Akademické psaní
Úvod do argumentace

(doplněná prezentace – původní autor: JUDr. Martin Hapla, Ph.D.)

Obsah

OBECNĚ O ARGUMENTACI
●
Etymologie slova argumentace
●
Vymezení a druhy argumentace
●
Struktura argumentu
●
Dedukce, indukce a abdukce
●
Tři základní pravidla pro tvorbu argumentů
●

●

PRÁVNÍ ARGUMENTACE
●
Význam argumentace v právu
●
Argumentace v rovině skutkové a v rovině právní
●
Argumentace v rovině de lege lata a v rovině de lege ferenda
●
Specifické argumenty právní logiky
●
Argumentace judikaturou
●

Etymologie slova argumentace

Slova jako argument či argumentace pocházejí z latinského výrazu
argumentum (důkaz, apel), který je odvozen od slovesa arguere
(dokázat, obvinit).
●

Vymezení a druhy argumentace

Argumentace je přesvědčování uváděním argumentů (tj. důvodů či
důkazů). Představuje lidské jednání, zatímco argument je abstraktní
strukturou.
●

Počátky soustředěného zájmu o argumentaci můžeme nalézt ve
starověkém Řecku (souvisí s působením Sofistů). Jako první tuto
problematiku vědecky uchopil Aristoteles.
●

Proces argumentace má dvě části:
- vnitřní
- vnější (demonstrace navenek)

Vymezení a druhy argumentace

Rozlišujeme argumentaci v užším, logickém smyslu (zdůrazňuje
logickou správnost argumentů) a v širším smyslu (představuje
přesvědčování, někdy je nazývána též argumentací eristickou, což
ovšem může vzbuzovat negativní konotace).
Co je to eristika?
●
Tři přístupy k argumentaci rozlišuje Tomáš Sobek:
●
1) konsenzuální (účelem argumentace je racionální překonávání sporu
mezi subjekty),
●
2) rétorický (cílem argumentace je ovlivnit druhého, přesvědčit ho,
aby uznal náš názor a v souladu s ním změnil svůj vlastní postoj),
●
3) epistemický (cílem argumentace je poznání pravdy).
●

●

Jaký přístup bude typický pro advokáta/soudce a
proč?

Struktura argumentu

Předpoklad (premisa) – to, co je uvedeno jako důvod pro závěr
argumentu
●
Závěr (konkluze) – to, co argument tvrdí a zdůvodňuje.
●
Argument dále obsahuje indikátory premis (např. na základě, protože,
vzhledem k apod.) a indikátory závěru (např. a proto, takže, tedy
apod.).
●

●

Protože existuje riziko justičního omylu (P1) a ochranu společnosti lze
zajistit také jiným způsobem (P2), neměl být trest smrti znovu zaveden
(Z).
●
●

Toulminovo schéma argumentu
Stephen Toulmin (1922 – 2009) byl anglický filosof, autor díla The Uses
of Argument (1958).
●
Usiloval o navrácení argumentace do komunikace, všímal si též analogií
mezi procesem před soudem a vedením argumentace ve sporu dvou stran.
●
V jejich rámci rozlišuje tři fáze:
●
1) Iniciační fáze (vznesení žaloby, tvrzení a protitvrzení),
●
2) Následná fáze (předložení důkazů a svědectví pro a proti),
●
3) Konečná fáze (vynesení rozsudku, formulování závěru).
●
Stephen Toulmin si dále klade otázku, zda opravdu při tvorbě argumentu
postupujeme tak, že z premis vyvozujeme závěr. Toulmin konstruuje
teorii, podle které ve skutečnosti přicházíme s určitou ideou (závěrem),
kterou za pomocí argumentačních schémat teprve následně testujeme.
Rovněž vazba na faktické řešení právních případů?
●

●

Dedukce, indukce a abdukce

DEDUKCE
●
Jedná se o způsob logického myšlení, kdy se od obecného postupuje k
jednotlivému.
●
Pokud máme správně formulovány premisy, nemůžeme dospět k
mylnému závěru.
●

●

INDUKCE
●
Jedná se o postup od jednotlivého k obecnému, z pozorování
jednotlivých případů jsou vyvozovány všeobecné závěry.
●
Rozlišujeme indukci úplnou a neúplnou. V případě úplné indukce má
závěr stejný stupeň jistoty jako u dedukce. U indukce neúplné je závěr
pouze pravděpodobností (nelze vyloučit existenci příkladu, který
správnost indukce vyvrátí).
●

