Přehled zásad občanského práva © J. Hurdík Zásady vyjadřující tendenci k individuální svobodě •Pojetí svobody jako preprávní hodnoty, kterou právo –nekonstituuje, ale –respektuje, –chrání, ale současně –limituje a omezuje –= podstata fungování práva. Svoboda a její dílčí projevy •Svoboda je (preprávním) východiskem úpravy všech částí OP (§ 3/1: „Soukromé právo chrání ..svobodu člověka..“) –– konkrétně: •Obecná část OP: osobnost, svéprávnost, individ. svoboda (ochr. osobnosti – 81n.) - člověka-nikoli PO •Vlastnictví: majetková svoboda (podstatou maj. převaha)-regulace= soubor omezení; dilema: je vlastnictví výraz majetkové svobody nebo vztah? •Smluvní závazky: smluvní svoboda-rovnost-vyváženost •Odpovědnost: deliktní způsobilost, individuální autonomie (původně včetně ius nocendi-abutendi)-neminem laedere (nikomu neškodit) •Dědictví: autonomie vůle zůstavitele-majetková kontinuita s pilířem v rodině-cílem vyvažování mezi svobodnou vůlí zůstavitele a majetkovou kontinuitou, potažmo mezi nedělitelností a parcelací majetku Zásady přiřazené ke svobodě •Autonomie (vůle) - § 3/1, § 3/2 písm. a) •„Vše je dovoleno, co není výslovně zakázáno“ (čl. 2 LZPS, § 3/1, § 81/1 věta 2) •Dispozitivnost (§ 1/2) •Vigilantibus iura scripta sunt (§ 4 - presumpce rozumové a volní způsobilosti a současně implikovaná výzva k emancipaci člověka v síti vztahů) Autonomie (vůle) I •Přímý odraz svobody individua •Dvě dimenze : -Pasivní ( objektivním právem vytvořený rámec pro svobodné chování osob) -Aktivní (autonomie vůle jako předpoklad rozumové a volní interakce osob v režimu obč. práva – vstupu do právních vztahů) Autonomie vůle II •Projevy autonomie vůle v obč.právu: •= svoboda projevovat svou vůli v mezích právního řádu (§ 81n.) 1)Autonomie volby právně jednat či nikoli 2)Autonomie volby adresáta jednání 3)Autonomie volby obsahu jednání (§ 545n.) 4)Autonomie volby formy jednání (§ 559, §1756 n.) 5)Autonomie volby vlastního soudce ?? „Vše je dovoleno, co není výslovně zakázáno“ •Jde o právní techniku (metodu), realizující primární místo svobody osoby v systému soukromo/občanskoprávní regulace •Ústavní výraz v čl. 2 odst. 3 a contrario čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod •Řeší: •- proces odvozování právního postavení osoby v soukromém právu (od výchozí svobody) •- relevanci právem výslovně neregulovaného chování (prostor svobody) Dispozitivnost I •Je odvozena z autonomie vůle a „vše je dovoleno..“ (v tomto smyslu zásada) •Řeší možnost autonomní tvorby právních vztahů jejich účastníky (v tomto smyslu metoda regulace) •Základní nástrojem: •- dispozitivní povaha předpisů OP •- právní jednání, zejm. smlouva (dohoda) • Dispozitivnost II •Identifikace ustanovení dispozitivní povahy: -§ 1/2 OZ - limity dispozitivnosti: •(a)výslovný zákonný zákaz, (b) porušení dobrých mravů, (c) poruš. veřejného pořádku, (d) p. práva postavení osob -Absolutní práva: - zásada kogentnosti (§ 978) -Relativní majetková práva: -zásada dispozitivnosti -typové smlouvy -inominátní smlouvy (§ 1746) • „Vigilantibus iura scripta sunt“ •Je doplňkem autonomie vůle •Vyjadřuje požadavek komplexní způsobilosti využít prostoru vytvořeného pro aktivitu osob v rámci SP(OP) pro dosažení své svých individuálních zájmů a společenské emancipace •Projevy mj.: – v presumpci standardní úrovně rozumových a volních schopností (§ 4 odst. 1) – v presumpci osvojených vědomostí na úrovni osoby standardně případu znalé (§ 4 odst. 2) – výzva k dosažení Zásady vyjadřující rovnost •OZ potlačuje rovnost jako princip OP (DZ) •Základní podoby rovnosti: •Rovnost lidí před zákonem (formálně právní rovnost – čl. 1 Listiny základních práv a svobod) •Rovné příležitosti (převažující formální koncepce zákona) •Vyrovnávání právních pozic cestou mj.: – zákazu diskriminace (vyloučení určitých kritérií výběru-hodnocení – zák. 198/2009 Sb. antidiskriminační zákon) –ochrany slabšího/menšin (faktická rovnost(?)) • Zásady ekvitní •Ekvita •Dobré mravy •Veřejný pořádek •Zákaz zneužití •Poctivost •Rozumnost •Slušnost •Demokratismus • Ekvita jako zásada a jako obecný cíl práva •Ekvita - zobecňující pojem v časově i prostorově diferencované skupině vyvažujících kritérií, mezi nimiž místo nejvíce se blížící ekvitě zaujímají dobré mravy. •Původ – římské právo v období prétorského nalézání práva (formule „..sed haec aequitas suggerit..