Podle předpisů, obsažených v Familiaris consortio, Amoris laetitia, CIC, dok. Příprava na manželství (1996) —CIC/1983 obsahuje silný pastorační aspekt. Přesto v oblasti pastorace manželství a rodiny obsahuje pouze poměrně kusá ustanovení, a proto je třeba mnohé doplnit z: — posynodální adhortace Jana Pavla II. o úkolech křesťanské rodiny v současném světě Familiaris consortio z r. 1981 (dále uváděno zkratkou „FC“) — dokumentu papežské rady pro rodinu Příprava na manželství z r. 1996 (dále jen „PNM“). Červená řada ČBK č. 17 —apoštolské exhortace papeže Františka Amoris laetitia (Radost z lásky), O lásce v rodině z 8. dubna 2016 — — — — — — — —Úvod PNM (I, 10): —To, co zde nazýváme přípravou, zahrnuje rozsáhlý a náročný proces výchovy k manželskému životu, na který je třeba se dívat z hlediska všech jeho hodnot. Podíváme-li se na současnou psychologickou a kulturní situaci, jeví se nám příprava na manželství jako naléhavá nutnost. Jde totiž o výchovu k úctě k životu, k jeho ochraně; ta se v životě rodin má stát opravdovou kulturou lidského života v každém jeho projevu, v každé jeho etapě pro ty, kteří jsou součástí lidu života a pro život (srov. Evangelium vitae 6, 78, 105). Manželství samotné obsahuje nesmírné bohatství. Je třeba přivést snoubence nejprve k vnímavosti, skrze kterou mohou pochopit nutnost přípravy na manželství.– je tato pastorace záležitostí celého společenství — — — — — —FC 66–69 ale jmenuje tři etapy: —příprava na manželství; —samotný sňatek (obřad uzavření manželství), který je pastoračně velmi důležitou skutečností; —pastorace po svatbě, a to za trvání manželství (především po stránce duchovní manželská společenství, manželská setkání a individuální pomoc; psychologická a pedagogická pomoc atd.) i po jeho skončení (zejména péče o ovdovělé a jejich děti, pomoc po ukončení manželského soužití – legitimním i nelegitimním –, které vždy člověka hluboce zasáhne). —Přitom se zdůrazňuje, že – ačkoli prvotní odpovědnost nesou biskupové a faráři – je tato pastorace záležitostí celého společenství — — — — —před manželstvím – příprava na manželství —samotné uzavření manželství —provázení v prvních létech manželství (nově v Amoris laetitia) —během manželství – doprovázení, společenství manželů, manželská setkání… —po (faktickém) skončení manželství – ovdovění, rozvedení, osoby v nelegitimních svazcích atd. — — — — — —osobnostní příprava – v rámci integrální katecheze —vzdálenější – ještě v době dětství – důraz na roli rodiny, zvl. lidská formace —bližší – v době dospívání a adolescence – důraz na roli církevního společenství a odborníků, zvl. specifická formace ohledně životních stavů a jednotlivých aspektů manželského a rodičovského života (psychologie, sexuologie, spiritualita, ekonomika, právo, …) —nejbližší – několik měsíců před svatbou „doladění“ pro konkrétní pár – důraz na dialog mezi sebou i s knězem (také liturgická stránka) —právní příprava – předsňatkové řízení pod autoritou faráře (vyloučení neplatnosti a nedovolenosti manželství) — — — — — —FC 66: Vzdálenější příprava začíná už v dětství moudrou rodinnou pedagogikou, jejímž cílem je dovést děti k tomu, aby samy sebe objevily jako lidi, kteří mají bohatou a složitou psychologii a zvláštní osobnost se silnými a slabými stránkami. To je doba, kdy se má dětem vštěpovat smysl pro každou pravou lidskou hodnotu v osobních i společenských vztazích. A toto má význam pro utváření charakteru, pro ovládání a správné uplatňování sklonů, pro způsob, jak pohlížet na lidi druhého pohlaví a jak se k nim chovat a pro jiné podobné věci. Kromě toho je, zejména u křesťanů, žádoucí důkladná duchovní a katechetická výuka, která dovede ukázat pravé povolání a poslání křesťanského manželství, přičemž nevylučuje možnost úplného oddání se Bohu v kněžském nebo řeholním životě. — —PNM 26: Vzdálenější příprava dosáhne svých základních cílů, dokáže-li položit základy stále lepšího osvojování kritérií pro správné posouzení hierarchie hodnot. Na jejím základě je možné dobře volit z toho, co dobrého nabízí společnost, podle rady svatého Pavla: „Všechno zkoumejte, dobrého se držte!