Úvod

Subjekty řízení:

Procesní subjekty jsou subjekty, které mohou svojí činností ovlivňovat proces. Patří k nim soud a účastníci řízení. Kromě toho existují tzv. zvláštní procesní subjekty, které se vyskytují pouze v určitých řízeních (jde o Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových a státní zastupitelství). 

Účastníci řízení:

Ve sporném řízení určuje okruh účastníků řízení žalobce. Účastníky sporného řízení jsou pak žalobce a žalovaný (tj. ten, vůči komu je žaloba směřována, koho žalobce označil jako žalovaného). 

V nesporném řízení najdeme odlišné definice, protože okruh účastníků zde určuje soud. V § 6 ZŘS se přitom nacházejí dvě definice účastenství. Účastníkem řízení je navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno. Dále je účastníkem řízení navrhovatel a ten, jehož zákon za účastníka označuje.

Účastníky řízení definuje způsobilost být účastníkem řízení a procesní způsobilost. 

Způsobilost být účastníkem řízení je způsobilost být subjektem procesu, být nositelem procesních práv a povinností. Tuto způsobilost má ten, kdo má hmotněprávní právní osobnost, resp. ten, komu zákon procesní subjektivitu přiznává. Způsobilost být účastníkem řízení tedy mají zásadně fyzické osoby, právnické osoby a stát.

Procesní způsobilost je pak způsobilost samostatně v procesu jednat před soudem. Tuto způsobilost má ten, kdo má hmotněprávní svéprávnost. To znamená, že procesně způsobilý je účastník v tom rozsahu, v jakém je svéprávný.

Procesní společenství:

Jak na straně žalobce, tak na straně žalované může vystupovat více osob (procesní společenství). Můžeme jej rozdělit na aktivní, kdy více osob vystupuje na straně žalobce, a pasivní, kdy více osob vystupuje na straně žalované. 

Dále dělíme procesní společenství na samostatné a nerozlučné.

Samostatné společenství znamená, že každý z procesních společníků jedná sám za sebe, účinky procesních úkonů jednoho procesního společníka se vztahují právě na něj, na nikoho dalšího (§ 91 odst. 1 OSŘ). Nerozlučné společenství pak znamená, že mezi účastníky jde o taková společná práva a povinnosti, že se rozhodnutí ve věci samé musí vztahovat na všechny procesní společníky (§ 91 odst. 2 OSŘ). Takové procesní společenství vzniká např. v případě podílových spoluvlastníků v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. V případě nerozlučného společenství se účinky procesních úkonů jednoho společníka vztahují i na ostatní. 

Vedlejší účastenství (vedlejší intervence):

Vedlejším účastníkem je ten, kdo přistupuje na jednu ze stran sporu a kdo má právní zájem na jeho výsledku. Vedlejší účastník vstupuje do řízení buď z vlastního podnětu, nebo na výzvu některého z účastníků učiněno prostřednictvím soudu. Vedlejší účastenství je přípustné pouze se souhlasem účastníka, na jehož stranu vedlejší intervenient přistupuje. 

Osoby zúčastněné na řízení:

Osoby na řízení zúčastněné sice přímo proces svými procesními úkony ovlivňovat nemohou, ale i přesto jim přísluší v procesu určitá práva a povinnosti. Jde např. o svědky, znalce, zmocněnce účastníka apod.

Zastoupení:

Procesní zastoupení je institutem procesního práva a je třeba jej odlišovat od zastoupení podle hmotného práva.

Občanský soudní řád rozlišuje zastoupení zákonné (§ 22 a 23 OSŘ), zastoupení smluvní (§ 24 až 28a OSŘ) a zastoupení na základě rozhodnutí soudu (§ 29, 29a a 30 OSŘ).

Zákonné zastoupení slouží k odstranění nedostatku procesní podmínky procesní způsobilosti u fyzických osob. Zákonnými zástupci nezletilých jsou jejich rodiče. Nezletilého, který nenabyl plné svéprávnosti, přitom zastupují společně, jednat však může každý z nich (§ 892 ObčZ); jestliže se nedohodnou, rozhodne soud (§ 893 ObčZ). Zákonným zástupcem nezletilého může být i poručník (§ 928 odst. 2 ObčZ), pěstoun (§ 966 odst. 2 ObčZ) či osoba, jíž bylo dítě svěřeno do péče (§ 955 ObčZ). Jednat za nezletilého v určitých věcech může podobně jako zákonný zástupce i opatrovník podle části druhé občanského zákoníku (§ 3022 odst. 1 ObčZ).

Osoby omezené ve svéprávnosti jsou pak zastoupeny svým opatrovníkem ustanoveným podle norem hmotného práva.

Soud ovšem může rozhodnout o povinnosti zastoupení zákonným zástupcem, přestože by strana ve věci mohla jednat samostatně (srov. § 23 OSŘ).

Obecně platí, že procesně způsobilá strana může v procesu jednat buď sama nebo prostřednictvím zmocněnce. Oprávnění zvolit si zástupce je zaručeno i v ústavní rovině (čl. 37 odst. 2 LZPS) a jeho smyslem je poskytnout procesním právům a povinnostem účastníka kvalifikovanou ochranu. V určitých případech je strana povinna jednat prostřednictvím zmocněnce (povinné zastoupení advokátem v dovolacím řízení). Plná moc zástupce bývá řazena k procesním podmínkám a soud ji zkoumá v průběhu celého řízení. V případě nedostatku plné moci je na místě, aby soud vyzval stranu, resp. jejího zástupce k odstranění nedostatku.  Pokud procesní úkon učinila strana a plnou moc ani na výzvu nedoloží, soud jedná pouze s ní; jestliže procesní úkon učiní zmocněnec a ani na výzvu plnou moc nedoloží, je na místě řízení podle § 104 odst. 2 OSŘ  zastavit.

V případě, že by jednal soud se zmocněncem, který není zmocněn, zatížil by tím řízení zmatečnostní vadou ve smyslu § 229 odst. 3 OSŘ. V dovolacím řízení, kde je stanoveno povinného zastoupení advokátem, je v případě, že ani na výzvu soudu není plná moc zástupce doložena a dovolání podáno advokátem, na místě zastavení řízení (srov. § 241b odst. 1 OSŘ).

c)      ustanovení zástupce je nezbytné pro ochranu zájmů strany

Vzory procesních úkonů

Videa

O účastnících a zastoupení je pojednáno v rámci videa o procesních podmínkách: