2014  také  vzrostl  podíl  materiálově  využitých  odpadů  z  celkové  produkce  odpadů.  V  roce  2014  dosáhlo  materiálového  využití  z  celkové  produkce  odpadů  79,5  %  a  u  komunálních  odpadů  bylo  využito 34,8 %.  Politiky a opatření EU 5.7.1. Hlavním pilířem odpadové politiky EU je hierarchie nakládání s odpady, jež je definována ve  směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES, o odpadech. Hierarchie jednoznačně  preferuje předcházení vzniku odpadů. Následuje opětovné využití, recyklace a další způsoby  využití včetně energetického. Jedním z důležitých cílů odpadové politiky je omezit ukládání  odpadů na skládky.  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES o odpadech ukládá členským státům  vytvořit národní Programy předcházení vzniku odpadů.                                                          33  http://ec.europa.eu/eurostat/statistics‐explained/index.php/Waste_statistics/cs  70  Cestovní mapa pro efektivní nakládání se surovinami (Sdělení (2011) 571) popisuje, jak do  roku  2050  proměnit  ekonomiku  EU  směrem  k udržitelnosti.  Navrhuje,  jak  oddělit  ekonomický růst od využívání surovin a produkce odpadů.   Sdělení  Komise  Uzavření  cyklu  –  Akční  plán  EU  pro  oběhové  hospodářství;  dne  2. prosince 2015 Evropská komise představila nový balíček k oběhovému hospodářství, jehož  součástí jsou následující dokumenty:  ● Sdělení  Komise  Evropskému  parlamentu,  Radě,  Evropskému  hospodářskému  a sociálnímu  výboru  a  Výboru  regionů  –  Uzavření  cyklu  –  Akční  plán  EU  pro  oběhové hospodářství ‐  COM(2015) 0614 final,  ● Návrh  směrnice,  kterou  se  mění  směrnice  94/62/ES  o  obalech  a  obalových  odpadech ‐ COM(2015) 0596 final,  ● Návrh  směrnice,  kterou  se  mění  směrnice  1999/31/ES  o  skládkách  odpadů ‐ COM(2015) 0594 final,  ● Návrh směrnice, kterou se mění směrnice 2000/53/ES o vozidlech s ukončenou  životností,  směrnice  2006/66/ES  o  bateriích  a  akumulátorech  a  odpadních  bateriích  a  akumulátorech  a  směrnice  2012/19/EU  o  odpadních  elektrických  a elektronických zařízeních ‐ COM(2015) 0593 final,  ● Návrh směrnice, kterou se mění směrnice 2008/98/ES o odpadech ‐ COM(2015)  0595 final.  EK chce v novém balíčku vymezit širší kontext oběhového hospodářství. Ve Sdělení „Uzavření  cyklu – Akční plán EU pro oběhové hospodářství“ se proto zaměřila na:  ● výrobní fázi,  ● design výrobků (ekodesign),  ● opravitelnost výrobků,  ● spotřební fázi,  ● zelené veřejné zakázky (green procurement),  ● odpadové hospodářství,  ● trh s druhotnými surovinami,  ● prioritní oblasti (plasty, potravinový odpad, stavební a demoliční odpad, kritické  suroviny, biomasa a bioprodukty),  ● inovace a investice,  ● monitoring oběhového hospodářství a indikátory.   Největší  změny  zasahující  do  oblasti  ochrany  klimatu  směřují  do  směrnic  o  odpadech,  obalech a skládkách odpadů. EK navrhuje:  ● vyšší cíle pro recyklaci komunálních odpadů,  ● vyšší cíle pro recyklaci obalů,  ● cíl pro omezení skládkování,  ● podporu pro znovupoužití výrobků,  71  ● minimální požadavky pro rozšířenou odpovědnost výrobců (EPR),  ● omezení potravinového odpadu,  ● zdůraznění prevence vzniku odpadu,  ● zlepšení sledovatelnosti odpadů.  Směrnice  Rady  1999/31/ES  o  skládkách  odpadů  stanovila  technické  požadavky  na  provozování skládek a zavedla postupně se zpřísňující limity pro ukládání biodegradabilních  odpadů  (BRKO)  na  skládky  do  roku  2020  až  na  35  %  množství  ukládaného  v  roce  1995.  To bude mít vliv na množství metanu vznikajícího na skládkách i v dlouhodobém horizontu.     Politiky a legislativa ČR 5.7.2. Základním  právním  předpisem  legislativy  ČR  v  oblasti  odpadového  hospodářství  je  zákon  č. 185/2001  Sb.,  o  odpadech.  Zákon  o  odpadech  je  v  souladu  se  směrnicí  Evropského  parlamentu a Rady 2008/98/ES, o odpadech a ukotvuje tak principy EU v oblasti odpadového  hospodářství do legislativy ČR. V roce 2014 a 2015 došlo k několika důležitým novelizacím  zákona o odpadech, které posouvají ČR blíže k plnění cílů evropské směrnice o odpadech.  1) Zákon  č.  184/2014  Sb.  ‐  související  s  transpozicí  směrnice  2012/9/EU  do  zákona  o odpadech (části 8 – elektrozařízení; termín pro transpozici uplynul 14. 2. 2014).  2) Zákon  č.  229/2014  Sb.  ‐  součástí  novely  zákona  je  především  zákaz  skládkování  směsných  komunálních  odpadů  (SKO),  recyklovatelných  a  využitelných  odpadů  od  roku 2024, povinné třídění BRKO a kovů v obcích od 2015, omezení využívání odpadů  jako  technického  zabezpečení  skládek  (TZS)  na  skládkách  na  20  %  hmotnostních  (z 25 %  objemových)  a  úprava  možnosti  odebrání  souhlasu  s  provozem  zařízení  ke sběru a výkupu odpadů při výkupu odpadů, které jsou zakázány vykupovat.  3) Zákon  č.  223/2015  Sb.,  ‐  uvádí  českou  legislativu  odpadového  hospodářství  do  souladu s legislativou Evropské unie. Zavádí nové povinnosti při ohlašování zařízení,  bezhotovostní  platby  za  kovový  odpad,  upravuje  působnost  zákona  o  odpadech  (drahé  kovy  a  sedimenty  vytěžené  z  koryt  vodních  toků  a  vodních  nádrží  jsou  zahrnuty do působnosti zákona), zavádí změny v základních definicích, elektronizaci  hodnocení  nebezpečných  vlastností  odpadů,  upřesnění  způsobů  využívání  a odstraňování odpadů, vypuštění minerálních olejů z povinnosti zpětného odběru,  úpravy v oblasti baterií a akumulátorů, úpravy v oblasti nakládání s kaly z ČOV, novou  úpravu  týkající  se  nakládání  se  sedimenty,  úpravy  v  oblasti  zpětného  odběru  pneumatik,  změny  v evidenci  odpadů,  změny  v  ohlašování  přepravy  nebezpečných  odpadů a změny v oblasti plánů odpadového hospodářství.    V současné době je připravován nový zákon o odpadech.  72  Zákon  č.  477/2001  Sb.  o  obalech  a  o  změně  některých  zákonů  se  zabývá  předcházením  vzniku odpadů z obalů. Definuje základní povinnosti při nakládání s obaly a odpady z obalů  včetně  označování  obalů,  opakovaně  použitelných  obalů,  vratných  obalů,  vratných  zálohovaných obalů a zpětného odběru.  Nové evropské předpisy spolu s novými technologickými postupy pro nakládání s vybranými  produkty  vedly  k  potřebě  přijmout  speciální  zákon  pro  nakládání  s  těmito  produkty.  Připravovaný návrh zákona o výrobcích s ukončenou životností stanovuje práva a povinnosti  všech, kteří nakládají s elektrozařízeními, bateriemi a akumulátory, pneumatikami a vozidly  od jejich uvedení na trh až po jejich zpracování poté, kdy se staly odpadem.  Dále  jsou  připravovány  prováděcí  právní  předpisy  související  novelou  zákona  o  odpadech,  zákonem č. 223/2015 Sb., a dále nové prováděcí právní předpisy definující pravidla pro tuhá  alternativní paliva vyrobená z odpadů (vyhláška na TAP), seznam odpadů, které bude od roku  2024 zakázáno ukládat na skládky (vyhláška k zákazu skládkování).   Základním  strategickým  dokumentem  a  nástrojem  pro  řízení  odpadového  hospodářství  je  Plán odpadového hospodářství ČR na období 2015 až 2024 (POH ČR), který zároveň naplňuje  a  dále  rozpracovává  Státní  politiku  životního  prostředí  2012–2020.  POH  ČR  byl  schválen  usnesením  vlády  č.  1080  ze  dne  22.  prosince  2014  a  jeho  závazná  část  posléze  vydána  nařízením  vlády  č. 352/2014  Sb.,  o  Plánu  odpadového  hospodářství.    POH  ČR  je  navržen  v souladu  s  hierarchií  nakládání  s  odpady  dle  výše  uvedené  směrnice  2008/98/ES  o odpadech.  Závazná  část  POH  ČR  je  povinným  podkladem  pro  rozhodování  příslušných  správních  úřadů,  krajů  a  obcí.  Jednotlivé  kraje  zpracovávají  krajské  Plány  odpadového  hospodářství, které musí být v souladu se závaznou částí POH ČR. Strategickými cíli plánu je  předcházení vzniku odpadů a snižování měrné produkce odpadů, minimalizace nepříznivých  účinků vzniku odpadů a nakládání s nimi na lidské zdraví a životní prostředí, udržitelný rozvoj  společnosti a přiblížení se k evropské „recyklační společnosti“, maximální využívání odpadů  jako náhrady primárních zdrojů a přechod na oběhové hospodářství. Všechny cíle POH ČR  shrnuje tabulka č. 8.  Tab. 8: Cíle Plánu odpadového hospodářství ČR    Definice cíle  Typ cíle  1.        Do roku 2015 zavést tříděný sběr minimálně pro odpady z papíru, plastů, skla  a kovů.  Hlavní cíl  2.      Do roku 2020 zvýšit nejméně na 50 % hmotnosti celkovou úroveň přípravy  k opětovnému použití a recyklaci alespoň u odpadů z materiálů jako je papír,  plast, kov, sklo, pocházejících z domácností, a případně odpady jiného původu,  pokud jsou tyto toky odpadů podobné odpadům z domácností.   Postupné hodnoty v určených letech:  (2016 ‐ 46 %, 2018 ‐ 48 %, 2020 ‐ 50 %)  Hlavní cíl        73    Definice cíle  Typ cíle        3.        Směsný  komunální  odpad  (po  vytřídění  materiálově  využitelných  složek,  nebezpečných složek a biologicky rozložitelných odpadů) zejména energeticky  využívat v zařízeních k tomu určených v souladu s platnou legislativou.  Hlavní cíl  4.        Snížit  maximální  množství  biologicky  rozložitelných  komunálních  odpadů  ukládaných na skládky tak, aby podíl této složky činil v roce 2020 nejvíce 35 %  hmotnostních  z  celkového  množství  biologicky  rozložitelných  komunálních  odpadů vyprodukovaných v roce 1995.  Hlavní cíl  5.        Zvýšit do roku 2020 nejméně na 70 % hmotnosti míru přípravy k opětovnému  použití a míru recyklace stavebních a demoličních odpadů a jiných druhů jejich  materiálového  využití,  včetně  zásypů,  při  nichž  jsou  materiály  nahrazeny  v souladu  s  platnou  legislativou  stavebním  a  demoličním  odpadem  kategorie  ostatní  s  výjimkou  v přírodě  se  vyskytujících materiálů  uvedených  v Katalogu  odpadů pod katalogovým číslem 17 05 04 (zemina a kamení). Hlavní cíl  6.        Snižovat měrnou produkci nebezpečných odpadů.  Hlavní cíl  7.        Zvyšovat podíl materiálově využitých nebezpečných odpadů.  Hlavní cíl  8.        Minimalizovat negativní účinky při nakládání s nebezpečnými odpady na lidské  zdraví a životní prostředí.  Hlavní cíl  9.        Zvýšit celkovou recyklaci obalů na úroveň 70 % do roku 2020.  Hlavní cíl  Zvýšit celkové využití odpadů z obalů na úroveň 80 % do roku 2020.  Zvýšit recyklaci plastových obalů na úroveň 50 % do roku 2020.  Zvýšit recyklaci kovových obalů na úroveň 55 % do roku 2020.  Dosáhnout 55 % celkového využití prodejních obalů určených spotřebiteli do  roku 2020.  Dosáhnout 50 % recyklace prodejních obalů určených spotřebiteli do roku 2020.  10.    Dosahovat vysoké úrovně tříděného sběru odpadních elektrických  a elektronických zařízení.  Hlavní cíl  11.    Zajistit  vysokou  míru  využití,  recyklace  a  přípravy  k  opětovnému  použití  elektroodpadu.  Hlavní cíl  12.    Zvýšit úroveň tříděného sběru odpadních přenosných baterií a akumulátorů.  Hlavní cíl  74    Definice cíle  Typ cíle  13.    Dosahovat  vysoké  recyklační  účinnosti  procesů  recyklace  odpadních  baterií  a akumulátorů.  Hlavní cíl  14.    Dosahovat  vysoké  míry  využití  při  zpracování  vozidel  s  ukončenou  životností  (autovraků).  Hlavní cíl  15.    Zvýšit úroveň tříděného sběru odpadních pneumatik.  Hlavní cíl  16.    Dosahovat vysoké míry využití při zpracování odpadních pneumatik.  Hlavní cíl  17.    Podporovat technologie využívání kalů z čistíren komunálních odpadních vod.  Hlavní cíl  18.    Zvyšovat materiálové a energetické využití odpadních olejů.  Hlavní cíl  19.    Minimalizovat  negativní  účinky  při  nakládání  s  odpady  ze  zdravotnické  a veterinární péče na lidské zdraví a životní prostředí.  Hlavní cíl  20.    Minimalizovat  možné  negativní  účinky  při  nakládání  s  odpady  s obsahem  azbestu na lidské zdraví a životní prostředí.  Hlavní cíl  21.    Vytvořit a udržovat komplexní, přiměřenou a efektivní síť zařízení k nakládání  s odpady na území České republiky.  Hlavní cíl  22.    Neohrožovat v důsledku přeshraničního pohybu odpadů lidské zdraví a životní  prostředí v České republice.  Hlavní cíl  23.    Omezit odkládání odpadů mimo místa k tomu určená.  Dílčí cíl  24.    Koordinovaným  a  jednotným  přístupem  vytvořit  podmínky  k  nižší  spotřebě  primárních zdrojů a postupnému snižování produkce odpadů.  Hlavní cíl   Zdroj: MŽP  Program  předcházení  vzniku  odpadů,  schválený  usnesením  vlády  č.  569  ze  dne  27.  října  2014,  představuje  koncepční  dokument  s  konkrétními  cíli  a  opatřeními  a  vytváří  tak  podmínky  pro  nižší  spotřebu  primárních  zdrojů  a  postupné  snižování  produkce  odpadů.  Snížením množství odpadu se snižují také nároky na jeho zpracování a s tím spojené emise  75  skleníkových plynů. Tento vládní program zavádí následující nástroje: osvěta a vzdělávání,  vypracování  odborných  analýz  pro  možnosti  stanovení  nových  legislativních  požadavků  v oblasti  předcházení  vzniku  odpadů,  metodická  a  legislativní  opatření,  podpora  výzkumu  a vývoje. Program předcházení vzniku odpadů je součástí plánu odpadového hospodářství  ČR.  Přínosy a náklady na snížení emisí skleníkových 5.7.3. plynů POH  ČR  klade  důraz  na  snižování  produkce  odpadů  předcházením  vzniku  odpadů,  minimalizaci  jejich  nepříznivých  účinků  na  lidské  zdraví  a  životní  prostředí,  náhradu  primárních surovin odpady a taktéž zvýšení míry využití odpadů. Všemi těmito cestami dojde  k omezení produkce skleníkových plynů.  Opatření  v  oblasti  předcházení  vzniku  průmyslových  a  komunálních  odpadů  a  zvýšení  materiálového  a  energetického  využívání  odpadů  by  měla  být  hrazena  z  prostředků  OPŽP 2014  –  2020  (prioritní  osa  3).  V  oblasti  přípravy  metodik  a  analýz  budou  využívány  zdroje Technologické agentury ČR.  Jak již bylo výše zmíněno jedním z důležitých cílů z hlediska ochrany klimatu, definovaným ve  směrnici 1999/31/ES o skládkách odpadů je snížení podílu biologicky rozložitelného odpadu  ukládaného  na  skládky.  Cíle  se  navzdory  plnění  všech  opatření  Plánu  odpadového  hospodářství ČR 2003 ‐2014 zatím nedaří dosáhnout. Cíl pro skládkování BRKO byl splněn  v roce  2010,  nikoliv  již  v  roce  2013,  kdy  bylo  v  ČR  uloženo  více  BRKO  (59  %  hodnoty  stanovené k roku 1995), než požaduje směrnice. Ani zvýšit materiálové využití komunálních  odpadů na 50 % do roku 2010 ve srovnání s rokem 2000 se nepodařilo. Zlepšit situaci by  měla zmíněná novela zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, zákon č. 229/2014, kterou byl  zaveden povinný sběr a zpracování biologicky rozložitelného odpadu. Společně s nástroji na  minimalizaci  vzniku  odpadů,  za  které  lze  považovat  také  domácí  kompostování,  lze  takto  odklonit  dostatečné  množství  bioodpadů.  Zákon  rovněž  zakazuje  skládkování  směsných  komunálních  odpadů  a recyklovatelných  a  využitelných  odpadů  od  roku  2024.  Skládky  odpadů musí být odplyněné, dle technických požadavků uvedených ve vyhlášce č. 294/2005  Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu.  Politiky a opatření 5.7.4. 1G) Realizace Plánu odpadového hospodářství ČR dle jednotlivých cílů (viz tabulka č. 8)   Gesce: MŽP  Termín: průběžně do r. 2024  Finanční požadavky: Ne    76  Výzkum a vývoj, dobrovolné nástroje, výchova, 5.8 osvěta a vzdělávání Věda, výzkum a inovace v EU 5.8.1. Akční  plán pro  eko‐inovace  (EcoAP)  Evropské komise  z prosince  2011  navázal  na  výsledky  Akčního plánu na podporu environmentálních technologií (ETAP), který stanovil požadavky  směrem  k členským  státům  EU  s cílem  zvýšit  podporu  eko‐inovací  mj.  prostřednictvím  národních  programů  určených  obecně  k podpoře  výzkumu  a  vývoje,  případně  prostřednictvím  dalších  nástrojů,  např.  finančních.  EcoAP  rozšíří  záběr  v oblasti  zelených  technologií  a eko‐inovací,  soustředí  se  na  jejich  bariéry  a  příležitosti  a  v neposlední  řadě  podpoří roli environmentálních opatření jako faktoru ekonomického růstu.   V období 2014 až 2020 je hlavním zdrojem finanční podpory program Horizon 2020. Tento  rámcový program EU pro výzkum a inovace má rozpočet více než 77 mld. EUR34  a plynule  navazuje na předchozí rámcové programy pro výzkum a inovace (zejména na 7. Rámcový  program) vyhlašované EU, zaměřuje se na vědeckou excelenci a na větší podporu inovací.  Klade  důraz  na  propojení  výzkumu  a  inovací  v  návaznosti  na  trh,  na  vytváření  podnikatelských  příležitostí,  na  společenský  dopad  a  na  spolupráci  mezi  týmy  v  rámci  EU  i mimo ni. Podporována je taktéž návaznost na strukturální fondy a na jiné programy EU.  Mezi  hlavní  nové  charakteristiky  programu  Horizon  2020  patří  tzv.  focus  areas.  Jedná  se  o oblasti,  na  které  by  měly  být  soustředěny  finanční  i  lidské  zdroje  napříč  společenskými  výzvami tak, aby došlo k maximálnímu využití existujících výzkumných kapacit, zvýšení šancí  k dosažení  průlomových  řešení  a  současně  k  implementaci  hlavních  politických  iniciativ.  Počítá  se  také  s  větší  podporou  tzv.  bottom‐up  (zdola‐nahoru)  přístupu  při  formulaci  výzkumných  témat,  většími  možnostmi  pro  mladé  vědce,  větším  propojením  výzkumu  a inovací s tržními principy a s větším důrazem na vytváření podnikatelských a pracovních  příležitostí.  Je  kladen  větší  důraz  na  podporu  inovací,  a  to  zejména  na  podporu  inovací  v malých a středních podnicích, a také se počítá se zavedením nových úvěrových nástrojů.  Program  v  sobě  integruje  dřívější  Rámcový  program  pro  konkurenceschopnost  a  inovace  a Evropský inovační a technologický institut.  Věda, výzkum a inovace v ČR 5.8.2. Národní priority orientovaného výzkumu, experimentálního vývoje a inovací pro období do  roku 2030 připravené Radou pro výzkum, vývoj a inovace a schválené vládou (usnesení vlády  č.  552/2012)  definují  6  prioritních  oblastí,  24  podoblastí  a  celkem  170  konkrétních  cílů.  Materiál  obsahuje  popis  jednotlivých  prioritních  oblastí  a  podoblastí,  uvádí  vazby  mezi  jednotlivými  oblastmi  a  definuje  několik  systémových  opatření.  Pro  ochranu  klimatu  je                                                          34  Program Horizon 2020 doplňuje také program EURATOM, jehož celkový rozpočet činí 1,603 mld. EUR na  období 2014‐2018.  77  zejména  relevantní  prioritní  oblast  „Udržitelnost  energetiky  a  materiálových  zdrojů“  a prioritní oblast „Prostředí pro kvalitní život“.   Technologická  agentura  ČR  zabezpečuje  přípravu  a  realizaci  programů  aplikovaného  výzkumu,  experimentálního  vývoje  a  inovací  včetně  programů  pro  potřeby  státní  správy,  veřejných  soutěží  ve  výzkumu,  experimentálním  vývoji  a  inovacích  na  účelovou  podporu  programových projektů výzkumu, vývoje a inovací a zadávání veřejných zakázek ve výzkumu,  vývoji  a inovacích.  Dále  poskytuje  poradenství  řešitelům  projektů  a  uživatelům  výsledků  aplikovaného výzkumu, experimentálního vývoje a inovací, zejména v oblasti právní, finanční  a  ochrany  duševního  vlastnictví  a  podporu  komunikace  mezi  výzkumnými  organizacemi  a soukromým sektorem a podílové financování programových projektů.   Prostředky z fondů EU v programovém období 2007 až 2013 poskytly významnou příležitost  k modernizaci vzdělávacího systému a rozvoji lidských zdrojů ve vědě a výzkumu, ke zlepšení  kvality  vědecko‐výzkumné  infrastruktury  v ČR,  k  prohloubení  mezinárodní  spolupráce  a k podpoře inovačních aktivit v podnikatelském sektoru. Programové období 2014 až 2020  naváže na pozitivní trendy období předcházejícího. Řídícími orgány operačních programů se  zaměřením  na  vědu,  výzkum  a  inovace  zůstávají  i  pro  programové  období  2014  až  2020  MŠMT,  MPO  a  hl.  město  Praha.  Nový  operační  program  (OP  Výzkum,  vývoj  a  vzdělávání)  značně  omezí  dřívější  masovou  podporu  investic  do  vědy  a  výzkumu  ‐  mělo  by  se  spíše  investovat  do zkvalitnění  infrastruktury  pro  výzkumně  vzdělávací  účely.  Důležitými  tématy  jsou  zvyšování  mezinárodní  kvality  výzkumu  a  jeho  výsledků  a  zvyšování  kvality  lidských  zdrojů. OPPIK taktéž převážně navazuje na své předešlé aktivity a je kladen důraz na posílení  konkurenceschopnosti  malých  a  středních  podniků  a  podporu  spolupráce  podnikatelské  a vědecko‐výzkumné sféry. OP Praha Konkurenceschopnost a OP Praha Adaptabilita získají  svého následovníka v OP Praha – pól růstu ČR, nadále bude kladen důraz na mezisektorovou  spolupráci a důležitá bude podpora rozvoje znalostně intenzivní ekonomiky.   Dalším  finančním  nástrojem  na  podporu  inovativních  i  prakticky  zaměřených  projektů  je  program  Evropské  komise  LIFE.  Byl  zřízen  nařízením  Evropského  parlamentu  a Rady  EU  č. 1293/2013 a jeho cílem je zajišťovat a šířit řešení a osvědčené postupy pro dosažení cílů  v oblasti životního prostředí a klimatu a podporovat inovativní technologie. Finanční rámec  pro akce podprogramu pro oblast klimatu činí 864,2 mil. EUR (pro všechny členské státy EU)  pro  období  2014  –  2020.  V rámci  podprogramu  pro  oblast  klimatu  umožňuje  financovat  informační,  inovační,  demonstrativní  projekty  nebo  projekty  nejlepší  praxe  v rámci  tří  prioritních  oblastí  se  specificky  stanovenými  cíli:  mitigace  změny  klimatu,  adaptace  na  změnu klimatu, správa a informace v oblasti klimatu.  Specifické cíle prioritní oblasti „MITIGACE ZMĚNY KLIMATU“ programu LIFE:  a) přispívat k implementaci a přípravě politiky a právních předpisů EU v oblasti mitigace  změny klimatu, včetně začleňování (mainstreamingu) do všech oblastí politiky, zejména  78  přípravou,  testováním  a demonstrací  přístupů  týkajících  se  politiky  nebo  řízení,  osvědčených postupů a řešení mitigace změny klimatu;  b)  zlepšovat  znalostní  základnu  pro  přípravu,  posuzování,  sledování,  vyhodnocování  a implementaci účinných aktivit a kapacitu pro uplatňování těchto znalostí v praxi;  c)  usnadňovat  přípravu  a  implementaci  integrovaných  přístupů,  například  pro  mitigační  strategie a plány na místní, regionální i vnitrostátní úrovni;  d)  přispívat  k  přípravě  a  demonstraci  inovativních  mitigačních  technologií,  systémů  a nástrojů vhodných k tomu, aby byly napodobovány, přenášeny nebo začleňovány.  Ochrana  klimatu  a  životního  prostředí  je  také prioritou  grantového  programu  Evropského  hospodářského prostoru (EHP) a Norska. V roce 2014/2015 bylo na základě otevřené výzvy  (73,3 mil. Kč.) podpořeno 8 projektů se zaměřením na adaptace na změnu klimatu (adaptace  budov  na  změnu  klimatu,  adaptace  sídel  a  sdílení  znalostí  a  zkušeností  o  adaptaci  a dopadech změny klimatu na regionální úrovni, CzechAdapt – vývoj informačního systému,  a  další)  a 5 projektů  se  zaměřením na  zachycování  a  ukládání  uhlíku  (CCS),  např.  příprava  výzkumného  pilotního  projektu  geologického  ukládání  CO2  v ČR,  výzkum  vysokoteplotní  absorpce CO2 ze spalin s využitím karbonátové smyčky, studie pilotních technologií CCS pro  uhelné zdroje v ČR a další.  Na  konci  roku  2014  byla  úspěšně  završena  realizace  projektu  Centra  excelence  CzechGlobe ‐ Centrum pro studium globální změny klimatu. Projekt tohoto vědeckého centra  byl  vybudován  a  počáteční  provoz  financován  z Evropského  fondu  pro  regionální  rozvoj  prostřednictvím Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace (OP VaVpI), podporující  vznik evropských center excelence. Celkový objem prostředků činil 999 mil. Kč, z čehož podíl  prostředků z Evropského fondu pro regionální rozvoj a státního rozpočtu představoval téměř  648 mil. Kč. Centrum zabezpečuje komplexní mezioborový výzkum dopadů globální změny,  kdy  je  za  pomoci  nejmodernějších  postupů  a  přístrojového  vybavení  realizován  základní  a aplikovaný  výzkum  atmosféry,  zejména  vývoje  a  modelování  klimatu,  ekosystémů,  uhlíkového  cyklu,  dopadů  globální  změny  na  stav  a  fungování  terestrických  ekosystémů  a výzkum  socioekonomických  systémů  ‐  dopadů  na  rozvoj  a  chování  společnosti.  Aktivity  centra  CzechGlobe  rovněž  zahrnují  rozvoj  inovačních  technologických  postupů,  návrhy  opatření  pro  adaptaci, vzdělávací  činnost  a  trvalý  rozvoj  výzkumné  infrastruktury.  V rámci  Národního programu udržitelnosti (NPU I) MŠMT v období 2015 až 2019 projekt Czech Globe  podpoří částkou 290,5 mil. Kč.  Mezi další příjemce podpory na projekty průmyslového výzkumu, kterou poskytují na základě  veřejných soutěží poskytovatelé MŠMT, MZe, MPO, MZd, MK, MV, MO, TA ČR, GA ČR, patří  např. Ústav fyziky atmosféry AV ČR, Univerzita Karlova v Praze (Centrum pro otázky životního  prostředí),  Mendelova  Univerzita,  Český  hydrometeorologický  ústav,  České  vysoké  učení  technické v Praze (Centrum vozidel udržitelné mobility), a další.  79  Dobrovolné nástroje, výchova, osvěta a vzdělávání 5.8.3. Mezi  dobrovolné  nástroje  ochrany  životního  prostředí  řadíme  environmentální  označení,  EMAS, čistší produkci a zelené veřejné zakázky.  V rámci  environmentálního  značení  se  označují  produkty  různými  značkami  v  některých  případech  doplněnými  o  stručnou  informaci  o  vlastnostech  produktu.  Celkovým  cílem  environmentálních značek a prohlášení je povzbudit poptávku a nabídku takových produktů,  které způsobují menší tlak na životní prostředí, a to prostřednictvím sdělování ověřitelných,  přesných  a  nezavádějících  informací  o  environmentálních  aspektech  produktů,  a  tím  stimulovat potenciál pro neustálé, trhem řízené environmentální zlepšování.  Existují tři standardizované (normované) typy environmentálního značení a prohlášení:  Ekoznačení (typ I): neboli eco‐labeling, je nástroj založený na označování výrobků (a služeb),  které  mají  nižší  negativní  dopady  na  životní  prostředí  než  výrobky  s  nimi  srovnatelné,  tj. zaměnitelné  ve  fázi  užívání.  Označeny  mohou  být  výrobky,  které  splňují  předem  stanovená  environmentální  kritéria  v  rámci  definované  výrobkové  kategorie  a  které  jsou  nezávisle ověřeny třetí stranou.  Vlastní  environmentální  tvrzení  (typ  II):  je  definováno  jako  „prohlášení,  značka  nebo  obrazec  poukazující  na  environmentální  aspekt  výrobku,  součástky  nebo  obalu.“  (např.  biologicky  degradovatelný,  recyklovatelný,  apod.).  Je  vydáno  výrobcem,  bez  ověření  či  certifikace  třetí  stranou,  avšak  musí  být  veřejně  ověřitelné  (tzv.  ověření  druhou  stranou),  a to na základě informací zpřístupněných vyhlašovatelem.  Environmentální  prohlášení  o  produktu  (EPD)  (typ  III):  poskytuje  kvantitativní  informace  o vlivu daného produktu na životní prostředí, a to v celém jeho životním cyklu ‐ tzn. od těžby  surovin až po jeho odstranění či recyklaci. Základem je tedy uplatnění metody hodnocení  životního cyklu (LCA).  V České  republice  je  environmentální  značení  dále  upraveno  a  podporováno  na  základě  usnesení  vlády  č.  159/1993  (Národní  program  označování  ekologicky  šetrných  výrobků  a služeb),  nařízení  EU  č.  66/2010  (Program  Ekoznačky  EU)  a  usnesení  vlády  č.  356/2007  (Národní  program  environmentálního  značení  –  upravuje  primárně  II.  a  III.  typ  environmentálního značení).  ISO  14000  představuje  řadu  mezinárodních  norem,  které  se  vztahují  k  vybudování  významného  dobrovolného  nástroje  environmentální  politiky,  a  to  environmentálního  manažerského systému, zkráceně EMS. Tento systém si organizace podle požadavků norem  ISO  14000  sama  začlení  do  svého  stávajícího  řídicího  systému  a  s  jeho  pomocí  pak  vyhodnocuje a řídí svůj vliv na životní prostředí tak, aby se negativní dopady kontinuálně  snižovaly.  ISO  14000  představuje  zastřešující  seznam  a  daná  organizace  si  následně  zvolí  konkrétní normu, pomocí které řeší své specifické potřeby.  80  EMAS  je  jedním  ze  systémů  environmentálního  managementu,  které  představují  v současnosti nejrozšířenější způsob, jakým podnik může deklarovat, že v rámci své činnosti  dbá na ochranu životního prostředí a že při produkci jeho výrobků a služeb jsou zvažovány  také jejich environmentální dopady. Tento přístup vede následně k postupnému snižování  dopadů činností organizace na životní prostředí. Systém EMAS je vhodný jak pro veřejný, tak  soukromý sektor, výrobní i nevýrobní sféru. Systém EMAS je realizován na základě nařízení  EU č. 1221/2009. EMAS má v ČR zavedeno 26 subjektů (s cca 50 pobočkami), z toho dvě  instituce  veřejné  správy  a  jedna  nemocnice.35   Na  evropské  úrovni  je  registrováno  3341  organizací (s cca 10 500 pobočkami).  Čistší  produkce  lze  definovat  jako  specifickou  analýzu,  která  je  následována  průběžnou  aplikací  preventivní  strategie  na  procesy,  výrobky  a  služby  s  cílem  zvýšit  v  podnicích  efektivnost materiálových toků, resp. efektivnější využívání zdrojů obecně a tím snižuje rizika  vůči člověku i životnímu prostředí.  Prostřednictvím  tzv.  zelených  veřejných  zakázek  (usnesení  vlády  č.  465/2010  k  Pravidlům  uplatňování environmentálních požadavků při zadávání veřejných zakázek a nákupech státní  správy a samosprávy) je možné začleňovat environmentální požadavky na výrobky, služby  a stavební práce. Tímto způsobem lze snížit dopady pořizovaných výrobků a služeb na životní  prostředí  (čerpání  přírodních  zdrojů,  produkce  odpadů,  používání  chemických  látek  atp.).  Důležitým  aspektem  ovlivňujícím  rozsah  i  kvalitu  opatření  je  zvyšování   environmentální  vzdělanosti.  Opatření  k postupnému  přechodu  na  nízkouhlíkovou  ekonomiku  vyžadují  podstatné  technologické  a systémové  změny  v českém  hospodářství.  Tato  transformace,  vynucená  nejen  ochranou  klimatu,  ale  také  potřebou  udržení  konkurenceschopnosti  a energetické a surovinové bezpečnosti, bude potřebovat lidské kapacity, na jejichž přípravě  je  třeba  průběžně  pracovat.  To  se  neobejde  bez  kvalitního  školství  schopného  zajistit  dostatečný  počet  kvalitních  absolventů  v  klíčových  oborech  energetiky,  chemické  výroby,  materiálů,  konstrukcí,  architektury,  designu,  atd.  Orientace  na  národní  i  mezinárodní  programy  šetrné  výroby  a  certifikace  výroby,  výrobků  a  služeb  vede  zároveň  k  posílení  konkurenceschopnosti na zahraničních trzích.   Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta (EVVO) a environmentální poradenství (EP)  jsou  celosvětově  uznávané  obory,  které  jsou  po  desítky  let  rozvíjeny  i  v  České  republice.  K dosažení jejich cílů se v ČR (podobně jako v řadě jiných zemí) postupně vyvinul celý systém  EVVO a EP. MŽP vyplývá ze zákona (zákona č.123/1998 Sb. o právu na informace o životním  prostředí,  §  13)  povinnost  zpracovávat  „Státní  program  environmentálního  vzdělávání,  výchovy a osvěty v České republice“ a předkládat jej vládě ke schválení. První Státní program  EVVO byl vládou ČR schválen v roce 2000, a v roce 2016 pak byl do vlády předložen nový  Státní  program  na  období  2016‐2025,  který  reaguje  na  zásadní  proměny  ve  společnosti,  ve stavu životního prostředí, na aktuální trendy a výzvy.                                                            35  http://www1.cenia.cz/www/node/376  81  Mezi klíčová věcná témata nového Státního programu EVVO a EP na léta 2016‐2025 se řadí  právě  změna  klimatu.  Cíl  5.5  s  názvem  Klima  v  souvislostech  požaduje,  aby  existovala  nabídka EVVO a EP umožňující významným cílovým skupinám porozumět příčinám změny  klimatu  a jejím  negativním  dopadům  v  ČR,  Evropě  a  světě,  aby  měly povědomí  a  znalosti  o mezinárodních jednáních o ochraně klimatu a kompetence pro osvojení a uskutečňování  mitigačních a adaptačních opatření. Je tedy třeba zaměřit se na zahrnutí tématu do systému  EVVO  a  EP  na  úrovni  a  s  naléhavostí,  která  odpovídá  skutečnosti,  že  změna  klimatu  je  považovaná  za  největší  současnou  globální  hrozbu,  a  to  prostřednictvím  vhodného  didaktického využití vědeckých poznatků, vypracováním metodik a vzdělávacích programů.  