Doc. JUDr. Filip Melzer, LL.M., Ph.D.
PrF MU, Brno
Právní jednání 2
Výklad právního jednání
1
Výklad a doplňování (dotváření) PJ
 Opakování: metody nalézání práva
 Výklad práva X dotváření práva
 U PJ
 Výklad PJ
 Doplňování (dotváření) PJ, zejm. pak smlouvy (někdy i
terminologie „doplňující výklad“)
 Základní rozdíl mezi výkladem právních předpisů a výkladem PJ
(projevů vůle):
 Mezi zákonodárcem a adresátem normy neprobíhá individuální
komunikace, nemůže tedy být jednání ve srozumění s adresátem
(snad jen s některými adresáty právní normy, nikoli však se
všemi)
2
Výklad PJ obecně
 Výklad obecně: přiřazování významu (smyslu) znakům
 Výkladem PJ zjišťujeme jeho obsah (význam, smysl)
 PJ posuzujeme jen dle jeho obsahu (§ 555 odst. 1), nikoli dle
označení
Srov. smluvní pokuta, resp. odstupné u rezervačních smluv a
nesprávný přístup NS
 Neplatí zásada In claris non fit interpretatio (ani pro výslovná PJ)
Tzn., že každé PJ vyžaduje výklad (zjištění jeho významu,
smyslu)
 Pojem „výkladový materiál“
 Souhrn toho, z čeho je třeba při výkladu vycházet
3
Regulace výkladových pravidel
 Pravidla o výkladu PJ
 Obecná: § 555-558 (srov. i § 545, 574-578)
 Zvláštní: např. § 1494 odst. 2
4
Opakování: precizace pojmu „projev vůle“ u PJ
Hledáme odpověď na otázku: „co je předmětem výkladu?“
 Teorie vůle
 Teorie projevu
 Teorie důvěry
 Př.: A a B se ústně dohodnou na výměně většího počtu knih. Pro
jistotu tuto dohodu ještě nechají písemně sepsat svého kolegu C,
který má právnické vzdělání. Tento kolega však v textu provede
několik odchylek od toho, na čem se A a B ústně shodli. Ti však již
listinu nepřezkoumávají a podepíší ji. Co platí?
5
Výkladová pravidla přehled
 § 555 – posuzování PJ dle obsahu, nikoli dle označení
(pojmenování)
 Srov. falsa demonstratio non nocet
 § 556 (jen adresovaná PJ)
 Odst. 1 – subjektivní a objektivní výkladový cíl (subjektivní má
přednost před objektivním, resp. objektivní je subsidiární)
 Odst. 2 – zejm. zavedená praxe stran
 § 557 – interpretatio contra proferentem (resp. contra stipulatorem);
výjimka § 1812 odst. 1 (jde o modifikované pravidlo contra
proferentem)
 § 558 – význam výrazů užívaných v obchodním styku a obchodních
zvyklostí
 § 1494 odst. 2: závěť (ale platí obecně pro neadresovaná PJ)
6
Empirický a normativní výklad
 Výkladový cíl – cíl, ke kterému směřuje výklad PJ (zjištění významu
určitého jednání)
 Přímá návaznost na řešení otázky vztahu skutečné vůle a vůle
projevené
 Empirický a normativní výklad (dle toho, zda zjišťujeme skutečnou
vůli jednajícího či objektivní význam projevu)
 Empirický (subjektivně individuální) výklad – relevantní je subj.
výkladový cíl, tj. skutečná vůle jednajícího (§ 556 odst. 1, první
věta)
Je-li vůle zjištěna takto, nemůže nastoupit normativní výklad
 Normativní výklad – relevantní je obj. výkladový cíl (význam, který
se jeví z horizontu adresáta vč. zohlednění principu poctivosti), tj.
normativní vůle oproti skutečné vůli (§ 556 odst. 1, druhá věta)
Konkrétní skutečnosti, ke kterým je třeba při normativním
výkladu přihlédnout, stanoví § 556 odst. 2, § 557 a pro právní
styk podnikatelů § 558
 V obou případech jde o zohlednění objektivních okolností při
zjišťování skutečné vůle jednajícího – avšak u normativního výkladu
zohledňujeme jen ty, které mohl pozorovat adresát PJ!
7
 Neadresovaná PJ
 Empirický výklad (skutečná vůle); OZ však neobsahuje obecnou
úpravu výkladu těchto PJ (srov. však § 1494 odst. 2 pro závěť a
§ 1498, 2. věta pro dovětek)
 Adresovaná PJ (§ 556)
 Adresovaná konkrétnímu adresátovi
Činěná ve srozumění: empirický výklad (subj. výkladový cíl –
skutečná vůle)
Činěná bez srozumění: normativní výklad (obj. výkladový cíl –
výklad z pozice adresáta)
 Adresovaná neurčitému okruhu adresátů (např. veřejná
nabídka)
Prakticky budou obtížně činěna ve srozumění, proto: normativní
vůle (obj. výkladový cíl) – tzv. typizující výklad (součást
normativního výkladu); důležitý však nikoli konkrétní adresát,
nýbrž obecný průměrný (typizovaný) adresát
8
Čistý a externí výkladový spor
 „Čistý“ výkladový spor (jde o dotčení pouze stran PJ)
 „Externí“ výkladový spor – důležitý z hlediska postavení
třetích osob – může dojít k diferencovanému výkladu
(jiný výklad inter partes, jiný výklad ve vztahu k 3. osobě
– srov. např. smlouvu ve prospěch třetího)
9
Pojem „výkladový materiál“
 Výkladový materiál
 Souhrn toho, z čeho je třeba při výkladu vycházet (z čeho všeho
je možno usuzovat na vůli jednajícího)
 VM u konkludentního jednání
 Zohledňujeme celkové jednání (veškeré jednání auktora) v jeho
komplexním kontextu (zohlednění všech okolností případu, vč.