“ (1Thes 5,21). —PNM 28: Další cíl spočívá v představení výchovného poslání rodičů; právě v rodině, domácí církvi, jsou rodiče pro děti prvními svědky a vychovateli jak v rozvoji „víry, naděje a lásky“, tak i v uzpůsobení se povolání každého z nich. „Rodiče jsou první a hlavní vychovatelé svých dětí a jim náleží základní kompetence také na tomto poli: jsou vychovateli, protože jsou rodiči“ — —Zde rodinám pomáhá: farnost, školy, další vzdělávací zařízení, hnutí a různé skupiny, katolické svazy a samozřejmě samotné křesťanské rodiny — — — — — —FC 66: od přiměřeného věku a s pomocí vhodné katecheze, jako jakýsi katechumenát, žádá specifičtější přípravu k přijetí svátosti a která současně znamená jakoby její nové objevení. Taková obnovená katecheze pro všechny mladé a zvláště pro ty, kdo se připravují na křesťanské manželství, je bezpodmínečně nutná, aby tuto svátost přijímali s nutnými mravními a duchovními dispozicemi a pak z ní žili. Náboženská výchova mladých lidí musí být doplněna ve vhodném čase a podle různých konkrétních potřeb přípravou na život ve dvou. Ta má ukázat manželství jako osobní vztah muže a ženy, který musí být ustavičně dál rozvíjen. Tato příprava má být podnětem k tomu, aby se otázky manželského pohlavního života a odpovědného rodičovství chápaly hlouběji, a zahrnuje zároveň i příslušné základní znalosti lékařsko-biologické. Příprava má také ukazovat užívání vhodných metod při výchově dětí a vést v základních věcech, které jsou předpokladem k tomu, aby se mladí lidé připravili pro spořádané udržování rodiny: stálé zaměstnání, dostatečné finanční prostředky, správné vedení domácnosti, znalosti, jak hospodařit. — Bližší příprava se skládá se z různých kurzů a odlišuje se od přípravy bezprostřední, která se zpravidla soustřeďuje na poslední rozhovory snoubenců s duchovními před uzavřením svátosti manželství. —Zde pomáhá: farnost, centra pro mládež či pro rodinu…katecheze o manželství atp. — — — —FC 66: se má konat v posledních měsících a týdnech před svatbou tak, aby se "předmanželské zkoušce", jakou žádá církevní právo, dal nový smysl a obsah a současně nová forma. Taková příprava, nezbytná v každém případě, je ještě naléhavější u snoubenců, kteří dosud prokazují mezery a obtíže v křesťanské nauce a praxi. —PNM 50: Je to příprava konkrétního páru, zaměřená na: — shrnutí vykonané přípravy především na doktrinální, morální a duchovní rovině, doplnění případně chybějících aspektů základní formace; —modlitby (duchovní obnova, exercicie pro snoubence), kdy lze skrze setkání s Pánem objevit hloubku a krásu nadpřirozeného života; —vhodná liturgická příprava, která předpokládá také aktivní účast snoubenců, s velkým důrazem na svátost smíření; dostatečný prostor pro rozhovor s farářem (stanovený církevním právem), za účelem hlubšího poznání každého. — —Těchto cílů bude dosaženo speciálními intenzivními setkáními (v ČR často farář + zkušené manželské páry). Jeho součástí je i právní příprava na manželství a příprava liturgického slavení svatby. — — — — —Cílem právní přípravy je zajištění platnosti a dovolenosti manželství cestou tzv. předsňatkového řízení. — — Jednou jeho stránkou je spolupráce nupturientů s farářem v oblasti správní, která má napomoci vytvoření morální jistoty o tom, že nic nebrání slavení sňatku, tedy především dojít k jistotě o vyloučení překážek a zákazů manželství: sepsáním snubního protokolu, dodáním potřebných dokladů, spoluprací na eventuálním vyžádání potřebných dispenzí a povolení (právní příprava), ale především otevřeným osobním kontaktem umožňujícím dosažení morální jistoty o náležitém chápání manželství a náležitém úmyslu vstoupit do manželství (což je především obsahem bezprostřední osobnostní přípravy). — Druhou je spolupráce místního společenství věřících, a to především (po stránce právní) cestou ohlášek, jejichž praxi neurčuje