Prof. JUDr. Jaroslav Fenyk, Ph.D., DSc. 14.4. 2023 ØSpolupráce mezi státy v oblasti trestního práva je podmíněna především ohledy na zásadu suverenity. Ø ØSuverenita je vlastnost státní moci, její nezávislost na jakékoli jiné moci, a to v oblasti vztahů mezinárodních i vnitřních. ® ØPro mezinárodní justiční spolupráci je nejvýznamnější tzv. vnitřní suverenita, podle které státu náleží výlučná, nejvyšší moc na státním území a vyloučení jakýchkoli aktů cizí státní moci bez jeho souhlasu (plná volnost při úpravě vnitřních záležitostí). ® ØPrávo trestat jako jeden z projevů vnitřní suverenity vycházející z veřejné moci a z jejího veřejného projevu. Ø Ø ® ® ØJurisdikce (common law pojetí suverenity) je součástí moci státu a znamená především stanovení nebo nalézání práva. Pokud tímto orgánem je soud, jde o jurisdikci soudní. ® ØTrestní soudní jurisdikce je založena na následujících zásadách: •Zásada teritoriality (§ 4 českého trestního zákoníku) •Zásada registrace (§ 5 českého TZ) •Zásada personality (aktivní personalita - § 6 českého TZ, pasivní personalita - § 7 odst. 2 českého TZ) •Zásada univerzality (§ 7 odst. 1 českého TZ, subsidiární univerzalita - § 8 českého TZ) •Zásada ochrany (a univerzality - § 7 českého TZ) •Pozor na působnost TOPO ve vztahu k právnickým osobám ® ØMezinárodní právo trestní je tvořeno mezinárodními smlouvami, které zavazují smluvní státy k povinnosti: •kriminalizovat určitá jednání, •vytvořit jurisdikci, •spolupracovat v trestním řízení. ® ØTrestní právo mezinárodní tvoří vnitrostátní normy trestního práva, upravující: •místní působnost trestního zákona a dalších norem, •subsidiární jurisdikci. •Zákon č. 104/2013 Sb. o mezinárodní justiční spolupráci ® MEZINÁRODNÍ PRÁVO Ø VNITROSTÁTNÍ PRÁVO Ø Vzájemný vztah Recepce mezinárodních smluv v ČR: Ø ØČlánek 10 Ústavy (ústavní zákon č. 395/2001 Sb.) – součástí právního řádu České republiky jsou všechny mezinárodní smlouvy, které •byly ratifikovány – k jejichž ratifikaci dal souhlas československý nebo český parlament •zavazují Českou republiku – ratifikace potřebným počtem států •byly vyhlášeny v příslušné sbírce ØInkorporace výběrová byla nahrazena inkorporací univerzální. ®Charakteristické znaky mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech: Ø •součást mezinárodní justiční spolupráce, •obor, tvořený zejména mezinárodním právem veřejným a trestním právem, •institut upravující justiční pomoc mezi justičními orgány různých zemí a tím i mezi státy, •důležitý nástroj vzájemného pochopení, komunikace a spolupráce mezi tuzemskými státními orgány a orgány jiného státu v oblasti trestního práva, •spolupráce mezi státem dožádaným a státem dožadujícím. Ø ® ® §Mezinárodní právo obyčejové § §Mezinárodní smlouvy §z hlediska počtu smluvních stran – dvoustranné nebo mnohostranné §z hlediska obsahu – obsahující jednu nebo více forem spolupráce § §Vnitrostátní právo v ČR ( dříve hlava 25 trestního řádu, dnes zákon č. 104/2013 Sb.) §Unijní právní řád ( zejména Listina ZP EU a rozhodovací praxe SD EU, úmluva o PP EU) §Obecné zásady: •Zásada reciprocity (vzájemnosti) •Zásada ordre public (ochrany veřejného pořádku) Ø §Zvláštní zásady vytvořené pro účely jednotlivých forem spolupráce (zejména pro vydávací řízení) §Zvláštní zásady založené členstvím ČR v EU ( harmonizace, vzájemné uznávání) § •Na úrovni diplomatické a konzulární •Mezi ministerstvy a jinými ústředními státními orgány •Přímá spolupráce mezi justičními orgány •Vydávací řízení (extradice) •Předávání osob mezinárodním tribunálům a mezinárodnímu soudu a jiná povinná součinnost •Dožádání •Průvoz pro účely řízení v cizině •Převzetí a předávání trestního řízení •Předávání výkonu rozhodnutí v trestních věcech •Předávání osob na základě evropského zatýkacího rozkazu a další, moderní formy spolupráce mezi členskými státy Evropské unie Vývoj do konce 80. let 20. století •Reakce na důsledky 2. světové války v mezinárodním právu •Vznik tzv. socialistické soustavy států a důsledky pro spolupráci •OSN a Rada Evropy, ochrana lidských práv a mezinárodní justiční spolupráce Vývoj od 90. let až do současnosti Ø ØReakce na společenské změny v mezinárodní justiční spolupráci ØVztah starších a nových instrumentů mezinárodní justiční spolupráce ®Formy spolupráce mezi členskými státy Evropské unie ( srov. příslušnou část zákona č. 104/2013 Sb. o mezinárodní justiční spolupráci) ® ØEvropský zatýkací rozkaz, Evropský příkaz k výkonu příkazu k zajištění majetku nebo důkazních prostředků EU apod. ØZvláštní druhy právní pomoci: •Přeshraniční pronásledování •Přeshraniční sledování •Skryté vyšetřování •Přeshraniční odposlech •Dočasné předání do ciziny za účelem provedení procesních úkonů •Dočasné převzetí z ciziny za stejným účelem •Zajištění a předání věcí •Zajištění jiné majetkové hodnoty a zajištění majetku •Předběžné zajištění věci •Společný vyšetřovací tým •Výslech prostřednictvím videotelefonu a telefonu •Poskytování informací z Rejstříku trestů •Využívání údajů z Schengenského informačního systému ® ®justiční spolupráce v trestní věcech – kap. 4 LS ®články 82 a 83 LS ®trestní právo hmotné čl. 83 – způsob přijímání právních předpisů EU – pozitivní hlas všech člen. států ®Evropský parlament a Rada zřídí minimální pravidla pro definice trestných činů a sankcí, zejm. v oblastech závažných trestných činů s přeshraničním rozměrem terorismus organizovaný zločin praní špinavých peněz ®Listina základních práv EU Ø ®integrována do primárního unijního práva čl. 6 odst. 1 Smlouvy o EU₁ ®supranacionální právní akt s možností přímého účinku (má sice především doktrinální charakter, ale je i přímo aplikovatelná) ®Je závazná pro instituce, orgány, úřady a agentury Evropské unie. ®pro členské státy je zavazující jen v případě, že tyto provádějí právo Evropské unie. ® ® ® ®₁ Čl. 6 odst.1 : „Unie uznává práva, svobody a zásady obsažené v Listině základních práv Evropské unie ze dne 7. prosince 2000, ve znění upraveném dne 12. prosince 2007 ve Štrasburku, jež má stejnou právní sílu jako Smlouvy.“ ® ®Listina nesměřuje jen k smlouvám, ale týká se všech pravomocí Evropské unie: ® -členský stát aplikuje přímo právo Evropské unie, -členský stát aplikuje vnitrostátní právo, které obsahuje (implementované) právo Evropské unie -členský stát aplikuje právo, které sice nevzniklo v důsledku implementace, ale spadá pod čl. 51 Listiny (např. zásada ne bis in idem) - ®Listina z hlediska jejího dodržování není podrobena externí kontrole Soudu pro lidská práva, podléhá však kontrole Soudního dvora EU, jenž naopak k obsahu Úmluvy i Listiny přihlížet musí ®žádné ustanovení Listiny nesmí být vykládáno jako omezení nebo poškození lidských práv a základních svobod dosažených závaznými akty mezinárodního práva a ústavního práva členských států (čl. 53 Listiny) ® ® Oblast trestního práva : ® ®Právo na lidskou důstojnost (čl. 1) ®Právo na život (čl. 2) ®Právo na nedotknutelnost lidské osobnosti (čl. 3) ®Zákaz mučení a nelidského a ponižujícího zacházení anebo trestu (čl. 4) ®Zákaz otroctví a nucené práce (čl. 5) ®Právo na svobodu a bezpečnost (čl. 6) ®Respektování soukromého a rodinného života (čl. 7) ®Ochrana osobních údajů (čl. 8) ®Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání (čl. 10) ®Právo na vlastnictví (čl. 17) ®Právo na azyl (čl. 18) ®Ochrana v případě vystěhování, vyhoštění nebo vydání (čl. 19) ®Rovnost před zákonem (čl. 20) ® Zákaz diskriminace (čl. 21) ®Právo na účinné odvolací řízení a nestranný soudní proces (čl. 47) ®Presumpci neviny a práva obhajoby (čl. 48) ®Zásady zákonnosti a přiměřenosti trestů (čl. 49) ®Právo nebýt souzen či trestně stíhán dvakrát za stejný trestný čin (čl. 50). ®Působnost —Vrcholný soudní orgán EU ( čl. 17 Smlouvy o EU) —Dbá ve spolupráci s členskými státy na jednotné provádění a výklad práva Unie —Soudní dvůr, Tribunál (1988) a Soud pro veřejnou službu (2004) ® ®Čl. 267 Smlouvy o fungování EU ØSoudní dvůr Evropské unie má pravomoc rozhodovat o předběžných otázkách týkajících se: ®a) výkladu Smluv, ®b) platnosti a výkladu aktů přijatých orgány, institucemi nebo jinými subjekty Unie. ® ®Soudní dvůr EU při dosavadním rozhodování o aplikaci Listiny ( cca 170 případů)sleduje především přednost, jednotnost a účinnost unijního práva, ale také by měl respektovat čl. 4 Smlouvy o EU o sdílení pravomocí Unie a členských států (ústavní