např. následného jednání strany – po učinění PJ); srov. § 556
odst. 2
 VM u výslovného projevu vůle
 I zde zohledňujeme celkové jednání (veškeré jednání auktora)
v jeho komplexním kontextu (nejen výslovné projevy vůle)
10
Postup při výkladu PJ
 Primárně zkoumáme skutečnou vůli jednajícího, resp. stran; teprve
tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli jednajícího, resp. je-li zjištěno, že
jednající (resp. adresát) jednali bez srozumění, nastupuje
normativní výklad
 Rozhodující je výklad PJ k okamžiku jeho učinění (perfekce)
 Empirický výklad (zkoumání skutečné vůle jednajícího)
 A. Jednoduchý subjektivní výklad (explicitní vyjádření
jednajícího ohledně výkladové otázky – např. výslech stran,
svědků aj.)
 B. Subjektivně teleologický výklad (dle známého skutečného
účelu smlouvy, resp. PJ obecně – výklad v souladu s cílem,
jehož chtěly strany PJ dosáhnout)
 C. Nepravý subjektivní výklad (zkoumání dle jakékoli
skutečnosti, z níž lze zjistit skutečnou vůli stran – blíží se
normativnímu výkladu)
11
 Normativní výklad (zjištění tzv. normativní vůle) – právnímu jednání
přisuzujeme význam, který má z horizontu poctivého adresáta
(zásadně jen u adresovaného PJ bez srozumění s adresátem, resp. u
PJ adresovaných neurčitému okruhu adresátů)
 A. Na právní jednání je třeba hledět spíše jako na platné, než jako
na neplatné (favor negotii, resp. interpretaito in favorem negotii §
574) – zejm. směřuje-li výklad k několika možným výsledkům
 B. Předpoklad racionálního aktéra (srov. předpoklad racionálního
zákonodárce): v pochybnostech platí rozumné jako chtěné (zejm.
bezrozpornost)
 C. Výklad dle principu poctivosti (povinnost zohlednit zájmy druhé
strany) – např. pravidlo contra proferentem
 D. Význam předchozího i následného jednání stran (§ 556 odst. 2) –
srov. např. kontraktační fázi (do značné míry vychází z principu
poctivosti)
 E. Systematika projevu vůle (izolovaný výklad jednotlivých
smluvních prvků je nepřípustný)
12
 F. Objektivně teleologický výklad (X subjektivně tel. výklad) –
vycházíme z účelu, který s PJ mohl rozumně spojovat (poctivý)
adresát PJ
 G. Interpretace favor debitoris a in dubio mitius – samo o sobě
nepříliš přesvědčivé pravidlo; vychází se z principu ekvivalence
(srov. výslovnou úpravu § 1747)
13
 Jazykový výklad
 Nedílná součást jak empirického, tak i normativního výkladu
 Dikce (znění) PJ je u jazykových projevů primární indicií vůle
(primárním výkladovým prostředkem)
 “Primární indicie“ však může být dalším výkladem vyvrácena
(srov. ÚS k výkladu právních předpisů: Jazykový výklad
znamená pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě.
Je pouze východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu
a účelu.)
14
 Jazykový výklad při empirickém výkladu
 Použití „soukromého jazyka“ – není nutné, aby slovům rozuměla
třetí osoba (např. soud); srov. § 1494 odst. 2
 Možnost zvláštních výrazů, známých jen stranám
 Srov. smluvní definice
 Jazykový výklad při normativním výkladu
 Použití obecného jazyka, popř. i zvláštní (odborné) terminologie
15
Zvyklosti a jejich význam
 § 9 odst. 2: „K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich
zákon.“
 § 545: „Právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm
vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze (…) zvyklostí (…)“
 Zvyklost právního styku: skutečně panující praxe v právním styku
(jde o sociální, nikoli právní normy)
 X zavedená praxe stran
 Druhy zvyklostí
 Zvyklosti projevu
 Pravé zvyklosti – týkají se faktického jednání stran při plnění
 Smluvní zvyklosti
16
 § 558 odst. 1: „V právním styku s podnikatelem se výrazu
připouštějícímu různý výklad přisoudí význam, jaký má v takovém styku
pravidelně. Není-li však druhá strana podnikatelem, musí ten, kdo se
toho dovolává, prokázat, že druhé straně musel být takový význam
znám.“
 Tzv. zvyklosti projevu (specifický význam užívaných výrazů v
praxi)
 Od nepodnikatelů nelze čekat znalost specifických výrazů
 § 558 odst. 2: „V právním styku podnikatelů se přihlíží k obchodním
zvyklostem zachovávaným obecně, anebo v daném odvětví, ledaže to
vyloučí ujednání stran nebo zákon. Není-li jiné ujednání, platí, že
obchodní zvyklost má přednost před ustanovením zákona, jež nemá
donucující účinky, jinak se může podnikatel zvyklosti dovolat, prokáže-li,
že druhá strana určitou zvyklost musela znát a s postupem podle ní byla
srozuměna.“
 Tzv. pravé zvyklosti (rozdíl od běžných zvyklostí právního styku –
srov. § 545; ty se aplikují až poté, kdy není možné aplikovat disp.
ustanovení zákona)
 Nesprávná systematika pravidla! Srov. 2. věta, slova „jinak se může
…“ (návaznost na první větu!)
 Tyto zvyklosti mají přednost před disp. normami!
17
Studijní úkol
Přečíst povinně:
MELZER/TÉGL. Komentář, komentář k § 555-558.
Děkuji za pozornost
19