Autonomie, nadřazenost a přednost práva EU Přímý účinek Charakter systému práva EU •zdroj a základ práva EU: právo mezinárodní •tvůrčí činnost SDEU: van Gend en Loos (26/62), Costa v. ENEL (6/64) •SDEU vyvodil ze Smluv: jsou více než MP • = závazné nejen pro členské státy, ale i pro jejich subjekty (jednotlivce) •Význam judikatury ESD: –Zajišťuje dodržování práva při výkladu a provádění Smluv (čl. 19 SEU): –1. určuje charakter práva EU –2. upřesňuje jeho obsah Závěry SDEU o postavení práva EU - 1 • •Van Gend en Loos (26/62) •autonomie práva EU ve vztahu k vnitrostátnímu právu (= dva samostatné systémy) •nicméně zároveň: právo EU je součástí vnitrostátního práva členských států (ROZPOR - ?) • • „Právo EU součástí PRÁVNÍHO ŘÁDU“ (? – ne formálně, jen z hlediska závaznosti) • • • vnitrostátní právo ČR v užším smyslu (ústava, zákony, vyhlášky), tj. český právní řád vytvářený orgány ČR právo Evropské unie mezinárodní smlouvy VŠE DOHROMADY = „právní řád“, tj. všechny právní normy v ČR závazné – bez ohledu na původ Závěry SDEU o postavení práva EU - 2 • •autonomie práva EU ve vztahu k právu mezinárodnímu: odlišnosti mezi oběma –PEU se vztahuje na jednotlivce způsobem, který samo stanoví (určuje způsob dosažení výsledku) –MP zajímá jen výsledek, jeho dosažení ponechává na státech – –tedy: dva odlišné systémy Vztah PEU k právu členských států • •Omezení svrchovanosti: na rozdíl od MP zde nejsou konkrétní závazky, ale přenesení výkonu pravomocí vnitrostátních orgánů •Shrnutí rozdílů mezi PEU a MPV: –1. přenesení výkonu pravomocí na EU pro futuro –2. částečné popření zásady svrchované rovnosti –3. změny Smluv: zvláštní procedura zahrnující i EU (objekt) –4. PEU se automaticky vztahuje i na jednotlivce •Výsledek: autonomie práva EU k právu čl-států Autonomie práva EU: 2 teorie •pojetí federalistické a konstitucionalistické: •Co je zdrojem závaznosti práva EU v čl-státech? • 1. samy Smlouvy nebo 2. ústavy? •federalistické – členský stát plně podřízen v příslušných oblastech, vzdal se výkonu svrchovaných pravomocí • •konstitucionalistické – zvláštní charakter práva EU se odvozuje od ústav členských států, které přenos výkonu pravomocí umožnily Autonomie PEU • •sekundární právo je určitě autonomní •nezávislost práva EU vznikla přenesením výkonu právotvorných pravomocí státu na EU • - rozsah: určují čl-státy, upřesňuje ESD (?) = výklad ustanovení o svěření pravomocí (?) • - primární právo: stále v dispozici čl-států (zásada svěřených pravomocí) • - ústava je prvotní, přenesené pravomoci druhotné • Státní moc •státní moc si ponechávají členské státy •na EU se nepřenáší žádná moc, jen kompetence k výkonu pravomocí (pod kontrolou členských států) •EU nemá žádnou státní moc = není státem •demokratický deficit Interpretace práva EU •čl. 19 SEU •výlučný monopol Soudního dvora EU •vlastní výkladová pravidla – autonomní výklad (aby mohl být jednotný) •metoda výkladu: převládá jazykový a teleologický •problém: výklad ustanovení o přenosu výkonu pravomocí – je-li jejich rozsah sporný Z Á S A D A P Ř E D N O S T I P R Á V A E U •prolog: jak je to u mezinárodních smluv: čl. 10 Ústavy •Van Gend en Loos (26/62): právo EHS je "nový právní řád MP", který se vztahuje i na jednotlivce •Costa v. ENEL (6/64): právo EHS je nedílnou součástí právních řádů členských států (sic!) •ZÁKONODÁRNÉ ANI JINÉ AKTY ČLENSKÝCH STÁTŮ NEMOHOU ZPOCHYBNIT ZÁVAZKY PŘEVZATÉ SMLOUVOU EHS = přednost práva EHS (dnes EU), jinak by nemělo smysl •Simmenthal (106/77) – nesoulad posuzuje sám aplikující soud •Závěry: –1. Nadstátní povaha práva EHS (EU) –2. Jeho nadřazenost zaručuje jeho smysl - nemůže být eliminováno členskými státy. Projev: zásada přednosti (nadřazenosti) neuvedená ve Smlouvách, ale vyvozená z nich Soudním dvorem Přednost – pokrač. •nelze aplikovat rozpornou vnitrostátní normu - co ale aplikovat místo ní? Normu práva EU, je-li k dispozici a je-li přímo aplikovatelná, jinak je třeba použít jiné metody (viz dále "nadřazenost") přednostní aplikace - soudy i správní orgány (Ciola C-224/97) •- je to PROCESNÍ INSTITUT ? (Francie - aplikace) - je třeba vyloučit z aplikace rozporné vnitrostátní normy - zajistit effet utile Přednost – pokrač. •Zásahy do vnitrostátního práva: nemá být přijímána nová rozporná vnitrostátní norma je třeba zrušit rozpornou vnitrostátní normu a přijmout přehlednou souladnou úpravu (Komise v. Itálie C-162/99, Komise v. Francie C-160/99) SIMMENTHAL 106/77 1. o přednostní aplikaci rozhoduje aplikující soud sám (ne ústavní soud) 2. norma evropského práva má přednost i před pozdější národní normou 3. je třeba zabránit vytvoření nové rozporné vnitrostátní úpravy unijní právo musí být ve všech čl-státech aplikováno jednotně Ústavní smlouva a Lisabon •čl. I-6 bývalé Ústavní smlouvy: •Ústava a právo přijímané orgány Unie při výkonu jí svěřených pravomocí mají přednost před právem členských států. –Čl. I-6 téměř vstoupil do historie – zavedl by materiální přednost • •prohl. č. 17 k Lisabonu (Prohlášení o přednosti práva): •Konference připomíná, že v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora Evropské unie mají Smlouvy a právo přijímané Unií na základě Smluv přednost před právem členských států, za podmínek stanovených touto judikaturou. •Konference dále rozhodla, že se k tomuto závěrečnému aktu připojí stanovisko právní služby Rady o přednosti práva ES ze dne 22. června 2007: •Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že přednost práva ES je základní zásadou práva Společenství. Podle Soudního dvora je tato zásada neodmyslitelným prvkem zvláštní povahy Evropského společenství. V době prvního rozsudku této ustálené judikatury (rozsudek ze dne 15. července 1964 ve věci 6/64, Costa/ENEL1) nebyla ve Smlouvě žádná zmínka o přednosti. Je tomu tak i dnes. Skutečnost, že zásada přednosti nebude v budoucí smlouvě uvedena, nezmění žádným způsobem existenci této zásady ani stávající judikaturu Soudního dvora.“ •1„Z toho vyplývá, (…) že právo vytvořené Smlouvou, tedy autonomním pramenem práva, by nemělo být vzhledem ke své zvláštní a původní povaze převáženo vnitrostátními právními předpisy jakéhokoli charakteru, pokud nemá ztratit svůj charakter práva Společenství a pokud nemá být zpochybněn právní základ Společenství samotného.“ •-------------------------------------------------------------- čt -------------------------------------------- -- -- -- ESD: aplikační přednost • •ESD: absolutní aplikační přednost - při aplikaci práva - v řízení • •Čl-státy: spíš se odvolávají na ústavu • •Pravomoci Soudního dvora jsou omezeny na výklad a aplikaci práva! Proto Soudní dvůr vychází obvykle jen z aplikační přednosti. • •Aplikační přednost práva EU se týká i dřívějších vnitrostátních aktů Přednost systémová ? •Existuje přednost normativní (systémová)? •Může být rozporná vnitrostátní norma prohlášena za neplatnou? •- ESD nemá pravomoc posuzovat soulad •- ESD nemá pravomoc rušit vnitrostátní normy •- rozpor NESMÍ ZKOUMAT ÚSTAVNÍ SOUD, ale aplikující soud ! •ESD může konstatovat povinnost čl-státu zrušit rozpornou normu nebo ji nepřijímat – nevyhovění je porušením práva EU •Franc. námořníci – rozh. 167/73 a C-334/94 •TOTO UŽ NENÍ JEN APLIKAČNÍ PŘEDNOST Přednost i před ústavou? • •Soudní dvůr EU: samozřejmě •Německo: Spolk. úst. soud - Solange I (1974) •Francie: ústava měněna před ratifikací, předběžný ústavní přezkum –rozpor směrnice s ústavou: nelze zkoumat –rozpor implementačního zákona ke směrnici s ústavou •ČR: podstata materiálního právního státu –evropský zatýkací rozkaz –1. nález o Lisabonu: „čl. 10a Ústavy nelze použít k neomezenému přenosu svrchovanosti“ – ČR zůstává svrchovaný stát •Polsko: v žádném případě – přednost má vždy ústava •Žádný zásadní (otevřený) konflikt v současné době nikde neexistuje •Jasné: přednost nelze akceptovat tam, kde EU jedná nad rámec svěřených pravomocí (ale kdo to posoudí-?) • Různé projevy nadřazenosti práva EU Přímý