Místní agenda 21 (MA21) zlepšuje kvalitu veřejné správy, strategického řízení, zapojování  veřejnosti  a  budování  místního  partnerství,  s  cílem  podpořit  systematický  postup  k udržitelnému  rozvoji  na  místní  či  regionální  úrovni.  Péče  a  zodpovědné  rozhodování  v oblasti životního prostředí jsou její samozřejmou součástí. Žádoucí je rovněž dobrovolné  zapojování  měst  a  obcí  do  iniciativ,  které  podporují  zvyšování  energetické  účinnosti  a využívání obnovitelných zdrojů energie ve městech (např. Covenant of Mayors36 , Energy  Cities37 ).  Covenant  of  Mayors  (Pakt  starostů  a  primátorů)  je  dobrovolná  iniciativa,  která  vznikla  krátce  po  přijetí  tzv.  klimaticko‐energetického  balíčku  v  roce  2008.  Iniciativa  je  zaštítěna  Evropskou  komisí.  Její  cílovou  skupinou  jsou  municipality,  které  se  zavazují  ke  snížení  emisí  CO2  minimálně  o  40  %  do  roku  2030  a  integraci  mitigačních  a  adaptačních  (Mayors Adapt) opatření do svých politik.  Veřejnost, podniky i organizace mohou sami přispět ke snižování emisí skleníkových plynů  snižováním  své  uhlíkové  stopy.  Uhlíková  stopa  je  vyjádřena  množstvím  CO2  a ostatních  skleníkových  plynů,  uvolněným  během  životního  cyklu  produktů,  které  používáme,  využíváním,  resp.  poskytováním  služeb,  cestováním,  atd.  Uvědomělý  přístup  k životnímu  prostředí a redukce emisí při výrobě a provozu pomalu nabývá na zájmu ze strany českých  firem a podniků, přičemž některé si vytvářejí vlastní ofsetové programy, případně se zapojují  do aktivit neziskových organizací. Příkladem může být uhlíková kalkulačka38 , která vznikla za  podpory MŽP v rámci grantů pro NNO.  Přínosy a náklady 5.8.4. Co se týče příspěvku dobrovolných nástrojů ke snižování emisí skleníkových plynů, obecně  lze odhadnout, že uplatňováním environmentálních požadavků na výrobky a služby lze snížit  produkci oxidu uhličitého o 25 %. Příkladem může být Evropská komise, která v rámci svého  úřadu zavedla EMAS a následné úspory dosáhly u elektřiny a pohonných hmot výše 27 %. Při  určitém zjednodušení můžeme konstatovat, že nejvíce se environmentální opatření odrazí na                                                          36  http://www.covenantofmayors.eu/about/covenant‐of‐mayors_en.html  37  http://www.energy‐cities.eu/  38  http://www.hraozemi.cz/uhlikova‐stopa.html  82  spotřebě energií (úsporné IT, osvětlení a další spotřebiče, vozové parky s nízkou spotřebou).  Podle  dostupných  údajů  shromažďovaných  ČSÚ  o  spotřebě  paliv  a  energie  v  ČR  můžeme  dojít k následujícím hodnotám:  Tab.  9:  Spotřeba  paliv  a  energií  ve  veřejné  správě  (jedná  se  o  předběžné  údaje  za  rok  2013  za  soubor  zpravodajských jednotek s 20 a více zaměstnanci):    Současná spotřeba v sektoru Potenciální úspora  (27 %)  Elektrická energie  847 tis. MWh 229 tis. MWh  Benzin  618 tis. GJ 167 tis. GJ  Motorová nafta  481 tis. GJ 130 tis. GJ  Zemní plyn  3 543 tis GJ 957 tis. GJ  Zdroj: ČSÚ a MŽP  Odhad  pro  podnikovou  sféru  je  podstatně  složitější.  Záleží  na  typu  provozu  a  velikosti  podniku; v tuto chvíli se proto soustředíme pouze na odhady pro nevýrobní sféru, a to pouze  na  činnosti  administrativního  charakteru,  u  kterých  lze  předpokládat  obdobné  charakteristiky.  Tab. 10: Spotřeba paliv a energií ve vybrané nevýrobní sféře (jedná se o předběžné údaje za rok 2013 za soubor  zpravodajských jednotek s 20 a více zaměstnanci):      Současná spotřeba v  sektoru  Potenciální úspora   (27 %)  Administrativní a kancelářské  činnosti  elektrická energie  74 tis. MWh  20 tis. MWh    benzin 12 tis. GJ 3 tis. GJ    motorová nafta 40 tis. GJ 11 tis. GJ    zemní plyn 280 tis GJ 76 tis. GJ  Vzdělávání  elektrická energie 865 MWh 234 MWh    benzin 95 tis. GJ 26 GJ    motorová nafta 597 tis. GJ 161 GJ    zemní plyn 7 743 tis. GJ 2091 GJ  Zdroj: ČSÚ a MŽP    Celkově by tedy mohlo být dosaženo úspor cca 480 tis. MWh elektřiny a 3 600 GJ za souhrn  benzinu,  nafty  a  zemního  plynu.  Kromě  toho  výsledný  efekt  –  tedy  zodpovědné  chování  podniků a institucí – přispívá nejen k ochraně klimatu, ale všech složek životního prostředí  a k efektivnímu využívání zdrojů.  Politiky a opatření 5.8.5. 83  1H)  Zajistit  strategické  plánování  a  koordinaci  mezi  jednotlivými  resorty  a  TAČR  při  přípravě tematických výzev v oblasti ochrany klimatu (zejména v rámci „programu BETA“)  Gesce a spolugesce:MŽP a ostatní resorty v rámci MPS ‐ klima, ve spolupráci s TAČR  Termín: průběžně  Finanční požadavky: Ne  2H)  Zajistit  implementaci  cíle  5.5  (Klima  v  souvislostech)  Státního  programu  environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (2016‐2025)  Gesce: MŽP   Termín: průběžně   Finanční požadavky: Ne  3H)  Zahrnout  problematiku  snižování  emisí  (a  rovněž  energetické  a  materiálové)  náročnosti  ekonomiky  do  rámcových  vzdělávacích  programů  v  oborech  vzdělání  a akreditovaných vzdělávacích programech, které jsou touto problematikou dotčeny a dále  do  vzdělávání  pedagogických  pracovníků  v  rámci  dalšího  vzdělávání  pedagogických  pracovníků.  Gesce a spolugesce: MŠMT, MPO a MŽP  Termín: průběžně  Finanční požadavky: Ne  4H)  Zaměřit  se  na  nastavení  podmínek  a  podporu  přípravy  domácích  projektů  pro  programy typu LIFE nebo Horizon v oblasti ochrany klimatu  Gesce: MŽP  Termín: průběžně  Finanční požadavky: Ano (spolufinancování ze státního rozpočtu)  5H) Začlenit environmentální značení (typu I a III), EMAS a Čistší produkci do dotačních  programů a veřejných zakázek formou bonifikace jejich implementace na úrovni podniků,  resp. použití spotřebiteli   Gesce a spolugesce: MŽP a MMR  Termín: průběžně  Finanční požadavky: Ne  6H)  Zaměřit  se  na  osvětu  v  oblasti  čisté  mobility  (alternativní  pohony,  nemotorová  doprava  a  veřejná  hromadná  doprava  ‐  Opatření  S22  v  NAP  ČM),  respektive  snižování  emisí a  energetické účinnosti obecně. A to ve formě zohlednění při vyhlašování výzev na  osvětové aktivity v rámci (PO6) NPŽP.  Gesce: MŽP   Termín: průběžně  Finanční požadavky: Ano (výzvy v rámci NPŽP)      84  Ekonomické souvislosti snižování emisí 6. skleníkových plynů Politiky a opatření EU 6.1 Dne  8.  března  2011  Evropská  komise  schválila  a  oficiálně  zveřejnila  své  Sdělení  s názvem  „Plán  přechodu  na  konkurenceschopné  nízkouhlíkové  hospodářství  do  roku  2050“  (COM (2011) 112 final, dále jen „Sdělení“).   Dle  Komise  je  třeba  se  připravit  na  snížení  domácích  emisí  EU  o  80  %  do  roku  2050.  Nákladově efektivního snížení emisí o 40 % je možné dosáhnout k roku 2030 a o 60 % k roku  2040. Sdělení uvádí, že nákladově efektivní trajektorie snižování emisí do roku 2050 vyžaduje  25%  snížení  emisí  do  roku  2020  a  plnou  implementaci  Plánu  strategických  energetických  technologií (SET‐Plan). Tento postup by znamenal, že oproti roku 1990 by se emise snižovaly  ročně o cca 1 % v průběhu prvního desetiletí do roku 2020, o 1,5 % ve druhém desetiletí  v letech 2020 až 2030 a o 2 % ve zbývajících dvou desetiletích do roku 2050.  Náklady  na  realizaci  přechodu  k  nízkouhlíkovému  hospodářství  (soukromé  a  veřejné  investice) byly spočteny na 270 mld. EUR ročně, což představuje dodatečné prostředky ve  výši přibližně 1,5 % HDP EU ke stávajícím celkovým výdajům na investice na úrovni 19 % HDP  EU za rok 2009. Pro období do roku 2050 Sdělení rovněž zmiňuje významné pozitivní dopady  především  v oblasti  snížení  palivových  nákladů  (ročně  175  až  320  miliard  EUR)  z  důvodu  snížení dovozu ropy a zemního plynu o polovinu oproti referenčnímu scénáři. Podle odhadů  Mezinárodní energetické agentury (IEA) se jen náklady EU za dovezenou energii v období  2009 až 2010 zvýšily o 70 miliard USD. V roce 2050 by díky navrhovaným opatřením celková  spotřeba primární energie v EU mohla klesnout o 30 % oproti úrovni z roku 2005. Přínosy  jsou  rovněž  odhadovány  v  podobě  zvýšení  zaměstnanosti  až  o  1,5  mil.  pracovních  míst.  Rovněž opatření pro snížení emisí skleníkových plynů a lepší kvalitu ovzduší by do roku 2030  společně omezily znečištění ovzduší o 65 % oproti roku 2005. V roce 2030 by mohly roční  náklady na kontrolu tradičních látek znečišťujících ovzduší klesnout o více než 10 miliard EUR  a v roce 2050 by se roční úspora mohla přiblížit 50 miliardám EUR. Zlepšení stavu ovzduší  bude mít pozitivní vliv i na zdraví obyvatelstva a úsporu výdajů na zajištění zdravotní péče.  Významné náklady se dají očekávat kvůli nutné obnově a rozvoji významné části dožívající  infrastruktury  v energetice.  Evropská  komise  odhaduje  (COM/2015/080),  že  bude  transformace na více bezpečný a udržitelný energetický systém vyžadovat roční náklady ve  výši 200 mld. EUR v příští dekádě, které se budou týkat výroby a přenosu energie a rovněž  úspor a vyšší energetické účinnosti.  Na ochranu klimatu by v letech 2014–2020 mělo být uvolněno minimálně 20 % prostředků  z rozpočtu EU, který na dané období činí 960 miliard EUR. Tento rozpočet jde nad rámec  finančních prostředků od jednotlivých zemí EU. Z prodeje 300 mil. emisních povolenek Unie  85  financuje  nízkouhlíkové  demonstrační  projekty  v rámci  programu  NER  300.  Patří  mezi  ně  technologie  na  zachycování  oxidu  uhličitého  z  elektráren  a  jiných  průmyslových  zařízení  a jeho následné ukládání pod zemí (CCS) a demonstrační projekty využívající OZE. Program  NER  300  bude  po  roce  2020  nahrazen  novým  Inovačním  fondem,  který  bude  financován  z prodeje  400 mil.  povolenek  a  podpoří  další  demonstrační  projekty  a  to  včetně  sektoru  průmyslu. Zároveň bude nově vytvořen Modernizační fond, který bude podporovat aktivity  zaměřené  na  modernizaci  sektoru  energetiky  v ekonomicky  méně  rozvinutých  členských  státech, mezi které patří i ČR.  Politiky a opatření ČR 6.2 Státní  energetická  koncepce,  schválená  vládou  v roce  2015,  předpokládá  diskontované  náklady na zajištění energie v závislosti na uvažovaném scénáři a volbě diskontní míry mezi  3,6 –  7  biliony  Kč  do  roku  2045.  Tyto  diskontované  náklady  zahrnují  náklady  na  provoz  palivového mixu, a to jak variabilní náklady (zejména palivové a ostatní provozní), tak fixní  provozní  náklady  a  investiční  náklady.  Dále  jsou  zahrnuty  investice  do  infrastruktury  přenosových a distribučních sítí, náklady na energetické úspory a v neposlední řadě náklady  na dovoz PEZ.  Analýza společnosti McKinsey&Company „Náklady a potenciál snižování emisí skleníkových  plynů v ČR“39 , která kvantifikovala potenciál snižování emisí skleníkových plynů v ČR do roku  2030, uvádí, že by celkové náklady snižování emisí skleníkových plynů mohly být v případě  scénářů  s maximálním  využitím  příležitostí  s čistým  ekonomickým  přínosem  150‐200 mil. EUR za rok. Naopak v extrémním případě by mohly dosáhnout hodnoty i více  jak 1,5 miliardy EUR ročně v závislosti na dostupnosti a nákladech jednotlivých technologií.     Uhlíková  kalkulačka,  která  porovnává  různé  scénáře  do  roku  2050,  umožňuje  rovněž  orientační porovnání čisté současné hodnoty (NPV)40  celkových nákladů (součet investičních,  provozních a palivových) každé technologie či úsporného opatření definovaných konkrétním  scénářem.  V tabulce  č.  11  je  uvedena  střední  hodnota  nákladů  pro  jednotlivé  scénáře  do  roku 2050, podrobněji popsaných v kapitole 4.3. Technologie a opatření, jichž je dohromady  50,  jsou  rozděleny  do  7  kategorií  –  fosilní  paliva,  bioenergie,  elektřina,  budovy,  doprava,  průmysl a ostatní.                                                              39  http://www.mckinsey.cz/images/documents/McKinsey_pro_bono_CO2.pdf  40  Ve všech sektorech byla použita stejná výše diskontu. Pro období 2010‐2040 to je 3,5 % a pro období 2040‐ 2050 3,0 % ‐ zdrojem je originální UK kalkulátor.  86  Tab. 11: Celkové náklady scénářů v mld. Kč vyjádřené čistou současnou hodnotou (NPV) za období 2010‐2050  Kategorie/  scénář  Referenční  Extra‐ polace  SEK  Jaderný  Zelený  Hospod ářská  recese  Dovoz  elektřiny a  biomasy  Rozvoj  CCS  Rozvoj OZE,  jaderné  energetiky  a úspor Fosilní  paliva  6 948  5 649  4 403  4 334  3 908  3 648  5 123  3 723  Bioenergie  3 105  3 610  3 610 3 669 3 669 3 939 3 105  3 669 Elektřina  1 423  1 904  1 841 1 696 1 803 1 269 1 544  1 929 Budovy  1 718  2 195  2 111 2 317 1 987 2 317 2 037  2 244 Doprava  10 969  11 888  11 427 11 186 9 741 11 186 11 427  11 186 Průmysl  304  709  6 780 6 780 508 6 780 6 780  6 780 CCS  0  0  0 0 0 0 2 986  0 Celkem  24 467  25 955  30 171 29 983 21 616 29 140 33 002  29 532 Zdroj: Enviros s.r.o.  Náklady na investice do snižování emisí jsou primárně hrazeny soukromými subjekty, ale na  jejich úhradě se podílí i prostředky z fondů Evropské unie a státního rozpočtu. Jen operační  programy EU mají pro období 2014‐2020 alokováno více než 60 mld. Kč pro oblast zvyšování  energetické účinnosti, úspor a ekologického vytápění. Stále významnější roli hrají z hlediska  financování  i  příjmy  státu  z  prodeje emisních  povolenek  v EU  ETS.  Ty  tvoří  do  roku  2020  příjmy  programu  Nová  zelená  úsporám,  kde  může  být  alokováno  až  30  mld.  Kč.  Zároveň  výnosy z aukcí emisních povolenek přispívají i k úhradě části nákladů na provozní podporu  OZE ze státního rozpočtu, kdy se do roku 2020 bude jednat o příspěvek ve výši minimálně  25 mld. Kč. Aktuální a budoucí náklady na provozní podporu OZE ve výši 43‐55 mld. Kč ročně  jsou vůbec nejvyšší položkou, na jejíž úhradě se koneční spotřebitele a státní rozpočet budou  podílet až do roku 2030, kdy skončí většině provozovaných zdrojů nárok na podporu.     EU  ETS  hraje  významnou  roli  i  v modernizaci  české  energetiky  prostřednictvím  aplikace  čl. 10c  (přechodné  bezplatné  alokace  emisních  povolenek  pro  výrobu  elektřiny)  směrnice  2003/87/ES,  kdy  provozovatelé  zařízení  mohou  získat  emisní  povolenky  výměnou  za  provedené investice, jejichž hodnota musí odpovídat minimálně ceně přidělených emisních  povolenek.  Řada  projektů  se  týká  např.  modernizace  stávajících  zdrojů  a  rozvodů  CZT.  Celková  výše  investic  uvedených  v Národním  plánu  ČR  pro  období  2013‐2020  přesahuje  138 mld.  Kč  a provozovatelé  za  ně  mohou  získat  celkem  až  107  mil.  emisních  povolenek.  Roční maximální alokace přitom postupně klesá a v roce 2020 již nebudou přiděleny žádné  bezplatné povolenky pro výrobu elektřiny.  Část nákladů, které přispějí rovněž ke snižování emisí skleníkových plynů, je vynakládána na  ekologizaci  stávajících  přibližně  56  nejvýznamnějších  energetických  zdrojů  s ohledem  na  splnění nových přísnějších požadavků z hlediska ochrany ovzduší, resp. integrované prevence  (IPPC),  kdy  je  většina  těchto  investic  plánována  do  roku  2020.  Celková  výše  investic  je  odhadována41  na více než 300 mld. Kč.                                                           41  Např. podle dotazníkových šetření provedených společností VÚPEK‐Economy, s.r.o.  87  Odhad nákladů EU ETS a výnosů z prodeje emisních povolenek   Co  se  týče  odhadů  finančních  dopadů   v  rámci  obchodování  s emisemi,  Ministerstvo  životního prostředí sestavilo výhled v rámci systému EU ETS na základě probíhající debaty  o revizi  EU  ETS.  Po  roce  2020  dojde  k  uplatnění  vyšší  hodnoty  lineárního  faktoru,  jímž  se  snižuje strop emisí v rámci EU ETS (a tím také množství každoročně generovaných povolenek  EUA). Namísto současných 1,74 % (‐38 264 246 ročně) tak bude aplikována hodnota 2,2 % (‐ 48 380 081 ročně). Do roku 2016 množství povolenek v systému omezoval tzv. backloading,  který  snižuje  množství  povolenek  dražené  členskými  státy.  Od  roku  2019  se  pak  bude  uplatňovat tržní stabilizační rezerva (Market Stability Reserve, MSR), která bude každoročně  snižovat  dražené  množství  o  12  %  objemu  povolenek  v  oběhu,  dokud  těchto  12 %  bude  představovat  více  než  100  mil.  povolenek  (tj.  dokud  bude  v  oběhu  více  než  833 mil. povolenek  EUA).  