Přednášející: 

Jakub Med, ředitel Sekce správních řízení ERÚ

Jakub Med po absolvování Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně (2011) nastoupil na Energetický regulační úřad, kde se převážně věnoval problematice druhostupňového správního rozhodování a zastupování úřadu v soudních řízeních, od roku 2013 byl též tajemníkem rozkladové komise předsedkyně a následně Rady Energetického regulačního úřadu. Od roku 2020 vede na Energetickém regulačním úřadě Sekci správních řízení. Je spoluautorem komentáře k energetickému zákonu, v němž zpracoval problematiku licencí, cenové regulace a teplárenství.    

Prezentace: 

Energetický regulační úřad

Působnost ERU:

ERU

Licence pro podnikání v energetických odvětvích

" Podnikat v energetických odvětvích je možné jen na základě licence udělené ERÚ."  (§ 3 odst. 3 věta první EZ)

ERU (2)

ERU (3)

Organizace ERU:

KOMENTÁŘ k § 17 (K. Eicherová, 2016):

Úřad byl zřízen jako správní úřad pro výkon regulace v energetice a jeho pravomoci byly původně vymezeny pouze energetickým zákonem a zákonem o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen (č. 265/1991 Sb.). V průběhu existence úřadu se ale jeho kompetence neustále mění a rozšiřují, takže působnost úřadu není dnes dána pouze energetickým zákonem a zákonem č. 265/1991 Sb., ale také např. zákonem o podporovaných zdrojích energie (zákon č. 165/2012 Sb.) nebo zákonem o ochraně spotřebitele (zákon č. 634/1992 Sb.). Regulace v energetice nepředstavuje pouze regulaci cenovou (srov. s § 19a). Úřad vykonává i necenové regulační aktivity, např. v oblasti regulace podmínek pro podporu vytváření tržního prostředí v odvětví elektroenergetiky a plynárenství nebo v oblasti udělování a správy licencí na podnikatelské činnosti v energetických odvětvích.

Úřad je obecně vymezen jako správní úřad pro výkon regulace v energetice. V souvislosti s posilováním nezávislosti a rozšiřováním dílčích pravomocí dnes ale činnosti úřadu v mnoha směrech přesahují čistě pravomoci moci výkonné (rozhodovací a dozorové pravomoci úřadu) a v působnosti úřadu lze vnímat jakési stírání principu dělby moci, neboť úřad ve své podstatě kumuluje pravomoci exekutivní, soudní i právotvorné. Kombinace kumulace moci exekutivní a právotvorné není v českém právní prostředí příliš výjimečná, protože ji na úrovni podzákonných právních předpisů připouští i Ústava ČR, když v čl. 79 odst. 3 dává pravomoc vydávat právní předpisy k provedení zákona a v jeho mezích ministerstvům, jiným správním úřadům a orgánům územní samosprávy, pokud jsou k tomu zákonem zmocnění. Netypická je ale v českém právním řádu kumulace exekutivní moci s mocí soudní, která není v českém právním řádu také zcela ojedinělá (srov. např. s působností Českého telekomunikačního úřadu podle zákona č. 127/2005 Sb.).

Úřad sídlí v Jihlavě na adrese Masarykovo náměstí 5, 586 01 Jihlava. Kromě sídla má úřad ještě další dislokovaná pracoviště v Praze a Ostravě. Zřizování dislokovaných pracovišť není energetickým zákonem nijak vymezeno ani omezeno.

Postavení regulačních orgánů členských států bylo předmětem úpravy již čl. 23 druhé směrnice pro elektroenergetiku a čl. 25 druhé směrnice pro plynárenství. Tyto směrnice byly zrušeny a nahrazeny třetí směrnicí pro elektroenergetiku (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES) a třetí směrnicí pro plynárenství (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES), které zavedly posílení nezávislosti úřadu. V čl. 35 třetí směrnice pro elektroenergetiku a v čl. 39 třetí směrnice pro plynárenství je stanoveno, že povinností členských států EU je zaručit nezávislost úřadu a nestranný a transparentní výkon pravomocí úřadu, tak aby úřad:

- "byl právně odlišný od jakéhokoli jiného veřejnoprávního nebo soukromoprávního subjektu a na něm funkčně nezávislý,

