Výklad mezinárodních smluv



Metody výkladu
•jazykový („gramatický”)
•systematický
•historický
•teleologický
•(logický)

•Nutnost logického výkladu - býv. čl. 52 původní Ústavy ČR: „Mezinárodní smlouva nabývá platnosti
vyhlášením ve Sbírce mezinárodních smluv” (= nesmysl)

Obecná pravidla výkladu MS
•
•Český právník je povinen při výkladu mezinárodních smluv inkorporovaných do vnitrostátního práva
(podle čl. 10 Ústavy) používat metody výkladu mezinárodních smluv ve Vídeňské úmluvě
(tj. při vnitrostátní aplikaci)
•Výklad smluv je autonomní.

Výklad mezinárodních smluv – 31
Obecné pravidlo výkladu
PRAVIDLA VÍDEŇSKÉ ÚMLUVY
•Článek 31 - Smlouva musí být vykládána
•(1) v dobré víře,
•(2) v souladu s obvyklým významem, který je dáván výrazům ve smlouvě
•(3) v jejich celkové souvislosti, a rovněž
•(4) s přihlédnutím k předmětu a účelu smlouvy.
•Pro účely výkladu smlouvy se kromě textu, včetně preambule a příloh, celkovou souvislostí rozumí:
–každá dohoda vztahující se ke smlouvě, k níž došlo mezi všemi stranami v souvislosti s uzavřením
smlouvy;
–každá listina vyhotovená jednou nebo více stranami v souvislosti s uzavřením smlouvy a přijatá
ostatními stranami jakožto listina vztahující se ke smlouvě.
•Spolu s celkovou souvislostí bude brán zřetel:
–na každou pozdější dohodu, týkající se výkladu smlouvy nebo provádění jejích ustanovení, k níž
došlo mezi stranami;
–na jakoukoliv pozdější praxi při provádění smlouvy, která založila dohodu stran, týkající se
jejího výkladu;
–na každé příslušné pravidlo mezinárodního práva použitelné ve vztazích mezi stranami.
•Výraz bude chápán ve zvláštním smyslu, potvrdí-li se, že to bylo úmyslem stran.

Výklad – čl. 32
Doplňkové prostředky výkladu
•Článek 32
•Doplňkových prostředků výkladu, včetně přípravných materiálů na smlouvě a okolností, za nichž byla
smlouva uzavřena, lze použít buď pro potvrzení významu, který vyplývá z použití článku 31, nebo pro
určení významu, když výklad provedený podle článku 31:
•buď ponechává význam nejednoznačným nebo nejasným; nebo
•vede k výsledku, který je zřejmě protismyslný nebo nerozumný.

Výklad – čl. 33
Rozdílné jazyky I
•Článek 33
•Výklad smluv, jejichž původní vyhotovení je ve dvou nebo více jazycích
•Byla-li smlouva původně vyhotovena (autentifikována) ve dvou nebo více jazycích, má její text
stejnou platnost v každém z těchto jazyků, pokud smlouva nestanoví nebo se strany nedohodnou, že v
případě rozdílnosti je rozhodující určitý text.
•Znění smlouvy v jiném jazyce, než v jednom z těch, v němž byl text původně vyhotoven, bude
považováno za původní text jen v případě, že to stanoví smlouva nebo se strany na tom dohodly.
•Předpokládá se, že výrazy použité ve smlouvě mají v každém z původních textů stejný význam.

Výklad – čl. 33
Rozdílné jazyky II
•
•Dojde-li při porovnání původních textů k rozdílnostem ve významu, které nemohou být odstraněny
použitím článků 31 a 32, přijme se, s výjimkou případu, kdy určitý text je podle odstavce 1
rozhodující, ten význam, který se zřetelem k předmětu a účelu smlouvy tyto texty nejlépe sbližuje.
Tedy: jak vlastně interpretovat ustanovení smlouvy, jejíž text je autentický ve dvou jazycích, a
obě jazyková znění si odporují?
Jazykový výklad nepomohl – proto výklad teleologický.

Subjekty výkladu
•Mezinárodní právo:
–smluvní strany
–pověřený orgán, bylo-li to dohodnuto (MSD)
•Vnitrostátní právo:
–orgán státu, který smlouvu aplikuje, tj. vláda, soud, správní orgán
–event. orgán, který smluvu schválil (autentický výklad) – chybí praxe
–funkce MZV: poradní (u soudů)

Interpretační prohlášení
= výklad provedený smluvní stranou  předem, nikoli až při aplikaci
skrytá výhrada?