V případě  nedostatku  povolenek  (pokles  počtu  EUA  v oběhu  pod 400 mil.) bude z MSR naopak uvolněno 100 mil. EUA k dražbě. Podle provedené analýzy  by však k tomuto nemělo do roku 2030 dojít. Mezi předpoklady vycházející z návrhu revize  patří stanovení 55 % povolenek v každém roce k dražbě (podíl před uplatněním MSR) a podíl  ČR na dražených povolenkách ve výši 4,5 %. Objem odvodů povolenek do MSR se odvíjí od  předpokladu 2 mld. povolenek v oběhu na konci roku 2017.  Tab. 12: Odhad nákladů a výnosů z aukcí v rámci na EU ETS v letech 2015‐2020  Odhad dražeb v EU ETS 2014‐2020  2015 2016 2017 2018  2019  2020 emisní strop EU ETS (mil. EUA)  2 007,77 1 969,51 1 931,24 1 892,98  1 854,72  1 816,45 z toho určeno k dražbě (mil. EUA)*  1 043,57 1 030,78 1 017,06 1 002,63  987,73  972,52 hrubý podíl ČR (mil. EUA)  47,28 46,70 46,08 45,43  44,75  44,06 backloading (BL) / převod do MSR (mil. EUA)  ‐300,00 ‐200,00       ‐305,35  ‐314,94 dražené množství v EU ETS (mil. EUA)  743,57 830,78 1 017,06 1 002,63  682,38  657,58 převod do BL/MSR z podílu ČR (mil. EUA)  ‐13,59 ‐9,06      ‐11,85  ‐12,22 derogace ČR (mil. EUA)  ‐19,23 ‐15,38 ‐11,54 ‐7,69  ‐3,85  0,00 k dražbě za ČR (mil. EUA)  14,46 22,26 34,54 37,74  29,06  31,84 cena EUA (EUR)  7,42 6,00 6,75 7,10  8,00  9,00 výnos ČR (mil. EUR)  107,31 133,55 233,17 267,92  232,48  286,59 * zdroj: odhad DG Climate Action: FAQ #2, http://ec.europa.eu/clima/policies/ets/cap/auctioning/faq_en.htm                          náklady podnikové sféry ČR  2015 2016 2017 2018  2019  2020 emise podniků v ETS (mil. t CO2 eq.)  65,40 63,80 62,50 61,40  60,20  58,60 bezplatná alokace dle čl 10a (mil. EUA)  23,22 22,11 21,11 20,19  19,33  18,51 bezplatná alokace dle čl 10c (mil. EUA)  19,23 15,38 11,54 7,69  3,85  0,00 dokupovaný objem (mil. EUA)  22,95 26,31 29,86 33,52  37,03  40,09 náklady na koupi EUA (mil. EUR)  170,31 157,84 201,53 238,01  296,23  360,85   Zdroj: Expertní odhad MŽP  88  Debata ohledně bezplatné alokace pro výrobu tepla a průmysl (dle čl. 10a) je v rámci revize  teprve  na počátku, nicméně by měla zůstat řádově na úrovni roku 2020. Možnost bezplatné  alokace pro výrobce elektřiny dle čl. 10c by měla být pro stát s HDP/obyv. pod 60 % průměru  EU  zachována  s tím,  že  nesmí  přesáhnout  40  %  povolenek,  jimiž  daný  stát  disponuje  za  účelem dražby. Rezerva pro nové účastníky na trhu (NER) by měla být od roku 2021 tvořena  povolenkami  určenými  k bezplatné  alokaci  do  roku  2020,  avšak  nevyužitými  a  přechodně  umístěnými do MSR.  Z uvedeného výhledu vyplývá, že v letech 2015 až 2020 by mohl příjem ČR z dražeb emisních  povolenek činit cca 33 mld. Kč a v letech 2021 až 2030 buď cca 82, nebo cca 148 mld. Kč  podle  toho,  zda  bude  ČR  pokračovat  v bezplatné  alokaci  povolenek  na  základě  čl. 10c  (tzv. derogace).  Na  základě  odhadované  produkce  emisí  a  ceny  povolenek,  ovlivněné  působením  MSR,  je  možné  predikovat  náklady  podnikové  sféry  ČR  spojené  s nákupem  emisních  povolenek  (odhadované  emise  ČR  v sektorech  zahrnutých  do  EU  ETS  do  roku  2030  byly  převzaty  z publikace  EK  „EU  Energy,  transport  and  GHG  emissions  ‐  Trends  to  2050“).  V letech  2015 až 2020  by  měly činit  cca  37  mld.  Kč,  v letech  2021  až  2030  následně cca  169  nebo  cca 103  mld. Kč  podle  toho,  zda  bude  ČR  pokračovat  v bezplatné  alokaci  povolenek  výrobcům elektřiny na základě čl. 10c.  Tab. 13: Odhad nákladů a výnosů souvisejících s EU ETS v letech 2020‐2030   Odhad dražeb v EU ETS 2021‐2030  2021  2022  2023  2024  2025  2026  2027  2028  2029  2030  emisní strop EU ETS (mil. EUA)  1 768,07  1 719,69 1 671,31 1 622,93 1 574,55 1 526,17 1 477,79  1 429,41  1 381,03 1 332,65 z toho určeno k dražbě (mil. EUA)*  972,44  945,83 919,22 892,61 866,00 839,39 812,79  786,18  759,57 732,96 hrubý podíl ČR (mil. EUA)  44,53  43,32 42,10 40,88 39,66 38,44 37,22  36,00  34,79 33,57 převod do tržní rezervy MSR (mil. EUA)  ‐280,26  ‐243,52 ‐209,48 ‐178,22 ‐149,09 ‐121,48 ‐67,81  0,00  0,00 0,00 dražené množství v EU ETS (mil. EUA)  692,18  702,31 709,74 714,39 716,91 717,91 744,97  786,18  759,57 732,96 převod do MSR z podílu ČR (mil. EUA)  ‐10,92  ‐9,49 ‐8,16 ‐6,94 ‐5,81 ‐5,56 ‐3,11  0,00  0,00 0,00 max. derogace ČR dle čl. 10c (mil. EUA)  ‐17,81  ‐17,33 ‐16,84 ‐16,35 ‐15,86 ‐15,38 ‐14,89  ‐14,40  ‐13,91 ‐13,43 cena EUA (EUR)  10,00  11,00 12,00 13,50 15,00 17,00 19,50  22,00  25,00 28,00 k dražbě za ČR bez derogace (mil. EUA)  33,62  33,83 33,94 33,94 33,85 32,88 34,12  36,00  34,79 33,57 výnos ČR bez derogace (mil. EUR)  336,17  372,12 407,24 458,14 507,78 558,92 665,28  792,09  869,64 939,88 k dražbě za ČR při derogaci (mil. EUA)  15,80  16,50 17,10 17,58 17,99 17,50 19,23  21,60  20,87 20,14 výnos ČR při derogaci (mil. EUR)  158,03  181,53 205,18 237,39 269,82 297,52 374,95  475,26  521,78 563,93 * uvažováno jako 55 % z emisního stropu, dle návrhu Evropské komise    Náklady podnikové sféry ČR  2021  2022  2023  2024  2025  2026  2027  2028  2029  2030 emise podniků v ETS (mil. t CO2 eq.)*  58,00  57,20 56,30 55,10 53,70 52,10 50,30  48,40  47,60 46,10 bezplatná alokace dle čl 10a (mil. EUA)  15,14  14,61 14,08 13,55 13,02 12,49 11,47  11,12  10,77 10,42 bezplatná alokace dle čl 10c (mil. EUA)  17,81  17,33 16,84 16,35 15,86 15,38 14,89  14,40  13,91 13,43 dokupovaný objem bez derogace (mil. EUA)  42,86  42,59 42,22 41,55 40,68 39,61 38,83  37,28  36,83 35,68 náklady na koupi EUA bez derogace (mil.  EUR)  428,62  468,51 506,66 560,94 610,21 673,37 757,11  820,09  920,67 998,97 dokupovaný objem při derogaci (mil. EUA)  25,05  25,27 25,38 25,20 24,82 24,23 23,94  22,87  22,91 22,25 náklady na koupi EUA při derogaci (mil. EUR)  250,49  277,92 304,59 340,19 372,25 411,97 466,77  503,25  572,82 623,01 89  Financování ochrany klimatu v rozvojových státech 6.3 Úvodní kapitoly této Politiky poukazují na komplexnost změny klimatu a celosvětový přesah  této problematiky. Je zřejmé, že udržení koncentrace skleníkových plynů v atmosféře v míře  minimalizující  negativní  dopady  změny  klimatu,  nemůže  být  dosaženo  realizací  opatření  pouze  na  území  ČR,  respektive  států  EU.  Proto  je  nezbytné,  aby  všechny  státy,  jak  z vyspělého, tak i rozvojového světa, byly efektivně zapojeny a přispěly svým dílem k ochraně  klimatu.  Především  rozvojovým  státům  je  potřeba  nabídnout  alternativu  hospodářského  rozvoje,  která  místo  spalování  fosilních  paliv  bude  založena  především  na  nízko  emisních  nebo  bezemisních  technologiích.  Tento  cíl  je  také  zakotven  v  Rámcové  úmluvě,  která  stanovuje  povinnost  hospodářsky  vyspělým  státům  uvedených  v  příloze  2  Úmluvy,  poskytovat rozvojovým státům nové a dodatečné finanční prostředky na realizaci mitigačních  a adaptačních opatření. Přestože ČR není explicitně uvedena v příloze 2 Rámcové úmluvy,  jako členský stát EU a OECD spadá do kategorie vyspělých států a dlouhodobě se podílí na  financování opatření na ochranu klimatu v rozvojových státech.  Na jednání smluvních stran (COP 15) byl v Kodani v roce 2009 odsouhlasen explicitní cíl pro  oblast  klimatického  financování.  Vyspělé  státy  se  zde  zavázaly  společně  mobilizovat  nové  a dodatečné  finanční  prostředky  z  veřejných,  soukromých  a  alternativních  zdrojů,  jejichž  roční výše bude v období 2013 až 2020 postupně narůstat, aby v roce 2020 dosáhla úrovně  100 mld. USD.  Tento  finanční  cíl  byl  na  klimatické  konferenci  v  Paříži  (prosinec  2015)  modifikován tak, aby úroveň klimatického financování mezi roky 2020 – 2025 neklesla pod  100 mld. USD ročně, přičemž v mezidobí bude na mezinárodní úrovni stanoven nový finanční  cíl pro období po roce 2025. Ze studie OECD42 , která vyhodnocuje klimatické finanční toky za  roky 2013 a 2014, vyplývá, že došlo k významnému pokroku v plnění společného závazku.  V roce  2013  bylo  vynaloženo  na  mitigační  a  adaptační  projekty  v  rozvojových  státech  přibližně  52 mld.  USD  a  v  roce  2014  až  62  mld.  USD.  Jednalo  se  zejména  o  příspěvky  z veřejných  zdrojů  (71  %).  Zbývající  část  byla  mobilizována  soukromým  sektorem.  Přestože výstupy studie OECD jsou z pohledu plnění stanoveného cíle slibné, do roku 2020  bude zapotřebí nadále navyšovat úsilí vyspělých států, aby byl závazek zcela naplněn.   Na  klíčové  klimatické  konferenci  v  Paříži  (COP  21),  řada  vyspělých  států,  včetně  mezinárodních  bank  a  dalších  institucí,  oznámila  své  záměry  a  strategie  pro  navyšování  finančních prostředků pro klimatické účely do roku 2020. Německo, Velká Británie, Evropská  komise  a  Švédsko  oznámily,  že  do  roku  2020  zdvojnásobí  veřejné  finanční  zdroje  vynakládané  na  ochranu  klimatu  v rozvojových  státech.  Nizozemí  navýší  rozpočet  financování o dalších 200 mil. EUR. Také Čína, země, která má z pohledu Rámcové úmluvy                                                          42   Climate  Finance  in  2013‐14  and  the  USD  100  billion  goal,  Link:  http://www.oecd.org/env/cc/Climate‐ Finance‐in‐2013‐14‐and‐the‐USD‐billion‐goal.pdf  90  oficiální  status  rozvojového  státu,  poskytne  ostatním  rozvojovým  státům  přibližně  3,1 mld. USD prostřednictvím svého fondu „Climate Cooperation Fund“. Podíl klimatického  financování  roste  také  u  mezinárodních  bank.  Světová  banka  oznámila,  že  do  roku  2020  navýší podíl klimatického financování na 28 %, Evropská investiční banka na 35 % a Evropská  banka pro obnovu a rozvoj poskytne pro klimatické účely 20 mld. EUR.  ČR eviduje vynakládané klimatické finanční prostředky pro národní i mezinárodní účely od  roku  2010.  Prostředky  jsou  rozvojovým  státům  alokovány  převážně  prostřednictvím  dvoustranné a mnohostranné zahraniční rozvojové spolupráce ČR (dále jen “ZRS”). Přehled  takto vynakládaných prostředků je obsažen v tabulce č. 14.  Tab. 14: Klimatické finance poskytnuté v období 2010 – 2015 v Kč  Rok  Dvoustranná spolupráce  Mnohostranná spolupráce Celkem 2010  74 450 000  1 250 000 75 700 000 2011  100 810 000  25 000 000 125 810 000 2012  101 691 000  17 000 000 118 691 000 2013  98 937 000  32 101 000 131 038 000 2014  111 418 000  59 522 000 170 940 000 2015*  113 400 000  59 522 000 172 922 000 * Odhad vynaložených prostředků                Zdroj: MŽP  V  rámci  mnohostranné  ZRS  jsou  mezi  klimatické  prostředky  započítávány  příspěvky  do  Globálního  fondu  životního  prostředí  (GEF)  a  od  roku  2013  také  příspěvky  do  Zeleného  klimatického  fondu  (GCF),  do  kterého  se  ČR  zavázala  přispět  110  mil.  Kč  v  období  2014 ‐ 2018.  Koncem  roku  2014  ČR  také  uzavřela  dohodu  o  spolupráci  se  Spolkovou  republikou  Německo  v  rámci  programu  „Climate  Finance  Readiness“  (dale  jen  Program),  který je implementován německou agenturou pro mezinárodní spolupráci GIZ (Gesellschaft  für  Internationale  Zusammenarbeit).  Příspěvek  ČR  do  tohoto  Programu  na  období  2015 ‐ 2018  je  40  mil.  Kč.  Cílem  Programu  je  vytvořit  ve  vybraných  rozvojových  státech  výchozí  podmínky  pro  identifikaci  a  realizaci  projektů  tak,  aby  byly  tyto  státy  připraveny  efektivně  čerpat  finanční  prostředky  GCF  na  konkrétní  projekty  a programy  v  oblasti  mitigace, adaptace a budování kapacit. Za přispění českých expertů probíhá implementace  Programu ve čtyřech vybraných státech: Vietnam, Peru, Tádžikistán a Gruzie.  91  V  rámci  dvoustranné  ZRS  jsou  prostřednictvím  České  rozvojové  agentury43   financovány  projekty  v  rozvojových  zemích:  Arménie,  Afganistán,  Bosna  a  Hercegovina,  Etiopie,  Kazachstán, Kosovo, Mongolsko, Moldavsko, Gruzie, Vietnam, Kambodža a Jemen. Přibližně  70 % prostředků bylo směřováno na adaptační projekty, které jsou realizovány v sektorech  vodního hospodářství, zemědělství a lesnictví. Ze zbývající části jsou financovány mitigační  projekty  a  to  především  v  oblastech  zvyšování  energetické  účinnosti  a  instalace  obnovitelných zdrojů energie. Na realizace výše uvedených projektů se podílela řada českých  firem, které díky tomu získaly významnou referenci a zkušenost z oblasti rozvojových trhů,  kterou mohou dále uplatnit v rámci svých komerčních aktivit na trzích, které mohou být pro  ČR v budoucnu perspektivní.   Navyšování klimatických financí  Výše poskytnutých klimatických prostředků v roce 2014 dosáhla úrovně 170,9 mil. Kč, což  představuje  přibližně  0,004  %  HDP  ČR.  Pro  srovnání,  ostatní  vyspělé  státy  v  roce  201244   vynakládaly pro tyto účely průměrně 0,042 % HDP, tedy přibližně 10x více než ČR. Dosažení  úrovně  celosvětového  průměru  je  dlouhodobým  cílem  ČR  pro  období  do  roku  2030.  V kvantitativním  vyjádření  tento  cíl  odpovídá  částce  1,789  mld.  Kč.  Této  výše  by  ČR  měla  dosáhnout  v  roce  2030,  přičemž  indikativní  cíle  pro  rok  2020  a  2025  jsou  634  mil.  Kč,  respektive 1,211 mld. Kč. Meziroční navýšení finančních prostředků v období 2017 – 2030  tak odpovídá hodnotě 115,4 mil. Kč  Tab. 15: Indikativní nárůst klimatických prostředků ČR do roku 2030 v Kč.  Rok  Dvoustranná spolupráce  Mnohostranná spolupráce Celkem 2016  113 400 000  59 522 000 172 922 000 2017  228 834 143  59 522 000 288 356 143 2018  344 268 286  59 522 000 403 790 286 2019  363 457 100  155 767 329 519 224 429 2020  444 261 000  190 397 571 634 658 571 2025  848 280 500  363 548 768 1 211 829 286 2030  1 252 300 000  536 700 000 1 789 000 000  Zdroj: Expertní odhad MŽP                                                          43   Česká  rozvojová  agentura  (ČRA)  působí  od  1.  ledna  2008  jako  implementační  agentura  pro  plnění  úkolů  v oblasti zahraniční rozvojové spolupráce ČR (ZRS), zejména pro přípravu a realizaci bilaterálních projektů ZRS.  44   Rok  2012  je  zvolen  jako  referenční,  protože  za  tento  rok  jsou  veřejně  dostupné  údaje  o  poskytnutých  klimatických financí ze strany vyspělých států na agregátní i individuální bázi.  92  Klimatické  finanční  prostředky  budou  i  nadále  součástí  Oficiální  zahraniční  rozvojové  spolupráce ČR. Koncepce dvoustranné ZRS by měla být upravena tak, aby ochrana klimatu  byla nově samostatnou sektorovou prioritou, nikoliv pouze sektorově průřezovou prioritou,  jak je tomu v současné době.  Požadované navýšení finančních prostředků pro klimatické  účely by mělo být rozděleno mezi mnohostrannou ZRS v gesci MŽP a dvoustrannou ZRS v  gesci MZV, respektive ČRA viz. Tab. č. 15.   Financování  mezinárodní  ochrany  klimatu  bude  realizováno  v  rámci  rozpočtu  a střednědobého  výhledu  příslušných  kapitol  státního  rozpočtu.    tj.  v  rámci  celkového  objemu prostředků na zahraniční rozvojovou spolupráci, který bude vládou schválen na daný  rok.  V  období  po  roce  2020  bude  možné,  v  rámci  novely  zákona  č.  383/2012  Sb.  O podmínkách  obchodování  s  emisemi  skleníkových  plynů,  nastavit  částečné  financování  z výnosů z dražeb emisních povolenek v systému EU ETS. Míra využití výnosů z dražeb pro  klimatické účely bude záležet na politické shodě. Předpokládané výnosy z dražeb emisních  povolenek jsou uvedeny v tabulce č. 13.  Posílení  kapitoly  klimatického  financování  přinese  řadu  synergických  efektů.  Prostředky  vynakládané  na  financování  opatření  na  ochranu  klimatu  v  rozvojových  státech  jsou  plně  započitatelné  do  oficiální  rozvojové  pomoci  ČR,  na  kterou  má  ČR  přispívat,  na  základě  dřívějších  závazků45 ,  0,33  %  HND  v  roce  2015.  ČR  tento  svůj  cíl  však  dlouhodobě  neplní.  Financování  oficiální  rozvojové  pomoci  ČR  se  pohybuje  na  úrovni  jen  0,11‐  0,12  %  HND.  Navýšení klimatických prostředků přispěje k transparentnímu plnění mezinárodních závazků  ČR vůči Rámcové úmluvě, nově i Pařížské dohodě, Montrealskému protokolu o látkách, které  poškozují ozonovou vrstvu (včetně jeho změny spočívající v regulaci HFCs, přijaté v Kigali dne  15.  