Máte-li zájem si problematiku přímého a nepřímého účinku procvičit, zkuste si vyřešit případ níže. Navedení na správnou odpověď (tj. nikoliv přímo odpověď) zobrazíte kliknutím na "klíč".
Právo Evropské unie I. - obecná osnova
4. Volitelně po všech seminářích (autokorekční cvičení)
Stručné shrnutí přímého a nepřímého účinku:
PŘÍMÝ ÚČINEK: Princip formulovaný ESD, který umožňuje jednotlivcům dovolávat se norem unijního práva před národními soudními a správními orgány. Výjimečně může získat PÚ též směrnice. V praxi to, zjednodušeně řečeno, znamená, že národní soud aplikuje unijní směrnici též ve vztahu k jednotlivci (přestože ten není jejím adresátem). To je možné pouze v tzv. vertikálních vztazích tam, kde se jednotlivec dovolává směrnice vůči státu a ta zlepšuje jeho právní postavení.
NEPŘÍMÝ ÚČINEK: Princip rovněž formulovaný ESD, který ukládá soudům členských států vykládat národní právo eurokonformně, tj. v souladu s neprovedenými směrnicemi. Tato povinnost se týká nejenom vnitrostátních předpisů přijatých přímo k implementaci směrnice, ale v podstatě kteréhokoliv vnitrostátního předpisu, a to i dokonce těch, které byly přijaty v minulosti bez jakékoliv vazby na unijní právo.
Popis skutkového stavu:
Spotřebitelka byla zažalována na zaplacení ceny za poskytnuté telekomunikační služby. Žalobcem byla společnost, na kterou byla tato pohledávka postoupena provozovatelem telekomunikační sítě. Žaloba byla podána k čs. soudu. Ten konstatoval, že nemá pravomoc spor posuzovat, jelikož tyto věcí řeší Český telekomunikační úřad (dále jen „úřad“). Jak vyplývá z níže uvedeného textu zákona, Úřad řeší spory vymezené jednak věcně (spory týkající se telekomunikací) a dále osobně (spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem nebo uživatelem). Žalobce byla vymahačská společnost, která postavení osoby vykonávající komunikační činnost neměla. Proti rozhodnutí se odvolala a na tom, že pravomoc soudu (a tedy ne úřadu) je založena, trvala.
Legislativa:
Podle § 129 odst. 1 věty první zákona č. 127/2005 Sb. Úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. 3. 2002, o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací, kterou zákon č. 127/2005 Sb. kromě dalších implementoval, v čl. 8 odst. 4 písm. b/ stanoví, že vnitrostátní regulační orgány prosazují zájmy občanů Evropské unie mimo jiné tím, že zajišťují vysokou úroveň ochrany spotřebitelů při obchodních jednáních s dodavateli, zejména zajišťováním dostupnosti jednoduchých a nenákladných postupů pro řešení sporů, které provádí subjekt nezávislý na zúčastněných stranách.
Otázky:
1. Pro dotčenou spotřebitelku je zjevně výhodnější, aby spor řešil namísto soudu úřad – je to jednodušší a levnější. Navrhněte řešení, které možní zohlednit unijní právo v její prospěch.
2. Argumentace a možnost využití postupu definovaného v odpovědi na ot. č. 1 má své limity. Uveďte je a charakterizujte.
3. V průběhu řízení vyvstávala též otázka, koho lze ve světle unijního práva považovat za „osoby vykonávající komunikační činnost“ dle zákona č. 127/2005 Sb. Jedna ze stran řízení navrhla položení předběžné otázky Soudnímu dvoru. Formulujte vhodně tuto otázku.
4. Pokud by přes návrh jedné ze stran řízení předběžná otázka soudem nebyla položena, jaké by to mohlo mít důsledky?
Poznámka závěrem:
Případ je to skutečný - 33 Cdo 2894/2008. Soud v něm dospěl k závěru, že ustanovení českého zákona je nutné vyložit e ratione legie. Upřednostnil proto tento výklad před výkladem jazykovým.
To sice vede ke správnému závěru. Ale argumentováno mělo být spíše eurokonformním výkladem a judikaturou ESD. Nepřímý účinek směrnice by v tomto případě byl představitelný.