Doc. JUDr. Filip Melzer, LL.M., Ph.D.
PrF MU, Brno
Právní skutečnosti - obecně
Právní jednání 1
Úvod a pojmové vymezení
1
Právní skutečnosti
2
Pojem: právní skutečnost X právní důvod
▪ Právní následky v soukromém právu pravidelně vznikají z určitého právního
důvodu (titulu)
▪ Právním důvodem vzniku právních následků je v soukromém právu
▪ Výjimečně zákon samotný (např. § 2344, 3054)
▪ Zásadně na základě zákona určitá skutečnost (právní skutečnost), tj.
skutečnost, která je k tomu na základě zákona (práva) způsobilá
▪ Právní skutečnost – faktická skutečnost (přírodní či společenský jev), s níž právo
spojuje právní následky, tj. zejm. vznik, změnu či zánik subjektivních práv a
povinností (právně relevantní skutečnost)
▪ Srov. chůze na chodníku X chůze na chodníku, při níž dojde ke střetu s jiným a ke
vzniku škody
▪ Právní následky vznikají v soukromém právu zásadně podmíněně
(hypoteticky): nejsou přímým následkem existence samotného zákona, nýbrž k
jejich vzniku se vyžaduje určitá právní skutečnost – např. právní jednání
▪ Terminologie: srov. nabývání práv „ze zákona“ (ex lege – tj. nepodmíněně) a „na
základě zákona“ (tzn. sice ze zákona, ale ve spojení s určitou právní skutečností)
▪ Právní skutečnost jako typický prvek skutkové podstaty právní normy
▪ Právní norma: skutková podstata (hypotéza) právní následek (dispozice)
Dělení právních skutečností
▪ Právem aprobované, tj. dovolené
S úmyslem způsobit právní následky (právní jednání, rozhodnutí
orgánu veřejné moci)
Bez úmyslu způsobit tyto následky (např. vytvoření věci)
▪ Právem reprobované, tj. zakázané (např. protiprávní
čin – jízda v obci nad 50 km/h)
▪ Subjektivní (závislé na lidské vůli) – např. právní jednání, poskytnutí informace
(tzv. informační úkon), konstitutivní rozhodnutí orgánu veřejné moci, vytvoření věci
▪ Objektivní (nezávislé na lidské vůli) – např. narození či smrt člověka, plynutí času.
Srov. § 600: „Zákon stanoví, která práva a které povinnosti vznikají, mění se nebo
zanikají z právních skutečností nezávislých na vůli osoby. Takový následek může
též určit ujednání stran.“
▪ Smíšené
▪ např. tzv. smíšená náhoda (§ 2904)
▪ dále se uvádí např. promlčení či prekluze (uplynutí zákonem stanovené lhůty
spojené s opominutím věřitele vykonat své právo)
▪ Rozhodnutí orgánu veřejné moci
▪ Konstitutivní (právotvorné) – zakládá, mění či ruší subjektivní práva a povinnosti. Jen
tato rozhodnutí jsou právními skutečnostmi hmotného práva (typické pro tzv.
nesporná řízení). Tato rozhodnutí působí zásadně ex nunc (od teď do budoucnosti) –
např. § 1766 odst. 1, rozhodnutí soudu o rozvodu manželství, rozhodnutí o omezení
svéprávnosti člověka apod.
▪ Deklaratorní (potvrzující) – pouze deklaruje (ne)existenci subjektivního práva či
povinnosti. Nejsou PS hmotného práva, ale mohou být PS práva procesního (typické
pro tzv. sporná řízení). Tato rozhodnutí působí zásadně ex tunc (zpětně, od počátku) –
např. uložení povinnosti žalovanému vydat žalobci neoprávněně zadržovanou věc dle
§ 1040, uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci kupní cenu z dříve uzavřené
smlouvy apod.