října  2016),  a současně  přispěje  k  plnění  cílů  oficiální  rozvojové  pomoci  ČR  a  Agendy  udržitelného rozvoje do r. 2030, resp. jejího národního implementačního rámce. Dlouhodobě  efektivní a dobře cílená pomoc rozvojovým státům vypořádat se s negativními vlivy změny  klimatu,  významně  přispěje  k  zabezpečení  vhodných  životních  i  ekonomických  podmínek  tamního obyvatelstva, což by mělo v dlouhodobém horizontu pozitivním způsobem ovlivnit  také  míru  humanitární  a ekonomické  migrace  obyvatelstva  rozvojového  světa  v  důsledku  zhoršených  životních  podmínek  souvisejících  s  negativními  dopady  změny  klimatu  (např. nedostatečná produkce potravin v důsledku sucha nebo eroze půdy).   Politiky a opatření 6.4 1I)  V  rámci  přípravy  státního  rozpočtu  a  střednědobého  výhledu,  který  bude  vládou  na  daný rok schválen, zajistit financování mezinárodní ochrany klimatu.   Gesce a spolugesce: MŽP a MF  Termín: průběžně                                                          45   V  závěrech  Evropské  rady  z  května  2005  se  nové  členské  státy  EU  zavázaly  „usilovat  o  navýšení  podílu  objemu financí na zahraniční rozvojovou spolupráci na 0,17 % HND v roce 2010 a 0,33 % HND v roce 2015“.  93  Finanční požadavky: Ano     2I)  V  rámci  novely  zákona  č.  383/2012  Sb.  o  podmínkách  obchodování  s  emisemi  skleníkových  plynů  zajistit  (nejpozději  od  roku  2021)  možné  kofinancování  mezinárodní  ochrany klimatu z výnosů dražeb emisních povolenek v systému EU ETS.  Gesce a spolugesce: MŽP a MF  Termín: do 31. 12. 2020  Finanční požadavky: Ano   3I) V návaznosti na bod 1I a v souladu s Politikou posílit z nově alokovaných prostředků  realizaci klimatických opatření v rámci příslušné průřezové i sektorové priority zahraniční  rozvojové spolupráce ČR.  Gesce a spolugesce: MZV ve spolupráci s MŽP a MF  Termín: průběžně  Finanční požadavky: Ano, viz bod 1I)        94  Implementace, monitoring a vyhodnocení opatření 7. a nástrojů Reportingové povinnosti ČR 7.1 Rámcová  úmluva  OSN  o  změně  klimatu  a  její  Kjótský  protokol  vyžadují  jednotný,  transparentní, konzistentní a kontrolovatelný způsob národní inventarizace emisí a propadů  skleníkových  plynů.  Každá  smluvní  strana  UNFCCC,  včetně  ČR,  má  vybudován  Národní  inventarizační systém (dále jen NIS), který musí být v souladu s pravidly, která byla přijata na  zasedáních Rámcové úmluvy, respektive Kjótského protokolu.  Členské  země  EU  jsou  navíc  vázány  povinnostmi  vyplývajícími  z  nařízení  Evropského  parlamentu a Rady č. 525/2013 z 21. května 2013 a souvisejících prováděcích předpisů EU46 .  Nařízení a předpisy od roku 2014, resp. 2015 vyžadují od členských států reporting rozšířený  a  v  mnoha  oblastech  zcela  nový  oproti  původním  požadavkům  rozhodnutí  Evropského  parlamentu a Rady č. 280/2004/ES, které upravovalo oblast monitorování skleníkových plynů  doposud.  Zároveň  dochází  i  ke  zpřísnění  požadavků  ze  strany  UNFCCC  ohledně  aplikace  nových metodik a zvyšování úrovně přesnosti inventarizace emisí v jednotlivých kategoriích.  Tyto  povinnosti  zahrnují  poskytování  každoročních  zpráv  o  inventarizaci  emisí  a  propadů  skleníkových  plynů,  přípravu  a  reporting  emisních  projekcí  (každé  dva  roky),  Dvouletých  zpráv a Národních sdělení (tj. podrobných zpráv, podávaných jednou za dva resp. čtyři roky,  které obsahují všechny klíčové informace o národních podmínkách, politikách a opatřeních  souvisejících s politikou ochrany klimatu ve všech sektorech hospodářství).47   Zodpovědnost za fungování NIS nese Ministerstvo životního prostředí, které pověřilo Český  hydrometeorologický  ústav  (ČHMÚ)  jako  organizaci  zodpovědnou  za  koordinaci  přípravy  inventarizace  emisí  a  propadů  skleníkových  plynů,  včetně  částečného  zpracování  inventarizace.  Dalšími povinnostmi, které vyplývají z výše uvedených závazků UNFCCC, resp. nařízení EU,  jsou příprava Národní nízkouhlíkové strategie ČR (dále jen Nízkouhlíková strategie) a zřízení  národního systému pro politiky, opatření a projekce.                                                          46   Prováděcí  nařízení  Komise  (EU)  č.  749/2014  ze  dne  30.  června  2014  o  struktuře,  formátu,  postupech  předkládání a přezkumu informací vykázaných členskými státy podle nařízení Evropského parlamentu a Rady  (EU) č. 525/2013.  Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 666/2014 ze dne 12. března 2014, kterým se stanoví základní  požadavky  na  inventurní  systém  Unie  a  zohledňují  změny  v  souvislosti  s  potenciály  globálního  ohřevu  a mezinárodně  dohodnutými  pokyny  k  inventurám  podle  nařízení  Evropského  parlamentu  a  Rady  (EU)  č. 525/2013.  47  http://www.mzp.cz/cz/oficialni_dokumenty_o_zmene_klimatu  95  Vytvoření  platformy  pro  politiky  a  opatření  by  mělo  přispět  mj.  ke  zlepšení  spolupráce,  informovanosti  a  koordinace  při  provádění  specifických  opatření  a  politik  na  úrovni  jednotlivých resortů, jež je nutné vykazovat v rámci reportingových povinností.  Tab. 16: Přehled stávajících reportingových povinností dle nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 525/2013:  Článek  Reporting  Periodicita  Termín dalšího  reportingu  Zpracuje  Spolupráce  4  zprávy o stavu provádění strategie  rozvoje nízkouhlíkového hospodářství  každé 2 roky  15. 3. 2017  MŽP  resorty  10  529/2013  opatření v rámci odvětví LULUCF  (Využívání krajiny, změny ve využívání  krajiny a lesnictví)  zpráva o pokroku do  konce roku 2016 a  2020  31.12.2020  MŽP  sektoroví  řešitelé NIS  7  inventury skleníkových plynů  každoročně  15. 1. 2017  ČHMÚ  sektoroví  řešitelé NIS  13  zprávy o politikách a opatřeních  každé 2 roky  15. 3. 2017  MŽP  resorty  14  vykazování odhadů/projekcí emisí  skleníkových plynů  každé 2 roky  15. 3. 2017  MŽP/ČHMÚ  sektoroví  řešitelé NIS  15  zprávy o národních adaptačních  opatřeních  každé 4 roky  15. 3. 2019  MŽP  resorty  7  Národní inventarizační zpráva  každoročně k 15. 3.  (EK)  k 15.4 (UNFCCC)  15. 1. 2017   15. 4. 2017  ČHMÚ  sektoroví  řešitelé  NIS/MŽP  8  přibližné inventury emisí skleníkových  plynů  každoročně  31. 7. 2017  ČHMÚ  sektoroví  řešitelé NIS  17  zprávy o využití výnosů z dražeb  povolenek v rámci EU ETS  každoročně  31. 7. 2017  MŽP  resorty  16  zprávy o finanční a technické podpoře  poskytnuté rozvojovým zemím  každoročně  30. 9. 2017  MŽP  MZV  Zdroj: MŽP  Největší změny se týkají metodiky inventarizace emisí a propadů skleníkových plynů, které  jsou  od  roku  2015  vykazovány  na  základě  aktualizované  metodiky  podle  Pokynů  96  Mezivládního  panelu  pro  změnu  klimatu  z  roku  2006  (IPCC  2006  Guidelines).  Z  hlediska  inventarizace to znamená více práce vzhledem k rozsáhlejší kategorizaci a vykazování více  paliv a plynů než doposud.  Nově se do emisní inventury musí zpracovat i data získaná ze systémů EU pro obchodování  s emisními  povolenkami  a  Registru  emisí  a  zdrojů  znečištění  ovzduší  (REZZO).  Vysoké  požadavky jsou ze strany UNFCCC kladeny i na postupné zlepšování a rozvoj inventarizačního  systému,  především  využití  národně  specifických  emisních  faktorů,  což  vyžaduje  časově  náročnou přípravu metodik v jednotlivých sektorech.  Národní systém pro politiky, opatření a projekce, ustavený v souladu s požadavky nařízení  525/2013 k 9. 7. 2015, zakotvuje koordinační roli MŽP a ČHMÚ, roli sektorových řešitelů NIS  a zapojení  Meziresortní  pracovní  skupiny  pro  ochranu  klimatu.  Tento  systém  je  však  nezbytné  dále  rozvíjet  a  prohlubovat,  aby  dostál  náročným  požadavkům  ohledně  konzistentnosti a úplnosti vykazovaných dat a informací.  Rovněž  Státní  politika  životního  prostředí  obsahuje  úkol  zavést  pravidelné  vyhodnocování  politik  a  opatření  ke  snižování  emisí  skleníkových  plynů  podle  jednotné  metodiky,  který  nebyl dosud splněn. V neposlední řadě zde existuje rovněž významná vazba mezi emisními  projekcemi pro skleníkové plyny a pro látky znečišťující ovzduší, které by měly být rovněž  v rámci národního systému více propojeny, což opět vyplývá z příslušné legislativy EU.  Příprava národních plánů pro klimatickou 7.1.1. a energetickou politiku v rámci Energetické unie V souvislosti s přijatým rámcem pro politiky a opatření v oblasti energetiky a klimatu do roku  2030  a  nově  ustavenou  Energetickou  unií  v  současné  době  probíhá  na  úrovni  EU  debata  o novém  systému  řízení,  který  bude  zahrnovat  rovněž  efektivnější  systém  plánování  a podávání zpráv. Závěry Rady pro energetiku a telekomunikace z 26. listopadu 2015 zavádí  nové integrované národní plány pro oblast energetiky a klimatu, které musí předložit každý  členský  stát,  včetně  pravidelných  zpráv  o  pokroku  v  jejich  implementaci.  Oba  tyto  dokumenty budou vycházet ze standardizovaných vzorů a budou zahrnovat rovněž společné  celoevropské indikátory. První národní plány by měly zahrnovat období 2021 – 2030 a měly  by být (podle návrhu EK) finalizovány do 1. ledna 2019. Rovněž plnění těchto reportingových  povinností by mělo vycházet z integrovaných projekcí emisí skleníkových plynů zahrnujících  oblasti energetiky a klimatu.  Aktualizace a vyhodnocení Politiky ochrany klimatu 7.1.2. v ČR Vzhledem k časovým nárokům na přípravu a realizaci jednotlivých opatření a nástrojů a na  dobu odezvy je nutné pojímat Politiku a její nastavení v dlouhodobém časovém horizontu,  s předpokladem pravidelného vyhodnocování a aktualizace, které budou probíhat každých  97  5, respektive  7 let.  Nastavení  časového  horizontu  Politiky  respektuje  tři  základní  úrovně  potřeb  a požadavků  v oblasti  snižování  emisí  skleníkových  plynů  (mitigace),  tj. na národní  úrovni a v kontextu evropské a mezinárodní politiky. Samotné vyhodnocení Politiky pak bude  věnováno  nejen  plnění  cílů  v oblasti  redukce  emisí  skleníkových  plynů  vůči  evropským  a mezinárodním cílům, ale i vyhodnocení naplňování jednotlivých politik a opatření v různých  sektorech.  Příští  aktualizace  Politiky  tak  již  bude  přinášet  i  zpřesněnou  predikci  ohledně  plnění cílů ČR vůči Rámci pro klima a energetiku do roku 2030, kdy pro ČR budou klíčové  zejména emise v sektorech mimo EU ETS.  Politiky a opatření 7.2 1J)  Zřízení  národního  systému  pro  politiky,  opatření  a  projekce  pro  oblast  klimatu,  energetiky a ochrany ovzduší  V návaznosti na výše uvedené rozšířené reportingové povinností a nutnost zlepšit koordinaci,  řízení a vykazování mitigačních politik, opatření a přípravu emisních projekcí bude posílena  role  ČHMÚ  jako  národního  koordinátora  a  správce  databáze  pro  mitigační  politiky  a opatření, včetně kvantifikace jejich dopadů a přínosů. Nově vytvořený Národní systém pro  politiky,  opatření  a  projekce  bude  zpracovávat  a  poskytovat  všechny  důležité  vstupy  do  reportingových  zpráv  ČR  v  oblasti  klimatu,  energetiky  a  látek  znečišťujících  ovzduší,  čímž  dojde k výraznému posílení konzistence oproti stávajícímu stavu. Za účelem posílení kapacity  a efektivity systému budou v rámci ČHMÚ vytvořena 3 nová služební místa. Zároveň bude  koordinován dohled a řízení systému ze strany MŽP a MPO se zapojením ostatních resortů,  resp. členů Meziresortní pracovní skupiny pro ochranu klimatu.  Gesce a spolugesce: MŽP, MPO a ostatní resorty v rámci MPS ‐ klima  Termín: do 31. 12. 2017 (posílení personální kapacity ČHMÚ)  Finanční požadavky: Ano (1,5 mil. Kč v rámci rozpočtu kapitoly 315)  2J) Povinnost vyhodnocovat a vykazovat efekt jednotlivých sektorových strategií, politik  a programů včetně jednotlivých navržených opatření s vlivem na emise skleníkových plynů  Všechny sektorové strategie, politiky a programy předkládané k projednání ve vládě, kde je  předpokládán  primární  nebo  sekundární  vliv  na  emise  skleníkových  plynů,  musí  povinně  obsahovat vyhodnocení a kvantifikaci dopadů na emise skleníkových plynů.   Gesce a spolugesce: všechny dotčené resorty  Termín: průběžně  Finanční požadavky: 0 ‐ několik desítek tisíc Kč na koncepci  3J) Předložit vyhodnocení a aktualizaci Politiky ochrany klimatu v ČR   Gesce a spolugesce: MŽP a členové MPS ‐ klima  Termín: 31. 12. 2021 pro vyhodnocení Politiky, 31. 12. 2023 pro aktualizaci Politiky  Finanční požadavky: Ne      98  Souhrnný přehled politik a opatření 8. A. Průřezové politiky a opatření  1A) Zdanění emisí mimo EU ETS (zavedení uhlíkové daně)  Návrh na zdanění emisí v sektorech mimo EU ETS je na úrovni EU i ČR diskutován řadu let.  Přitom  právě  tento  nástroj  může  být  klíčový  pro  naplnění  cílů  v  oblasti  ochrany  klimatu  a ovzduší u lokálních stacionárních i mobilních zdrojů. Dalším přínosem může být vyčlenění  některých malých subjektů z EU ETS a snížení administrativních nákladů těchto subjektů, za  podmínky uplatnění alternativního nástroje regulace. Návrh je rovněž v souladu s cílem SEK  směřujícím  k  narovnání  ekonomických  podmínek  centralizovaných  a  decentralizovaných  zdrojů tepla. Vládou přijatý NPSE hovoří o úkolu připravit návrh příslušné legislativní úpravy.  Konkrétně opatření BA3 NPSE  ukládá, že do konce roku 2016 má být připravena analýza k  možnostem  a  dopadům  zohlednění  environmentálních  prvků  v sazbách  spotřebních  daní  v ČR.  Vláda  k této  analýze  přijala  9.  ledna  2017  usnesení,  ve  kterém  ukládá  předložit  aktualizovanou a doplněnou analýzu do 31. prosince 2018.    Gesce a spolugesce: MF, MŽP a MPO   Termín: analýza do 31. 12. 2018  Finanční požadavky: Ne  2A) Efektivní implementace EU ETS po roce 2020  Aktuálně projednávaná revize směrnice 2009/29/EC představuje klíčový proces, který nastaví  fungování systému EU ETS po roce 2020 s ohledem na cíle, které vyplývají z rámce pro klima  a energetiku  do  roku  2030.  ČR  ve  vyjednáváních  na  úrovni  EU  postupuje  podle  vládou  schválené rámcové pozice k této problematice. Pravidla fungování EU ETS po 2020 budou  následně transponována do české legislativy novelou zákona č. 383/2012 Sb. o podmínkách  obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů.  Gesce: MŽP   Termín: do 31. 12. 2020 (transpozice)  Finanční požadavky: Ne  3A) Investiční priority související s EU ETS po 2020  V  rámci  EU  ETS  po  roce  2020  budou  existovat  Modernizační  fond  a  Inovační  fond,  které  budou  členským  státům  nabízet  prostředky  pro  modernizaci  energetiky  a  na  podporu  inovativních  projektů  v  energetice  a  průmyslu.  Úkolem  pro  ČR  je  maximalizovat  využití  prostředků z těchto fondů a souběžně zpracovat plán pro efektivní využití výnosů z aukcí  emisních povolenek ve čtvrtém obchodovacím období (2021‐2030), kdy by i nadále 100 %  těchto prostředků mělo být směřováno do oblastí souvisejících s klimatickou a energetickou  politikou s ohledem na pozitivní příspěvek k rozvoji ekonomiky a tvorbě pracovních míst. Nad  rámec výše uvedeného je pak třeba analyzovat i možné využití schématu pro modernizaci  energetiky s ohledem na využití bezplatné alokace pro výrobu elektřiny (derogace).  Gesce a spolugesce: MŽP a ostatní resorty v rámci MPS ‐ klima  Termín: do 31. 12. 2018 (analýza)  99  Finanční požadavky: Ne  4A) Kompenzační schéma nepřímých nákladů EU ETS  Jedním z témat v rámci probíhající revize EU ETS po 2020 je i způsob kompenzace nepřímých  nákladů EU ETS, ke kterému je doposud přistupováno členskými státy různým způsobem. ČR  by s ohledem na výsledek jednání o revizi směrnice měla analyzovat, zda je vhodné nastavit  obdobné schéma i v ČR a pokud ano, jaké by bylo jeho optimální nastavení.     Gesce a spolugesce: MŽP a MPO  Termín: do 31. 12. 2019 (analýza)  Finanční požadavky: v případě zavedení kompenzace ano (bude upřesněno analýzou)  5A) Zákon o snižování závislosti na fosilních palivech  Vláda České republiky vyjádřila ve svém programovém prohlášení vůli připravit zákon, který  sníží závislost ČR na fosilních palivech za podmínky, že tím neutrpí konkurenceschopnost ČR.  