Insolvenční právo
Úvod
Insolvenční právo (někdy také právo „úpadkové“) zahrnuje
úpravu celého spektra otázek souvisejících s úpadkem dlužníka a jeho řešením,
které se týkají práva soukromého i veřejného.
Úpadek je klíčovým pojmem insolvenčního práva. Jeho existence je významná nejen z hlediska možnosti věřitelů domáhat se ochrany svých práv v režimu insolvenčního řízení, ale je podstatná i z hlediska dlužníků samotných, a to s ohledem na splnění povinnosti podat insolvenční návrh (viz dále). Pro názornost můžeme úpadek charakterizovat jako hmotněprávní stav, kdy má dlužník více věřitelů a není schopen po delší dobu plnit své peněžité dluhy. Současná zákonná konstrukce úpadku je však podstatně komplikovanější a v mnoha ohledech ne zcela jednoznačná.
Současná právní úprava rozlišuje dvě základní formy úpadku: platební neschopnost a předlužení.
Základní zákonná definice platební neschopnosti je vystavěna
na následujících podmínkách, které musejí být splněny kumulativně (§ 3 odst. 1
– 3 IZ):
- pluralita věřitelů
- existence peněžitých dluhů po splatnosti déle než 30 dnů
- neschopnost dlužníka takové dluhy hradit
Předpoklady předlužení jako formy úpadku jsou zákonem
stanoveny následovně:
- Pluralita věřitelů (viz výklad k pluralitě věřitelů u platební neschopnosti)
- Souhrn pohledávek věřitelů přesahuje hodnotu majetku dlužníka (příp. s přihlédnutím k další správě majetku dlužníka nebo k dalšímu provozování jeho závodu)
Insolvenční zákon definuje také pojem hrozící úpadek. Podle
§ 3 odst. 5 IZ jde o situaci, kdy lze „se zřetelem ke všem okolnostem důvodně
předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část
svých peněžitých závazků“.
Způsoby řešení úpadku:
KONKURS (§ 244 - § 315 IZ)
Jedná se o základní likvidační způsob řešení úpadku, při
němž dochází k uspokojení věřitelů z výnosů zpeněžení majetkové podstaty dle
rozvrhového usnesení soudu (neuspokojené pohledávky nezanikají, nestanoví-li
tak zákon). Podnikatelská činnost subjektu již dále nepokračuje. Konkursem může
být řešen úpadek všech typů dlužníků (PO i FO, nezávisle na postavení
podnikatele). Primárně slouží konkurs k řešení existujícího (tj. nikoliv
hrozícího) úpadku.
REORGANIZACE (§ 316 - § 364 IZ)
Představuje sanační způsob řešení úpadku (cílem je ozdravení
podnikání), kterým lze řešit i úpadek teprve hrozící (§ 318 IZ). Je určený pro
podnikatelské subjekty zejména většího rozsahu (§ 316 odst. 4 IZ). Úspěšně
dokončená reorganizace umožňuje pokračovat v provozu závodu po překonání
úpadku, což může mít vliv na výši uspokojení věřitelů a nesporně má řadu
pozitivních sociálních důsledků (např. zachování pracovních míst). Splněním všech povinností souvisejících s
reorganizací zbývající neuspokojené pohledávky věřitelů zaniknou.
ODDLUŽENÍ (§ 389 - § 418 IZ)
Jde o sanační způsob řešení úpadku původně určený pro
subjekty, které neměly závazky z předchozí podnikatelské činnosti. Jeho využití
se však postupně vlivem soudní praxe rozšiřovalo, což vyústilo rovněž v revizi
zákonem stanovených podmínek pro oddlužení (naposledy zákon č. 64/2017 Sb.).
Oddlužením může být řešen úpadek fyzické i právnické osoby (nikoliv však
podnikatele). V současnosti už oddlužení nebrání ani existence dluhů z
podnikání (srov. § 389 odst. 2).
Oddlužením lze řešit i hrozící úpadek. Sanační podstata oddlužení se
projevuje v tom, že pokud dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti, které
plynou z usnesení o schválení oddlužení, je osvobozen od placení zbytku
neuhrazených pohledávek zahrnutých do oddlužení (ty se dostávají do režimu
naturální obligace), což jí umožní návrat do ekonomicko-právního života. Při
oddlužení ustupuje zásada maximálního uspokojení věřitelů do pozadí.
Vzory procesních úkonů
Zde naleznete odkaz na insolvenční spis, kde si můžete prostudovat jednotlivá rozhodnutí