Akcízy jako selektivní spotřební daně představují daňové zatížení in rem vybraných výrobků/komodit vedle všeobecné spotřební daně (DPH). Vybrané výrobky/komodity jsou tak zatíženy dvakrát - jak akcízem, tak i DPH. Jednotlivé státy si mohou určit, jaké výrobky/komodity zdanění akcízem, část je však upravena v rámci harmonizace na úrovni práva EU. 

Předpisy EU o spotřebních daních se nevztahují na tyto regiony EU:

Země EU	Přidružené území
Dánsko	Faerské ostrovy, Grónsko
Finsko	Alandy
Francie	francouzská zámořská území, Guadeloupe, Francouzská Guyana, Martinik, Réunion, Mayotte, Svatý Martin
Německo	ostrov Helgoland, území Büsingen
Itálie	Livigno, Campione d' Italia, italské vnitrozemské vody jezera Lugano
Nizozemsko	Nizozemské Antily
Španělsko	Ceuta, Melilla, Kanárské ostrovy

Smysl akcízů vychází z požadavků zákonodárce - v některých případech jde o fiskální záměry, někdy politické rozhodnutí, regulace spotřeby apod. Jelikož se obvykle jedná o zboží s trvalou spotřebou, je tím zajištěn stabilní výnos pro veřejný rozpočet.

Zavedení akcízů má však potenciál ovlivňování (ať již pozitivní, nebo negativní) volného pohybu zboží a služeb, proto EU koordinuje některá pravidla a daňové sazby. Současně na úrovni EU je koordinována spolupráce mezi členskými státy v boji proti daňovým únikům a vyhýbání se daňové povinnosti, při odstraňování diskriminace a snižování administrativní zátěže  

Harmonizace umožňuje zajištění, že v jednom státě EU nebude díky rozdílným pravidlům zdanění poskytována nespravedlivá výhoda ve srovnání s ostatními. Přesto to ale neznamená, že musí být daňové zatížení totožné.

V České republice je právní úprava akcízů rozdělena do dvou zákonů:

Akcízů tedy existuje aktuálně v českém právním řádu celkem deset:

• daň z minerálních olejů;
• daň z lihu;
• daň z piva;
• daň z vína a meziproduktů;
• daň z tabákových výrobků;
• daň ze zahřívaných tabákových výrobků;
• daň ze surového tabáku;
• daň ze zemního plynu a některých dalších plynů;
• daň z pevných paliv;
• daň z elektřiny.

Systém zdanění

Oproti DPH je systém zdanění akcízem založen na odlišném principu, konkrétně zdaněním v jednom (jediném) stupni, další prodeje/dodání nejsou předmětem zdanění. Většina zboží podléhající spotřební dani se stává předmětem spotřební daně v okamžiku výroby nebo dovozu na území EU, ale není tomu tak vždy.

Příkladem může být (obecně velmi dobře známá) situace prodeje pohonných hmot. Jde o výrobek, jež podléhá zdanění spotřební daní z minerálních olejů. Rafinerie tedy vyrobí benzín/naftu a tuto může libovolné množství subjektů koupit a následně prodat, žádný z nich (pokud splňuje zákonné požadavky) však spotřební daň neodvádí (na rozdíl od DPH). Spotřební daň v ceně uhradí až motorista v okamžiku natankování paliva na čerpací stanici. Z uvedeného důvodu (neplacení spotřební daně) se na spotřebních daních realizují daňové podvody odlišně a velmi obtížně.

Obecně k systému zdanění:

Obecný mechanismus zdanění (daň se vybírá pouze jednou):

Konstrukce daní

Jednotlivé zákony definují konstrukční prvky zdanění. Správa daní je pak definována buď jednotlivými (výše uvedenými) zákony, nebo obecným procesním předpisem - daňovým řádem.

PPT ke konstrukčním prvkům akcízů:

K mechanismu výběru akcízů přehledná schémata: