Pro pochopení problematiky je nutné se vrátit k pojmům z oblasti občanského a obchodního práva. Upraveny jsou zejména v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku, případně v zákoně č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. 

Konkrétně odkazujeme na ustanovení občanského zákoníku:

• Hlava II (Osoby) Díl I (Všeobecná ustanovení)  §§ 15-22
• Hlava II (Osoby) Díl II (Fyzické osoby)  §§ 23-114 
• Hlava II (Osoby) Díl III (Právnické osoby)  §§ 118-418
  • Oddíl 2  (Korporace) pododdíl 1 (Obecně o korporacích) §§ 210-213
  • Oddíl 2 (Korporace) pododdíl 2 (Spolek) §§ 214-302
  • Oddíl 3 (Fundace) §§ 303-401
  • Oddíl 4 (Ústav) §§ 402-418 

Konkrétně odkazujeme na ustanovení zákona o obchodních korporacích:

• Část první (Obchodní korporace) Hlava I Díl 1 až 9  §§ 1-94
• Část první (obchodní korporace) Hlava II (Veřejná obchodní společnost) §§ 95-117
• Část první (Obchodní korporace) Hlava III (Komanditní společnost) §§ 118-131
• Část první (Obchodní korporace) Hlava IV (Společnost s ručením omezeným) §§ 132-242
• Část první (Obchodní korporace) Hlava V (Akciová společnost) §§ 243-551
  
• Část první (Obchodní korporace) Hlava VI (Družstvo) §§ 552-773

• Člověk aneb osoba fyzická  
  • §§ 18-19 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku
  • Fyzickou osobou rozumí občanské právo člověka 
  • Člověk - lidská bytost
  • Osoba - FO a PO
  • Každý člověk má vrozená, již samotným rozumem a citem poznatelná přirozená práva, a proto se považuje za osobu Zákon stanoví jen meze uplatňování přirozených práv člověka a způsob jejich ochrany
  • Aby mohl člověk vystupovat v právních vztazích, a tedy být osobou svého práva, musí mít právní osobnost a svéprávnost             
• Osoba právnická  
• Právní konstrukt, který je nadán samostatnou právní osobností (§ 20 odst. 1 občanského zákoníku)
• Právní osobnost zásadně vzniká spolu se vznikem PO a zaniká spolu s jejím zánikem (§ 118 občanského zákoníku)
• Občanský zákoník přiznává PO všechna práva a povinnosti, které mohou mít FO, s výjimkou těch, které ze své povahy mohou náležet pouze FO
• PO svéprávnost nemá. Občanský zákoník ustanovuje PO zákonného zástupce v podobě statutárního orgánu (§ 151 a 161 občanského zákoníku) a přiklání se k pojetí PO jako útvar§ nezpůsobilých k samostatnému jednání
• Zákon rozlišuje právnické osoby soukromého (např. spolek, obchodní korporace) a veřejného práva (§ 20 občanského zákoníku, zásadně se na ně vztahují právní předpisy veřejného práva - např. stát, veřejné vysoké školy)
• Právnické osoby se rozdělují na korporace, fundace a ústavy 

1. Korporace      
   • Právnická osoba vytvořená jako společenství osob
   • Korporace může být i jednočlenná, připouští-li to zákon (§ 211 občanského zákoníku)
   • Mezi korporace řadíme spolky (§§ 214-302 občanského zákoníku) a obchodní korporace, kterými jsou obchodní společnosti a družstva (zákon o obchodních korporacích)
   • Obchodní společnosti se dělí na osobní společnosti (veřejná obchodní společnost a komanditní společnost), kapitálové společnosti (společnost s ručením omezeným a akciová společnost) a evropské společnosti a evropská hospodářská zájmová sdružení
   • Družstva se dělí na družstva a evropské družstevní společnosti
2. Fundace   
• Právnická osoba vytvořená majetkem vyčleněným k určitému účelu. Její činnost se váže na účel, k němuž byla zřízena
• Fundace je ustavena zakladatelským právním jednáním nebo zákonem, v nichž musí být určeny i její majetkové zajištění a účel
• Vnitřní poměry fundace upravuje její statut
• Mezi fundace patří nadace a nadační fond
3. Ústav          
   • Právnická osoba ustavená za účelem provozování činnosti užitečné společensky nebo hospodářsky s využitím své osobní a majetkové složky
   • Ústav provozuje činnost, jejíž výsledky jsou každému rovnocenně dostupné za podmínek předem stanovených
   • Zisk z činnosti může ústav použít jen k podpoře činnosti, pro niž byl založen, a k úhradě nákladů na vlastní správu
   • Název ústavu musí obsahovat slova "zapsaný ústav", postačí však zkratka "z.ú" 

• Stát jako obchodník  
• Za právnickou osobu se v oblasti soukromého práva považuje též stát (§ 21 občanského zákoníku) - v soukromoprávních vztazích s mezinárodním prvkem, tak může vystupovat i stát.
• příklad: stát (resp. jeho orgán jako je ministerstvo) uzavře smlouvu o pronájmu letadel se švédskou firmou a tato se zaváže k reinvesticím formou operace typu off set v ČR →  diagonální vztahy 

• Právní osobnost = způsobilost k právům a povinnostem, tedy způsobilost být subjektem práv a povinností   
• § 15 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku
  
• Právní  osobnost vzniká okamžikem narozením člověka a trvá až do jeho smrti (§ 23 občanského zákoníku)
• Právní  osobnosti ani svéprávnosti se nikdo nemůže vzdát, a to ani zčásti. Pokud by tak někdo učinil, nepřihlíží se k tomu (§ 16 občanského zákoníku)

• Svéprávnost  = způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (jinak řečeno právně jednat) 
  • § 15 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku
  • Plně svéprávným se člověk stává zletilostí. Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku věku (§ 30 odst. 1 občanského zákoníku)
  • Před nabytím zletilosti se plné svéprávnosti nabývá přiznáním svéprávnosti (emancipace) a uzavřením manželství (§ 30 odst. 2 občanského zákoníku a §§ 367-370 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních)
  • Každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku (§§ 31-36 občanského zákoníku)
• viz úprava i v dalším tématu