• i tato rozhodnutí však mohou působit určité právní následky (např. § 640)
▪ Dle doby působení (zejména objektivní skutečnosti)
▪ Jednorázové (události)
▪ Trvající (stavy)
• někdy se uvádí „protiprávní stavy“
▪ Z hlediska nutnosti jejich důkazu
▪ Dokazované (musí se prokazovat)
▪ Presumované: nastane-li určitá skutečnost, další již není
třeba dokazovat
• Vyvratitelné domněnky (má se za to)
• Nevyvratitelné domněnky (platí, že)
• Fikce (považuje se za; hledí se jako na)
▪ Procesní právo: tzv. notoriety – skutečnosti, u nichž se
nevyžaduje provedení důkazu (srov. § 121 OSŘ: „Není
třeba dokazovat skutečnosti obecně známé nebo známé
soudu z jeho činnosti, jakož i právní předpisy uveřejněné
nebo oznámené ve Sbírce zákonů České republiky.“)
▪ K možnosti ujednání fikce ve smlouvě
• srov. NS 23 Cdo 1001/2021
• Podcast Judikatúra č. 7
Úprava právních skutečností v OZ
▪ 1. část, Hlava V
▪ Díl I: Právní jednání (§ 545-599)
▪ Díl II: Právní události (§ 600-608)
▪ Díl III: Promlčení a prekluze (§ 609-654)
Právní jednání
11
Právní jednání
▪ Terminologie
▪ § 34 OZ 1964 (právní úkon): „Právní úkon je projev vůle
směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo
povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují.“
▪ § 545 OZ (právní jednání): „Právní jednání vyvolává právní
následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky
plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe
stran.“
12
Právní činy: exkurs
Srov. Melzer/Tégl, úvodní výklad před § 545, m.č. 1 – 7.
Právní jednání
Protiprávní
činy
Právní činy v užším
smyslu
- Informační úkony
- Faktické (reálné) úkony
- Společenské úsluhy
13
Autonomie vůle
▪ Základní princip soukromého práva
▪ Vyplývá z principu právního státu (čl. 2 odst. 2 Listiny, čl. 2 odst. 4
Ústavy), srov. sp. zn. I. ÚS 546/04
▪ Nezbytný předpoklad fungování moderní společnosti (opak: systém
přerozdělování pomocí vrchnostenských aktů)
▪ Význam rozlišení norem na dispozitivní a kogentní
14
Pojmové znaky a náležitosti PJ
▪ Náležitosti PJ je třeba odlišovat od pojmových znaků
▪ Pojmové znaky vymezují PJ jako takové (dle nich zjišťujeme, zda
vůbec jde o PJ)
▪ Náležitosti PJ zkoumáme až tehdy, jsou-li naplněny pojmové znaky
PJ. Ptáme se, zda existující PJ má takové vlastnosti, aby mohlo
vyvolat chtěné (zamýšlené) právní následky
▪ Př.: svéprávnost, svoboda vůle atd.
15
Pojmové znaky PJ
▪ Projev vůle (vůle + projev)
▪ Zaměřenost projevu vůle na vznik právních následků
▪ Aprobace právním řádem
(Srov.: prohlašuji „od zítřka nechť jsem vlastníkem Pražského
hradu“)
▪ Nesprávně: nastoupení právních následků (to je až následkem
platného, resp. obecně bezvadného PJ)
16
Není PJ
▪ Informační úkon: sdělení informace (nejde o projev – sdělení –
vůle, nýbrž o sdělení určité skutečnosti, tj. informace) – např. § 1882
(vyrozumění dlužníka o postoupení pohledávky)
▪ Projev vůle zaměřený na způsobení faktického následku (např.
vytvoření díla) – i když zde ad hoc může být vůle způsobit též právní
následek (např. vznik vlastnického práva či autorského práva)
▪ Jednání obdobné právnímu jednání (geschäftsähnliche Handlung)
– analogická aplikace některých pravidel pro právní jednání (např.
rozhodování kolektivních orgánů právnických osob)
▪ Společenská úsluha (§ 2055 odst. 2)
17
Pojmové znaky PJ – příklady
▪ „Dnes chci jít hrát fotbal“
▪ „Přeji si, aby se tato budova stala mým vlastnictvím“
▪ „Oznamuji Vám, že jsem postoupil pohledávku za Vámi osobě X.Y.“
18
Jak lze poznat, že zákon požaduje jednání s
kvalitou PJ?
▪ Nutná interpretace konkrétního ustanovení právního předpisu
(otázka, zda právní předpis vyžaduje pro naplnění konkrétní
skutkové podstaty projev vůle s kvalitou PJ)
▪ Srov. § 1908: „Splněním dluh zaniká.“
▪ PJ jako prostředek realizace autonomie vůle. Do popředí zde
vystupuje prvek ochrany jednajícího. Pro výklad příslušného
zákonného ustanovení bude proto klíčová otázka, zda v daném
případě je smysluplné jednající subjekt tímto způsobem chránit
▪ další příklady:
▪ § 1890: „… souhlasí-li třetí osoba…“
▪ § 1921: vytknutí vady X § 1923: volba mezi nároky z vadného
plnění
19
▪ Terminologie: chování X jednání X konání (opomenutí)
▪ Chování – jakýkoli vnější projev člověka (soubor vnějších
projevů člověka) – např. zpěv, mluvení ze spaní, mimovolní
pohyby apod.
▪ Jednání – vůlí nesené lidské chování (např. zpěv)
Konání – aktivní jednání
Opomenutí – zdržení se nějakého konání (viz § 546)
▪ PJ (pouze takové jednání, u něhož jsou splněny pojmové znaky
PJ)
20
Druhy PJ (příklady)
▪ Dle typu
▪ Typické a atypické (pojmenované a nepojmenované, nominátní a
inominátní)
▪ Dle počtu stran
▪ Jednostranné, dvoustranné či vícestranné
▪ zvláště u vícestranným rozeznáváme:
• smlouvy
• společná právní jednání
• usnesení (srov. NS 27 Cdo 445/2018)
▪ Dle nutnosti dojití do sféry adresáta
▪ Adresované a neadresované
▪ Dle nutnosti vyjádření kauzy
▪ Kauzální, abstraktní (srov. § 1791)
21
▪ Dle požadavků na formu
▪ Formální a neformální
▪ Dle poměru majetkových plnění
▪ Úplatné a bezúplatné
▪ Dle okamžiku nastoupení právního následku
▪ Mezi živými (inter vivos) a pro případ smrti (mortis causa)
22
Zdánlivé právní jednání (non negotium)
▪ Jednání, které se jeví jako právní jednání, avšak
▪ Nevykazuje pojmové znaky právního jednání (§ 551, 552),
nebo
▪ Zákon je za zdánlivé prohlašuje (např. § 553): zdánlivost podle
právního následku
▪ Případně obojí (§ 551, 552)
▪ Důsledek: v prvním případě PJ není, ve druhém na něj hledíme, jako
by nebylo (§ 554)
▪ Zásadně se však aplikují pravidla o částečné neplatnosti (viz
dále)
▪ Zásadně se neaplikují pravidla o náhradě škody (culpa in
contrahendo, § 579 odst. 2)
23
Precizace pojmu „projev vůle“
▪ Zde se pojmové vymezení PJ do značné míry prolíná s úpravou
výkladu PJ
▪ Obvykle: vůle a její projev se shodují
▪ Co když je však vůle a její projev v rozporu? Řešení?
▪ Teorie vůle
▪ Teorie projevu
▪ Teorie důvěry (nyní panující) – konstrukce institutu PJ založená
na poměřování právních principů
24
Teorie důvěry
▪ Důležité je rozlišování PJ na neadresovaná a adresovaná
▪ PJ neadresované (nevyžaduje se jeho dojití jiné osobě – např.
závěť) – rozhodující je teo vůle (objektivní význam projevu je
nerozhodný) – srov. i § 1494 odst. 2
▪ PJ adresované neurčitému adresátovi (veřejná nabídka,
veřejný příslib) a PJ adresované určitému adresátovi (návrh na
uzavření smlouvy)
Jednání ve srozumění s adresátem – rozhodující je teo vůle
(objektivní význam projevu je nerozhodný)
Jednání bez srozumění s adresátem – rozhodující je teo
projevu
25
Vůle jako pojmový znak PJ
▪ § 551: O PJ, chybí-li vůle jednající osoby.
