Opravné prostředky
Úvod
Opravný prostředek lze
definovat jako procesní úkon účastníků civilního procesu a jiných
legitimovaných subjektů umožňující požadovat přezkum vadných a nesprávných
rozhodnutí soudu za účelem jejich změny nebo zrušení.
Opravné prostředky lze
rozlišit do dvou skupin, a to na opravné prostředky řádné a opravné prostředky
mimořádné. Řádné opravné prostředky směřují proti rozhodnutím, která dosud
nenabyla právní moci. Mimořádné opravné prostředky naopak směřují proti
rozhodnutím pravomocným.
Podle současné právní
úpravy je jediným řádným opravným prostředkem odvolání, mimořádné opravné
prostředky zákon předvídá rovnou 3 – dovolání, žaloba na obnovu řízení a žaloba
pro zmatečnost.
Přípustností opravného
prostředku se přitom obecně rozumí stanovení podmínek na straně účastníků, tzv.
podmínky subjektivní přípustnosti, a podmínek na straně samotného opravného
prostředky, tzv. podmínky objektivní přípustnosti. Subjektivní podmínky
přípustnosti obecně stanoví, které subjekty civilního procesu jsou oprávněny
ten který opravný prostředek podat a zda musí být povinně zastoupeny advokátem
či jinou osobou. Přitom platí, že na rozdíl od řádných opravných prostředků
může mimořádný opravný prostředek zpravidla podat jen účastník řízení.
Objektivní podmínky přípustnosti zase určují, proti jakým rozhodnutím je ten či
onen opravný prostředek přípustný či nikoliv. Řádné opravné prostředky jsou
ovládány principem univerzality, podle kterého je opravný prostředek přípustný
proti každému rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje.
Protože mimořádné opravné prostředky představují průlom do právní jistoty
nastolené pravomocným rozhodnutím, je jejich podání vázáno na splnění
přísnějších podmínek objektivní přípustnosti.
Účinky podaného opravného
prostředku rozlišujeme na devolutivní a suspenzivní. Devolutivní neboli
odvalující účinek spočívá v tom, že právo a povinnost projednat opravný
prostředek a rozhodnout o něm přechází na instančně vyšší soud. Zatímco
devolutivní účinek přiznává zákon zpravidla jak řádnému opravnému prostředku
odvolání, tak mimořádnému opravnému prostředku dovolání, nepřiznává ho žalobě
na obnovu řízení a žalobě pro zmatečnost. Suspenzivní neboli odkladný účinek
znamená, že se v důsledku podaného opravného prostředku odkládá právní moc a
zpravidla i vykonatelnost napadeného rozhodnutí. Na rozdíl od podání řádného
opravného prostředku, který způsobuje bez dalšího odklad právní moci a zpravidla
i vykonatelnosti, nemá mimořádný opravný prostředek a priori vliv na právní moc
a ani vykonatelnost napadeného rozhodnutí. Soud však může za podmínek
stanovených zákonem i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí a
v případě dovolání i právní moc napadaného rozhodnutí.
Odvolání:
Odvolání je řádným
opravným prostředkem. Odvoláním lze napadnout jak rozsudky, tak usnesení.
Odvolání je rovněž opravným prostředkem proti výrokům o nákladech řízení v
platebním rozkazu, elektronickém platebním rozkazu a směnečném (šekovém)
platebním rozkazu.
V současné době je
odvolací řízení založeno na apelačním systému, neboť napadené rozhodnutí je
možné přezkoumat z hlediska jak otázek skutkových, tak otázek právních (§ 205
odst. 2 OSŘ).
Jedná-li se o odvolání
proti rozsudkům nebo usnesením ve věci samé v řízení sporném, pak se postupuje
podle zásady neúplné apelace. Jde-li naopak o řízení nesporné nebo o odvolání,
které směřuje proti usnesení nikoliv ve věci samé, postupuje se v odvolacím
řízení podle zásad úplné apelace, což znamená, že v odvolacím řízení mohou být
namítnuty nové skutečnosti nebo důkazy, přestože nebyly dříve uplatněny před
soudem prvního stupně.
