Výhrady k mezinárodním smlouvám Pojem výhrady obecně Výhradou rozumíme •jednostranné prohlášení státu •směřující k vyloučení závaznosti určitých ustanovení smlouvy pro tento stát, •tedy ke změně právních následků těchto ustanovení. •smysl výhrady, četnost •kompatibilita výhrady s předmětem a cílem smlouvy Pojem výhrady ve Vídeňské úmluvě •jednostranné prohlášení •jakkoliv formulované nebo označené, •učiněné státem při podpisu, ratifikaci, přijetí nebo schválení smlouvy, nebo při přístupu k ní, •jímž se zamýšlí vyloučit nebo pozměnit právní účinek určitých ustanovení smlouvy při jejich použití vůči tomuto státu. Učinění výhrady •jen při podpisu, ratifikaci a jiných podobných úkonech, jimiž je vyjadřován definitivní souhlas státu se smlouvou •výhradu nelze učinit dodatečně, tedy poté, co byl tento souhlas vyjádřen •obligatorní je písemná forma výhrady, kterou je třeba notifikovat ostatním smluvním stranám Přípustnost výhrady •rozlišují se výhrady smlouvou •výslovně zakázané, •výlučně dovolené, •výslovně dovolené (předvídané) a •ostatní. •Kromě toto není dovoleno učinit výhradu, která by byla neslučitelná s předmětem a účelem smlouvy. Nepřípustnost výhrady •Není dovoleno učinit výhradu, která by byla neslučitelná s předmětem a účelem smlouvy: • tj. pokud se dotýká podstatného prvku smlouvy nezbytného pro zachování jejího smyslu, pokud výhrada narušuje raison d’être (smysl). Není možné, aby smlouvu ratifikoval nebo k ní přistoupil stát, pro který je její samotný smysl nepřijatelný. •Vágnost a obecnost výhrady: Výhrada musí být formulovaná srozumitelně a určitě, aby bylo možno posoudit její slučitelnost s předmětem a účelem smlouvy. Výhrada se musí týkat konkrétního ustanovení smlouvy a musí být zcela jasné, do jaké míry stát činící výhradu toto ustanovení hodlá vyloučit. •Výhrada k nederogovatelnému ustanovení. • Příklady zcela nepřípustných výhrad Výhrada Saúdské Arábie k Úmluvě o zabránění všech forem diskriminace žen (1979): "V případě rozdílů mezi ustanoveními Úmluvy a normami islámského práva Království (Saúdské Arábie) není povinno respektovat odlišná ustanovení Úmluvy". Námitku k této výhradě uplatnilo mimo jiné Švédsko, které velmi pregnantně formulovalo podstatu neplatnosti výhrady: „Tato obecná výhrada, která nespecifikuje ani ustanovení Úmluvy, na která má být použita, ani rozsah derogace, která z ní vyplývá, vzbuzuje pochybnosti ohledně závazku vlády Království Saúdské Arábie pokud jde o předmět a účel Úmluvy.“ Výhrady Kataru k téže Úmluvě. Týkají se sice jednotlivých ustanovení Úmluvy, ale odvolávají se vždy na rozpor s vnitrostátním právem, včetně šárii. Námitky ČR: "... výhrady by nevyhnutelně znamenaly diskriminaci žen založenou na pohlaví, což je v protikladu s předmětem a účelem Úmluvy. Navíc Stát Katar tyto výhrady opírá o své vnitrostátní právo. Kromě toho výhrady ..., které se odvolávají na pojmy jako "islámské právo" a "ustálená praxe", aniž by precizovaly jejich obsah, neuvádějí jasně pro další smluvní strany Úmluvy do jaké míry se stát činící výhradu cítí být vázán závazky z Úmluvy. Přijetí výhrady •Ostatní výhrady (tedy smlouvou nezmiňované) musí být zásadně přijaty jinými smluvními státy. •Ty mají možnost výhradu přijmout nebo k ní uplatnit námitku. Je-li výhrada jiným smluvním státem přijata, stávají se oba ve vzájemné relaci stranami smlouvy ve znění výhrady. •Nevznese-li smluvní stát námitku k výhradě do dvanácti měsíců od její notifikace, má se za to, že ji přijal. •Námitka proti výhradě vznesená smluvním státem nebrání tomu, aby smlouva mezi oběma vstoupila v platnost, ledaže