Evropské finanční právo

Evropský celní a daňový prostor

Obsah

V rámci přednášky se seznámíte s tím, co a jakým způsobem ovlivňuje EU v rámci daňového a celního práva. Více než výčtu jednotlivých směrnic a nařízení bude pozornost věnována základním principům v oblasti přímých a nepřímých daní, cel a mezinárodní spolupráci při správě daní a vymáhání některých pohledávek.

Materiály

Základními materiály jsou text této interaktivní osnovy a k jejímu doplnění odkazy na oficiální internetové stránky EU a prezentace podle jednotlivých oblastí. Odkazy na oficiální unijní stránky jsou určeny především studentům, kteří se neúčastní prezenční výuky, případně studentům s hlubším zájmem o danou oblast. Nad rámec studijních materiálů (přednáškových snímků z ppt) se mohou zájemci seznámit i s dalšími materiály (odkazy na ně jsou v některých případech dostupné jen v cizích jazycích, jsou z mé strany pouze doporučené a nebudou předmětem zkoušky).

Poznámka ke zdrojům této části textu osnovy

Evropský celní a daňový prostor.

O výši daní a daňových sazbách rozhodují členské státy samy. Evropská unie (EU) však koordinuje některá vnitrostátní daňová pravidla a daňové sazby tam, kde by rozdíly mohly brzdit nákup a prodej v jiných zemích Unie. EU rovněž podporuje spolupráci mezi členskými státy v boji proti daňovým únikům a vyhýbání se daňové povinnosti, při odstraňování diskriminace a snižování administrativní zátěže.

Jak je to tedy s regulací daňové politiky EU?

Daňová politika v EU se skládá ze dvou částí:

  • z přímých daní, které zůstávají ve výhradní kompetenci členských států, a
  • z nepřímých daní, které ovlivňují volný pohyb zboží a služeb na jednotném trhu.

V rámci unijních zřizovacích smluv byly členské státy ochotné přistoupit na harmonizaci a jistou koordinaci v oblasti nepřímých daní (tedy v oblasti DPH a tzv. akcízů). Jen velmi omezeně připouští roli EU v dalších oblastech. V daňové legislativě je při rozhodování v Radě vyžadována jednomyslnost, což znamená, že jednotlivé členské státy mohou uplatnit právo veta (čehož dosti využívají). Rozhoduje tedy jednomyslně Rada na návrh Komise, Evropský parlament se pouze vyjadřuje, na této proceduře nic zásadního nezměnila ani Lisabonská smlouva.

Daňové intervence EU v podobě

  • zákazu cel a dávek s obdobným účinkem (čl. 30 SFEU),
  • zákazu daňové diskriminace (čl. 110 až 112 SFEU) či
  • harmonizace nepřímých daní (čl. 113 SFEU)

mají pro členské státy význam z pohledu hospodářské integrace - zejm. pro realizaci volného oběhu zboží. Svým způsobem hrají roli též pro volný pohyb zboží, služeb a kapitálu (zde se daně namnoze nezmiňují, nicméně např. u služeb se rovněž realizuje harmonizace nepřímých daní).

Nepřímé zdanění

Pokud jde o přímé zdanění, EU stanovila některé harmonizované normy pro zdanění fyzických a právnických osob a členské státy přijaly společná opatření pro to, aby zabránily vyhýbání se daňovým povinnostem a dvojímu zdanění.

Unie tedy přímo nestanovuje sazby a nezasahuje do regulace přímých daní podobně, jako je tomu u daní nepřímých (viz níže), ale s členskými státy spolupracuje na koordinaci hospodářských politik a daní z příjmu právnických a fyzických osob. Cílem je, aby bylo zdanění spravedlivé a efektivní a podporovalo hospodářský růst. Koordinace je důležitá v zájmu zajištění jasnosti daní, jež platí lidé, kteří se přestěhovali do jiného státu EU, nebo podniky, které investují v sousedních zemích. Také pomáhá předcházet daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem.

Nepřímé zdanění

Pokud jde o nepřímé zdanění, EU koordinuje a harmonizuje zákon o dani z přidané hodnoty (DPH) a spotřební daně. Dbá na to, aby hospodářská soutěž na vnitřním trhu nebyla narušována rozdíly mezi sazbami a systémy nepřímých daní, čímž by podniky v jedné zemi měly nespravedlivou výhodu ve srovnání s ostatními.

Jednotný trh umožňuje v rámci EU volný přeshraniční obchod se zbožím a službami. Aby mohly podnikatelé snáze obchodovat – a aby se zabránilo narušení hospodářské soutěže mezi nimi – země EU se dohodly na tom, že budou své předpisy o zdanění zboží a služeb harmonizovat.

V některých oblastech platí zvláštní ujednání, např. v oblasti daně z přidané hodnoty (DPH) nebo daně z energetických produktů a elektřiny, tabáku a alkoholu.

V rámci unijní regulace DPH se přistoupilo k číslování směrnic - např. stěžejní byla v této oblasti tzv. šestá směrnice o DPH č. 77/388/EHS, k jejímuž výkladu bylo přijato několik set rozsudků Soudního dvora. Relativně nová, tzv. rekodifikační směrnice č. 2006/112/ES do značné míry původní "číslované" směrnice nahradila, nicméně staré směrnice našly i po jejím nástupu své využití - při potřebě aplikace práva účinného v minulosti.