- zajistil, aby jeho zaměstnanci a osoby odpovědné za jeho řízení jednali nezávisle na jakémkoli tržním zájmu a při plnění svých regulačních úkolů nevyhledávali ani nepřijímali přímé pokyny od vlády nebo jiného veřejnoprávního nebo soukromoprávního subjektu. Tímto požadavkem není dotčena případná úzká spolupráce s jinými příslušnými vnitrostátními orgány nebo všeobecné politické pokyny, které byly vydány příslušnou vládou a které se netýkají regulačních pravomocí a povinností,

- mohl přijímat samostatná rozhodnutí nezávisle na jakémkoli politickém subjektu a měl samostatné roční rozpočtové prostředky, autonomii při plnění přiděleného rozpočtu a odpovídající lidské i finanční zdroje pro výkon svých povinností a

- členové rady regulačního orgánu nebo - pokud regulační orgán radu nemá - nejvyššího vedení regulačního orgánu byli jmenováni na pevně stanovenou dobu v délce pěti až sedmi let, kterou lze jednou prodloužit."

Odstavec 4 stanoví základní oblasti působnosti úřadu v rámci cenové i necenové regulace a kontrolních a dozorových pravomocí v energetice (elektroenergetice, plynárenství a teplárenství), kterými jsou:

- ochrana oprávněných zájmů zákazníků a spotřebitelů v energetických odvětvích s cílem uspokojení všech přiměřených požadavků na dodávku energií,

 - regulace cen,

 - podpora hospodářské soutěže v energetických odvětvích,

 - výkon dohledu nad trhy v energetických odvětvích,

 - podpora využívání obnovitelných a druhotných zdrojů energie, podpora kombinované výroby elektřiny a tepla, podpora biometanu, podpora decentrální výroby elektřiny (podpora biometanu a decentrální výroby elektřiny byla zrušena zákonem č. 131/2015 Sb.),

 - ochrana oprávněných zájmů držitelů licencí, jejichž činnost podléhá regulaci.

Podrobnější dílčí pravomoci úřadu ve výše uvedených oblastech jsou stanoveny nejen energetickým zákonem, ale je třeba je hledat i v dalších zákonech (např. zákon o podporovaných zdrojích energie, zákon o ochraně spotřebitele nebo zákon o působnosti orgánů ČR v oblasti cen). Dále je třeba uvést, že podpora hospodářské soutěže v energetických odvětvích musí být vnímána skutečně ze strany úřadu pouze jako podpora při výkonu pravomocí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Nezávislý výkon pravomocí úřadu v mezích jeho působnosti nesmí nikdy zasahovat do nezávislosti výkonu pravomocí jiného úřadu. Úřad tedy vykonává činnosti v rámci podpory hospodářské soutěže v energetických odvětvích, což ale nemůže v žádném případě být vykládáno např. jako přesun výkonu dozoru nad dodržováním soutěžního práva pro oblast energetiky z Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže podle zákona č. 143/2001 Sb. na Energetický regulační úřad.

Kromě vnitrostátní právní úpravy dále úřad vykonává dohled nad dodržováním přímo aplikovatelných právních předpisů EU, kterými jsou nařízení o přístupu do elektrizační sítě, nařízení o přístupu k plynárenským soustavám, REMIT a nařízení o bezpečnosti dodávek plynu. Dohledové a kontrolní pravomoci a sankce za porušení povinností plynoucích z nařízení EU jsou adaptovány do energetického zákona (srov. s § 18 a § 90 a násl.) v souladu s Metodickými pokyny pro zajišťování prací při plnění legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii (dohledatelný na internetových stránkách Vlády ČR: http://www.vlada.cz/cz/ppov/lrv/dokumenty/metodicke-pokyny-pro-zajistovani-praci-pri-plneni-legislativnich-zavazku-vyplyvajicich-z-clenstvi-cr-v-eu-66978/).

Kromě spolupráce na vnitrostátní úrovni, např. s Ministerstvem průmyslu a obchodu, Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže a Českou národní bankou, má úřad dále povinnost podporovat rozvoj vnitřního trhu s elektřinou a plynem v rámci celé EU a rozvoj regionálních trhů s energií a spolupracovat s regulačními orgány dalších členských států EU v přeshraničních otázkách. Především se jedná o spolupráci v oblasti koordinovaného přidělování přeshraničních kapacit a koordinace tvorby pravidel provozování přenosových soustav v elektroenergetice a přepravních soustav v plynárenství. Pravidla těchto přeshraničních otázek jsou ukotvena především v příslušných nařízeních EU, jako jsou nařízení o přístupu do elektrizační sítě, nařízení o přístupu k plynárenským soustavám a příslušné síťové kodexy těmito nařízeními definované.

