Stránka 1 z 3 Osoba rozhodce Jak v řízení před stálými rozhodčími soudy, tak v ad hoc rozhodčím řízení, je stranám dána možnost vybrat si rozhodce, který bude v řízení rozhodovat. Jedná se o jeden ze základních stavebních kamenů rozhodčího řízení – autonomie vůle stran sporu v určení toho, kdo bude daný spor rozhodovat. Zákon o rozhodčím řízení stanoví podmínky, které musí rozhodce splňovat (k tomu viz dále). Jako rozhodce může působit jen fyzická osoba. To neznamená, že rozhodčí smlouva nemůže stanovit příslušnost stálého rozhodčího soudu k vyřízení věci. I v takovém případě ve věci ovšem nerozhoduje rozhodčí soud, ale rozhodce. Podle českého práva platí, že cizí státní příslušník může působit jako rozhodce u mezinárodního rozhodčího řízení. Pro vnitrostátní řízení žádná norma nezakazuje, aby byl rozhodcem cizí státní příslušník. V takovém případě se ovšem z rozhodčího řízení nestává řízení mezinárodní. Způsobilost osoby být rozhodcem se stanovuje ve smyslu § 118 zákona o mezinárodním právu soukromém podle práva státní příslušnosti rozhodce. U cizince postačí, je-li způsobilý podle českého práva. Způsobilost být rozhodcem dle českého práva stanoví § 4 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení. Rozhodce musí být fyzickou osobou, zletilou, bezúhonnou a plně způsobilou k právním úkonům. Podmínku bezúhonnosti nesplňuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen za trestný čin, jestliže se na něj nehlední, jako by nebyl odsouzen. Funkce rozhodce není kompatibilní s funkcí soudce, soudce Ústavního soudu a státního zástupce. S funkcí rozhodce není spojena s žádným požadavkem na kvalifikované vzdělání. S respektem k popsaným omezením je možné si v rozhodčím řízení ad hoc zvolit jakoukoliv fyzickou osobu k rozhodování sporu. V řízení u stálého rozhodčího soudu lze využít listin rozhodců, které vedou stálé rozhodčí soudy, a z nichž je možné si zvolit rozhodce pro konkrétní případ. Počet rozhodců je možné určit libovolně. Počet rozhodců musí být vždy lichý (§ 7 zákona o rozhodčím řízení). Rozhodování jedním rozhodcem se volí z toho důvodu, že řízení je potom rychlejší a ekonomičtější. Současně ale mohou vyvstat pochybnosti o nestrannosti rozhodčího řízení, pokud by např. určení rozhodce bylo ponecháno pouze na vůli jedné ze stran. Více rozhodců poté tvoří rozhodčí senát. V právních řádech různých států se lze často setkat s požadavkem na lichý počet rozhodců, s ohledem na rozhodovací mechanismus rozhodčího senátu. Stránka 2 z 3 Rozhodce je osobou určenou k rozhodování sporu. Okamžikem svého jmenování se nestává orgánem státu, nemá žádné donucovací pravomoci. Fungování rozhodčího řízení v takovém případě zabezpečuje pomocná funkce soudů. Rozhodcem se fyzická osoba stává přijetím funkce rozhodce v konkrétním sporu. Pokud se určitá osoba již rozhodcem stala a nadále funkci rozhodce vykonávat nechce nebo nemůže, může se své funkce rozhodce vzdát, ale to pouze z vážných důvodů nebo se souhlasem stran (§5 odst. 3 zákona o rozhodčím řízení). Newyorská úmluva se osoby samotného rozhodce dotýká pouze článku V odst. 1 písm. d), podle něhož může dojít k odepření a uznání a výkonu cizího rozhodčího nálezu z důvodu složení rozhodčího senátu. Evropská úmluva zmiňuje rozhodce pouze v čl. III, v němž stanoví, že jako rozhodce může působit i cizí státní příslušník. Povinnosti rozhodce Podle zákona o rozhodčím řízení je rozhodce je v průběhu řízení povinen dodržovat závazek mlčenlivosti o skutečnostech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s výkonem funkce rozhodce (§6), je povinen rozhodovat v souladu se zákonem o rozhodčím řízení a dalšími předpisy (§5), dodržovat oznamovací povinnost týkající se požadavku nepodjatosti (§8), je povinen rozhodovat nezávisle a nestranně včetně povinnosti vzdát se své funkce při porušení těchto povinností (§§11 a 12 zákona o rozhodčím řízení). Ustavení a vyloučení rozhodce K ustavení rozhodce může dojít několika způsoby. Je možné určit osobu rozhodce přímo v rozhodčí smlouvě. V praxi se nevyskytuje často, jelikož v okamžiku vzniku rozhodčí smlouvy není jasné, čeho konkrétně se spor bude týkat a jakého rozhodce je nutné zvolit. V případě zvolení rozhodce přímo v rozhodčí smlouvě se doporučuje sjednat si, co se stane v případě, kdy rozhodce funkci odmítne nebo zemře. V opačném případě by mohl nastat výkladový problém ohledně toho, zda je rozhodčí doložka i nadále v platnosti či zanikla. Dále je možné stanovit mechanismus, podle něhož bude rozhodce určen, v rozhodčí smlouvě. Těchto mechanismů může být celá řada, např. dohoda stran o osobě rozhodce, jmenování po jednom rozhodci každou stranou s tím, že rozhodci následně jmenují předsedu senátu, určení osoby, která po vzniku sporu rozhodce jmenuje (tzv. appointing authority), losováním rozhodce apod. Je možné postupovat také odkazem na řád či pravidla rozhodčího soudu, který obsahuje určitý mechanismus zvolení rozhodce. Případně podpůrně způsobem, který stanoví zákon nebo mezinárodní smlouvy. Jako náhradní způsob je často používáno jmenování Stránka 3 z 3 rozhodce soudem v situaci, kdy jedna ze stran či již zvolení rozhodci ve stanovené lhůtě rozhodce nejmenovali. Vyloučen může být rozhodce z rozhodování sporu (§12 zákona o rozhodčím řízení) v případě, že je rozhodce sám povinen vzdát se funkce rozhodce (rozhodce je podjatý či není nezávislý a nestranný). Pokud se funkce nevzdá, mohou se strany na postupu vyloučení rozhodce dohodnout. Současně může kterákoli ze stran podat návrh, aby o vyloučení rozhodl soud.