Užitečné odkazy:

V případě zájmu naleznete více informací o předpisech EU v oblasti přímých daní zde:

Dobrovolné:

V případě zájmu naleznete více informací o DPH v EU zde:

Prezentace z přednášky:

Základním studijním materiálem pro selektivní nepřímé daně (akcízy) je prezentace v IS, dostupná zde:

V případě zájmu naleznete více informací o předpisech EU v oblasti nepřímých daní zde:


Jak je to s regulací celní politiky EU?

Na nepřímé daně navazuje problematika cel. Zde, oproti daním, převažuje na úrovni práva EU úprava v podobě přímo aplikovatelných nařízení.

Celní unie je základní součástí Evropské unie (EU) a existuje od roku 1968. Mezi členskými zeměmi EU tedy z pohledu celního neexistují žádné hranice, pokud jde o obchod s veškerým zbožím (článek 28 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU). Dovozní nebo vývozní cla a poplatky s rovnocenným účinkem jsou mezi členskými státy zakázány. Při přepravě zboží z jedné země EU do jiné se nemusí platit žádná cla. 

Na vnějších hranicích se na zboží ze zemí mimo EU uplatňuje společný celní sazebník, spolu s Integrovaným celním sazebníkem (TARIC). Zboží ve volném pohybu v rámci EU je v souladu s pravidly vnitřního trhu a s některými ustanoveními společné obchodní politiky. Kromě toho celní kodex Společenství a Unie zajišťuje, aby celní orgány členských států uplatňovaly příslušné normy jednotně.

Celní unie

Celní unie v praxi znamená, že celní orgány všech zemí EU pracují ve shodě tak, jako by byly jedním orgánem. Uplatňují stejné celní sazby na zboží dovážené na jejich území ze zbytku světa, přičemž na vnitřním trhu žádná cla nevybírají.

Role celních správ však zdaleka není jen fiskální. Celní kontroly na vnějších hranicích EU chrání spotřebitele před zbožím a výrobky, které by mohly být pro jejich zdraví nebezpečné nebo škodlivé. Ochraňují zvířata a životní prostředí, jelikož potírají nezákonný obchod s ohroženými druhy a zabraňují šíření nemocí rostlin a zvířat. Celní orgány spolupracují s bezpečnostními a imigračními útvary na potírání organizované trestné činnosti a terorismu. Bojují proti obchodování s lidmi, drogami, zbraněmi a padělaným zbožím a ověřují, zda cestující mající při sobě velký objem hotovosti nejsou zapojeni do praní špinavých peněz, nesnaží se vyhýbat daňovým povinnostem či dokonce nefinancují zločinecké organizace.

Užitečné odkazy:

V případě zájmu naleznete více informací o předpisech EU v celní oblasti zde:

Dobrovolně:

Prezentace z přednášky:

Základním materiálem je prezentace v IS:


Mezinárodní spolupráce při správě daní a při vymáhání některých finančních pohledávek

Samostatnou oblast tvoří mezinárodní spolupráce při správě daní a při vymáhání některých finančních pohledávek.

Mezinárodní spolupráce - správa daní

V rámci mezinárodní spolupráce dochází k vzájemné komunikaci mezi správci daně, a to ve formě poskytování nebo přijímání informací (na žádost/automaticky/z vlastního podnětu), písemností, jakožto i spolupráce při účasti na úkonech a provádění souběžných daňových kontrol apod.

Mezinárodní spolupráce - vymáhání pohledávek

Mezinárodní spolupráce při výmáhání pohledávek spočívá v pomoci přímo při vymáhání finančních pohledávek a zajištění finančních pohledávek, a také v nepřímé pomoci, a to při výměně informací a doručováním dokumentů apod.

Užitečné odkazy:

V případě zájmu naleznete více informací o předpisech EU v oblasti mezinárodní spolupráce zde:

Prezentace z přednášky:

Základním materiálem je prezentace v IS:

Shrnutí a opakování

Jak EU reguluje oblast daňovou a celní?

  • Pomocí přímo aplikovatelných nařízení v oblasti celní a částečně např. v oblasti spolupráce v daňových věcech. Tytop předpisy tedy mají přímé a přednostní uplatnění. Aplikuje se přímo příslušná unijní norma.
  • Pomocí směrnic v případě harmonizace některých daní či vybraných daňových aspektů. Předpokládá se harmonizační aktivita ze strany členských států, které směrnice implementují do svých právních řádů. V ideálním případě se aplikuje příslušná harmonizovaná norma daného státu v EU. Vlastní směrnice se využívá spíše podpůrně, kdy směrnice slouží jako vodítko v případě potřeby výkladu daného pravidla. Pouze pokud členský stát svou povinnost nesplní, je možné uplatnit výjimečné "přímé" a "přednostní" použití směrnice ve prospěch daňového subjektu.
  • V rámci členského státu tedy daňové subjekty i správce daně postupují především podle norem vnitrostátních, pouze v oblasti celního práva (zejm. hmotného) hraje prim úprava unijní (a právo členského státu tuto společnou regulaci cel "pouze" doplňuje).
  • EU nestanoví vlastní daně sensu stricto. EU stanoví "jen" cla.
  • Vyučující: 

    JUDr. Dana Šramková, Ph.D., MBA