Dedukce, indukce a abdukce

DEDUKCE:
●
Všichni soudci museli složit profesní zkoušku.
●
Jan je soudce.
●
Jak složil profesní zkoušku.
●
INDUKCE:
●
Jan je soudce.
●
Jan složil profesní zkoušku.
●
Všichni soudci složili profesní zkoušku.
●

Tři základní pravidla pro tvorbu argumentů

Nepoužívejte předpojatý a emociálně zabarvený jazyk.
●
Vyjadřujte se jednoznačně.
●
Eliminujte ve své argumentaci zamlčené premisy – tedy otevřeně
vyjádřete, co v argumentaci zůstává nevysloveno anebo je mlčky
předpokládáno.
●

Jaký má význam argumentace v právu? S jakým procesem
typicky souvisí?

Význam argumentace v právu

Schopnost argumentace má pro právníky zcela zásadní význam. Úzce
souvisí zejména s problematikou interpretace práva.
●
Jako stěžejní se jeví zejména v tzv. hard cases
Co to je?
●
Existence více možných řešení právního případu nutí právníka k tomu,
aby řešení, které si zvolí, zdůvodnil dostatečným množstvím
adekvátních argumentů.
●
Angloamerická právní tradice přímo upřednostňuje tzv. diskurzivní
způsob psaní. Autor ve svém textu načrtne více možných řešení
právního případu a následně předkládá argumenty, kterými se snaží
zdůvodnit, proč si z nich zvolil právě to anebo ono konkrétní řešení.
●

Jaký je z hlediska argumentace rozdíl mezi skutkovou
a právní rovinou případu?

Argumentace v rovině skutkové a v rovině právní

Argumentace může probíhat v rovině skutkové nebo v rovině právní
(rozlišování těchto rovin má velký význam například v procesním
právu ve vztahu k opravným prostředkům).
●

Rovina skutková – souvisí s otázkami typu kdy, kde, jakým způsobem
se stal pro právo relevantní skutek.
●

Rovina právní – souvisí s právní klasifikací skutku, se subsumpcí
skutkových dějů pod právní normy.
●

Jaký je rozdíl mezi argumentací v rovině de lege lata
a v rovině de lege ferenda?

Argumentace v rovině de lege lata a v rovině de lege
ferenda
.Rovina de lege lata – argumentujeme v rámci platného práva, snažíme
se toto právo zjistit, interpretovat a analyzovat.
Rovina de lege ferenda – uvažujeme o právu, jaké by mělo v
budoucnu být, co by jako právo mělo platit.
●

Specifické argumenty uplatňované v právu

Argument a contrario
●
Argument a fortiori
●
- a maiori ad minus
●
- a minori ad maius
●
Argument per analogiam
●
- analogia legis
●
- analogia iuris
●
Argument reductione ad absurdum
●
Argument historický (ve vazbě na historický výklad)
●
Argument teleologický (ve vazbě na teleologický výklad)
●

Jaká je podstata těchto argumentů (+ příklady)

Příklad – O jaký druh právního argumentu se jedná?
„Ústavní soud považuje směr interpretace, kterým se vydal obvodní
soud ve svém druhém rozsudku, za správný. Obvodní soud však učinil
pouze první krok, když uvedl, že je přípustné, aby se strany dohodly na
zrušení smlouvy, jestliže zákon připouští možnost odstoupit od smlouvy
jednostranně.“
(Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. I. ÚS
670/0.)

Příklad – O jaký druh právního argumentu se jedná?

„Stanoví-li zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro
veřejnou potřebu a o změně některých zákonů jmenovitě, ve kterých
případech je provozovatel oprávněn provoz přerušit nebo omezit,
pak lze spolehlivě dovodit, že jinak (ve všech ostatních případech)
povinen vodovod či kanalizaci provozovat je, a to bezpodmínečně.
Absence úpravy vzájemných práv a povinností vlastníků provozně
souvisejících kanalizací v taxativním výčtu přípustných důvodů
přerušení nebo omezení provozu není.“

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 9.2015, sp. zn. 32 Cdo
2713/2013)

Příklad – O jaký druh právního argumentu se jedná?