Odstavec 6 stanoví výčet pravomocí úřadu vycházejících z energetického zákona. Především se jedná o činnosti moci výkonné, které úřad vykonává v rámci správních řízení. Výsledky těchto řízení jsou pak především rozhodnutí konstitutivního charakteru (např. licenční řízení, stanovení povinnosti nad rámec licence atd.). Pravomoc regulace cen podle zákona o cenách je spíše kombinací moci výkonné a právotvorné (srov. s § 17 odst. 9 a 12 a § 19a) a kromě samotného zákona o cenách (zákon č. 526/1990 Sb.) se při ní úřad řídí také příslušnými ustanoveními energetického zákona a zákona o podporovaných zdrojích energie (zákon č. 165/2012 Sb.).

Působnost úřadu podle odstavce 7 je výčtem různých typů pravomocí od rozhodování ve správním řízení přes monitorovací činnost až po nadnárodní spolupráci v rámci tvorby jednotného energetického trhu EU. Jedná se o pravomoci úřadu prováděné v rámci moci výkonné a přeneseně moci soudní. Velká část těchto pravomocí pak byla transponována do energetického zákona v souvislosti s transpozicí směrnic a adaptací nařízení 2. a především 3. liberalizačního balíčku. Pravomoci úřadu vycházející z působnosti podle odstavce 7 se nedají na rozdíl od odstavce 6 celkově určit pouze jako povinnosti úřadu, které úřad vykonávat musí, ale některé z nich je třeba chápat spíše jako práva úřadu v určité situaci daných pravomocí využít (např. úřad má povinnost rozhodování sporů, pokud se na něj dotčený účastník trhu obrátí nebo vykonávat dozor v energetických odvětvích, ale na druhé straně má úřad právo vydat doporučení ohledně tvorby cen elektřiny a plynu pro domácnosti, pokud usoudí, že je pro vývoj situace na trhu potřebné).

Odstavec 11 a 12 specifikuje působnost úřadu pro oblast cenové regulace. Jinými slovy stanoví, jaké ceny v energetice má úřad pravomoc regulovat (srov. s § 19a). Pravomoc úřadu regulovat ceny podle odstavce 12 je třeba posuzovat v souladu s § 19a odst. 6.

Organizace ERU:

Novelizační zákon č. 131/2015 Sb. změnil od 1. srpna 2017 vedení Energetického regulačního úřadu (dále jen "úřad") z monokratického orgánu na kolektivní orgán, tedy z předsedy Energetického regulačního úřadu na Radu Energetického regulačního úřadu (dále jen "rada"). Podle důvodové zprávy k zákonu č. 131/2015 Sb. je přechod z monokratického orgánu na kolektivní orgán vyvolán "zejména potřebou zajistit, aby v úřadu s tak rozsáhlou mírou nezávislosti na všech ústavních institucích a s tak rozsáhlými pravomocemi v jednom z nejdůležitějších sektorů národního hospodářství byla omezena míra subjektivního řízení a odborných a řídících chyb, které by mohly zásadním způsobem ovlivnit fungování klíčového sektoru. Model monokratického vedení byl zvolen na počátku liberalizace, kdy úřad byl jedním z orgánů státní správy podřízených vládě, která je zodpovědná za fungování energetiky, a pravomoci při výkonu státní správy v sektoru byly víceméně rovnoměrně rozděleny mezi ministerstvo, Energetický regulační úřad a Státní energetickou inspekci. Novelizací zákona v roce 2011 došlo k zásadnímu posílení pravomocí a působnosti úřadu na úkor ostatních článků a k ustavení jeho téměř absolutní nezávislosti na ústavních orgánech, které mají pouze formální kontrolu nad činností úřadu prostřednictvím projednání (ale nikoliv schvalování) výroční zprávy (Poslanecká sněmovna). V takové situaci monokraticky řízený úřad bez zpětné vazby a kontroly ze strany ústavních orgánů je ve svém rozhodování vystaven zvýšenému riziku z možných chyb budoucího předsedy."

Ve vedení úřadu stojí pětičlenná rada, jejíž činnost je řízená předsedou rady. Předseda rady je jedním z členů rady, v době jeho nepřítomnosti má povinnost pověřit řízením rady jiného jím vybraného člena rady.

Zavedení rady jako vrcholového orgánu úřadu je v souladu s požadavky nezávislosti rozhodování regulačních orgánů i podle předpisů EU, třetí směrnicí pro elektroenergetiku a třetí směrnicí pro plynárenství, které ve vedení regulačních orgánů preferují kolektivní orgány. Kolektivní orgán ve vedení regulačních úřadů navíc lze nalézat ve většině členských států EU, přičemž se převážně jedná o pěti- až devítičlenné rady, popřípadě ve vedení úřadu stojí předseda pod dohledem dozorčí rady (srov. s důvodovou zprávou k zákonu č. 131/2015 Sb.).

Členy rady a jejího předsedu jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra průmyslu a obchodu (odvolání musí být dále v souladu s odstavcem 7). Při jmenování a odvolání členů rady došlo ke změně oproti předchozí právní úpravě, kdy předsedu úřadu jmenoval prezident na návrh vlády a odvolával prezident v souladu s § 17b odst. 7 podle přecházejícího znění energetického zákona. Jmenování a odvolávání členů rady vládou je v souladu s hierarchickým uspořádáním státní správy, kdy na vrcholu hierarchie stojí podle čl. 67 odst. 1 Ústavy vláda. Na druhou stranu může zvolený způsob jmenování a odvolání vést ke snížení nezávislosti úřadu právě na vládě, protože stejný orgán moci výkonné v daném případě navrhuje členy rady i tyto členy jmenuje.

Funkční období členů rady je pět let a každý rok je jmenován jeden člen rady, čímž je zajištěna rotace v obsazení kolektivního orgánu. Do funkce předsedy rady je člen rady jmenován na dobu zbývající do konce jeho členství v radě, nejvýše však na dobu tří let, z čehož lze dovozovat, že předsedou by se měl stát vždy spíše člen rady, který již v radě působí, než člen, který je jmenován zcela nově, i když ani tato možnost není energetickým zákonem vyloučena. Pravidla podle odstavce jsou v souladu s transpozicí čl. 35 třetí směrnice pro elektroenergetiku a čl. 39 třetí směrnice pro plynárenství, které stanoví povinnost členských států EU zajistit nezávislost v rozhodování národního regulačního úřadu mimo jiné tak, aby členové rady regulačního orgánu nebo - pokud regulační orgán radu nemá - nejvyššího vedení regulačního orgánu byli jmenováni na pevně stanovenou dobu v délce pěti až sedmi let, kterou lze jednou obnovit. Ve vztahu k radě regulačních orgánů pak členské státy musí zajistit vhodný rotační systém pro fungování této rady.

Odstavec 3 stanoví výčet podmínek, které musí splňovat kandidát na člena rady, aby mohl být jmenován. Tyto podmínky musí být naplněny minimálně okamžikem účinnosti jmenování člena rady do funkce (typickou podmínkou, pro jejíž splnění by měl být skutečně rozhodný okamžik účinnosti jmenování, je, že člen rady nevykonává funkci nebo činnost neslučitelnou s výkonem funkce člena rady).

Kritéria pro výkon funkce člena rady jsou stanovena tak, aby byl zajištěn vysoce odborný výkon pravomocí na pozici člena rady, mělo by se tudíž jednat o osobu v oblasti energetiky zkušenou, uznávanou a odborně fundovanou s dlouhodobou praxí v oboru. Pro zajištění nezávislého výkonu pravomocí členů rady je stanovena podmínka, že člen rady nesmí vykonávat funkci nebo činnost neslučitelnou s výkonem funkce člena rady. Tato podmínka je pro jmenování typickou ukázkou podmínky, která by neměla být vnímána tak, že bezpodmínečně předchází v delším časovém horizontu jmenování, ale spíše by měla být vykládána tak, že k jejímu naplnění musí dojít minimálně okamžikem účinnosti jmenování do funkce. Nelze předpokládat, že osoba v oblasti energetiky zkušená a odborně fundovaná s dlouhodobou praxí v oboru nebude před jmenováním do funkce působit aktivně v energetice, a to např. i na pozici, která je neslučitelná s výkonem funkce člena rady podle odstavců 4 a 6.

Neslučitelnost funkce člena rady s taxativním negativním výčtem funkcí podle odstavce 4 má opětovně zajistit co nejvyšší míru nezávislosti úřadu. Odstavec 4 představuje výčet negativní, tedy výčet veřejných funkcí, které člen rady současně s funkcí člena rady zastávat nesmí. Dnem, kdy by se člen rady ujal funkce neslučitelné s funkcí člena rady, funkce člena rady zaniká v souladu s § 17b odst. 6 písm. d), takže není z daného důvodu třeba člena rady odvolávat.

Odstavec 5 stanoví výčet důvodů, za jakých funkce člena vlády zaniká. Jedním z těchto důvodů může být odvolání člena rady z funkce. Důvody a pravidla pro odvolání člena rady z funkce dále stanoví odstavec 2 a 7.

Neslučitelnost funkce člena rady s negativním výčtem činností podle odstavce 6 má opětovně zajistit co nejvyšší míru nezávislosti úřadu. Odstavec 6 představuje následující negativní výčet aktivit, které nemůže člen rady vykonávat:

- držitel licence nebo výkon jiné podnikatelské činnosti v energetice ani podílení se na podnikání držitele licence nebo jiné osoby působící v oblasti energetiky, člen jakýchkoli orgánů takové osoby ani poskytovatel přímo či zprostředkovaně poradenské nebo obdobné činnosti držiteli licence nebo jiné osobě působící v oblasti energetiky,

- jiná placená funkce, pracovní poměr nebo jiný pracovněprávní vztah ani výkon jiné výdělečné činnosti.

Odstavec 7 stanoví podmínky, za kterých má vláda pravomoc na návrh ministra průmyslu a obchodu odvolat člena rady. Jedná se pouze o případy, kdy se člen rady dopustí hrubého nebo opakovaného méně závažného porušení svých povinností, dále v případě nemoci trvale znemožňující vykonávání jeho úkolů, nebo pokud nevykonává svou funkci po dobu delší než 6 měsíců. Vláda tedy rozhoduje o odvolání člena rady na návrh ministra průmyslu a obchodu pouze ve výše uvedených odůvodněných případech. Způsob a proces odvolání není energetickým zákonem dále specifikován (srov. s odstavcem 8).

Odvolání člena rady je jednostranné právní jednání ze strany vlády, které závisí plně na rozhodnutí vlády. Nabízí se tedy otázka, zda má člen rady možnost se proti odvolání v případě nesouhlasu s odvoláním bránit, např. pokud by byl vládou odvolán z jiného než výše uvedeného důvodu, nebo vláda odvolání v dostatečné míře neodůvodnila. Je tak zajištěna dostatečná nezávislost úřadu na vládě? A chránil by v daném případě člen rady nezávislé postavení úřadu nebo vlastní osobní práva, např. pokud by využil obrany na základě čl. 21 odst. 4 Listiny? Judikatura Ústavního soudu připouští, že na základě čl. 21 odst. 4 Listiny nemá být chráněno pouze právo na přístup k veřejné funkci ve smyslu vzniku funkce, ale čl. 21 odst. 4 Listiny zahrnuje i právo na její nerušený výkon včetně práva na ochranu před protiprávním zbavením této funkce. Subjekt vykonávající funkci musí být chráněn před libovůlí státu, která by mu mohla bránit ve výkonu funkce (srov. s II. ÚS 53/06). J. Vedral k dané problematice uvádí v zamyšlení k čl. 21 Listiny při aplikaci na oblast energetiky, že připustí-li soudy v daném případě zbavení funkce možnost žaloby, je úprava podmínek pro odvolání předsedy (dnes člena rady) například zcela rozdílně upravena od funkce ředitele ústředního inspektorátu Státní energetické inspekce, pro jehož odvolání nejsou zákonem stanoveny žádné důvody, než je tomu v případě předsedy (dnes člena rady). V jakém rozsahu je obrana člena rady proti odvolání z funkce vůbec možná a jestli je možná pouze v případě, že nedošlo k dostatečně odůvodněnému odvolání člena rady na základě některé z podmínek podle energetického zákona, není ze stávající právní úpravy zřejmé (srov. Vedral, 2012, s. 1-60).

