Objektem daňověprávních vztahů jsou berně, tj. daně sensu lato. Berně zahrnují daně sensu stricto, poplatky a další peněžitá plnění, pokud jsou příjmem veřejných rozpočtů. Mezi tato další peněžitá plnění patří zejména cla, dávky, odvody, úhrady, příspěvky, pojistné, mýtné, mostné apod. Jiné pojmy pro tyto berně zákonodárce volí především s ohledem na negativní vnímání daní poplatníky, případně přihlíží k historickým tradicím. Ačkoliv se jedná o běžné pojmy nejen v právu používané, v českém právním řádu nejsou nijak definované. Ve shodě s Boháčem5 je možné konstatovat, že všechny berně mají buď daňový, nebo poplatkový charakter. Tedy jedná se o platby buď pravidelné bez poskytnutí ekvivalentního protiplnění (daně sensu stricto), anebo o nepravidelné platby, za které je obvykle poskytováno odpovídající ekvivalentní plnění (poplatky).

Definice daně: zákonem předem sazbou stanovenou částku, kterou se více méně pravidelně odčerpává na nenávratném principu část nominálního důchodu ekonomického subjektu ve prospěch veřejného peněžního fondu bez poskytnutí  ekvivalentního protiplnění.  

Definice poplatku: totožná jako u daně, rozdílem je pouze existence (ekvivalentního) protiplnění.

Princip nullum tributum sine lege

Čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod: Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.

Princip požadavku zákonného ukládání daní dopadá nejen na daně a poplatky (jež jsou výslovně uvedeny), ale dopadá na veškerá vynutitelná peněžitá plnění vůči veřejným rozpočtům. Platí tedy, že vedle daní a poplatků musí být na základě zákona stanoveny i další peněžité vynutitelné povinnosti, tj. např. cla, úhrady, odvody, pojistné atd.

Vedle toho právní předpisy musí stanovit další aspekty zdanění, kdy základní konstrukční prvky musí vyplývat přímo ze zákona nebo norem stejné či vyšší právní síly. Nelze připustit, aby konstrukční prvky byly svěřeny podzákonným předpisům (k tomu srov. nález Ústavního soudu "Malé pivovary" sp. zn. Pl.ÚS 3/95 ze dne 11. 10. 1995).

Z pohledu zákonného ukládání daní je rozhodující zavedení zdanění formou zákona a nebo právních předpisů vyšší právní síly. Typicky se jedná o právní předpisy Evropské unie (např. šestá směrnice o DPH, cla), ale i mezinárodní smlouvy (např. smlouvy o zamezení dvojímu zdanění). 

Funkce daní

Daně mají tři základní funkce: fiskální (zajišťují příjmy veřejných rozpočtů), regulační (uvalením daně se zdražují výrobky a omezuje se tak jejich dostupnost - např. spotřební daně) a stimulační (opak regulační funkce, prostřednictvím daně se podporuje nějaká činnost, výrobky...).

Konstrukční prvky daně

• subjekt daně,
• objekt daně,
• základ daně,
• sazba daně,
• korekční prvky,
• rozpočtové určení,
• správce daně,
• podmínky placení.

Klasifikace daní

Daně lze klasifikovat podle různých kritérií, z těch základních členění lze uvést:

Podle dopadu daně:

• daně přímé – daňový subjekt odvádí pod svojí majetkovou odpovědností daň za sebe
• daně nepřímé – vybírány prostřednictvím plátce, kdy tento pod svojí majetkovou odpovědností odvádí daň za jiného. 

Podle objektu zdanění:

• daně důchodové 
• majetkové daně
• transferové daně
• subjektové daně (daně z hlavy)
• reálné daně (výnosové daně)
• obratové daně kaskádovité
• obratové daně z přidané hodnoty
• spotřební daně

Podle způsobu placení daně:

• daně vybírané srážkou;
• daně vybírané na základě přiznání k dani (daňového tvrzení).

Další dělení daní respektuje osobní situaci poplatníka při ukládání daňové povinnosti:

• daně subjektové (in personam);
• daně objektové (in rem).

Ověření znalostí

Zvládnutí materie tohoto tématu lze ověřit na následujícím odpovědníku.