„Jiným případem je, když lhůta k provedení určitého procesního úkonu
není právní normou vůbec dána. Za účinnosti správního řádu judikatura
doporučovala vycházet ze lhůt pro vydání rozhodnutí, jelikož je pro
postup správních orgánů v obdobných situacích v souladu se zásadou
právní jistoty zapotřebí nějaké vodítko, přikláním se k uvedenému
názoru s upřesněním, že je vždy třeba konkrétní postup správního
orgánu vykládat v souladu se základními zásadami pro jeho činnost,
zejména zásadou procesní ekonomie.“
(PEČINKA, Hynek. Průtahy v řízení zaviněné správním orgánem. Právní
rádce [online]. Publikováno 26. 8. 2009 [cit. 10. 4. 2017].)

Příklad – O jaký druh právního argumentu se jedná?

V případě, že potomek vedlejšího účastníka změnil v podstatě již potřetí
studijní obor, je otázkou, zda lze bez dalšího akceptovat vznik vyživovací
povinnosti rodiče při každém jeho "vzdělávacím pokusu". Nezletilý by totiž
mohl zahajovat a ukončovat své studium ještě řadu let, bez toho, aniž by
některé své studium řádně dokončil. Výživné je nezletilému poskytováno
rodičem především z toho důvodu, že se připravuje na své budoucí
povolání, přičemž se předpokládá úspěšné dokončení studia. Pokud tento
prvek není naplněn s vyšší mírou pravděpodobnosti, nelze hovořit o
vzniku povinnosti platit potomkovi výživné.
(Usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. IV.
ÚS 1247/13)

Příklad – O jaký druh právního argumentu se jedná?
Není-li přípustné dovolání proti rozhodnutí o věci samé, protože je
občanský soudní řád z hlediska hodnotového omezení přípustnosti
dovolání nepovažuje za dostatečně významné (viz výše důvodová
zpráva k zákonu č. 238/1995 Sb.), pak nemůže být ve stejné věci
dovolání přípustné ani proti rozhodnutí o tom, že žaloba se odmítá. V
obou případech je totiž chráněna stejná hodnota, a to nezatěžování
Nejvyššího soudu rozhodováním v méně významných věcech.
(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo
2449/2015)

Jaký má z hlediska argumentace význam soudní
judikatura?
Na co si dát při používání judikatury pozor?

Argumentace judikaturou

S argumentací judikaturou souvisí následující problémy:
●
1) Argumentace nepublikovanou judikaturou: Soudy ve svých
rozhodnutích dříve argumentovaly judikaturou, která nebyla nikde
publikovaná a pro účastníky řízení tedy nedostupná. V roce 2002 tuto
praxi ostře kritizoval ESLP. V současné době se tento problém do
značné míry vyřešil v souvislosti s rozvojem internetu a právních
informačních systémů.
●
2) Neurčité a vágní citace judikatury: Soudy v některých případech ve
svých rozhodnutích odkazují na „ustálenou judikaturu“ či „soudní
praxi“, aniž dále upřesní, o jakou judikaturu se jedná a kde ji lze nalézt.
Tento jev kritizoval např. ÚS ve svém Nálezu ze dne 29. června 2005,
sp. z. I. ÚS 83/04.

Argumentace judikaturou

3) Argumentace právními větami judikátu: Právníci často při práci s
judikaturou vycházejí z tzv. právních vět, které však mnohdy nemusejí
přesně odpovídat skutečnému vyznění judikátu. Mnohdy je ostatně
vybírají a formulují vydavatelé judikatury a nikoliv původní tvůrci
příslušných soudních rozhodnutí.

Doporučená literatura

ČAPEK, Karel. Marsyas, čili, Na okraj literatury: 1919-1931. 4. vyd.
Praha: Československý spisovatel, 1971, 185 s.
●
HARVÁNEK, Jaromír et al. Teorie práva. 1. vydání. Brno: Masarykova
univerzita, 1998, 341 s. ISBN 8021017910.
●
HLOUCH, Lukáš. Teorie a realita právní interpretace. Plzeň:
Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011, 348 s. ISBN
9788073803032.
●
KNAPP, Viktor. Teorie práva. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 1995, xvi, 247
s. ISBN 8071790281.
●
KÜHN, Zdeněk et al. Judikatura a právní argumentace: teoretické a
praktické aspekty práce s judikaturou. 1. vyd. Praha: Auditorium, 2006,
xxii, 234 s. ISBN 8090378609.
●
SCHOPENHAUER, Arthur. Eristická dialektika. 1. vyd. Havlíčkův
Brod: En, 1991, 54 s. ISBN 80-901070-0-1.
●

Doporučená literatura

SOBEK, Tomáš. Argumenty teorie práva. Plzeň: Vydavatelství a
nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, 330 s. ISBN 9788090402454.
●