Pokud je člen rady odvolán, má vláda na návrh ministra průmyslu a obchodu povinnost bezodkladně jmenovat místo odvolaného člena rady nového člena rady na zbývající část funkčního období odvolaného člena rady, aby byla zajištěna kontinuální schopnost rozhodování a fungování vedoucího kolektivního orgánu úřadu.

Pokud zaniká funkce člena rady, který je současně předsedou rady, v souladu s jednou z podmínek podle odstavce 5, pak mu s funkcí člena rady zaniká i funkce předsedy rady, kterou nelze vykonávat, aniž by současně nebyl členem rady. Věta první odstavce 8 odkazuje na zánik funkce člena rady podle odstavce 5 a 6, lze se ale domnívat, že se jedná o legislativně-technickou chybu a zákonodárce zamýšlel odkazovat se na odstavec 5 (důvody zániku funkce člena rady) a 7 (týkají se odvolání), a nikoliv na odstavec 6 (týkající se neslučitelnosti funkce člena rady určitými komerčními činnostmi v energetice).

Pokud je předseda rady a současně člen rady odvolán, vláda na návrh ministra průmyslu a obchodu bezodkladně jmenuje nového předsedu rady na zbývající část funkčního období odvolaného předsedy rady, aby byla zajištěna kontinuální schopnost rozhodování a fungování vedoucího kolektivního orgánu úřadu. Nový předseda rady nemusí být jmenován ze stávajících členů rady.

Odstavec 8 stanoví dílčí procesní pravidla odvolání člena rady, který je v postavení předsedy rady. Tato pravidla nejsou podle odstavce 7 pro odvolání ostatních členů rady, kteří nejsou předsedou rady, nijak definována. Lze ale předpokládat, že i v případě odvolání členů rady, kteří nejsou předsedou rady, by mělo být postupováno analogicky, tedy mělo by být vydáno odůvodněné rozhodnutí o odvolání z funkce, toto rozhodnutí by mělo být zveřejněno a odesláno odvolávanému členovi rady.

Odstavec 9 stanoví procesní pravidla pro rozhodování rady, která rozhoduje vždy hlasováním. Každý člen rady má stejnou sílu svého hlasu, a to včetně předsedy rady. Předseda rady nemá v rozhodování právo veta. Energetický zákon nestanoví, za jakého počtu členů rady je rada usnášeníschopná, avšak lze předpokládat, že za přítomnosti alespoň 3 jejích členů, jelikož schválit se dá rozhodnutí pouze se souhlasem 3 členů rady.

Odstavec 11 stanoví, že proti rozhodnutí rady není přípustný opravný prostředek. Rada rozhoduje podle odstavce 10 o opravných prostředcích proti rozhodnutím úřadu v prvním stupni. Rada tedy převážně rozhoduje o rozkladech proti rozhodnutí úřadu v prvním stupni jakožto odvolací orgán v souladu s obecnou právní úpravou podle správního řádu. Podle § 91 odst. 1 spr. řádu je již obecnou právní úpravou stanoveno, že proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu se nelze dále odvolat. Odstavec 11 je ve vztahu k § 91 odst. 1 spr. řádu speciální právní úpravou, takže by se dalo očekávat, že bude stanovovat speciální výjimky energetického zákona oproti obecné právní úpravě. V případě odstavce 11 tomu však tak není. Obě právní normy stanovují stejné procesní pravidlo ve správním řízení, a to že proti rozkladu není přípustné odvolání, popřípadě mimořádné opravné prostředky, takže se ve své podstatě dublují. Vyloučení možnosti podání opravného prostředku podle správního řádu neomezuje právo podání správní žaloby proti pravomocnému rozhodnutí úřadu podle soudního řádu správního.

(B) LICENCE VE ENERGETICE

Podnikání v energetických odvětvích (§ 3 Energetického zákona)

Podnikání v energetických odvětvích vykazuje určitá specifika proti živnostenskému podnikání upravenému živnostenským zákonem, a proto je podřízeno úpravě zvláštního zákona, kterým je energetický zákon. Podnikání v energetických odvětvích patří mezi tzv. neživnostenská podnikání upravená zvláštními sektorovými zákony (obdobně např. zákon o bankách). Podmínky podnikání v energetických odvětvích mají oproti obecné úpravě zvláštní režim. 