▪ Jakou kvalitu musí pojmově vykazovat PJ? – konkrétní vymezení
pojmu „vůle“ (jaká vůle musí dle § 551 chybět?) – střet principu
autonomie vůle a p. ochrany dobré víry (právní jistoty)
▪ Relevantní v případě, kdy se vychází z objektivního významu
projevu
▪ 3 stupně vůle
Obecná vůle jednat (Handlungswille) – je nutná
Obecná vůle právně jednat (s nějakými právními následky)
(Erklärungsbewusstsein) – není nutná (srov. trevírská dražba vína –
odpovědnost za vlastní sféru vlivu)
Vůle ke konkrétnímu právnímu jednání (Geschäftswille) – není
nutná (srov. úpravu omylu)
26
Vážnost vůle, resp. projevu vůle, § 552
▪ Nejde o náležitost, nýbrž pojmový znak
▪ Není-li projev vůle zjevně míněn vážně, je zřejmé, že nesměřuje k
právním následkům (následek: zdánlivé PJ, ale viz dále!)
▪ Nevážnost musí být zjevná, tj. zjistitelná (hodnocení stejné jako u
poměru vůle a jejího projevu – adresovaná a neadresovaná PJ,
srozumění adresáta či nesrozumění)
▪ Příklady
▪ Nevážně učiněná závěť
▪ Nevážně učiněný návrh na uzavření smlouvy
27
Simulované a disimulované PJ
▪ Simulované jednání: jednání na oko, předstírané jednání
před třetími osobami (nejsou splněny pojmové znaky PJ)
▪ Tzv. disimulované PJ – zastřené právní jednání (§ 555
odst. 2) – více viz přednáška o výkladu PJ
▪ Vnitřní výhrada (tzv. mentální rezervace) – jednající ve
skutečnosti právně jednat nechce, ovšem tuto skutečnost
navenek záměrně neprojeví (chce ji utajit)
▪ Co když adresát pozná vnitřní výhradu?
28
Jak lze projevit vůli
▪ Terminologie (opakování)
▪ Chování
▪ Jednání
Konání
Opomenutí
§ 546: Právně lze jednat konáním nebo opomenutím; může se tak
stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o
tom, co jednající osoba chtěla projevit
29
Výslovné a konkludentní (popř. smíšené) PJ
▪ Výslovný projev vůle (vždy jen v podobě konání)
▪ Jsou použity výrazové prostředky, jejichž primárním
smyslem v dané situaci je projev vůle právně jednat
Slovy (někteří autoři chápou tuto kategorii jako výlučnou)
Kývnutí hlavy na znamení souhlasu (sporné)
▪ Konkludentní projev vůle (jak v podobě konání, tak
opomenutí)
▪ Konkludentní: odůvodňující určitý úsudek, závěr
▪ Takový projev vůle, jehož primárním smyslem není
projevení vůle právně jednat (Př.: Na toho, kdo přijal od
dlužníka úroky do budoucnosti, se nahlíží tak, jakoby se
mlčky dohodl, že v rámci této doby nebude jistinu žalovat.)
▪ Legální pojem „výslovně“ uvedený ve zvláštních ustanoveních
(např. § 647)
30
Mlčení jako zvláštní případ konkludentního PJ
▪ Samo o sobě nemá nikdy hodnotu vyjádření, nýbrž až ve spojení se
zvláštními okolnostmi, které konstituují jeho smysl jako vyjádření (viz
např. § 1740 odst. 1, věta druhá)
▪ Qui tacet, consentire videtur?
▪ Qui tacet, consentire non videtur?
▪ odmítnutí návrhu na uzavření smlouvy, odmítnutí dědictví atd.?
▪ P. K. Koldín: Práva městská Království českého a Markrabství
moravského (H.VII.): „Náležela-li by věc dvěma, třem aneb většímu
počtu, a jeden by z nich při přítomnosti všech prodával, a žádný by
trhu překážky nečinil, ani se neozval: takové zamlčení a trpělivost
vztáhne se ke škodě jich a položeno bude při právě za pořádné k
trhu takovému povolení.“
31
▪ Nejvyšší soud (33 Odo 663/2005): V tomto případě bylo sporné
uzavření dohody o změně obsahu závazku (změna splatnosti).