MŽP připravilo v roce 2015 Analýzu proveditelnosti této legislativy s tím, že tato analýza byla  projednána vládou, která uložila ministru životního prostředí zpracovat a vládě do 31. března  2017  předložit  návrh  zákona  o  snižování  závislosti  na  fosilních  palivech.  MŽP  následně  zpracovalo analýzu dopadů, která i přes některé přínosy nevyloučila možné negativní dopady  na  konkurenceschopnost  ČR.  S výsledky  studie  ministr  životního  prostředí  seznámil  vládu,  která  rozhodne  o  dalším  postupu.  S  ohledem  na  výše  uvedené  bude  tato  problematika  promítnuta do příštího vyhodnocení a aktualizace Politiky.  Gesce: MŽP   Termín: zohlednění v rámci aktualizace POK do roku 2020  Finanční požadavky: Ne  6A) Podpora zavádění chytrých řešení v obcích a městech  Podpora  místních  iniciativ  v  rámci  konceptu  “smart  cities“48   (řízení  spotřeby,  energetické  úspory,  integrované  dopravní  systémy,  aj.)  prostřednictvím  výzev  v  Národním  programu  životní prostředí (NPŽP).  Gesce: MŽP, spolugesce MPO   Termín: průběžně  Finanční požadavky: Ano (výzvy v rámci NPŽP)  B. Průmysl  Většina politik a opatření, které se týkají sektoru průmyslu, je uvedena v kapitole průřezová  opatření, některá v kapitolách energetika a konečná spotřeba energie.  C. Energetika  1C) Stanovení indikativního národního cíle podílu OZE do 2030 v rámci příští aktualizace  Národního akčního plánu pro energii z OZE (v souladu s nástroji SEK)  Gesce a spolugesce: MPO a ostatní resorty v rámci MPS – klima  Termín: do 31. 12. 2017                                                          48  (COM(2012) 4701 final) Smart Cities And Communities ‐ European Innovation Partnership   100  Finanční požadavky: Ne    2C) Podpora využívání OZE při výrobě elektrické energie a tepla (podpora překonání tržních  bariér, zejména pro mikroaplikace a instalace na rodinných a bytových domech), podpora  tzv. chytrých  řešení  –  řízení  výroby,  akumulace  a  spotřeby,  aplikace  schémat  podpory,  vč. možného využití finančního nástroje pro tuto oblast. Podpora prostřednictvím programu  Nová zelená úsporám.  Gesce a spolugesce: MPO, MŽP a všechny resorty, které mají ve své gesci příslušné programy  Termín: průběžně  Finanční požadavky: Ano (NZÚ, případně další resortní programy)  3C) Důsledné naplňování Národního akčního plánu jaderné energetiky (včasná identifikace  možných rizik a odchylek od scénářů SEK)  Gesce: MPO   Termín: průběžně  Finanční požadavky: Ne  4C) Dopracování sekundární legislativy v oblasti minimální účinnosti energetických zdrojů  (v návaznosti na úkol definovaný v rámci SEK)   Gesce: MPO   Termín: 31. 12. 2017  Finanční požadavky: Ne  5C) Omezení dostupnosti spalovacích stacionárních zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu  nižším než 300 kW určených ke spalování uhlí (opatření DB 10 NPSE)  Gesce a spolugesce: MŽP a MPO   Termín: 31. 12. 2018 (zpracování analýzy dalších možností omezení spotřeby hnědého uhlí  ve spalovacích zdrojích do 300 kW)  1. 1. 2025 zákaz prodeje kotlů o jmenovitém tepelném příkonu nižším než 300 kW určených  ke spalování uhlí (Novela zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší)  Finanční požadavky: Ne  D. Konečná spotřeba energie  1D)  Podpora  prioritní  realizace  opatření  ke  snížení  energetické  náročnosti  v  sektoru  energetiky  a  průmyslu.  Opatření  bude  realizováno  prostřednictvím  poskytování  finanční  podpory  z  OPŽP  2014‐2020  a  OPPIK  s  cílem  maximalizovat  příspěvek  k  cíli  ČR  v  oblasti  energetických úspor do roku 2020. Opatření je komplementární k BA1 (CA1) NPSE.  Gesce a spolugesce: MŽP a MPO  Termín: průběžně v rámci implementace příslušných OP  Finanční požadavky: Ano (OPŽP, OPPIK)  2D) Podpora realizace opatření ke snížení spotřeby energie, zvýšení energetické účinnosti  a využití nízkoemisních a obnovitelných zdrojů energie.   101  Opatření bude realizováno prostřednictvím prioritní osy 5 OPŽP 2014 – 2020, prioritní osy 3  OP  PIK,  prioritních  os  1  a  2  IROP,  a  Programu  Nová  zelená  úsporám,  PANEL  2013+,  příp.  prostřednictvím dalších státních programů na podporu úspor energie a využití OZE s cílem  maximalizovat příspěvek k cíli ČR v oblasti energetických úspor do roku 2020.  Snižování spotřeby energie zlepšením tepelně technických vlastností obvodových konstrukcí  budov, včetně dalších opatření vedoucích ke snížení energetické náročnosti budov, realizace  technologií na využití odpadního tepla a nízkoemisních a obnovitelných zdrojů tepla, včetně  využití  možnosti  podpory  instalace  solárních  termických  a  fotovoltaických  systémů.  K realizaci  těchto  opatření  zvýšit  využití  inovativních  finančních  nástrojů.  Opatření  je  komplementární k BA3 NPSE.  Gesce a spolugesce: MŽP, MPO a MMR  Termín: průběžně v rámci implementace příslušných OP a NP  Finanční požadavky: Ano (relevantní programy)  3D) Stanovení indikativního národního cíle energetických úspor do roku 2030 v rámci příští  aktualizace NAP EE  Gesce a spolugesce: MPO a ostatní resorty v rámci MPS ‐ klima  Termín: do 31. 12. 2017  Finanční požadavky: Ne  4D)  Odstranění  bariér  pro  širší  využití  EPC  v  oblasti  energetických  úspor  a  modernizace  nízkoemisních  zdrojů  ve  veřejném  i  soukromém  sektoru.  Jedná  se  především  o  nalezení  způsobu využití EPC v budovách ve vlastnictví organizačních složek státu s důrazem na záruky  za dosažení smluvně definovaný objem úspor a profinancování investice v souladu s platnými  legislativními podmínkami. Včetně započítání dosažených efektů do národního cíle ČR pro  energetické úspory do roku 2020.  Gesce a spolugesce: MPO a MF  Termín: do 31. 12. 2017  Finanční požadavky: Ne  5D)  Při  nastavení  nové  tarifní  struktury  v  elektroenergetice  a  plynárenství  ponechat  dostatečný motivační efekt pro realizaci úsporných opatření na straně konečné spotřeby.  Gesce a spolugesce: ERÚ  Termín: průběžně  Finanční požadavky: Ne  E. Doprava  1E) Podpora nákupu vozidel s alternativním pohonem v rámci Národního programu životní  prostředí  (NPŽP)  –  podpora  na  nákup  vozidla  s  alternativním  pohonem  pro  municipality,  kraje a v komplementaritě s OPPIK (MPO) pro právnické osoby.  Gesce: MŽP  Termín: průběžně  Finanční požadavky: Ano (výzvy v rámci NPŽP)  102    2E)  Stimulace  využití  alternativních  pohonů  v  silniční  nákladní  dopravě  prostřednictvím  úpravy režimů a sazeb daně silniční – novým systémem daňových úlev, který se bude odvíjet  od splnění příslušné emisní třídy vozidla EURO s tím, aby daňová úleva na silniční dani pro  vozidla  (nad  12  t)  na  alternativní  paliva  byla  vyšší  než  pro  vozidla  na  konvenční  pohon  s  emisní třídou EURO VI. Novela zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční. (opatření AA5 NPSE a  S15 NAP ČM)  Gesce a spolugesce: MF, MD, MPO a MŽP  Termín: do 31. 12. 2017 provedení analýzy, zavedení opatření od roku 2019  Finanční požadavky: Ano, ale může být i výnosově neutrální  3E)  Podpora  nákupu  vozidel  s  alternativním  pohonem  a  podpora  výstavby  související  infrastruktury díky podpoře příslušných Operačních programů (opatření AA6 NPSE a S7, S8,  E2, E3, P4, S11, S12 NAP ČM).  Gesce a spolugesce: MMR, MPO, MD, MŽP a MF  Termín: průběžně do 2023  Finanční požadavky: Ano (operační programy)  4E)  Přesun  části  přepravních  výkonů  nákladní  dopravy  ze  silnic  na  železnici  (rovněž  opatření AB23 NPSE) – přispět k naplnění cíle EU do roku 2030 zajistit přesun minimálně 30%  podílu dálkové nákladní přepravy na železniční a lodní dopravu adekvátně podmínkám České  republiky.  Gesce: MD  Termín: do 31. 12. 2017 předložit vládě informaci o způsobu zajištění plnění cíle opatření,  včetně návrhu na úpravu sazeb zpoplatnění dopravní sítě.   Finanční požadavky: Ne  5E) Výkonové zpoplatnění nákladní dopravy ‐ rozšíření stávajícího systému.  V návaznosti  na  připravovanou  koncepci  výkonového  zpoplatnění  pozemních  komunikací  v České  republice po roce 2019 znovu vyhodnotit rozšíření mýtného na všechny silnice 1. a vybrané  silnice 2. a 3. třídy. Postupně zvyšovat sazby tak, aby začaly působit jako účinná motivace k  přesunu nákladní dopravy na železnici.  Gesce: MD  Termín: úprava mýtného od 1. 1. 2020  Finanční požadavky: Ne   6E) Rozvoj šetrných způsobů dopravy. Zajistit realizaci Národní strategie rozvoje cyklistické  dopravy ČR pro léta 2013 až 2020. Připravit navazující strategii pro období do roku 2030.  Gesce a spolugesce: MD, MMR, MŽP, MŠMT, MV  Termín: do 31. 12. 2017 předložit informaci o realizaci plnění cílů a opatření uvedených ve  Strategii. Do 30. 6. 2019 předložit návrh strategie rozvoje cyklistické dopravy ČR pro období  2020 až 2030.  Finanční požadavky: Ne  103    F. Zemědělství a lesnictví  1F) Podpora bioplynových stanic  Podporovat  využití  metanu  a  předcházet  jeho  samovolnému  vzniku  zpracováním  zbytků  zemědělské  produkce  v  bioplynových  stanicích,  včetně  podpory  prodloužení  životnosti  stávajících  bioplynových  stanic.  Zajištění  finanční  podpory  i  po  skončení  operačních  programů (Program rozvoje venkova, Operační program životní prostředí, Operační program  podnikání a inovace pro konkurenceschopnost).  Gesce a spolugesce: MZe, MPO a MŽP  Termín: průběžně (zajištění další podpory do roku 2022)  Finanční požadavky: Ano (operační programy)  2F) Důsledná kontrola dodržování standardů Dobrého zemědělského a environmentálního  stavu (DZES) a dodržování povinných požadavků na hospodaření (PPH)  Gesce a spolugesce: SZIF, MZe a MŽP  Termín: průběžně  Finanční požadavky: Ne  3F) Podpora zalesňování  Upravit dotace na zalesňování tak, aby cíleně podporovaly adaptaci na změnu klimatu. Vázat  dotace pouze na podporu vytváření porostů s přirozenou druhovou skladbou. Nepodporovat  zalesňování přírodně hodnotných stanovišť.  Gesce a spolugesce: MZe a MŽP  Termín: 31. 12. 2017  Finanční požadavky: Ano (Program rozvoje venkova)  4F) Podpora ekologického zemědělství  Rozvíjet  ekologické  zemědělství  v  souladu  s  Akčním  plánem  ČR  pro  rozvoj  ekologického  zemědělství v letech 2016 ‐ 2020.  Gesce: MZe  Termín: průběžně v návaznosti na Akční plán  Finanční požadavky: Ne  5F) Optimalizace hospodaření s hnojivy  Navrhnout vhodná opatření ke snížení emisí skleníkových plynů ze zemědělství optimalizací  dusíkatého hnojení, zlepšit skladování statkových hnojiv a způsoby jejich aplikace.  Gesce: MZe  Termín: navrhnout vhodná opatření do 31. 12. 2017  Finanční požadavky: Ne  6F) Využití obnovitelných zdrojů energie a zvyšování energetické účinnosti  104  Podporovat  využívání  obnovitelných  zdrojů  energie,  zejména  se  zaměřením  na  vyžití  dostupného  potenciálu  biomasy  v  souladu  s  Akčním  plánem  pro  biomasu.  Podporovat  snižování energetické náročnosti výrobních a technologických postupů v zemědělství.  Gesce: MZe, spolugesce MPO, MŽP  Termín: průběžně  Finanční požadavky: Ano (Program rozvoje venkova)  7F)  Podpůrný  program  ‐  ochrana půdy  proti  erozi,  degradaci  a  nadměrnému  vysychání     V souvislosti s vyhodnocením současných nástrojů na úseku ochrany zemědělského půdního  fondu  („Příprava  realizace  opatření  pro  zmírnění  negativních  dopadů  sucha  a  nedostatku  vody“,  úkol  F/2)  připravit  víceletý  podpůrný  vzdělávací  program  školení  a bezplatných  konzultací pro zemědělce s cílem uvést žádoucí postupy v praxi.  Gesce a spolugesce: MZe  a MŽP  Termín: příprava programu do 31. 12. 2017, realizace programu 2018‐2021.  Finanční požadavky: Ano (z rozpočtových kapitol MZe a MŽP)  G. Odpady  1G) Realizace Plánu odpadového hospodářství ČR dle jednotlivých cílů (viz tabulka č. 8)   Gesce: MŽP  Termín: průběžně do r. 2024  Finanční požadavky: Ne  H. Výzkum a vývoj  Dobrovolné nástroje, výchova, osvěta a vzdělávání  1H)  Zajistit  strategické  plánování  a  koordinaci  mezi  jednotlivými  resorty  a  TAČR  při  přípravě tematických výzev v oblasti ochrany klimatu (zejména v rámci „programu BETA“)  Gesce a spolugesce: MŽP a ostatní resorty v rámci MPS ‐ klima, ve spolupráci s TAČR  Termín: průběžně  Finanční požadavky: Ne  2H)  Zajistit  implementaci  cíle  5.5  (Klima  v  souvislostech)  Státního  programu  environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (2016‐2025)  Gesce: MŽP   Termín: průběžně   Finanční požadavky: Ne  3H)  Zahrnout  problematiku  snižování  emisí  (a  rovněž  energetické  a  materiálové)  náročnosti  ekonomiky  do  rámcových  vzdělávacích  programů  v  oborech  vzdělání  a akreditovaných vzdělávacích programech, které jsou touto problematikou dotčeny a dále  do  vzdělávání  pedagogických  pracovníků  v  rámci  dalšího  vzdělávání  pedagogických  pracovníků.  Gesce a spolugesce: MŠMT, MPO a MŽP  Termín: průběžně  105  Finanční požadavky: Ne  4H)  Zaměřit  se  na  nastavení  podmínek  a  podporu  přípravy  domácích  projektů  pro  programy typu LIFE nebo Horizon v oblasti ochrany klimatu   Gesce: MŽP  Termín: průběžně  Finanční požadavky: Ano (spolufinancování ze státního rozpočtu)  5H) Začlenit environmentální značení (typu I a III), EMAS a Čistší produkci do dotačních  programů a veřejných zakázek formou bonifikace jejich implementace na úrovni podniků,  resp. použití spotřebiteli.   Gesce a spolugesce: MŽP a MMR  Termín: průběžně  Finanční požadavky: Ne  6H)  Zaměřit  se  na  osvětu  v  oblasti  čisté  mobility  (alternativní  pohony,  nemotorová  doprava  a  veřejná  hromadná  doprava  ‐  Opatření  S22  v  NAP  ČM),  respektive  snižování  emisí a energetické účinnosti obecně. A to ve formě zohlednění při vyhlašování výzev na  osvětové aktivity v rámci (PO6) NPŽP.  Gesce: MŽP   Termín: průběžně  Finanční požadavky: Ano (výzvy v rámci NPŽP)  I. Mezinárodní ochrana klimatu a rozvojová spolupráce  1I)  V  rámci  přípravy  státního  rozpočtu  a  střednědobého  výhledu,  který  bude  vládou  na  daný rok schválen, zajistit financování mezinárodní ochrany klimatu.   Gesce a spolugesce: MŽP a MF  Termín: průběžně  Finanční požadavky: Ano   2I)  V  rámci  novely  zákona  č.  383/2012  Sb.  o  podmínkách  obchodování  s  emisemi  skleníkových  plynů  zajistit  (nejpozději  od  roku  2021)  možné  kofinancování  kapitoly  mezinárodní ochrany klimatu z výnosů dražeb emisních povolenek v systému EU ETS.  Gesce a spolugesce: MŽP a MF  Termín: do 31. 12. 2020  Finanční požadavky: Ano   3I)  V návaznosti na bod 1I a v souladu s Politikou posílit z nově alokovaných prostředků  realizaci klimatických opatření v rámci příslušné průřezové i sektorové priority zahraniční  rozvojové spolupráce ČR.   Gesce a spolugesce: MZV, MŽP a MF  Termín: průběžně  Finanční požadavky: Ano, viz bod 1I)  J. Implementace, monitoring a vyhodnocování  106  1J)  Zřízení  národního  systému  pro  politiky,  opatření  a  projekce  pro  oblast  klimatu,  energetiky a ochrany ovzduší.  V návaznosti na výše uvedené rozšířené reportingové povinností a nutnost zlepšit koordinaci,  řízení a vykazování mitigačních politik, opatření a přípravu emisních projekcí bude posílena  role  ČHMÚ  jako  národního  koordinátora  a  správce  databáze  pro  mitigační  politiky  a  opatření, včetně kvantifikace jejich dopadů a přínosů. Nově vytvořený Národní systém pro  politiky,  opatření  a  projekce  bude  zpracovávat  a  poskytovat  všechny  důležité  vstupy  do  reportingových  zpráv  ČR  v  oblasti  klimatu,  energetiky  a  látek  znečišťujících  ovzduší,  čímž  dojde k výraznému posílení konzistence oproti stávajícímu stavu. Za účelem posílení kapacity  a efektivity systému budou v rámci ČHMÚ vytvořena 3 nová služební místa. Zároveň bude  koordinován dohled a řízení systému ze strany MŽP a MPO se zapojením ostatních resortů,  resp. členů Meziresortní pracovní skupiny pro ochranu klimatu.  Gesce a spolugesce: MŽP, MPO a ostatní resorty v rámci MPS ‐ klima  Termín: do 31. 12. 