Dozor nad dodržováním podmínek podnikání v energetických odvětvích vykonává Energetický regulační úřad.

(Odst. 1) Předmětem podnikání v energetických odvětvích je výroba elektřiny, přenos elektřiny, distribuce elektřiny a obchod s elektřinou, činnosti operátora trhu, výroba plynu, přeprava plynu, distribuce plynu, uskladňování plynu a obchod s plynem a výroba tepelné energie a rozvod tepelné energie.

(Odst. 2) Přenos elektřiny, přeprava plynu, distribuce elektřiny a distribuce plynu, uskladňování plynu, výroba a rozvod tepelné energie se uskutečňují ve veřejném zájmu. Pro provádění stavby sloužící k vyvedení výkonu z výrobny elektřiny zřizované a provozované ve veřejném zájmu a liniové stavby nezbytné k jejímu řádnému provozu nebo stavby, která je součástí přenosové soustavy, přepravní soustavy, distribuční soustavy, zásobníku plynu, rozvodného tepelného zařízení nebo zdroje tepelné energie připojeného k rozvodnému tepelnému zařízení, lze vlastnické právo ke stavbě, pozemku a zařízení vyvlastnit podle zákona o vyvlastnění.

(Odst. 3) Podnikat v energetických odvětvích na území České republiky mohou za podmínek stanovených tímto zákonem osoby pouze na základě licence udělené Energetickým regulačním úřadem. Licence se dále vyžaduje na výrobu elektřiny ve výrobnách elektřiny s instalovaným výkonem nad 10 kW určené pro vlastní spotřebu zákazníka, pokud je výrobna elektřiny propojena s přenosovou soustavou nebo s distribuční soustavou, nebo na výrobu elektřiny vyrobenou ve výrobnách elektřiny s instalovaným výkonem do 10 kW včetně, určené pro vlastní spotřebu zákazníka, pokud je ve stejném odběrném místě připojena jiná výrobna elektřiny držitele licence.

(Odst. 4) Licence se nevyžaduje: a) na obchod, výrobu, distribuci a uskladňování koksárenského plynu čistého, degazačního a generátorového plynu, biometanu, propanu, butanu a jejich směsí, pokud se nejedná o distribuci potrubními systémy, k nimž je připojeno více než 50 odběrných míst, b) na výrobu tepelné energie určené pro jeden objekt jednoho zákazníka, c) na využití elektřiny při provozování dobíjecí stanice podle zákona o pohonných hmotách.

Komentář (K. Eichlerová):  

Co se rozumí podnikáním, plyne z § 420 odst. 1 obč. zák., který stanoví: "Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele." Podnikání je v občanském zákoníku vymezeno těmito znaky: Výdělečnost, Samostatnost, Na vlastní účet a odpovědnost, Živnostenský nebo obdobný způsob výkonu výdělečné činnosti, Záměr soustavnosti, Účelem je dosažení zisku. 

O podnikání nepůjde v případě, kdy sice předmětem plnění je dodávka elektřiny, plynu nebo tepla, ale bez záměru dosáhnout zisku, tj. v případech, kdy se náklady na dodávku elektřiny, plynu nebo tepla mezi konečné zákazníky rozúčtovávají (např. dodávka tepla nájemcům bytů bytovým družstvem, dodávka energií nájemcům vlastníkem průmyslového areálu apod.).

Bude-li výroba elektřiny, přenos elektřiny, distribuce elektřiny a obchod s elektřinou, výroba plynu, přeprava plynu, distribuce plynu, uskladňování plynu a obchod s plynem a výroba tepelné energie a rozvod tepelné energie podnikánímve výše uvedeném smyslu, je nezbytné zásadně k takové činnosti získat od Energetického regulačního úřadu licenci, jinak půjde o neoprávněné podnikání. 

V odstavci 3 je výslovně zakotveno, že v energetických odvětvích na území České republiky lze podnikat jen na základě licence udělené Energetickým regulačním úřadem a jen při dodržení podmínek stanovených energetickým zákonem.Výjimky jsou stanoveny v odstavci 4, v § 5 odst. 9 (licenci nepodléhá provoz výrobny elektřiny, výrobny plynu nebo zdroje tepelné energie, jde-li o provoz pro ověření technologie, blíže komentář k tomuto ustanovení) a v § 7a (podnikání zahraničních osob v oblasti obchodu s elektřinou a plynem toliko na základě uznání oprávnění uděleného příslušným orgánem jiného členského státu Evropské unie).

