Úvod

Pojem nákladů řízení:

Náklady řízení (též procesní náklady) jsou všechny náklady, které jsou potřebné k účelnému uplatnění práva u soudu nebo k procesní obraně.

Protože stát poskytuje prostřednictvím civilního soudního řízení ochranu právům a právem chráněným zájmům stran, může požadovat, aby se přiměřeným způsobem podílely na nesení nákladů takové ochrany. Výjimku v tomto směru tvoří situace, kdy by náklady řízení představovaly pro stranu nepřekonatelnou překážku jejího uplatnění nebo bránění práva.

Druhy nákladů řízení:

Soudní poplatky

Soudní poplatky jsou peněžité částky, které strana platí státu za řízení nebo jednotlivé úkony a také za zápisy skutečností do veřejného rejstříku prováděné notáři na žádost oprávněné osoby. Právní úprava soudních poplatků je obsažena ve zvláštním právním předpise, a to v zákoně č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatky jsou „příspěvkem“ strany na finanční zátěž související s řízením, ale plní také funkci preventivní.

Poplatníkem soudního poplatku za řízení je zejména navrhovatel, dále účastníci smíru uzavřeného ve smírčím řízení, také žalovaný, uplatňuje-li svoje práva vzájemným návrhem, nebo v případě, že byl navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen, nemá-li žalovaný proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen (§ 2 odst. 3 ZSoP). Poplatníkem soudního poplatku je také odvolatel a dovolatel.

Poplatníkem soudního poplatku za úkon je navrhovatel úkonu (§ 2 odst. 7 ZSoP). Poplatníkem poplatku za vyhotovení stejnopisů podání a příloh je i ten, kdo nepředložil návrh (podání) s potřebným počtem stejnopisů a s přílohami, ač byl k jejich předložení soudem vyzván (§ 2 odst. 7 ZSoP).

Vznikne-li více poplatníkům povinnost zaplatit poplatek, platí jej společně a nerozdílně. Soudní praxe však dovozuje, že solidární poplatková povinnost vzniká více poplatníkům jen tehdy, mají-li v řízení postavení nerozlučných společníků (§ 91 odst. 2 OSŘ). V případě samostatného společenství pak každý společník platí soudní poplatek samostatně.

Sazba soudního poplatku je stanovena v příloze ZSoP (Sazebník soudních poplatků) a je stanovena buď pevnou částkou nebo procentem (v takovém případě se procentní poplatek vypočte jako součin základu poplatku a sazby poplatku).

Základ poplatku tvoří obvykle cena předmětu řízení vyjádřená peněžní částkou. Zákon předvídá ještě řadu dalších zvláštních pravidel, podle kterých se základ poplatku v určitých věcech stanoví, a to v § 6.

Příklad:

Je-li předmětem řízení peněžité plnění ve výši 200 000 Kč (základ poplatku), pak se soudní poplatek podle Položky 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků vypočte jako 5 % z této částky, tj. 10 000 Kč.

Příklad:

Je-li podána žaloba na určení vlastnického práva k nemovité věci, činí soudní poplatek podle Položky 4 písm. a) 5 000 Kč. Pro účely soudních poplatků se za nemovitou věc považují všechny nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí na jednom listu vlastnictví.

Soudní poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti. Kdy vzniká poplatková povinnost, je upraveno v § 4 ZSoP. V případě soudního poplatku za řízení vznikne poplatková povinnost zpravidla podáním návrhu, odvolání či dovolání; v případě soudního poplatku za úkon sepsáním podání do protokolu u soudu, nebo v ostatních případech podáním návrhu na provedení úkonu.