Skutkový stav: dne 20. 8. 1999 poskytl žalobce žalované a M. B.
půjčku ve výši 156.000 Kč na podnikání M. B., s nímž žalovaná
souhlasila. Při uzavírání ústní smlouvy o půjčce, resp. při předání
půjčky, nebyla mezi účastníky dohodnuta její splatnost. Manželství
žalované a M. B. skončilo 4. 9. 2001 rozvodem. Dne 31. 10. 2000
přišla žalovaná do bytu žalobců oznámit rozpad svého manželství a
na dotaz žalobkyně, „jak to nyní bude s tím dluhem“, odpověděla, že
jim „svou polovinu dluhu do dvou let zaplatí“. Když se do bytu
žalobců dostavil i M. B., žalobkyně ho informovala o jednání s
žalovanou a žalovaná před ním svůj slib potvrdila.
32
Nejvyšší soud tento skutkový stav hodnotí tak, že se ze zjištěných
skutkových okolností „sice nepodává, že by žalobci tento návrh přijali
výslovně (tedy za použití slovních výrazů), avšak ze zjištěných
okolností daného případu lze dovodit, že návrh žalované byl z jejich
strany bezezbytku akceptován. Žalobci návrhu žalované nikterak
neoponovali, neměli k němu žádných připomínek či výhrad, naopak
bezprostředně seznámili svého syna s navrženým řešením nastalé
situace, která byla pro ně dosud nejistá, a žalovanou požádali, aby
ještě i před ním svůj návrh zopakovala. Ta jim vyhověla a žalobci ani
před svědkem projevu vůle žalované proti jejímu návrhu ničeho
nenamítali. Takové chování žalobců nelze jistě kvalifikovat jako
odmítnutí návrhu žalované.“
33
Mlčení – závěr
▪ Kdo mlčí, předpokládá se, že souhlasí, pokud mluvit měl a mohl
(qui tacet, consentire videtur ubi loqui potuit ac debuit)
▪ Kdy měl mluvit: to lze dovodit zejména z principu poctivosti (§ 6)
▪ Mlčení tedy zásadně není ani souhlas, ani odmítnutí
34
Obsah PJ
▪ Podstatné kusy obsahu PJ (essentialia negotii)
▪ Pravidelné kusy obsahu PJ (naturalia negotii)
▪ Nahodilé kusy obsahu PJ (accidentalia negotii)
▪ Ad 2 a 3) Je významné pro posouzení, co je třeba sjednat, případně,
co je třeba smluvně vyloučit
▪ Srov. např. § 1792
35
Perfekce PJ
▪ Ve kterém okamžiku je dovršeno naplnění pojmových znaků?
▪ Neadresovaná PJ (závěť, okupace věci)
▪ Okamžikem projevení vůle
▪ Ad hoc stanovená možnost zrušení projevu vůle (např. § 1494,
1575)
▪ Adresovaná PJ
▪ Teorie dojití
▪ Jiné možné přístupy – např. teo učinění PJ, teo odeslání PJ, teo
seznámení se s PJ
• srov. též § 1744
36
Teorie dojití
▪ Mezi přítomnými: okamžitě (OZ neupravuje – srov. však § 1734)
▪ Kdo je „přítomným“?
▪ Co je to „ústně“ ve smyslu § 1734?
▪ Dojití projevu vůle adresovaného nepřítomné osobě (§ 570)
▪ Projev vůle dosáhne výlučnou sféru vlivu adresáta a (kumulativně)
▪ Adresát má podle obecné zkušenosti možnost se s ním seznámit (nikoli
vhození dopisu do schránky o půlnoci; jinak však v případě
zamýšleného pobývání mimo domov apod.)
V ČR se dosud plně neaplikuje (?), srov. však § 602
▪ Možnost odvolání PJ (§ 572), viz i § 1738
▪ Zmaření dojití: § 570 odst. 1 (formulace nevyvr. domněnky, ve
skutečnosti však fikce)
▪ Nutno odlišovat od pravidel procesního práva o doručování!
(Přípustnost sjednané fikce doručení hmotněprávního jednání?)