Předmětné ustanovení (odst. 3) dále ukládá opatřit si licenci i v určitých případech, kdy o podnikání nejde. Důvodem je ochrana elektrizační soustavy jako celku, protože výrobny o určitém výkonu dokážou ovlivnit chod soustavy, a proto je žádoucí, aby podléhaly zákonné regulaci. Zákon rozšiřuje požadavek licence i na vlastní výrobny elektřiny, jsou-li připojeny k elektrizační soustavě. Licence není nezbytná v případě všech výroben elektřiny, které slouží pro vlastní spotřebu, ale jen těch, které přesáhnou stanovenou mez pro výkon. Ta činí 10 kW. Tyto výrobny, byť provozovány pro vlastní spotřebu, jsou totiž způsobilé ovlivnit fungování přenosové nebo distribuční soustavy, k níž jsou připojeny, a proto podléhají regulaci podle energetického zákona.

Chce-li vlastník malé FVE s vyrobenou elektřinou obchodovat, pak je povinen si obstarat výrobní licenci, bez ní může malou FVE používat pouze pro vlastní spotřebu.

Odst. 4 negativně vymezuje činnosti v energetických odvětvích, u nichž se nevyžaduje udělení licence, a které tudíž nepodléhají zvláštnímu režimu podle energetického zákona. Předně se nevyžaduje udělení licence na obchod, výrobu, distribuci a uskladňování koksárenského plynu čistého, degazačního a generátorového plynu, biometanu, propanu, butanu a jejich směsí, pokud se nejedná o distribuci potrubními systémy, k nimž je připojeno více než 50 odběrných míst. Tato výjimka se tudíž netýká zemního plynu. Od účinnosti energetického zákona z licenčního režimu byl vyňat obchod, distribuce a uskladňování propan-butanu a jeho směsí, pokud se nejedná o distribuci potrubními systémy. Taková činnost totiž nemůže být považována za činnost v oblasti plynárenství. Stávající zákonné znění vymezující výjimku je podstatně širší. Tato výjimka byla do energetického zákona zavedena jeho novelou zákonem č. 158/2009 Sb. v zájmu zjednodušení podnikání v rámci malých obcí, jak uvádí příslušná důvodová zpráva. Bude-li koksárenský plyn čistý, degazační, generátorový, biometan, propan a butan či jejich směsi distribuován zákazníkům potrubními systémy s 50 a více odběrnými místy, bude k takovým činnostem nezbytné získat licenci podle energetického zákona. Jinak se uplatní obecná úprava podnikání podle živnostenského zákona. Podle platného znění živnostenského zákona všechny tyto činnosti naplňují charakter vázané živnosti: montáž, opravy, revize a zkoušky plynových zařízení a plnění nádob plyny. Tato liberalizace nekoresponduje s úpravou dodávky tepelné energie, kde je sice také část činnosti vyjmuta z režimu energetického zákona, ale v režimu živnostenského zákona jde o koncesi nebo volnou živnost podle výkonu zdroje a výjimka se vztahuje na výrobu, nikoli i na distribuci jako u plynu. Neshledáváme žádné rozumné důvody pro rozdílné zacházení.

Licence na výrobu tepelné energie rovněž není třeba při výrobě tepelné energie pro jeden objekt jednoho zákazníka. Pro takovou činnost, jde-li o podnikání, se vyžaduje koncese podle živnostenského zákona, jde-li o zdroj tepelné energie s výkonem nad 50 kW. Jde-li o zdroj tepelné energie do 50 kW, lze jej provozovat v rámci volné živnosti. Podrobně různé varianty při výrobě a rozvodu tepelné energie v závislosti na vlastnictví či užívání energetického zařízení jsou popsány ve Společném stanovisku Energetického regulačního úřadu a Státní energetické inspekce k ustanovení zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro hodnocení vydávání licencí (dostupné z www.eru.cz).

PŘEHLED:

Subjekty energetického trhu

Literatura:

Relevantní ustanovení zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), zejména jeho Obecná část (§1-§20a EZ).

Souhrnná publikace Zpráva o činnosti a hospodaření ERÚ a Národní zpráva ERÚ o elektroenergetice a plynárenství v ČR za rok 2021