V případě, že soudní poplatek za řízení není zaplacen se vznikem poplatkové povinnosti, soud poplatníka vyzve k jeho zaplacení ve lhůtě alespoň 15 dnů (kratší lhůtu může soud určit pouze výjimečně). Po marném uplynutí lhůty soud řízení zastaví. I kdyby následně poplatník soudní poplatek zaplatil, dále se k tomu nepřihlíží. To platí i pro řízení před odvolacím a dovolacím soudem. Ve výzvě je soud povinen o tomto následku stranu poučit. Jen ve výjimečných případech, uvedených v § 9 odst. 4  ZSoP, soud pro nezaplacení poplatku řízení nezastaví.

Strana může ve lhůtě uvedené ve výzvě k zaplacení soudního poplatku požádat o osvobození od soudních poplatků, přičemž povinnost zaplatit soudní poplatek má v případě, že její žádosti pravomocně nebylo vyhověno. V takové situaci musí být soudem poskytnuta nová lhůta k zaplacení soudního poplatku.

Usnesení, kterým byl účastník vyzván k zaplacení soudního poplatku se v soudní praxi považuje za usnesení, kterým se vedení řízení podle § 202 odst. 1 OSŘ, není proti němu tedy přípustné odvolání.

Ve věcech soudních poplatků za řízení obecně rozhoduje soud, který je věcně a místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni (§ 3 odst. 1 ZSoP). Ve věcech poplatků za řízení před odvolacím a dovolacím soudem rozhoduje ve věcech poplatků za řízení rovněž soud prvního stupně s výjimkami uvedenými v § 3 odst. 2 a 3 ZSoP. Ve věcech poplatků za úkon rozhoduje soud nebo správa soudu, které mají úkon provést (§ 3 odst. 5 ZSoP) a ve věcech poplatků za zápis skutečnosti do veřejného rejstříku provedený notářem krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud osoby, jíž se zápis ve veřejném rejstříku týká (§ 3 odst. 6 ZSoP).

Ve věcech poplatků se rozhoduje podle OSŘ, nicméně při správě placení poplatků podle zákona č.  280/2009 Sb., daňového řádu.

Zákon o soudních poplatcích počítá i s určitými situacemi, kdy soud již zaplacený soudní poplatek vrátí. Jde především o případ, kdy zaplatil poplatek ten, kdo k tomu nebyl povinen (§ 10 odst. 1 ZSoP). To platí i v případě, že bylo zaplaceno více, než činí poplatková povinnost (srov. např. v případě uvedeném v § 6a odst. 3 in fine ZSoP). Podobně je tomu v případě, kdy byl zaplacen poplatek na základě nesprávné výzvy soudu nebo na základě nesprávného rozhodnutí soudu o uložení poplatkové povinnosti. Soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek i v případě, že bylo zastaveno řízení před prvním jednáním (při snížení uvedeném v § 10 odst. 3 ZSoP)  nebo v případě, že bylo řízení částečně zastaveno (v rozsahu odpovídající části; § 6a odst. 3 ZSoP). V případě odmítnutí návrhu na zahájení řízení před prvním jednáním se vrací z účtu soudu celý zaplacený poplatek. Další pravidla o vrácení soudního poplatku v určitých procesních situacích, resp. určitých věcech, jsou obsažena  § 10 odst. 4-10 ZSoP.

Další hotové výdaje stran a jejich ušlý výdělek

Hotovými výdaji stran jsou kromě soudního poplatku, o kterém bylo výše pojednáno, také jízdné, stravné a nocležné. Tyto hotové výdaje upravuje vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů (JŘ).

Nárok na jízdné má ten účastník, který nebydlí nebo nepracuje v místě, kde se řízení koná, nebo je předvolán z místa, kde se dočasně zdržuje (§ 30 odst. 1 JŘ). Hradí se přitom výdaje skutečné, účelné a hospodárné veřejným dopravním prostředkem a/nebo vlastním motorovým vozidlem, jakož i místní přepravné (tj. náklady místní přepravy účastníku, který bydlí nebo pracuje v místě, kde se koná řízení).

Výše nocležného a stravného se určí zejména podle zákona č. 262/2006, zákoníku práce.