37
Účel teorie dojití
▪ Rozděluje sféry odpovědnosti
▪ Problémy, které mohou vzniknout v průběhu zasílání projevu
vůle (např. se při posílání faxu či emailu ztratí část textu) – omyl
v projevu (§ 571)
▪ Problémy, které mohou nastat u adresáta, avšak před tím, než
se s projevem vůle skutečně seznámí
▪ Řešení: adresát odpovídá za svou sféru vlivu
38
Jednání vůči nikoli plně svéprávnému (§ 570 odst. 2)
▪ Nutná normativní souvislost mezi omezením svéprávnosti a
doručovaným PJ
▪ PJ se sleduje poskytnout jen právní výhodu či nikoli (objektivně:
důvodem je ochrana)
▪ Ano: působí již od dojití této osobě
▪ Ne: je třeba dojití zákonnému zástupci nebo opatrovníkovi
▪ Odlišení právní výhody od hospodářské výhody
▪ Hospodářská výhoda – velmi výhodná koupě, bezúročná
zápůjčka peněz
▪ Právní výhoda – straně nevznikají přímé povinnosti (právní
pozice strany se jen zlepšuje)
39
Domněnka doby dojití (§ 573)
▪ Vyvratitelná domněnka
▪ Je-li prokázáno, že zásilka byla odeslána a že došla
▪ Sporný je tak jen okamžik dojití, nikoli dojití samotné
▪ Význam:
▪ Nastoupení účinků tohoto jednání
▪ Běh akceptační lhůty
▪ Běh výpovědní doby
40
Účinky právního jednání
▪ obecně: perfekcí
▪ je však možné je odložit nebo omezit jejich trvání
▪ podmínka
▪ určení času
41
Podmínka
▪ Podmínka: budoucí (?) nejistá událost
▪ subjektivně X objektivně
• pravé a nepravé podmínky
▪ Srov. římské právo
▪ Dies certus an, incertus quando
▪ Dies certus an, certus quando
▪ Dies incertus an, incertus quando
▪ Dies incertus an, certus quando
42
Druhy podmínek
▪ Kasuální, potestativní a smíšená podmínka
▪ Volní podmínka
▪ tzv. ryzí volní podmínka
▪ Pozitivní a negativní podmínka
43
Podmínka odkládací a rozvazovací (§ 548 odst. 2)
▪ Podmínka odkládací
▪ Podmínka rozvazovací
▪ Rozlišování není bez problémů (srov. podmíněný dar)
▪ interpretační pravidlo – odkládací (§ 548 odst. 3)
▪ Účinky: ex nunc
▪ lze však ujednat i ex tunc
44
Stav nejistoty
▪ do doby než se podmínka rozhodne
▪ splnění podmínky
▪ zmaření podmínky
▪ i ve stavu nejistoty jsou strany vázány principem poctivosti
▪ srov. důsledky v § 549
▪ čekatelství
▪ srov. Tégl, P., Melzer, F. Čekatelská práva – (ne)známý
pojem českého soukromého práva? PrRo č. 7/2022, s. 236
an.
45
Nepřípustná (nedovolená) podmínka
▪ Některá právní jednání jsou obligatorně nepodmíněná
▪ např. odmítnutí dědictví (§ 1489 odst. 1)
▪ Právu se příčí vázanost na určitou konkrétní podmínku
▪ dar pod podmínkou uzavření manželství s určitou osobou
▪ Právu odporuje samo uskutečnění podmínky
▪ daruji ti, ale když nebudeš protiprávně jednat, dar se mi vrací
zpět
▪ daruji ti s odkládací podmínkou, že budeš protiprávně jednat
▪ Následky:
▪ nepřihlíží se k podmínce
▪ neplatnost podmíněného ujednání
▪ řešení: sporné; nejspíše v závislosti na smyslu a účelu zákona
46
Nemožná podmínka
▪ § 548 odst. 1: nemožná podmínka rozvazovací –
nepřihlíží se k ní
▪ vrátíš mi to, až budou z nebe padat trakaře
▪ Nemožná podmínka odkládací
▪ dostaneš to, až budou z nebe padat trakaře
▪ srov. § 1563
47
Nepřípustné zmaření či splnění podmínky (§ 549)
▪ absence oprávnění ke splnění nebo zmaření podmínky
▪ kasuální podmínka
▪ potestativní nebo smíšená podmínka
48
Určení času (§ 550)
▪ Obdobně se užijí pravidla o pomínce
49
Děkuji za pozornost
50