Stávající stavební zákon, jak bylo již ostatně zmíněno, zahrnuje do územního plánování v tzv. širším slova smyslu také problematiku tzv. územního rozhodování. Při vymezování soustavy nástrojů územního plánování mezi ně stavební zákon zařadil i územní rozhodnutí a dále také i tzv. územní souhlasy. Jedná se o nástroje územního plánování v nejkonkrétnější poloze, přičemž tato problematika má jak ve věcném, tak potom zejména v procedurálním pojetí v daném systému územního plánování relativně samostatné postavení.

Platná právní úprava územního rozhodování vychází z toho, že umisťovat stavby nebo zařízení, jejich změny, měnit jejich vliv na využití území, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území lze jen na základě územního rozhodnutí nebo územního souhlasu, nestanoví-li zákon jinak.

Stavební zákon v ustanovení § 4 odst. 1 stanoví povinnost přednostně využívat zjednodušující postupy tak, aby dotčené osoby byly co nejméně zatěžovány a aby v případě, kdy lze za podmínek tohoto zákona vydat v dané věci, zejména u jednoduchých staveb, pouze jedno rozhodnutí, bylo upuštěno od dalšího povolování záměru. 

Vzhledem ke složitosti daného procesu je nutné předem vymezit varianty, které je možné využít pro umísťování staveb  a v navazující kapitole pak vymezíme varianty pro proces povolování staveb. 

Varianty umístění stavby:

1. stavby nevyžadující povolení k umístění § 79 odst. 2 

2. stavby, u nichž postačí územní souhlas k umístění § 96 

3. stavby vyžadující územní rozhodnutí o povolení umístění

    - územní rozhodnutí

    - zjednodušené územní řízení § 95 

    - lze jej nahradit veřejnoprávní smlouvou § 78a

Kolaudace většinou nastupuje po dokončení stavby, neboť samotným účelem výstavby je na závěr možnost užívání stavby. V řadě případů je možné stavbu začít užívat po jejím dokončení. V ostatních případech je však vyžadováno úřední povolení k užívání, a to kolaudační souhlas nebo kolaudační rozhodnutí. Dále je možné změnit způsob užívání i v průběhu jejího užívání. Taktéž je možné získat povolení k předčasnému užívání u staveb nedokončených.  

Pojmem kolaudace můžeme obecně označit uvádění staveb do užívání, bez ohledu na formu jakou bude stavba uvedena do užívání. Z aktuální právní úpravy vyplývá, že se nemusí jednat o úřední potvrzení, ale o pouhý fakt, že stavba je schopna užívání. Užívání stavby lze označit za završení a dokončení procesu výstavby a za samotný důvod realizace stavby.

Užívat lze pouze stavbu dokončenou, popřípadě část stavby schopnou samostatného užívání. Stavbu dokončenou je možné užívat buďto bez jakéhokoliv posouzení stavebního úřadu nebo na základě autoritativního ověření stavebním úřadem, a to na základě kolaudačního souhlasu nebo na základě kolaudačního rozhodnutí. 

Problematiku odstraňování staveb je možné rozdělit na dva základní okruhy, a to povolení odstranění stavby, kdy odstraní stavby je závislé na vůli vlastníka a nařízení odstranění stavby stavebním úřadem, kdy k odstranění stavby dochází bez vůle vlastníka stavby. Má-li dojít k odstranění stavby z vůle vlastníka, je dále nutné rozdělit způsoby získání oprávnění k odstranění stavby. Dle konkrétního typu stavby a dle umístění stavby lze případy rozdělit do tří kategorií:

 ·         Odstranění staveb bez povolení či ohlášení stavebnímu úřadu.

·         Odstranění staveb na ohlášení stavebnímu úřadu.

·         Odstranění staveb na povolení stavebního úřadu.

Pokud nastanou zákonem předpokládané důvody, které určují nutnost odstranění stavby proti vůli vlastníka stavby, stavebníka či jejího uživatele, musí stavební úřad zahájit řízení o nařízení odstranění stavby, jehož výsledkem může být nařízení odstranění stavby završené nuceným výkonem odstranění stavby. Exekuce odstranění stavby připadá v úvahu v případě, že vlastník stavby nesplní ve stanovené lhůtě nařízenou povinnost odstranit stavbu.