2017 (posílení personální kapacity ČHMÚ)  Finanční požadavky: Ano (1,5 mil. Kč v rámci rozpočtu kapitoly 315)  2J) Povinnost vyhodnocovat a vykazovat efekt jednotlivých sektorových strategií, politik  a programů včetně jednotlivých navržených opatření s vlivem na emise skleníkových plynů  Všechny sektorové strategie, politiky a programy předkládané k projednání ve vládě, kde je  předpokládán  primární  nebo  sekundární  vliv  na  emise  skleníkových  plynů,  musí  povinně  obsahovat vyhodnocení a kvantifikaci dopadů na emise skleníkových plynů.   Gesce: všechny dotčené resorty  Termín: průběžně  Finanční požadavky: 0 ‐ několik desítek tisíc Kč na koncepci  3J) Předložit vyhodnocení a aktualizaci Politiky ochrany klimatu v ČR   Gesce a spolugesce: MŽP a členové MPS ‐ klima  Termín: 31. 12. 2021 pro vyhodnocení Politiky, 31. 12. 2023 pro aktualizaci Politiky  Finanční požadavky: Ne      107  Seznam zkratek 9. AV ČR            Akademie věd ČR  BAT                Best Available Technologies; Nejlepší dostupné technologie BREF              Referenční dokument o BAT BRKO             Biologicky rozložitelný komunální odpad CCS                Carbon Capture and Storage; Zachytávání a ukládání uhlíku CCU               Carbon Capture and Utilisation; Zachytávání a využívání uhlíku  CH4  CNG               Metan  Compressed Natural Gas; Stlačený zemní plyn  CO                 Oxid uhelnatý  CO2                Oxid uhličitý  CO2ekv.           Ekvivalent  oxidu  uhličitého,  jedna  metrická  tuna  oxidu  uhličitého  nebo  množství  jiného  skleníkového  plynu,  které  má  stejný  účinek  globálního  ohřevu na klimatický systém  COP 21    CZT                21.  zasedání  konference  smluvních  stran  Rámcové  úmluvy  OSN  o změně  klimatu  Centrální zásobování teplem  ČHMÚ            Český hydrometeorologický úřad ČR                  Česká republika  ČOV  ČRA  ČSÚ                Čistírna odpadních vod  Česká rozvojová agentura  Český statistický úřad  EcoAP            Akční plán pro eko‐inovace EEA                European Environment Agency; Evropská agentura pro životní prostředí  EHP                Evropský hospodářský prostor EM                 Energetický management EMAS             Eco Management and Audit Scheme; Dobrovolný nástroj ochrany životního  prostředí  108  EMS  EPC                Environmentální manažerský systém Energy Performance Contracting; Energetické služby se smluvně zaručenou  úsporou  EPD                Environmental Product Declaration, Environmentální prohlášení o produktu EPR  ERÚ  ESCO             Extended Producer Responsibility; Rozšířená odpovědnost výrobců  Energetický regulační úřad  Energy Service Company; Firma energetických služeb  ESIF                Evropské strukturální a investiční fondy ETAP              Akční plán na podporu environmentálních technologií EU ETS           European Union Emissions Trading Systém; Systém obchodování s emisními  povolenkami  EU                  The European Union; Evropská unie EU‐28            28 členských států EU  EUA               European Emission Allowances; Evropská emisní povolenka EVVO             Environmentální vzdělání; výchova a osvěta f‐plyny             Fluorované skleníkové plyny GA ČR  GAEC, DZES       Grantová agentura ČR  Good  Agricultural  and  Environmental  Conditions;  standard  Dobrého  zemědělského a environmentálního stavu  GCF  GEF  Gg                  Green Climate Fund; Zelený klimatický fond Global Environment Facility; Globální fond životního prostředí  Gigagram  GHG               Greenhouse Gases; Skleníkové plyny GJ                  Gigajoule Gt                  Gigatuna GWh              Gigawatthodina  GWP              Global Warming Potencial; Koeficient globálního ohřevu HDP               Hrubý domácí produkt  109  HFCs, PFCs    Částečně a zcela fluorované uhlovodíky HND  HPH               Hrubý národní důchod  Hrubá přidaná hodnota  ICAO              International Civil Aviation Organization; Mezinárodní organizace pro civilní  letectví  IEA                 International Energy Agency; Mezinárodní energetická agentura  IED                 Industrial Emissions Directive; Směrnice o průmyslových emisích  IPCC               Intergovernmental  Panel  on  Climate  Change;  Mezivládní  panel  pro  změnu  klimatu  IPPC    IROP              Integrated  Pollution  Prevention  and  Control;  Integrovaná  prevence  a  omezování znečištění  Integrovaný regionální operační program  ISO    ITS                 International Organization for Standardization; Mezinárodní organizace pro  standardizaci  Inteligent Transport System; Inteligentní dopravní systém  JE                   Jaderná elektrárna  KVET              Kombinovaná výroba elektřiny a tepla LCA                Life Cycle Assessment; Posuzování životního cyklu LNG               Liquefied Natural Gas; Zkapalněný zemní plyn LULUCF          Land  Use,  Land‐Use  Change  and  Forestry;  Využívání  území,  změny  ve  využívání území a lesnictví  MA21  MD  MMR             Místní agenda 21  Ministerstvo dopravy  Ministerstvo pro místní rozvoj  MPO              Ministerstvo průmyslu a obchodu MPS‐klima  MSR               Meziresortní pracovní skupina pro ochranu klimatu Market Stability Reserve; Tržní stabilizační rezerva  MŠMT            Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Mt                  Megatuna 110  MW               Megawatt MWe             Megawatt elektrický  MWh             Megawatthodina  MZe               Ministerstvo zemědělství MZV  MŽP               Ministerstvo zahraničních věcí Ministerstvo životního prostředí  N2O                Oxid dusný  NAP               Národní akční plán  NAP EE           Národní akční plán energetické efektivity NASA             National Aeronautics and Space Administration; Národní úřad pro letectví a  kosmonautiku  NER               New Entrants´ Reserve; Rezerva pro nové účastníky na trhu NF3                 Fluorid dusitý  NIR                National Inventory Report; Národní inventarizační zpráva NIS  NNO              National Inventory Systém; Národní inventarizační systém Nestátní neziskové organizace  NOx                Oxidy dusíku  NPSE  NPU               Národní program snižování emisí Národní program udržitelnosti  NPV               Net Present Value; Čistá současná hodnota NPŽP  OECD             Národní program životní prostředí Organisation for Economic Co‐Operation and Development; Organizace pro  hospodářskou spolupráci a rozvoj  OP                 Operační program  OPPIK            Operační program Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost  OPVaVpI        Operační program Výzkum a vývoj pro inovace OPVVV           Operační program Výzkum, vývoj a vzdělání 111  OPŽP             Operační program životního prostředí OSN               United Nations; Organizace spojených národů OZE               Obnovitelný zdroj energie PEZ                Primární energetický zdroj PJ                   Petajoule PO5               Prioritní osa 5  POH               Plán odpadového hospodářství ppm               Parts  per  million;  Koncentrace  částic  plynu  v milionu  objemových  částic  vzduchu   PRV                Program rozvoje venkova REZZO  s.c.r.  Registr emisí a zdrojů znečištění ovzduší Stálé ceny roku  SEK                Státní energetická koncepce SET‐plán        Plán strategických energetických technologií SF6                 Fluorid sírový  SFŽP               Státní fond životního prostředí SKO  SMEs             Směsný komunální odpad Small and Medium Enterprises; Malé a střední podniky  SMR               Statutory Management Requirements; Povinné požadavky na hospodaření TA ČR            Technologická agentura ČR TAP  TWh               Tuhé alternativní palivo Terawatthodina  TZS  UNFCCC    USA                Technické zabezpečení skládek United Nations Framework Convention on Climate Change; Rámcová úmluva  OSN o změně klimatu  The United States of America; Spojené státy americké  VaV  ZRS                Věda a výzkum  Zahraniční rozvojová spolupráce  112  Příloha I.: Popis principů CO2 kalkulátoru 10. 1 Popis principů CO2 kalkulátoru Kalkulátor  vznikl  ve  Velké  Británii  jako  nástroj  pro  analýzu  různých  možností  (trajektorií)  dosažení 80% snížení emisí CO2 do roku 2050 ve srovnání s rokem 1990. Jedná se o veřejně  přístupný interaktivní nástroj, který zobrazuje dopady různých strategií redukce emisí CO2  na energetickou  bilanci,  náklady,  emise  a  bezpečnost  a  diverzitu  zdrojů.  Dostupný  je  na  adrese http://2050‐calculator‐tool.decc.gov.uk/  Kalkulátor má dvě verze – internetovou a Excelovou.  Internetová  verze  umožňuje  vyzkoušet  dopady  různých  změn  volbou  trajektorií  na  straně  zdrojů  a  na  straně  spotřeby  a  modelovat  si  tak  svůj  vlastní  scénář.  Model  předpokládá  určitou  znalost  energetického  hospodářství  České  republiky  u  uživatele,  a  proto  nijak  nekontroluje  volby  trajektorií,  které  uživatel  zadá.  Snadno  tak  mohou  vznikat  nesmyslné  scénáře.  Pro širokou  veřejnost  je  v modelu  připraveno  několik  scénářů,  znázorňujících  možnosti vývoje energetického hospodářství.   Excelová verze obsahuje kompletní model včetně všech výpočtů a použitých vstupních dat.  Tato verze je rovněž volně ke stažení, je určena hlavně pro odborníky.  Česká  verze  CO2  kalkulátoru  je  přizpůsobena  podmínkám  České  republiky  a  je  nastavena  na výchozí  rok  2010,  pro  který  byla  dostupná  všechna  data.  Aktualizace  na  jiný  výchozí  rok (2015) je relativně jednoduchá.  1.1 Opatření a trajektorie Uživatel  má  možnost  u  každého  opatření  vybírat  mezi  3‐4  trajektoriemi.  Opatření  jsou  roztříděna do tří logických skupin: opatření na straně spotřeby, opatření na straně zdrojů  a trajektorie dodávek paliv a energie.   Opatření na straně spotřeby   Doprava   Osobní   Změny ve struktuře a přepravních výkonech   Rozvoj nízkoemisní dopravy (hybridní, elektrická, vodíková)   Nákladní   Změny ve struktuře a dopravních výkonech   Zvyšování účinnosti spalovacích motorů   Letecká  113   Změny v přepravních a dopravních výkonech   Zvyšování účinnosti motorů     Domácnosti   Průměrná teplota v domech   Míra zateplení budov   Struktura zdrojů tepla   Osvětlení a ostatní spotřeba elektrické energie   Průmysl   Míra zateplení budov   Růst hrubé přidané hodnoty (HPH) – na to navázána spotřeba paliv a energie   Zvyšování energetické účinnosti   Služby   Míra zateplení budov   Struktura zdrojů tepla   Osvětlení a ostatní spotřeba elektrické energie    Opatření na straně zdrojů (technologie)   Jaderné elektrárny   OZE – větrné, fotovoltaické, geotermální, vodní elektrárny, termické kolektory   Tepelné elektrárny – uhelné, plynové   Rozvoj technologie zachycování CO2 (CCS)    Trajektorie dodávek paliv a energie   Fosilní paliva   Tuzemské zdroje   Dovoz   Biomasa   Tuzemské zdroje   Dovoz   Dovoz elektřiny   Produkce odpadů a nakládání s nimi   Způsoby využití půdy    Model vyrovnává zdrojovou a spotřební část bilance vždy pro pětileté období (2015, 2020,  2025,  2030,  2035,  2040,  2045  a  2050)  následujícím  způsobem.  Uživatel  zvolí  trajektorie  spotřeb paliv a energie, čímž je dána poptávka. Tuto poptávku se model snaží na základě  uživatelem zvolených trajektorií u zdrojů uspokojit tak, že u tuhých paliv jako první palivo  114  maximálně využije tuzemské zdroje biomasy. Druhým zdrojem je dovoz biomasy (jejíž výše je  ohraničena  vybranou  trajektorií).  Třetím  zdrojem  je  tuzemská  produkce  uhlí.  Pokud  tyto  zdroje  nestačí,  model  dováží  fosilní  paliva  ze  zahraničí.  Výstavba  tepelných  elektráren  (uhelných  a  plynových),  stejně  jako  dovoz  zemního  plynu,  ropy  a  uhlí,  tak  není  v modelu  nikdy omezena. Uplatní se při vysoké spotřebě energie a paliv v hospodářství v případě, kdy  tuzemská  produkce  fosilních  paliv,  biomasy  a  výroba  elektrické  energie  z OZE  společně  s dovozem, biomasy a elektrické energie je nižší než spotřeba.   Analogicky model postupuje u elektrické energie. Nejprve využije veškeré obnovitelné zdroje  energie, poté jaderné elektrárny a dovoz elektřiny (který je opět možné omezit). Tepelné  elektrárny jsou na posledním místě. Důležité je poznamenat, že model pracuje s jednotkou  energie  (MWh)  ne  s výkonem  (MW).  Protože  nepracuje  s denním  diagramem  zatížení,  MWh z jaderné elektrárny je pro něho stejná jako MWh z větrné elektrárny.  U kapalných paliv a plynných paliv je situace obdobná. Maximálně se využijí tuzemské zdroje  a případný nedostatek je kryt z dovozu.  1.2 Náklady a emise Pro  každou  technologii  (opatření  na  straně  zdroje)  jsou  stanoveny  investiční  a  provozní  náklady.  U úsporných  opatření  (opatření  na  straně  spotřeby)  jsou  definovány  náklady  na dosažení  úspory.  Náklady  technologií  pocházejí  z technicko‐ekonomických  předpokladů  modelu  PRIMES  z  února  2015.  Náklady  úsporných  opatření  pocházejí  z  vlastních  zdrojů  společnosti ENVIROS.  Palivové náklady jsou stanoveny zvlášť pro tuzemskou produkci a pro dovoz.  Celkové náklady scénáře jsou vyjádřeny jako čistá současná hodnota (NPV) v celém období  (2010‐2050). Diskont je v celém období konstantní 3,5 %.  Model  počítá  čistou  současnou  hodnotu  (NPV)  celkových  nákladů  (součet  investičních,  provozních a palivových) každé technologie či úsporného opatření definovaných konkrétním  scénářem  ve  třech  variantách  –  nízké,  střední  (očekávané)  a  vysoké  náklady.  Každá  technologie  či  opatření  má  definovanou  životnost.  Diskont  je  konstantní  pro  celé  období  3,5 %. V dalších tabulkách a grafech uvažujeme pro přehlednost pouze se střední hodnotou  nákladů.  Technologie  a  opatření,  jichž  je  dohromady  50,  jsou  rozděleny  do  7  kategorií ‐ fosilní paliva, bioenergie, elektřina, budovy, doprava, průmysl a ostatní.   Fosilními palivy se rozumí náklady na těžbu, dopravu a dovoz uhlí, ropy a zemního  plynu.   Bioenergie – náklady na dovoz, produkci domácí biomasy a zpracování odpadu  115   Elektřina – náklady na provoz všech elektráren (klasické, jaderné i obnovitelné),  instalace technologie CCS, dovoz a vývoz elektřiny (konstantní cena 32 EUR/MWh  až do roku 2050)   Budovy – náklady na vytápění (včetně CZT), zateplení a osvětlení budov  v domácnostech a ve službách   Doprava – náklady na nákup a údržbu nákladních a osobních vozidel, palivové  náklady nejsou zahrnuty (jsou v kategorii fosilní paliva)   Průmysl – veškeré průmyslové procesy včetně rafinérií, ale mimo energetiky, která je  zahrnuta v kategorii elektřina, budovy v průmyslu   Ostatní – náklady na ukládání zachyceného CO2  Pro každé opatření jsou stanoveny emisní koeficienty pro skleníkové plyny CO2, CH4 a N2O,  které jsou následně přepočítány na CO2ekv. a porovnány s bilancí emisí skleníkových plynů  roku 1990. Model pracuje i se znečišťujícími látkami PM10, NOx, SO2 a NMVOC.  2 Popis scénářů Bylo  definováno  8  scénářů,  které  je  možné  rozčlenit  do  tří  kategorií  ‐  scénáře  rozvoje  energetického hospodářství bez ohledu na klimatické změny, scénáře splňující cíl 80% snížení  emisi CO2 1990‐2050 a scénáře cíl nesplňující.  Ve všech scénářích není omezen dovoz uhlí a zemního plynu.  Pouze u jednoho scénáře, který je založen na dovozu biopaliv a elektrické energie, se uvažuje  s dovozem  obnovitelných  zdrojů  energie  (biomasa,  biopaliva)  a  s dovozem  elektrické  energie.  U  optimalizovaného  scénáře  ASEK  se  i  v roce  2040  počítá  s vývozem  elektřiny  (3,7 TWh).   U všech ostatních scénářů klesne stávající export elektrické energie (14,7 TWh v roce 2010)  až na 0 TWh v roce 2050. S dovozem ani vývozem obnovitelných zdrojů energie (biomasa,  biopaliva) se neuvažuje.  V množství vyprodukovaných odpadů je předpokládán pokles z 31,8 mil. tun na 27 mil. tun.  Materiálové  využití  vzroste  z 65  %  na  75  %,  energetické  využití  vzroste  z  3,5  %  na  20  %,  skládkování klesne z 31,5 % na 5 %.  Průměrná teplota v domech zůstává u všech scénářů s výjimkou scénáře „hospodářská krize“  a „rozvoj OZE, jaderné energetiky a úspor“ na stejné úrovni. Vytápění a příprava teplé vody  v domácnostech  bude  zajištěna  zejména  plynovými  kondenzačními  kotli,  kotli  na  biomasu  a tepelnými  čerpadly.  