účinek - pojem • •závaznost a vynutitelnost práva vůči jednotlivcům •všechny právní předpisy včetně práva mezinárodního a unijního jsou vždy závazné a účinné vůči státu •vůči jednotlivcům: ne vždy •mezinárodní smlouvy: prostřednictvím Ústavy (čl. 10), samy o sobě nikoli •právo EU (vč. primárního práva): podle ESD - automaticky Přímý účinek - předpoklady • •Základní předpoklad přímého účinku: přímá použitelnost (aplikovatelnost) •= k aplikaci ustanovení na jednotlivce není třeba prováděcího předpisu, aplikuje se tak jak je (= vlastnost ustanovení) –USA: „self-executing“ •přímý účinek = právní následek • Přímý účinek - podmínky • •1. přímá aplikovatelnost (použitelnost) •2. bezpodmínečnost aplikace (ta nezávisí na žádném opatření státu) • E U jednotlivec (osoba) členský stát implementace směrnice prameny sekundárního práva v jednotlivých vztazích Přímý účinek II •jednotlivec se může dovolat ustanovení práva EU před národním soudem proti státu (př.úč. vertikální vzestupný) nebo proti jinému jednotlivci (př.úč. horizontální) •stát se může dovolat ustanovení proti jednotlivci (př.úč. vertikální sestupný) členský stát jednotlivec II jednotlivec I Nadřazenost x aplikační přednost • •Co když unijní norma nemá přímý účinek? Nelze aplikovat. Uplatní se jiné formy "přednosti" (nadřazenosti) •povinnost k implementaci směrnic •přímý účinek směrnic •nepřímý účinek směrnic •odpovědnost typu Francovich Přímý účinek III jednotlivé prameny práva •Nařízení: ano, všechny typy přímého úč. •Směrnice: ne, ale … (jen vertikální vzestupný) •Primární právo (Smlouvy): záleží na povaze ustanovení, pokud ano, všechny typy přímého účinku. •Ve všech případech musí být dány podmínky pro přímý účinek (přímá aplikovatelnost, nepodmíněnost). Přímý účinek ustanovení primárního práva •1. ustanovení je přímo aplikovatelné (self- executing): ANO (čl. 101) •2. ustanovení není přímo aplikovatelné, netýká se přímo jednotlivce: NE (býv. čl. 10, nyní čl. 4 SEU) •3. Pochybnosti: judikatura ESD (čl. 157) Přímý účinek směrnic •za normálních okolností není – neaplikují se (předpokládaná implementace do národního práva) •implementace nesprávná nebo opožděná: jednotlivec se může dovolat svých práv přímo – na základě směrnice. = Přímý účinek možný, ale jen vertikální vzestupný. •judikatura: van Duyn, Ratti, Kolpinghuis E U jednotlivec členský stát směrnice nebyla implementována Přímý účinek neimplementované směrnice Judikatura ke směrnicím •Ratti – 1978 •Kolpinghaus Nijmegen – 1987 •von Colson – 14/83 •Faccini Dori - C-91/92 •Francovich - 6,9/90 •Brasserie du Pecheur C-46/93 •Kobler - C-224/01 Nepřímý účinek směrnic •Směrnice nebyla včas správně implementována a její přímý účinek je nemožný •Ustanovení národního práva musí být interpretováno podle směrnice •Interpretace nahrazuje chybějící implementaci •Jen je-li možný různý výklad •Judikatura: von Colson, Marleasing Odpovědnost státu I •Směrnice nebyla včas správně implementována a její přímý účinek je nemožný •Členský stát pak odpovídá za škodu vzniklou jednotlivci a způsobenou neimplementací směrnice •Judikatura: Francovich (C-6,9/90), Brasserie du Pecheur (C-46,48/93), Kobler (C-224/01) Odpovědnost státu II •PODMÍNKY ODPOVĚDNOSTI •FRANCOVICH: •a) účel směrnice: subjektivní práva jednotlivce •b) obsah subjektivních práv lze specifikovat •c) příčinná souvislost •BRASSERIE DU PECHEUR: •d) porušení práva dostatečně závažné •e) náhrada škody podle vnitrost. práva, i úroky •f) objektivní odpovědnost (nikoli zavinění) Odpovědnost státu III •PRVKY ODPOVĚDNOSTI •a) subjekt – členský stát •b) subjektivní stránka: objektivní odpovědnost •c) objektivní stránka: –protiprávní jednání –škoda a její náhrada –příčinná souvislost –vztah mezi přímým účinkem a odpovědností: není Odpovědnost státu IV • •DALŠÍ VÝVOJ JUDIKATURY •Faccini Dori (C-91/92) („účel směrnice“) •Palmisani (C-261/95) (národní režim = standard) •KÖBLER (C-224/01): soud nejvyššího stupně a předběžná otázka