identita-loyalita). ® ® Význam řízení o předběžné otázce • •Rozsudek ve věci Pupino (2005) •Rozsudek ve věci Gözütok vs. Brügge (2003) •Rozsudek ve věci Miraglia (2005) •Rozsudek ve věci Akerberg Fransson ( 2010) •Rozsudek ve věci Melloni ( 2013) •Rozsudek ve věci Spasic ( 2014)… • ® EVŽ vede trestní stíhání pachatelů podvodů proti rozpočtu EU a jiné trestné činy poškozující finanční zájmy Unie. ® ® Podvody s unijními fondy - vždy při škodě nad 100.000 eur (2,7 milionu Kč), ® ® Při škodě mezi 10.000 eur (270.000 Kč) a 100.000 eur může věc atrahovat ® ® Sídlo Evropského veřejného žalobce je v Lucemburku ( zde se bude evidovat, řídit a dohlížet na všechna trestní řízení vedená pověřenými žalobci, čímž by měla být zajištěna jednotná trestní politika. ® V každém členském státu je pověřený zástupce EVŽ který je oprávněn k vedení trestního řízení v souladu s nařízením o zřízení EVŽ a právními předpisy příslušného členského státu. ®Novela zákona o státním zastupitelství byla schválena v listopadu 2018 vládou ČR. ®Novela č. 315/2019 Sb. ® ®§ 34b ®(1) Dnem, k němuž vznikla státnímu zástupci funkce evropského nejvyššího žalobce, evropského žalobce nebo evropského pověřeného žalobce, je státní zástupce dočasně přidělen k Úřadu evropského veřejného žalobce. V rozsahu, ve kterém není státní zástupce jmenovaný do funkce evropského pověřeného žalobce dočasně přidělen k Úřadu evropského veřejného žalobce, plní tento státní zástupce povinnosti státního zástupce podle tohoto zákona. Dočasné přidělení trvá po dobu výkonu funkce evropského nejvyššího žalobce, evropského žalobce nebo evropského pověřeného žalobce. ®(2) Ministr spravedlnosti po projednání s nejvyšším státním zástupcem a se souhlasem státního zástupce jmenovaného do funkce evropského pověřeného žalobce stanoví určité státní zastupitelství jako místo výkonu jeho funkce. ® ®§ 34c ®(1) Státní zastupitelství, které bylo stanoveno jako místo výkonu funkce evropského pověřeného žalobce, se považuje za státní zastupitelství, u kterého je evropský pověřený žalobce činný. ®(2) Vedoucí státní zástupce stojící v čele státního zastupitelství, které bylo stanoveno jako místo výkonu funkce evropského pověřeného žalobce, je v rozsahu, v jakém to nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce umožňuje, státnímu zástupci jmenovanému do funkce evropského pověřeného žalobce nadřízen. ®(3) Úkolem správy státního zastupitelství je rovněž vytvářet podmínky k řádnému plnění úkolů evropského pověřeného žalobce. ®§ 34d ®(1) Evropský nejvyšší žalobce, evropský žalobce a evropský pověřený žalobce mají v rozsahu, v jakém to nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce umožňuje, stejná oprávnění a povinnosti, jaké jsou stanoveny právními předpisy státnímu zástupci. ®(2) Úřad evropského veřejného žalobce je pro výkon své působnosti oprávněn získávat informace z rejstříků, registrů, evidencí, databází a seznamů ve stejném rozsahu a stejným způsobem, jako je získává státní zástupce pro účely trestního řízení. ®(3) Na poskytování informací mezi státním zastupitelstvím a Úřadem evropského veřejného žalobce se § 12g odst. 1 a 2 použije obdobně. Na oprávnění ministra spravedlnosti požádat Úřad evropského veřejného žalobce o informaci o stavu řízení ve věci, ve které je Úřad evropského veřejného žalobce činný, se § 13 odst. 1 použije obdobně. ® ®§ 34e ®Státní zastupitelství je povinno neprodleně oznámit Úřadu evropského veřejného žalobce skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, u něhož by Úřad evropského veřejného žalobce mohl vykonat svou pravomoc v souladu s čl. 22 a čl. 25 odst. 2 a 3 nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce. ® ®§ 34f ®Státnímu zástupci jmenovanému do funkce evropského pověřeného žalobce náleží podle zákoníku práce náhrada škody nebo nemajetkové újmy vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, a to v rozsahu, v jakém mu nebyla uhrazena Úřadem evropského veřejného žalobce. ®§ 34g ®Spory o příslušnost mezi státním zastupitelstvím a Úřadem evropského veřejného žalobce v rozsahu, v jakém to nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce umožňuje, rozhoduje Nejvyšší státní zastupitelství.“