CZT  zůstane  zachováno  ve  stávající  struktuře.  Snížení  energetické  náročnosti budov je v závislosti na konkrétním scénáři v rozmezí 10 ‐ 50 %.    116    (A) Referenční scénář  Scénář  můžeme  nazvat  „business  as  usual“.  Nevěnuje  žádnou  pozornost  klimatickým  změnám a slouží ke srovnání s ostatními scénáři.  Výroba elektřiny:   Výroba elektřiny zajištěna stávajícími zdroji s prodloužením  životnosti jaderné elektrárny Dukovany; rozvoj obnovitelných  zdrojů energie (OZE) podle Národního akčního plánu (NAP) 2012 Dovoz elektřiny a  biomasy:  Stávající export 14,9 TWh se postupně snižuje až na 0 TWh  v r. 2050, bez dovozu biomasy  Doprava:  Osobní přeprava v roce 2050 vzroste o 20 %, pomalý rozvoj  hybridních a elektrických automobilů. Silniční nákladní dopravní  výkony vzrostou o 50 %. Spotřeba paliva na vozokilometr klesne  o 30 %. 30 % nákladních lokomotiv přejde na elektrický pohon.  Domácnosti:  Tepelné ztráty budov klesnou v r. 2050 o 10 %  Průmysl:  Růst hrubé přidané hodnoty (HPH) bude mít stejný trend do  r. 2050 jako dosud. Zlepšování energetické efektivnosti  v průmyslu ‐ snížení roční spotřeby o 0,5 % ročně  Služby:  Spotřeba na vytápění, přípravu teplé vody vzroste o 10 %.  Spotřeba na chlazení vzroste o 50 %.  Rozvoj CCS:  Bez rozvoje CCS  Tuzemská produkce  biomasy:  Produkce 105 PJ biomasy  Těžební limity hnědého  uhlí:  Prolomení limitů těžby hnědého uhlí na Bílině      (B) Scénáře nesplňující cíl 80 % snížení emisí do roku 2050  (B1) Scénář Extrapolace SEK  Scénář se co nejvíce podobá optimalizovanému scénáři, který byl zpracován na Ministerstvu  průmyslu a obchodu. Státní energetická koncepce je zpracována do roku 2040. Hodnoty pro  období 2040‐2050 pro účely scénáře SEK byly lineárně extrapolovány.  Výroba elektřiny:   Výroba elektřiny zajištěna stávajícími zdroji, předpokládá se  prodloužení životnosti jaderné elektrárny Dukovany a výstavba  dvou nových bloků; rozvoj obnovitelných zdrojů energie (OZE)  podle Národního akčního plánu (NAP) 2012  Dovoz elektřiny a  biomasy:  Export 14,9 TWh v roce 2010 klesne na 3,7 TWh v roce 2050,  bez dovozu biomasy  Doprava:  Osobní přeprava v roce 2050 vzroste o 20 %, pomalý rozvoj  hybridních a elektrických automobilů. Silniční nákladní dopravní  výkony vzrostou o 50 %. Spotřeba paliva na vozokilometr klesne  o 30 %. 30 % nákladních lokomotiv přejde na elektrický pohon.  Domácnosti:  Tepelné ztráty budov klesnou v r. 2050 o 30 %  117  Průmysl:  Růst hrubé přidané hodnoty (HPH) bude mít stejný trend do  r. 2050 jako dosud. Zlepšování energetické efektivnosti  v průmyslu ‐ snížení roční spotřeby o 1,5 % ročně  Služby:  Spotřeba na vytápění, přípravu teplé vody vzroste o 10 %.  Spotřeba na chlazení vzroste o 50 %.  Rozvoj CCS:  Bez rozvoje CCS  Tuzemská produkce  biomasy:  Produkce 215 PJ biomasy  Těžební limity hnědého  uhlí:  Prolomení limitů těžby hnědého uhlí na Bílině    (B2) Jaderný scénář  Jaderný  scénář  předpokládá  s  prodloužením  životnosti  jaderné  elektrárny  Dukovany  a s výstavbou tří nových bloků o výkonu 3x1200 MW. Zároveň však předpokládá vyšší rozvoj  OZE než je stanoven v Národním akčním plánu pro energii z obnovitelných zdrojů. Relativně  vysoké  využití  obnovitelných  zdrojů  společně  s  úspornými  opatřeními  v domácnostech,  službách a v průmyslu jsou podmínkou splnění 80% cíle snížení emisí.  Výroba elektřiny:   Výroba elektřiny zajištěna stávajícími zdroji, předpokládá se  prodloužení životnosti jaderné elektrárny Dukovany a výstavba  tří nových bloků 3x1200 MW; překročení Národního akčního  plánu pro energii z obnovitelných zdrojů a naplňování  referenčního scénáře OTE  Dovoz elektřiny a  biomasy:  Stávající export 14,9 TWh se postupně snižuje až na 0 TWh  v r. 2050, bez dovozu biomasy  Doprava:  Osobní přeprava v roce 2050 vzroste o 20 %, rozvoj hybridních  a elektrických automobilů. Silniční nákladní dopravní výkony  vzrostou o 50%. Spotřeba paliva na vozokilometr klesne o 30 %.  30 % nákladních lokomotiv přejde na elektrický pohon.  Domácnosti:  Tepelné ztráty budov klesnou v r. 2050 o 50 %  Průmysl:  Růst hrubé přidané hodnoty (HPH) bude mít stejný trend do  r. 2050 jako dosud. Maximální zlepšování energetické  efektivnosti v průmyslu ‐ snížení roční spotřeby o 3 % ročně  Služby:  Spotřeba na vytápění klesne o 30 %. Spotřeba na přípravu teplé  vody klesne o 10%. Spotřeba na chlazení zůstane ve stejné výši.  Rozvoj CCS:  Bez rozvoje CCS  Tuzemská produkce  biomasy:  Produkce 215 PJ biomasy  Těžební limity hnědého  uhlí:  Prolomení limitů těžby hnědého uhlí na Bílině        118  (B3) Zelený scénář  Zelený  scénář  je  definován  vysokým  rozvojem  OZE  až  do  úrovně  technického  potenciálu  (větrné elektrárny 5800 MW podle studie „Analýza větrné energetiky v ČR“ zadané Komorou  OZE,  fotovoltaické  panely  9000  MW  podle  studie  „Potenciál  solární  energetiky  v  ČR“  zpracované společností ENACO, produkce biomasy 233 PJ podle Akčního plánu pro biomasu  a rozvoj geotermálních elektráren až do výkonu 1000 MW podle analýzy Centra pro výzkum  energetického využití litosféry). S výstavbou nových ani prodloužením životnosti stávajících  jaderných elektráren se neuvažuje.   Výkon  ekonomiky  definovaný  hrubou  přidanou  hodnotou  (HPH)  se  uvažuje  ve  stejném  trendu jako v období 2009 – 2012. Ve všech sektorech národního hospodářství scénář počítá  s nejvyššími  dosaženými  úsporami  energie,  které  jsou  velice  ambiciózní  a  odpovídají  technickému potenciálu.  Výroba elektřiny:   Výroba elektřiny zajištěna stávajícími zdroji, nepředpokládá se  prodloužení životnosti jaderné elektrárny Dukovany; naplňování  technického potenciálu v rozvoji obnovitelných zdrojů energie  (OZE)  Dovoz elektřiny a  biomasy:  Stávající export 14,9 TWh se postupně snižuje až na 0 TWh  v r. 2050, bez dovozu biomasy  Doprava:  Osobní přepravní výkony nevzrostou. Veškerá osobní doprava  bude elektrifikována. Železniční doprava bude elektrifikována.  Silniční nákladní dopravní výkony vzrostou o 50 %. Spotřeba  paliva na vozokilometr klesne o 70 %.  Domácnosti:  Tepelné ztráty budov klesnou v r. 2050 o 50 %  Průmysl:  Růst hrubé přidané hodnoty (HPH) bude mít stejný trend do r.  2050 jako dosud. Maximální zlepšování energetické efektivnosti  v průmyslu ‐ snížení roční spotřeby o 3 % ročně  Služby:  Spotřeba na vytápění klesne o 30 %. Spotřeba na přípravu teplé  vody klesne o 10 %. Spotřeba na chlazení zůstane ve stejné výši.  Rozvoj CCS:  Bez rozvoje CCS  Tuzemská produkce  biomasy:  Produkce 233 PJ biomasy  Těžební limity hnědého  uhlí:  Prolomení limitů těžby hnědého uhlí na Bílině   (B4) Scénář hospodářské recese  Scénář simuluje energetické hospodářství při nízké poptávce po palivech a energii v důsledku  hospodářské recese, která postihne všechny sektory včetně dopravy. Přepravní a dopravní  výkony  zůstanou  na  stejné  výši  roku  2010.  Investice  do  úsporných  budou  v průmyslu  a službách velmi omezené.     119  Výroba elektřiny:   Výroba elektřiny zajištěna stávajícími zdroji, předpokládá se  prodloužení životnosti jaderné elektrárny Dukovany; rozvoj  obnovitelných zdrojů energie (OZE) podle plánu Národního  akčního plánu (NAP) 2012  Dovoz elektřiny a  biomasy:  Stávající export 14,9 TWh se postupně snižuje až na 0 TWh  v r. 2050, bez dovozu biomasy  Doprava:  Osobní přeprava v roce 2050 vzroste o 40 %, pomalý rozvoj  hybridních, elektrických automobilů a spalovacích motorů.  V důsledku toho vzroste spotřeba energie v dopravě o 2 %.  Domácnosti:  Tepelné ztráty budov klesnou v r. 2050 o 30 %  Průmysl:  HPH klesne do r. 2050 o 30 %. Zlepšování energetické  efektivnosti v průmyslu ‐ snížení roční spotřeby o 1,5 % ročně  Služby:  Spotřeba na vytápění, přípravu teplé vody a chlazení klesne  o 30 %  Rozvoj CCS:  Bez rozvoje CCS  Tuzemská produkce  biomasy:  Produkce 233 PJ biomasy  Těžební limity hnědého  uhlí:  Prolomení limitů těžby hnědého uhlí na Bílině      (C) Scénáře splňující cíl 80% snížení emisí v období 1990 ‐2050  (C1) Scénář s dovozem elektřiny a biomasy  Scénář  se  shoduje  se  zeleným  scénářem  pouze  s  tím  rozdílem,  že  jsou  povoleny  dovozy  elektřiny a biomasy.   Výroba elektřiny:   Výroba elektřiny zajištěna stávajícími zdroji, nepředpokládá se  prodloužení životnosti jaderné elektrárny Dukovany; naplňování  technického potenciálu v rozvoji obnovitelných zdrojů energie  (OZE)  Dovoz elektřiny a  biomasy:  Od r. 2020 import 1 TWh s postupným nárůstem až na 30 TWh  v r. 2050. Dovoz 100 PJ pevné biomasy a 20 PJ kapalné biomasy  v roce 2050  Doprava:  Osobní přepravní výkony nevzrostou. Veškerá osobní doprava  bude elektrifikována. Železniční doprava bude elektrifikována.  Silniční nákladní dopravní výkony vzrostou o 50 %. Spotřeba  paliva na vozokilometr klesne o 70 %.  Domácnosti:  Tepelné ztráty budov klesnou v r. 2050 o 50 %  Průmysl:  Růst hrubé přidané hodnoty (HPH) bude mít stejný trend do r.  2050 jako dosud. Maximální zlepšování energetické efektivnosti  v průmyslu ‐ snížení roční spotřeby o 3 % ročně  Služby:  Spotřeba na vytápění klesne o 30 %. Spotřeba na přípravu teplé  vody klesne o 10 %. Spotřeba na chlazení zůstane ve stejné výši.  Rozvoj CCS:  Bez rozvoje CCS  120  Tuzemská produkce  biomasy:  Produkce 233 PJ biomasy  Těžební limity hnědého  uhlí:  Prolomení limitů těžby hnědého uhlí na Bílině    (C2) Scénář s rozvojem CCS  Scénář  s rozvojem  technologie  zachycování  a  ukládání  CO2  uvažuje  s instalacemi  zařízení  na separaci CO2 na zdrojích o celkovém instalovaném výkonu 5000 MWe (z toho 1666 MWe  na uhelných a 3334 MWe na plynových zdrojích) v roce 2050, což bude znamenat zachycení  a uložení 35 mil. tun CO2. V ostatních aspektech je scénář identický s referenčním scénářem.  Výroba elektřiny:   Výroba elektřiny zajištěna stávajícími zdroji, předpokládá se  prodloužení životnosti jaderné elektrárny Dukovany; rozvoj  obnovitelných zdrojů energie (OZE) podle plánu Národního  akčního plánu (NAP) 2012  Dovoz elektřiny a  biomasy:  Stávající export 14,9 TWh se postupně snižuje až na 0 TWh v r.  2050, bez dovozu biomasy  Doprava:  Osobní přeprava v roce 2050 vzroste o 20 %, rozvoj hybridních  a elektrických automobilů. Silniční nákladní dopravní výkony  vzrostou o 50 %. Spotřeba paliva na vozokilometr klesne o 30 %.  30 % nákladních lokomotiv přejde na elektrický pohon.  Domácnosti:  Tepelné ztráty budov klesnou v r. 2050 o 30 %  Průmysl:  Růst hrubé přidané hodnoty (HPH) bude mít stejný trend do r.  2050 jako dosud. Maximální zlepšování energetické efektivnosti  v průmyslu ‐ snížení roční spotřeby o 3 % ročně  Služby:  Spotřeba na vytápění klesne o 30 %. Spotřeba na přípravu teplé  vody klesne o 10 %. Spotřeba na chlazení zůstane ve stejné výši.  Rozvoj CCS:  Výstavba 5000 MW v roce 2050 (1666 MW na uhelných  zdrojích, 3334 na plynových zdrojích)  Tuzemská produkce  biomasy:  Produkce 105 PJ biomasy  Těžební limity hnědého  uhlí:  Prolomení limitů těžby hnědého uhlí na Bílině i ČSA     (C3) Scénář s rozvojem OZE, jaderné energetiky a energetických úspor  Scénář  je  kombinací  jaderného  a  zeleného  scénáře,  avšak  není  tak  extrémní  jako  oba  scénáře.  Stejně  jako  optimalizovaný  scénář  ASEK  počítá  s prodloužením  JE  Dukovany  a s výstavbou  dvou  dalších  bloků.  Využívání  obnovitelných  zdrojů  energie  je  na  úrovni  teoretického potenciálu OTE (tedy nižší než v zeleném scénáři). Pro dosažení emisního cíle  bez dovozu elektřiny a biomasy jsou nutné velmi vysoké úspory energie ve všech sektorech.  121  Výroba elektřiny:   Výroba elektřiny zajištěna stávajícími zdroji, předpokládá se  prodloužení životnosti jaderné elektrárny Dukovany a výstavba  dvou nových bloků; naplňování teoretického potenciálu dle OTE  v rozvoji obnovitelných zdrojů energie (OZE)  Dovoz elektřiny a  biomasy:  Stávající export 14,9 TWh se postupně snižuje až na 0 TWh v r.  2050, bez dovozu biomasy  Doprava:  Osobní přepravní výkony nevzrostou. Veškerá osobní doprava  bude elektrifikována. Železniční doprava bude elektrifikována.  Silniční nákladní dopravní výkony vzrostou o 50 %. Spotřeba  paliva na vozokilometr klesne o 70 %.  Domácnosti:  Tepelné ztráty budov klesnou v r. 2050 o 50 %. Snížení  průměrné teploty vytápěných místností o 1,5°C  Průmysl:  Růst hrubé přidané hodnoty (HPH) bude mít stejný trend do r.  2050 jako dosud. Maximální zlepšování energetické efektivnosti  v průmyslu ‐ snížení roční spotřeby o 3 % ročně  Služby:  Spotřeba na vytápění klesne o 30 %. Spotřeba na přípravu teplé  vody klesne o 10 %. Spotřeba na chlazení zůstane ve stejné výši.  Rozvoj CCS:  Bez rozvoje CCS  Tuzemská produkce  biomasy:  Produkce 233 PJ biomasy  Těžební limity hnědého  uhlí:  Prolomení limitů těžby hnědého uhlí na Bílině    3 Srovnání scénářů z hlediska dovozní závislosti Scénářem s nejnižší dovozní závislostí všech paliv a energie celkem (v tabulce 1) je scénář  rozvoje OZE, jaderné energetiky a úspor. S odstupem 125 PJ v roce 2050 následuje scénář  dovozu elektřiny a biomasy. S dalším odstupem 14 PJ následuje jaderný scénář. Jednoznačně  nejvyšší závislost na dovozu vykazuje scénář referenční.  Ve scénáři rozvoje OZE, jaderné energetiky a úspor, jaderném i zeleném scénáři se zbavíme  závislosti na dovozu uhlí okolo roku 2040. Je možné se této závislosti zbavit dříve, pokud  bude dosažen nulový export elektřiny dříve než v roce 2050. Závislosti na plynných palivech  se  však  nezbavíme  v  roce  2050  v žádném  scénáři.  Nejblíže  tomu  má  scénáři rozvoje  OZE,  jaderné  energetiky  a  úspor,  který  počítá  s dovozem  40  %  plynných  paliv  ve  srovnání  s rokem 2010.  Závislost na dovozu jednotlivých paliv a energie je zobrazena v následujících tabulkách.   Tab. 1: Vývoz (+), dovoz (‐) paliv a energie celkem  Scénář  2010  2020  2030  2050  PJ  PJ  PJ  PJ  Referenční  ‐534 ‐1 021 ‐1 297  ‐1 404 122  Scénář  2010  2020  2030  2050  PJ  PJ  PJ  PJ  ASEK  ‐534 ‐974 ‐1 043  ‐770 Jaderný  ‐534 ‐837 ‐808  ‐233 Zelený  ‐534 ‐772 ‐854  ‐348 Rozvoj CCS  ‐534 ‐900 ‐816  ‐560 Hospodářská recese  ‐534 ‐556 ‐515  ‐306 Dovoz elektřiny a biomasy  ‐534 ‐660 ‐763  ‐219 Rozvoj OZE, jaderné energetiky,  úspor  ‐534 ‐760 ‐683  ‐95   Tab. 2: Vývoz (+), dovoz (‐) uhlí  Scénář  2010  2020  2030  2050  PJ  PJ  PJ  PJ  Referenční  99 ‐285 ‐520  ‐259 ASEK  99 ‐298 ‐371  ‐29 Jaderný  99 ‐260 ‐312  78 Zelený  99 ‐246 ‐390  ‐16 Rozvoj CCS  99 ‐293 ‐292  ‐7 Hospodářská recese  99 ‐67 ‐139  15 Dovoz elektřiny a biomasy  99 ‐85 ‐304  54 Rozvoj OZE, jaderné energetiky,  úspor  99 ‐241 ‐340  54   Tab. 3: Vývoz (+), dovoz (‐) kapalných paliv  Scénář  2010  2020  2030  2050  PJ  PJ  PJ  PJ  Referenční  ‐356 ‐397 ‐396  ‐389 ASEK  ‐356 ‐304 ‐255  ‐228 Jaderný  ‐356 ‐281 ‐204  ‐141 Zelený  ‐356 ‐258 ‐130  ‐45 Rozvoj CCS  ‐356 ‐286 ‐213  ‐159 Hospodářská recese  ‐356 ‐253 ‐181  ‐115 Dovoz elektřiny a biomasy  ‐356 ‐253 ‐120  ‐25 Rozvoj OZE, jaderné energetiky,  úspor  ‐356 ‐258 ‐130  ‐45   Tab. 4: Vývoz (+), dovoz (‐) plynných paliv  Scénář  2010  2020  2030  2050  PJ  PJ  PJ  PJ  Referenční  ‐337 ‐378 ‐407  ‐756 ASEK  ‐337 ‐414 ‐447  ‐518 123  Scénář  2010  2020  2030  2050  PJ  PJ  PJ  PJ  Jaderný  ‐337 ‐336 ‐319  ‐169 Zelený  ‐337 ‐308 ‐361  ‐287 Rozvoj CCS  ‐337 ‐362 ‐338  ‐395 Hospodářská recese  ‐337 ‐276 ‐223  ‐206 Dovoz elektřiny a biomasy  ‐337 ‐308 ‐253  ‐162 Rozvoj OZE, jaderné energetiky,  úspor  ‐337 ‐302 ‐240  ‐139   Tab. 5: Vývoz (+), dovoz (‐) biomasy  Scénář  2010  2020  2030  2050  PJ  PJ  PJ  PJ  Referenční  5 0 0  0 ASEK  5 0 0  0 Jaderný  5 0 0  0 Zelený  5 0 0  0 Rozvoj CCS  5 0 0  0 Hospodářská recese  5 0 0  0 Dovoz elektřiny a biomasy  5 ‐7 ‐45  6 Rozvoj OZE, jaderné energetiky,  úspor  5 0 0  35   Tab. 6: Vývoz (+), dovoz (‐) elektrické energie  Scénář  2010  2020  2030  2050  TWh  TWh  TWh  TWh  Referenční  15 11 7  0 ASEK  15 12 8  1 Jaderný  15 11 7  0 Zelený  15 11 7  0 Rozvoj CCS  15 11 7  0 Hospodářská recese  15 11 7  0 Dovoz elektřiny a biomasy  15 ‐2 ‐11  ‐26 Rozvoj OZE, jaderné energetiky,  úspor  15 11 7  0