celocírkevní (univerzální) právo, ale partikulární právo; zde jsou drobné odchylky v jednotlivých diecézích. — — — — —V letech 1950–1989 bylo ze strany státní moci zakázáno konat ohlášky, proto byla od nich dána generální dispens. Nyní platí v zásadě směrnice České biskupské konference z 27. ledna 1993, která stanoví: —– před sňatkem se konají ohlášky ve farnosti, kde bude svatba, a v místě trvalého bydliště nupturientů; —– ohlášky se vykonají jedenkrát ústně 14 dní před svatbou anebo písemně na vývěsce kostela po stejnou dobu, a to formou oznámení, že NN a MM uzavřou dne ... v kostele ... v ... hodin církevní manželství; —– při sepisování svatebního protokolu se má kněz zeptat nupturientů, zda neexistují vážné důvody pro nekonání ohlášek, v tom případě má právo z rozumných důvodů od ohlášek dispenzovat; —– konání ohlášek či dispens od nich se poznamená ve svatebním protokolu. — —Protože tu mohou existovat drobné odchylky na základě partikulárního práva jednotlivých diecézí, je nutné se informovat, jaké detailní předpisy pro konání ohlášek v konkrétní diecézi platí (úřední dotaz by měl směřovat na diecézní kurii). — — — — —Od novel zákona o rodině č. 94/1963 Sb. v r. 1998 a 2000 platí zásady stanovené v § 4b tohoto zákona. — V rámci přípravy na manželství stanoví odst. 2 tohoto paragrafu povinnost nupturientů absolvovat na matričním úřadě, příslušném podle místa konání církevního sňatku, státní předsňatkové řízení a vyžádat si od něho pro církevní autoritu (faráře) osvědčení o tom, že splnili všechny požadavky státního zákona pro platné uzavření manželství nazývané „osvědčení o splnění požadavků zákona o rodině“ (osvědčení je dáváno dvojmo, jeden exemplář se ponechá v církevních dokumentech, druhý se vrací státní matrice). Církevní sňatek musí proběhnout ve lhůtě 3 měsíců od vydání osvědčení; v rámci uzavření církevního sňatku se musí vyplnit také státní Protokol o uzavření manželství (viz též zák. č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, § 13. §§ 32–35). — Stejný proces pak popisuje NOZ § 657: —(1) Projeví-li snoubenci vůli, že spolu vstupují do manželství, osobně před orgánem veřejné moci provádějícím sňatečný obřad v přítomnosti matrikáře, jedná se o občanský sňatek. —(2) Projeví-li snoubenci vůli, že spolu vstupují do manželství, osobně před orgánem církve nebo náboženské společnosti oprávněné k tomu podle jiného právního předpisu (dále jen „oprávněná církev“), jedná se o církevní sňatek. — — — — — —Zasnoubení je definováno jako oboustranný příslib budoucího uzavření manželství. —Církevní právo nevyžaduje zasnoubení jako nezbytný element přípravy na manželství. Vyjadřuje se spíše k jeho vnějším náležitostem. Tak byla vyžadována v CIC/1917 v kán. 1017 jeho písemná forma, a to k platnosti, přičemž bylo jasně stanoveno, že ze zasnoubení nevyplývá oprávnění vyžadovat uzavření manželství, pouze oprávnění k náhradě způsobené škody (především materiální). —Ještě mírnější je úprava v CIC/1983 v kán. 1062, kde se již obecně nevyžaduje písemná forma zasnoubení a stanovení jeho náležitostí se ponechává partikulárnímu právu, konkrétně biskupské konferenci – u nás taková právní úprava dosud neexistuje. Ve shodě s předchozím kodexem opakuje, že ze zasnoubení nevyplývá oprávnění vyžadovat uzavření manželství, pouze oprávnění k náhradě způsobené škody (především materiální). —Přesto je třeba zdůraznit, že správně chápané zasnoubení (deklarované rozhodnutí k jednoznačné přípravě na manželství s konkrétní osobou) může mít velký pastorační význam, a proto je možné je slavit i liturgickým obřadem. —Z hlediska liturgického existuje starší úprava obřadu zasnoubení v benedikcionálu (latinská předloha z r. 1984, české vydání z r. 1994 na s. 37–39) a novější úprava v dodatku druhého vzorového vydání svatebních obřadů (latinská předloha vydána v r. 1991, český překlad se připravuje k vydání), přičemž je možné konstatovat, že nová liturgická úprava nahrazuje starší úpravu z benedikcionálu. — — — —