Z hlediska objektivních
podmínek přípustnosti může být odvoláním napaden zásadně každý rozsudek.
Výjimkou je rozsudek v řízení, jehož předmětem bylo v době rozhodnutí peněžité
plnění nepřevyšující 10 000 Kč (tzv. bagatelní věc). Jedná-li se však o
rozsudek pro uznání nebo rozsudek pro zmeškání je odvolání přípustné vždy.
Odvoláním nelze napadnout ta usnesení, která jsou vypočtena
v § 202 odst. 1 OSŘ. Jedná se například o usnesení,
jímž se upravuje vedení řízení, usnesení o schválení smíru nebo usnesení,
jímž byla uložena povinnost složit zálohu na náklady důkazu. Avšak kromě nich
upravuje zákon na jiných místech další případy nepřípustného odvolání. Tak je
tomu například u usnesení, jímž bylo rozhodnuto o vyloučení
zapisovatele, jiného zaměstnance soudu, jakož i znalce nebo tlumočníka
(§ 17 OSŘ). U platebního rozkazu, elektronického platebního
rozkazu a směnečného (šekového) platebního rozkazu může odvolání směřovat
pouze proti výroku o nákladech řízení. Jestliže je však podán odpor proti
platebnímu rozkazu, je tento zrušen v plném rozsahu (§ 174 OSŘ),
tedy včetně výroku o nákladech.
Lhůta k podání odvolání v trvání 15 dnů počíná
běžet od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí odvolateli. Odvolání může být
podáno i před počátkem běhu této lhůty, nejdříve však po vyhlášení
rozhodnutí. Jedná se o zákonnou procesní lhůtu, proto je zachována tehdy,
jestliže nejpozději v poslední den lhůty je odvolání odevzdáno orgánu,
který má povinnost je doručit (zejména držiteli poštovní licence – viz
§ 57 odst. 3 OSŘ). Odvolání se podává u soudu, proti jehož
rozhodnutí směřuje. Za včasné se považuje rovněž odvolání, které je
v odvolací lhůtě podáno u odvolacího soudu, do protokolu u nepříslušného
soudu (§ 208 odst. 2 OSŘ).
Odvolací
řízení je možné zahájit pouze na základě odvolání, a to i tam, kde řízení před
soudem prvního stupně bylo zahájeno z úřední povinnosti bez návrhu. Odvolání je
podáním, proto musí obsahovat obecné náležitosti podání (§ 42 odst. 4 OSŘ).
Kromě označení věci, označení toho, kdo odvolání činí, podpisu a datování patří
mezi tyto obecné náležitosti rovněž označení soudu, kterému je podání určeno.
Odvolání je určeno odvolacímu soudu, jemuž se podává prostřednictvím soudu prvního stupně. V odvolání musí být dále
uvedeny jeho zvláštní náležitosti - § 205 odst. 1 OSŘ.
Dovolání:
Dovolání
řadí současná právní úprava do soustavy mimořádných opravných prostředků. Dovolání
má na rozdíl od dalších mimořádných opravných prostředků, kterými jsou žaloba
na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost, dvě zásadní funkce v civilním řízení
soudním. Jedná se o funkci nápravnou ve vztahu k rozhodnutím soudů nižších
stupňů a funkci sjednocující, co se judikatury týče. Úloha soudu rozhodujícího
o dovolání je tedy jak zajišťování individuální spravedlnosti, tak i dohlížení
na konzistenci práva a péče o plynulý vývoj judikatury s ohledem na změny v
ekonomicko-společenských poměrech. Naproti tomu stojí však nutnost omezit
dostupnost tohoto opravného prostředku dozorového charakteru a ztížit přístup k
vyšším soudním instancím z důvodu velkého nápadu věcí, nedostatku financí a
pracovníků soudů a také nutnost zaměřit se pouze na otázky zásadního právního
významu.
O
dovolání v České republice rozhoduje Nejvyšší soud ČR, který je, jak vyplývá z
čl. 92 Ústavy ČR a z § 14 odst. 1 ZSS, vrcholným soudním orgánem ve věcech
patřících do civilní pravomoci soudů a je povolán zajišťovat jednotu a
zákonnost rozhodování soudů v řízení podle OSŘ.
Dovolání
v současné době spočívá na revizním opravném systému spočívajícím v tom, že dovolací
soud může za určitých podmínek změnit rozhodnutí odvolacího soudu a případně i
soudu prvního stupně.
Dovolání
je tak možné podat, nestanoví-li zákon jinak, proti každému pravomocnému
rozhodnutí (rozsudku nebo usnesení meritornímu či jen procesní povahy)
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jen jestliže napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž
řešení se buď:
odvolací
soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo
která
v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo
která
je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo
má-li
být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Řešená
právní otázka tak může mít povahu hmotněprávní (odvíjet se od výkladu
občanského zákoníku, zákoníku práce nebo jiného hmotněprávního předpisu, včetně
jejich ústavněprávních souvislostí) nebo procesní (záviset na posouzení otázek
procesního práva).
Žaloba na obnovu řízení a
žaloba pro zmatečnost:
Žaloba na obnovu řízení a
žaloba pro zmatečnost jsou dva samostatné opravné prostředky, a to opravné
prostředky mimořádné, směřující proti pravomocnému rozhodnutí. Obě žaloby mají
společné rysy, které je současně odlišují od jiných opravných prostředků. Žaloby,
jimiž se uplatňuje obnova řízení anebo zmatečnost, se liší od obecného pojetí
civilní žaloby. Vzhledem k tomu, že při těchto žalobách nejde o hmotněprávní
nárok, jsou označovány jako žaloby procesní. Procesní žaloby jsou využívány k
tomu, že zahajují kontradiktorní proces, v němž jde o posouzení procesní
otázky, která buď může být mezi stranami sporná, anebo musí být nepochybně
zjištěna. Úspěšné žaloby na obnovu nebo
pro zmatečnost znamenají prolomení překážky věci rozsouzené (res iudicata), jde
tedy o zásah do právní jistoty.
Důvody, pro které lze
podat žalobu na obnovu, vyplývají z její funkce jako mimořádného opravného
prostředku, který umožňuje doplnění zjištění skutkového stavu. Prvým důvodem
obnovy je existence skutečností, rozhodnutí nebo důkazů, které účastník,
podávající žalobu na obnovu, nemohl bez své viny použít v původním řízení;
půjde zejména o takové, které nebyly známy anebo vyšly najevo až později; avšak
nikoli o takové, které nebyly provedeny kvůli procesním pochybením účastníků
řízení. Druhým důvodem obnovy je možnost provést důkazy, které v původním
řízení nemohly být provedeny; jde například o svědeckou výpověď, kterou nebylo
možné uskutečnit pro nemoc nebo neznámý pobyt svědka. V obou případech se
vyžaduje, aby důvod obnovy mohl přivodit pro žalobce příznivější rozhodnutí
(jde o možnost či předpoklad, který je třeba odhadnout, ale který se nemusí
splnit).
Žaloba pro zmatečnost se
týká jen zcela závažných procesních pochybení, která jsou v zákoně (§ 229 OSŘ)
uvedena jako důvody zmatečnosti. Tyto
důvody jsou různé povahy. Nejpočetnější skupinu tvoří důvody, které reagují na
to, že nebyly splněny některé podmínky řízení (nedostatek pravomoci soudní,
nedostatek způsobilosti být účastníkem, nedostatek procesní způsobilosti,
překážka zahájeného řízení, překážka rozsouzené věci). Další skupinu tvoří jiné
závažné procesní vady (chybí návrh na zahájení řízení, je-li ho třeba; účast
vyloučeného soudce; nesprávné obsazení soudu, zamítnutí návrhu na výkon
rozhodnutí podle § 261a OSŘ). Samostatným důvodem zmatečnosti je nepříznivé
rozhodnutí v důsledku trestného činu soudce či přísedícího. Konečně je důvodem
zmatečnosti i nesprávný postup, vedoucí k odnětí možnosti jednat před soudem.