“). •Původní funkce – odstranění tvrdosti formálního uplatnění pravidla XII tabulí •Obecný společenský kontext – zdůraznění vztahové funkce práva •V současnosti součást equity law v anglickém systému práva • Dobré mravy I • •Historický vznik dobrých mravů: zdroj v římském právu v období jeho přechodu od formálního uplatňování pravidel Zákona XII tabulí k prétorskému nalézání práva. Dobré mravy (bonae mores) jsou spolu s dobrou vírou (bona fides), zákazem zneužití práva (abusus iuris), exceptio doli aj. jedním z nejobecněji pojatých výrazů ekvity (aequitas) jako pojmu vyššího mravního řádu, naplňující v procesu nalézání práva požadavek: „Ius est ars boni et aequi“ (Celsus), resp. maximu Iuris praecepta sunt haec: honeste vivere, neminem leadere..., a vedoucí k překonání důsledků formálního užití zákona XII. tabulí:“Summum ius, summa iniuria“. Dobré mravy II •Vymezení pojmu: dobré mravy charakterizovány svou nedefinovaností a nedefinovatelností. •Normativní funkce dobrých mravů je v psaných právních řádech kontinentálního typu vymezena jejich posláním, který jim stanoví zákonodárce. Obecně jejich funkce spočívá v možnosti modifikovat nebo dokonce zakázat práva a povinnosti vyplývající z příslušné právní úpravy, resp. výkon těchto práv a povinností, pokud jsou v rozporu s dobrými mravy a rovněž vyvolat za stanovených podmínek náhradu újmy • Dobré mravy III •Dobré mravy jako legální pojem užívaný v OZ: •dobré mravy (§ 1 odst. 2) jako limity dispozitivnosti •dobré mravy (§ 19 odst. 2) jako limity omezení přirozených lidských práv •zákaz výkladu a použití předpisu v rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst. 3) •Požadavek mravného chování jako součást dispozice normy (př. § 547: Právní jednání musí…odpovídat DM i zákonu) •Dobré mravy jako součást hypotézy normy (př. § 846: Osvojit lze zletilého, není-li to v rozporu s DM) •Dobré mravy jako součást hypotézy sankční normy (př. § 2909: náhrada škody úmyslným porušením DM) •Dobré mravy jako mravní kritérium řešení zásadních i dílčích situací (srov. § 1/2 - § 846) • • • Dobré mravy IV •Dobré mravy v judikatuře – rozsáhlá aplikace. NS SR: rozsudek ze dne 21. 8. 1997, sp. zn 3 Cdo 191/96, publikovaném pod č. R 88/1998: „dobré mravy (boni mores) patria k zásadám súkromného práva, bývajú užívané ako kritérium obmedzujúce subjektivné práva v ich obsahu alebo častejšie obmedzujúce výkon subjektivných práv. Dobré mravy hoci sú zákonným pojmom, a teda majú funkciu normotvornú, nie sú zákonom definované. Ich obsah spočíva vo všeobecne platných normách morálky, při ktorých je daný všeobecný záujem ich rešpektovania. Posúdenie konkrétneho obsahu pojmu dobré mravy patrí vždy od prípadu k prípadu sudcovi.“ • Dobré mravy V •Dobré mravy a evropské právní prostředí • (namísto dobré mravy užívány v posunutém významu Good Faith and Fair Dealing) •Shrnutí: dobré mravy v českém právu: jedna ze stěžejních zásad soukromého práva, ztělesňující fundamentální společenské hodnoty. Tato zásada má normativní funkci; slouží k nalézání spravedlivého řešení tam, kde by formální aplikace právních norem vedla k neudržitelným výsledkům. Současně se jedná o neurčitý pojem. • Veřejný pořádek I •Jde o pojem soukromého práva – užívá např. úprava ochranných známek či OZ •Diskusní povaha – VP může být hrozba pro VP •Obsah sleduje pořádek v uspořádání veřejných záležitostí a jeho respektování v soukromoprávních vztazích (např. „necudné“ označení výrobku) •Rozdíl od dobrých mravů: •– DM: mravnost v individuálních vztazích •- VP: obecná mravnost Veřejný pořádek II •Veřejný pořádek v OZ: •veřejný pořádek (§ 1 odst. 2) jako limity dispozitivnosti •veřejný pořádek (§ 19 odst. 2) limity omezení přirozených lidských práv •rozpor ze zákonem a zjevné narušení veřejného pořádku jako předpoklad absolutní neplatnosti právních jednání (§ 588) • Zákaz zneužití práva I •Původ v období, ve kterém se ukazovalo nutné překonat původní neomezenou absolutní povahu některých práv, zejména práva vlastnického. •Periodické návraty (liberální – sociální akcent) •Pojem ZZ: typ protiprávního chování, které sice formálně vyhovuje obsahovým hranicím subjektivního práva, porušuje však kritéria zákazu zneužití, která v různých právních řádech mohou být formulována odlišně (např. výlučný úmysl škodit jinému bez vlastního užitku z výkonu práva – šikana, převažující úmysl škodit (dolus generalis), rozpor se společenským určením subjektivního práva, porušení rovnováhy zúčastněných zájmů apod.). Zákaz zneužití práva II •Legislativní úprava: ústavní zákaz zneužití vlastnictví na újmu práv druhých nebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy v čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. •V OZ v § 8: „Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany“: –týká se všech subjektivních práv (a contr. Listina); –předpokladem je „zjevné“ zneužití – dolus coloratus?; –samo zneužití práva není přímo zakázáno; –sankce: „nepožívá právní ochrany“ = nelze se dovolat ochrany soudem a zřejmě ani svépomocí (aktivní roli má – paradoxně – vykonávající/zneužívající právo) – Zákaz zneužití práva III •Funkce: limitace případů výkonu subjektivního práva ke škodě jiného • •Zvláštní skutkové podstaty, využívající konstrukci nebo termín zneužití: –§ 1140/2: Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. (šikana) –§ 1796: Neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně..(Subjektivně nelimitované? zneužití, sankce neplatnost smlouvy) –§ 2909 : náhrada škody porušením DM; při výkonu práva, jen sledoval-li škůdce jako hlavní účel poškození jiného (dolus generalis) • Poctivost •poctivost (§ 6 odst. 1) jako absolutní příkaz chování •Pojem poctivost: (subjektivně zabarvené DM) •Presumpce poctivosti • Rozumnost •rozumnost jako požadavek rozumného chování - dispozice normy (např. § 85 odst. 2) •Srov. též rozumnost jako presumpce rozumného chování – hypotéza normy (§ 4 odst. 1), •Srov. též rozumné rozhodnutí (rozumné uvážení § 102) •Suma: „(1)Rozumní se (2)mají chovat rozumně a (3) o právních poměrech má být rozumně rozhodováno“. •Blíže Hurdík, J., Rozumnost jako standard a jako ekvitní zásada soukromého práva. Všehrd : časopis českých právníků, květen 2014, ISSN 1801-3678. Slušnost •Slušnost: jedna z mravních zásad (etymologicky blízká poctivosti, zdvořilosti, řádnosti, správnosti, ale i ekvitě) •OZ: slušnost, slušný způsob (§ 114 odst. 2) aj..) •Slušnost v OZ není totožná a dobrými mravy, ale je komplementární: –§ 691/2: Důvod opuštění rodinné domácnosti, popřípadě důvod odmítání návratu, posoudí soud podle zásad slušnosti a dobrých mravů. Demokratismus •Vyjadřuje řešení tvorby právně relevantní vůle ve skupinách, působící navenek i dovnitř (svoboda a rovnost v tvorbě společné vůle) •Zásada i metoda: technika rozhodování většinou a ochrana menšiny •V převažujících majetkových vztazích: demokracie majetku (srov. spoluvlastnické vztahy – správa: § 1126/2) •V převažujících osobních vztazích: demokracie hlav (srov. rozhodování ve spolku: § 252/1) Demokratismus a reálný život • E:\Renčín.tif Pozn. JH: V demokratických procesech standardně nejde o hledání pravdy, ale o většinové prosazování zájmů Právní jistota •Dobrá víra v psychologickém smyslu •Legitimní očekávání •Zákon nepůsobí zpětně •Ochrana nabytých práv •Ochrana práv třetích osob •Prevence •aj. Účelnost •Východisko: „Scire leges non hoc est verba earum tenere, sed vim ac potestatem.“ (Celsus libro XXVI Digestorum) •Zásady: •též rozumnost - rozumné uspořádání vztahů •proporcionalita – vyvážené uspoř. vztahů •Nástroj: především teleologický (účeloslovný) výklad § 2/2 OZ •Obecný cíl shodný s cílem OP (dobré uspořádání práv a povinností? - § 10/2) • • Dopady funkčního systému zásad •Pojetí subjektivních práv a povinností (Je základním nástrojem SP právo nebo povinnost? L. Duguit, J. Sedláček) •Odlišení pramenů soukromého práva a jeho nositelů (srov. též § 2/1 OZ) •Systém soukromého (občanského) práva – funkcionální jednota úpravy •Koncept jednotlivých institutů (vlastnictví) •Role judikatury při práci se zásadami Cíle soukromého práva dle OZ nchránit důstojnost a svobodu člověka (I. Kant) i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých (Aristoteles, Thomas Jefferson, Tadeusz Kosciuszko – Deklarace nezávislosti USA) takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým (§ 3 odst. 1) • Srov. Ulpianus D.1,1,10: Iuris praecepta sunt haec: honeste vivere (též § 3 odst.2 písm.a), § 81), alterum non laedere (též omezeně § 2900), suum quique tribuere (též § 3 odst. 2 písm. f), včetně svobody rozhodnout se žít podle svého - § 81 odst. 1). • Srov. Jeremy Bentham: „Jednotlivec usilující o vlastní štěstí musí jednat tak, aby jeho jednání bylo ku prospěchu co největší části společnosti.“ ndobré uspořádání práv a povinností (§ 10 odst. 2). •