Vnitřní struktura místních rozpočtů

Rozpočet obce a kraje tím, že je hlavním nástrojem finančního hospodaření územních samospráv, musí vyjadřovat všechny finanční vztahy, které má obec a kraj navenek i dovnitř svého vlastního hospodaření, a to jak jde-li o příjmy, tak i pokud jde o výdaje.[1]

Příjmy a výdaje obecního a krajského rozpočtu se člení podle určitých hledisek. Třídění příjmů a výdajů v podobě závazného, jednotného, přehledného systému pro všechny subjekty, kterých se tyto příjmy a výdaje týkají, je označováno jako rozpočtová skladba neboli klasifikace. Rozpočtová skladba má být jasná,
přehledná, jednoduchá a má umožnit srovnatelnost časových řad. Pro všechny veřejné rozpočty platí jednotná skladba.

Je tomu tak proto, aby bylo možné přehledně zjistit potřebné informace v jednotlivých etapách rozpočtového procesu, aby se zajistila jednotnost a přehlednost všech veřejných rozpočtů. Závazná rozpočtová skladba umožňuje porovnávat jednotlivé rozpočty, a to v čase i v prostoru (mezi obcemi, případně mezi regiony, a to i v delším časovém období).

Rozpočtová skladba upravuje způsob třídění údajů všech peněžních operací rozpočtů a fondů obcí i krajů, dobrovolných svazků obcí, organizačních složek, příspěvkových organizací, stejně jako státního rozpočtu, státních účelových fondů, státních finančních aktiv.[2]

Peněžními operacemi tříděnými rozpočtovou skladbou se rozumí příjem peněžních prostředků na bankovní účty (tzv. inkasa) a výdaj peněžních prostředků z bankovních účtů (tzn. platby) zřízené u peněžních ústavů,[3] mimo peněžní operace fondu kulturních a sociálních potřeb, peněžní operace účtů hospodářské činnosti a peněžní operace účtů cizích prostředků. Nesleduje se tedy zvlášť příjem a vydání peněz z pokladny. Sledují se pouze převody mezi pokladnou a vlastním bankovním účtem. Peněžní operace mají tudíž vztah k pokladnímu plnění rozpočtu.[4]

Rozpočtová skladba územních rozpočtů

Rozpočtová skladba je tak jako u státního rozpočtu upravena vyhláškou Ministerstva financí č. 323/2002 Sb., o rozpočtové skladbě, ve znění pozdějších předpisů, a umožňuje analyzovat příjmy a výdaje za celou rozpočtovou soustavu pomocí využití třídění z těchto hledisek:

1. Odpovědnostní – kapitolní hledisko

Podle odpovědnostního hlediska se člení rozpočet do kapitol, ale jak bylo již popsáno v kapitole o skladbě státního rozpočtu, třídění kapitolní se u místních rozpočtů neuplatňuje, protože kapitoly platí pouze pro ministerstva a ústřední orgány státní správy, jak uvádějí velká rozpočtová pravidla.

2. Druhové hledisko

Druhové členění se dělí do tří základních okruhů, tj.:

•    příjmy (inkasa),

•    výdaje (platby),

•    financování.

Druhovým členěním se třídí všechny příjmy a výdaje podle příjmových a výdajových druhů, přičemž výdajovým druhem se rozumí výdaj na pořízení věcí, služeb, prací, výkonů a práv, což je výdaj na nákupy, druh těchto věcí, služeb, prací, výkonů a práv u výdajů, proti kterým nestojí přímá proti-hodnota – transfery a druh podpory, kterou transfer představuje, a druh příjemce této podpory. Příjmovým druhem se rozumí právní důvod platby, která organizaci plyne, a v jeho rámci u příjmů za poskytnutí věcí, služeb, prací, výkonů a práv případně druh těchto věcí, služeb, prací, výkonů a práv, a u příjmů z transferů druh přijímané podpory nebo zdroj z transferu.

Druhové třídění rozpočtové skladby:

•    daňové příjmy,

•    nedaňové příjmy,

•    kapitálové příjmy,

•    přijaté dotace,

•    běžné výdaje,

•    kapitálové výdaje,

•    financování.[5]

3. Odvětvové hledisko

Z tohoto hlediska se třídí příjmy a výdaje podle odvětví. Výdaje se třídí u všech veřejných rozpočtů, příjmy pouze na nedaňové a kapitálové, a to u obcí, krajů a dobrovolných svazků obcí s výjimkou příjmů ze splátek půjčených prostředků. Pro účely rozpočtové skladby se odvětvím rozumí druh činností, ze kterých plynou příjmy, nebo na kterou se výdaje vynakládají, anebo zaměření právního subjektu, který finanční prostředky, jež organizace získává jako příjmy, organizaci poukazuje nebo odevzdává nebo jemuž je organizace poskytuje za účelem jeho podpory.[6]

Odvětvové třídění rozpočtové skladby:

•    zemědělství a lesní hospodářství,

•    průmyslová a ostatní odvětví hospodářství,

•    služby pro obyvatelstvo,

•    sociální věci a politika zaměstnanosti,

•    bezpečnost státu a právní ochrana,

•    všeobecná veřejná správa a služby.[7]

4. Konsolidační hledisko

Z hlediska konsolidačního se třídí výdaje vynakládané uvnitř soustavy veřejných rozpočtů a ostatních veřejných peněžních fondů a příjmy vznikající uvnitř této soustavy, a to v případě, že skutečnost, že jde o tyto příjmy a výdaje, není vyjádřena již v druhovém třídění. Příjmy a výdaje se třídí podle stupňů konsolidace, kde za stupeň konsolidace se považuje okruh veřejných rozpočtů a ostatních veřejných peněžních fondů, mezi nimiž peněžní převody představující na jedné straně výdaje těchto rozpočtů a fondů a na druhé straně jejich příjmy, určené podle toho, jak se údaje o těchto příjmech a výdajích sumarizují.

Konsolidační třídění – záznamové jednotky:

•    převody uvnitř peněžního fondu,

•    dotace přijaté z území jiného okresu,

•    splátky půjčených prostředků přijatých z území jiného okresu,

•    dotace poskytnuté na území jiného okresu,

•    půjčené prostředky poskytnuté na území jiného okresu,

•    dotace přijaté z území jiného kraje,

•    splátky půjčených prostředků přijaté z území jiného kraje,

•    dotace poskytnuté na území jiného kraje,

•    půjčené prostředky poskytnuté na území jiného kraje.[8]

Další třídění je u místních rozpočtů následující (stejně jako u státního rozpočtu):

zdrojové,

doplňkové,

programové,

účelové,

strukturní,

transferové.