Výklad mezinárodních smluv



Metody výkladu
•jazykový („gramatický”)
•systematický
•historický
•teleologický
•(logický)

•Nutnost logického výkladu - býv. čl. 52 původní Ústavy ČR: „Mezinárodní smlouva nabývá platnosti
vyhlášením ve Sbírce mezinárodních smluv” (= nesmysl)

Obecná pravidla výkladu MS
•
•Český právník je povinen při výkladu mez.smluv inkorporovaných do vnitrostátního práva (podle čl.
10 Ústavy) používat metody výkladu mez.smluv ve Vídeňské úmluvě.
•
•Výklad smluv je autonomní.

Výklad mezinárodních smluv – 31
Obecné pravidlo výkladu
PRAVIDLA VÍDEŇSKÉ ÚMLUVY
•Článek 31 - Smlouva musí být vykládána
•(1) v dobré víře,
•(2) v souladu s obvyklým významem, který je dáván výrazům ve smlouvě
•(3) v jejich celkové souvislosti, a rovněž
•(4) s přihlédnutím k předmětu a účelu smlouvy.
•Pro účely výkladu smlouvy se kromě textu, včetně preambule a příloh, celkovou souvislostí rozumí:
–každá dohoda vztahující se ke smlouvě, k níž došlo mezi všemi stranami v souvislosti s uzavřením
smlouvy;
–každá listina vyhotovená jednou nebo více stranami v souvislosti s uzavřením smlouvy a přijatá
ostatními stranami jakožto listina vztahující se ke smlouvě.
•Spolu s celkovou souvislostí bude brán zřetel:
–na každou pozdější dohodu, týkající se výkladu smlouvy nebo provádění jejích ustanovení, k níž
došlo mezi stranami;
–na jakoukoliv pozdější praxi při provádění smlouvy, která založila dohodu stran, týkající se
jejího výkladu;
–na každé příslušné pravidlo mezinárodního práva použitelné ve vztazích mezi stranami.
•Výraz bude chápán ve zvláštním smyslu, potvrdí-li se, že to bylo úmyslem stran.

Výklad – čl. 32
Doplňkové prostředky výkladu
•Článek 32
•Doplňkových prostředků výkladu, včetně přípravných materiálů na smlouvě a okolností, za nichž byla
smlouva uzavřena, lze použít buď pro potvrzení významu, který vyplývá z použití článku 31, nebo pro
určení významu, když výklad provedený podle článku 31:
•buď ponechává význam nejednoznačným nebo nejasným; nebo
•vede k výsledku, který je zřejmě protismyslný nebo nerozumný.

Výklad – čl. 33
Rozdílné jazyky I
•Článek 33
•Výklad smluv, jejichž původní vyhotovení je ve dvou nebo více jazycích
•Byla-li smlouva původně vyhotovena (autentifikována) ve dvou nebo více jazycích, má její text
stejnou platnost v každém z těchto jazyků, pokud smlouva nestanoví nebo se strany nedohodnou, že v
případě rozdílnosti je rozhodující určitý text.
•Znění smlouvy v jiném jazyce, než v jednom z těch, v němž byl text původně vyhotoven, bude
považováno za původní text jen v případě, že to stanoví smlouva nebo se strany na tom dohodly.
•Předpokládá se, že výrazy použité ve smlouvě mají v každém z původních textů stejný význam.

Výklad – čl. 33
Rozdílné jazyky II
•
•Dojde-li při porovnání původních textů k rozdílnostem ve významu, které nemohou být odstraněny
použitím článků 31 a 32, přijme se, s výjimkou případu, kdy určitý text je podle odstavce 1
rozhodující, ten význam, který se zřetelem k předmětu a účelu smlouvy tyto texty nejlépe sbližuje.
Tedy: jak vlastně interpretovat ustanovení smlouvy, jejíž text je autentický ve dvou jazycích, a
obě jazyková znění si odporují?

Subjekty výkladu
•Mezinárodní právo:
–smluvní strany
–pověřený orgán, bylo-li to dohodnuto (MSD)
•Vnitrostátní právo:
–orgán státu, který smlouvu aplikuje, tj. vláda, soud, správní orgán
–event. orgán, který smluvu schválil (autentický výklad) – chybí praxe
–funkce MZV: poradní (u soudů)

Interpretační prohlášení
= výklad provedený předem, nikoli až při aplikaci
skrytá výhrada?