Jestliže strany (nezastoupené v řízení advokátem, notářem nebo patentovým zástupcem) v řízení výši svých hotových výdajů nedoloží, soud vychází z paušální náhrady stanovené ve vyhlášce č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 OSŘ a podle § 89a EŘ.

Paušální náhrada činí obecně 300 Kč za každý úkon.

Pokud jde o ušlý výdělek stran, má se tím na mysli ztráta na výdělku v případě, že je strana v pracovním poměru nebo v poměru obdobném z důvodu přítomnosti u soudu; výše této ztráty se určí z průměrného výdělku vypočteného podle § 351 a násl. zákona č. 262/2006, zákoníku práce.

Náklady na zastoupení včetně hotových výdajů a ušlého výdělku zástupce

Nákladem na zastoupení je předně odměna za zastoupení strany advokátem, notářem nebo patentovým zástupcem v rozsahu oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy. Pokud jde o jiné zástupce (zejména obecné zmocněnce), nemůže strana uplatit jako náklad řízení jejich odměnu. Straně vznikne pouze nárok na náhradu hotových výdajů takového zástupce.

Konkrétní výše odměny je stanovena zvláštními právními předpisy:

V případě zastoupení advokátem jde o vyhlášku ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif - AT), a to o mimosmluvní odměnu. Sazba mimosmluvní odměny se použije i pro případy přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147 nebo § 149 odst. 2 OSŘ nebo odůvodňují-li to okolnosti případu;

V případě zastoupení notářem v rámci jeho oprávnění jde o zákon č.   358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád);

V případě patentových zástupců jde o zákon č. 237/1991 Sb., o patentových zástupcích.

Náklady důkazů:

S prováděním důkazů v řízení jsou spojeny náklady.

Pokud jde o svědky, náleží jim náhrada hotových výdajů a ušlého výdělku (tzv. svědečné). Toto svoje právo musí svědek uplatnit do 3 dnů od výslechu nebo ode dne, kdy mu bylo oznámeno, že k výslechu nedojde, jinak dochází k jeho prekluzi (§ 139 odst. 1 OSŘ). O tom musí být svědek soudem poučen.

Pokud jde o znalce, tito mají nárok na odměnu, náhradu hotových výdajů a náhradu za ztrátu času včetně času stráveného na cestě (tzv. znalečné). Znalečné je upraveno v § 30 a násl. zákona č. 243/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech č. 254/2019 Sb. a v prováděcí vyhlášce č. 504/2020 Sb. o znalečném, která upravuje výši a způsob určení znalečného, způsob vyúčtování znalečného a rozsah snížení, odepření nebo zvýšení odměny za výkon znalecké činnosti.

V případě, že strana navrhla nějaký důkaz, případně soud ke skutečnosti stranou uvedené nebo v jejím zájmu důkaz nařídí (za podmínek § 120 odst. 2 OSŘ), je povinna složit zálohu na náklady důkazu.

Právo na náhradu hotových výdajů a odměnu za tlumočnický úkon (tzv. tlumočné) má tlumočník ustanovený soudem podle § 18 OSŘ.

Tlumočné je upraveno v § 29 a násl. zákona č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a soudních překladatelích,  a v prováděcí vyhlášce č. 507/2020 Sb., o odměně a náhradách soudního tlumočníka a soudního překladatele.

Uvedené platí i v případě ustanovení tlumočníka účastníku, s nímž se nelze dorozumět jinak než některým z komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob (§ 18 odst. 2 věta druhá).

Placení nákladů řízení:

Každá strana nese nejdříve svoje náklady sama, tedy je povinna (předběžně) platit náklady, které jí vznikly v průběhu řízení (tzv. primární povinnost). Podle pravidel náhrady nákladů řízení jí pak tyto náklady mohou být za stanovených podmínek nahrazeny (tzv. sekundární povinnost). náhrada nákladů řízení.