by namítající stát jasně vyjádřil opačný úmysl. •Výhrada musí být přijata alespoň jedním dalším smluvním státem, aby byl účinný úkon vyjadřující souhlas být vázán smlouvou ze strany státu činícího přitom tuto výhradu. Přijetí výhrady a námitka •Výhrada platná ve vztahu k jinému smluvnímu státu mění pro oba státy ustanovení smlouvy podle obsahu výhrady. (Námitka neuplatněna.) Tato výhrada nemá právní účinky pro jiné smluvní státy v jejich vzájemných vztazích. •Jestliže stát, který vznesl námitku k výhradě, se nevyslovil proti vstupu smlouvy v platnost mezi ním a státem, který učinil výhradu, ustanovení, proti němuž výhrada směřuje, se mezi oběma státy v rozsahu výhrady nepoužijí. Výhrada, přijetí, námitka mm A Výhrada učiněna B Výhrada přijata: ustanovení platí ve znění výhrady C Námitku proti výhradě neuplatnil: ustanovení platí vůči C ve znění výhrady D Námitku uplatnil: ustanovení se mezi A a D nepoužije, D může požadovat neplatnost smlouvy v relaci D-A Odvolání výhrad a námitek •Výhrady, jakož i námitky k výhradám lze kdykoli odvolat, a to jednostranným aktem a vždy písemně. Prohlášení •Někdy státy činí při podpisu nebo ratifikaci smlouvy prohlášení. •Prohlášení, která vyhovují definici výhrady, jsou vlastně výhradami. •Naproti tomu prohlášení, která nezamýšlejí pozměnit právní účinky smlouvy vůči státu, výhradami nejsou. •Prohlášení se mohou týkat výkladu smlouvy (tzv. interpretační prohlášení). Příklad •Povahu výhrady má na příklad prohlášení ČSSR k článku 8 Úmluvy o doručování soudních a mimosoudních písemností v cizině ve věcech občanských a obchodních z r. 1965. Podle druhého odstavce tohoto článku může každý stát prohlásit, že odmítá na svém území doručování prostřednictvím diplomatických a konzulárních orgánů jiného smluvního státu. •Obdobnou povahu má námitka podle článku 10 téže úmluvy, kterou bylo na území ČSSR vyloučeno doručování poštou. V obou případech jde vlastně o výhradu smlouvou výslovně dovolenou. Příklad •Příkladem prohlášení s povahou výhrady, avšak nikoli výslovně dovolené, má prohlášení ČSSR k článku 29 téže úmluvy, umožňujícímu smluvním státům rozšířit působnost na území, která "v mezinárodních vztazích zastupují". Podle tohoto prohlášení se "ČSSR nepovažuje za vázanou tímto ustanovením, které je v rozporu s Deklarací VS OSN o poskytnutí nezávislosti koloniálním zemím a národům ze dne 14. prosince 1960." Ze znění prohlášení je patrno, že úmyslem zde bylo vyloučit právní účinky tohoto ustanovení - jde tedy o výhradu. •Naproti tomu u jiných smluv se toto prohlášení omezilo na konstatování uvedeného rozporu obdobného ustanovení s Deklarací bez dovětku o vázanosti oním ustanovením. V těchto případech tak o výhradu nešlo, neboť účelem bylo jen vyslovit určité politické stanovisko bez dopadu na právní účinky smlouvy. Alternativy •smlouva výslovně připouští výběr •alternativy předem určeny Podstatná změna poměrů (rebus sic stantibus) •Článek 62 - Podstatná změna poměrů •Podstatné změny poměrů ... , se nelze dovolávat jako důvodu pro zánik smlouvy nebo pro odstoupení od ní, ledaže: –existence těchto poměrů tvořila podstatný základ souhlasu stran s tím, že budou vázány smlouvou, a –tato změna zásadně mění rozsah závazků, které mají být podle smlouvy ještě plněny. •Podstatné změny poměrů se nelze dovolávat (nikdy) jako důvodu pro zánik smlouvy nebo pro odstoupení od ní, jestliže: –jde o smlouvu, která stanoví státní hranice; nebo –podstatná změna je důsledkem toho, že strana, která se jí dovolává, porušila buď závazek plynoucí ze smlouvy nebo jakýkoliv jiný mezinárodní závazek,...