Náhrada nákladů řízení:

Pravidla o náhradě nákladů řízení vycházejí z toho, že je k náhradě nákladů řízení povinen – bez ohledu na své zavinění - ten, kdo bezdůvodně druhé straně způsobí řízením zbytečně (nedůvodně) náklady.

Tradičně se toto východisko rozvádí ve třech zásadách:

zásada úspěchu,

zásada zavinění,

zásada zapříčinění.

Zásada úspěchu ve věci je založena na tom, že ta strana, která byla v řízení úspěšná, obdrží náhradu nákladů. Jestliže v řízení uspěla zcela, má právo na plnou náhradu nákladů řízení (tj. všech nákladů způsobilých k náhradě); jestliže uspěla pouze částečně, pak má právo na náhradu nákladů v rozsahu svého úspěchu (§ 142 odst. 1 a 2 OSŘ).

Zásada zavinění je založena na tom, že lze výjimečně náhradu nákladů řízení přiznat bez ohledu na procesní úspěch protistraně, pokud byly způsobeny zaviněným jednáním strany, případně jejího zástupce (srov. 147 OSŘ).

Zásada zapříčinění je pak založena na tom, že v určitých případech není povinnost nahradit náklady řízení založena na procesním úspěchu, ani na zavinění stranou, nýbrž odvisí od toho, která strana náklady zapříčinila.

Rozhodnutí o nákladech řízení:

O nákladech řízení se rozhoduje samostatným výrokem v rozhodnutí, kterým se věc pro určitou instanci končí, a to z úřední povinnosti. Tento výrok má povahu usnesení, byť může být součástí např. rozsudku nebo platebního rozkazu. Soud může postupovat tak, že nejdříve rozhodne nároku o náhradě nákladů řízení co do základu a výši určí až v písemném vyhotovení rozhodnutí, případně v samostatném usnesení. Lhůta k plnění však běží vždy až od právní moci rozhodnutí, jímž byla náhrada nákladů řízení přiznána (§ 151 odst. 5 a 6 OSŘ).

Právo na pomoc s náklady:

Náklady řízení mohou u určitých osob s ohledem na jejich majetkovou situaci prosazení nebo bránění práva vylučovat, případně podstatně ztěžovat. Z tohoto důvodu stát zajišťuje přístup k právu i těmto osobám prostřednictvím institutu pomoci s náklady.

Předpoklady pomoci s náklady česká právní úprava skrývá v institutu osvobození od soudních poplatků.

Rozlišuje se přitom obecně osvobození od soudních poplatků věcné, osobní a individuální.

Věcné osvobození od soudních poplatků spočívá v taxativním výčtu věcí, které nepodléhají poplatkové povinnosti bez ohledu na to, kdo je stranou, případně jaké jsou její majetkové poměry. Tyto věci jsou uvedeny v § 11 odst. 1 ZSoP.

Osobní osvobození od soudních poplatků pak spočívá v taxativním výčtu subjektů, které jsou osvobozeny ze zákona od soudních poplatků. Výčet těchto věcí je uveden v § 11 odst. 2 ZSoP.

Na rozdíl od věcného a osobního osvobození od soudního poplatku, které vyplývá přímo z ustanovení zákona, spočívá individuální osvobození od soudních poplatků na rozhodnutí soudu při posouzení jednotlivých okolností případu. Obecně se pak vychází z toho, že právo na pomoc s náklady má ten, kdo splňuje v tomto smyslu předpoklady osvobození od soudních poplatků.

Osvobodit stranu od soudních poplatků, resp. přiznat jí pomoc s náklady, je možné pouze na její návrh, a to za splnění dvou základních podmínek a) nedostatečné majetkové poměry strany a b) absence svévolného nebo zřejmě bezúspěšného uplatňování a bránění práva (§ 138 odst. 1 OSŘ).

Vzory procesních úkonů